Žena dvou bratrů; klan Uchiha: Ples – kapitola 10.

Ten někdo byl její snoubenec Uchiha Sasuke.
„Ahoj, také se nemůžeš dočkat až budeš moje?“ vtíral se Sasuke.
„Ach ano, ale bojím se Naruta, že nám zkazí svatbu.“ Odhalila své vnitřní trápení, ale nevěděla proč to řekla. Takhle Narutovi ublížím, napadlo Hinatu.
„Neboj, on nám nebude stát v cestě. O to se postarám!“ slíbil Sasuke a aby potvrdil svá předešlá slova. Majetnicky objal Hinatu a políbil.
Hinata chtě nechtě porovnávala líbání dvou bývalých přátel. Zatímco Naruto líbal vášnivě, majetnicky a s něhou. Sasuke zase plenil, bez něhy, ale za to náruživě. Víc se jí líbil Narutův styl…

Tohle všechno viděl Neji, který nechtěl dopustit, aby Sasuke získal Hinatu. Víc to přál Narutovi.
„Musím něco udělat,“ zašeptal rozhodně a vydal se za Narutem, promluvit si o tom.

Sídlo Akatsuki

„Ale mami, kde je naše sestřička?“ ptal se Fugaku, který chtěl vidět svou sestřičku.
„Ta? Je u tvého strýce,“ víc ze se sebe nedokázala dostat. Pořád ji trápilo, že nechala svou dceru takovému…
„A proč není s námi?“ přidal se Shisui. V tom se objevil Itachi a odváděl oba chlapce. Shinai slyšela co jim říká: „Netrapte maminku, je na tom špatně. Pokud budete dodržovat tento úkol, tak…“ dál to zaniklo v přílišné dálce.
Po deseti minutách se Itachi vrátil a znaveně se posadil hned vedle Shinai.
„Udělala jsem správně?“ ozvala se nečekaně Shinai.
„Vybrala sis jednu ze dvou možností, která se to zdála být nejlepší a neboj naši dceru mu nenechám. Jen se bojím, že ji vychová ke svému obrazu,“ vyslovil obavu Itachi.
„Také mám obavu, ale je v relativním bezpečí.“ Řekla Shinai.
Padla na ně depresivní nálada, ale útěchou se jim stali synové a blízkost toho druhého.

I když Neji společně s Narutem dělali co mohli. Svatbě nezabránili. Sasuke je podvedl uvedl jim špatné datum.
Od svatby uplynuly dva měsíce a Hinata počala se Sasukem dítě. Naruto chodil po vesnici celý nešťastný a ani Sakura ho nedokázala utěšit.
Jak čas plynul, tak se Hinatě narodila holčička jménem Taiyou¹ a co osud nechtěl byla podobná své starší sestře, která nedávno dovršila rok a půl.
Postupem času se Hinata do Sasukeho zamilovala, ale sobě a jemu natruc si pořídila milence. Nebyl jím nikdo jiný než Naruto.
Obě holčičky vyrůstaly v domnění, že jsou sestry. Jejich podoba tomu nahrávala. Sasuke vyhrožoval Hinatě, že pokud se nebude prohlašovat za matku Tsukiko, tak ji bez zaváhání zabije. Také ho nejvíc štvalo, že v nich viděl svého nenáviděného bratra.

Na druhé straně se z obou chlapců stávali kluci, kteří jakoby vypadli otci z oka. Itachi je učil všemu co uměl a i Shinai přispívala. Jen okrajově. Nechtěl ji nijak zatěžovat…

„Ne, ty jsi mladší a budeš mě poslouchat!“ řekla Tsukiko. Vždycky muselo být po jejím! Protože ona byla ta starší a bude jednou vést sloučeného klany.
Jen Taiyou to měla těžké. Měla se také všechno učit – jako náhradnice.
„Co se to tady děje?“ do pokoje vstoupila žena, která si svou pozici vydobyla opravdu těžce. Chůzi měla lehkou jako by se nedotýkala země. Celá byla zahalena do drahého kimona v barvě světle modré s typickými letními mráčky. Boty si vzala tradiční sandály. Tmavě fialové vlasy měla stažené do složitého copu a pár pramenů volně nechaných. V jejích očích se zračila únava. Začaly se jí tvořit vrásky, hlavně kolem očí. I přes svůj věk byla stále krásná a udržovala si v malém koutku svého srdce malé místo pro lásku. Ke dvěma mužům.
„Mami, Taiyou mi sebrala líčení, které dnes potřebuji na můj ples, kde budu konečně uvedena do společnosti.“ Dosáhla věku šestnácti let.
„Tak co jsem ti říkala o půjčování věcí bez dovolení?“ zeptala se Hinata jemným hlasem. Tsukiko se vždy zdálo, že se k Taiyou chová víc jako matka než k ní. K nejstarší a k dědičce. Proto svoji mladší sestru nenáviděla.
„Že se mám zeptat.“ Pípla Taiyou. V tu chvíli byla mladší vydání Hinaty.
„Tak to je správné a ty Tsukiko by jsi měla být na svoji sestru milejší.“ I zde nepoužila káravého tónu.
„Tss, já si mohu dělat co chci otósan mi to dovolil.“ Vytáhla svoji obvyklou výmluvu.
„Tak kde jste?“ ozvalo se z druhého pokoje.
„Ano, miláčku už jdeme!“ houkla Hinata.

„Opravdu tam musím?“ zeptal se skoro třiadvacetiletý černovlasý mladík, který se víc než předtím podobal na otce.
„Ano, je to naše povinnost připomenout vašemu strýčkovi, že jsme pořád zde!“ odtušil jeho otec.
„Tak dobře, ale jsem rád, že jde se mnou i můj bratr.“ Otočil se na dotyčného. Ten jen přikývl. Další podoba s otcem.
Jejich matka zůstala ve vesnici, před Konohou. Do ní se dostali skoro přes sedmnácti roky.
„Musíte počkat na vhodný okamžik. Pak tam vejít se vší parádou, kterou vás učila matka.“ Poradil jim.
„Dobrá. Jdeme.“ Zavelel starší.

„Je mi velkou ctí, že mohu dnes uvést mezi nás svou dceru, Tsukiko.“ Řekl na úplný závěr Sasuke. Ozval se velký potlesk a Tsukiko si ho náramně užívala. Její černé vlasy a tmavě zelené kimono překvapivě spolu ladily. Byla krásná. Všichni muži v tomto sále na ni mohlo oči nechat i nově příchozí dvojice.
Sasuke mírně zalapal po dechu, když viděl, kdo jim to přišel. Na Narutovu přítomnost si zvykl. Nevěděl, že Hinata si pořád vydržuje milence. Naruta! Už skoro šestnáct let. Přímo mu před nosem.
Omluvil se a rychle spěchal za nevítanými návštěvníky.
„Co tady děláte?“ začal hned zostra.
„Jsme přišli pozdravit naši sestřenku.“ Řekl Fugaku.
Jo, sestřenku, kdyby jste věděli, že je to vaše sestra! Proběhlo mu myslí.
„I tak tady nemáte co pohledávat!“ zvýšil hlas.
Oba bratři v dospělosti zjistili pravdu. Věděli jaký je Sasuke hulvát!
„Tak nás vyhoď, strýčku.“ Na poslední slovo si dal záležet.
„A ven!“ to už bylo tak slyšitelným hlasem, že se hosté otáčeli i jedna dívka, která se okamžitě zamilovala do toho staršího. Byl vyšší, temnější a strašně ji uchvátil. Byla ztracená. Připadala si oproti Tsukiko malá nevýrazná.
Její otec Hyuuga Neji se zachmuřil, když uviděl tvář své dcery. TenTen zůstala doma. Byla v očekávání třetího potomka.
„Omlouvám se, ale…“
„… my jsme jeho synovci. Strýc žertoval. Pozvání jsme dostali na poslední chvíli. Tak jsme tu… také na poslední chvíli.“ U hostů tahle poznámka vyvolala smích.
„Je mi ctí, že poznáváme naši milovanou sestřenku. Jsem Fugaku.“ Obul se do toho.
„Mé jméno je Shisui.“ Dostal se ke slovu mladší.
„Smím prosit královnu večera?“ Fugaku požádal veřejně a Tsukiko nesměla odmítnout. Jinak by to vyznělo jako urážka. Souhlasila.
Začali tanec a ostatní se přidali.