Vyvolený Shinobi II.

Rozhodnutí Hokage

Sakura a Naruto společně podpírali mladíka, Kakashi stále zamyšlen kráčel kousek za nima. Nadále v ruce držel svou knihu, již delší dobu však zíral na stále stejnou stránku. Sakura si toho všimla a každou chvilku se na svého senseie zkoumavě ohlédla. Nakonec to nevydržela.
„Jste v pořádku, sensei? Už delší dobu jste neotočil stránku.“ zeptala se s pohledem upřeným na něj. Kakashi zvedl pohled. Naruto se ohlédl.
„Jen přemýšlím. Tihle lidé patří k hlídačům dolů v Ohnivé zemi. Ale nikdy nám nebylo známo, že by s lidmi zacházeli takhle.“ vysvětlil Kakashi.
„Budu muset za Tsunade. Odveďte ho do nemocnice, ať se o něj postarají.“ kývl na chlapce, kterému se stále častěji podlamovali kolena. Naruto i Sakura přikývli, načež Kakashi zmizel.

Kakashi se okamžitě vydal za Hokage. Dokonce cestou schoval knížku. Skákal po střechách domů, aby byl v hlavní budově vesnice co nejdříve. Přesto neztratil slušnost a dal přednost klasickému příchodu skrze dveře, nikoliv jako jeden ze sanninů, Jiraiya. Kakashi se ovládal natolik, že dokonce před vstoupením do místnosti i zaklepal a počkal na odpověď. Teprve poté vešel.
„Kakashi. Už jste splnili misi?“ zeptala se Tsunade, pátá Hokage, aniž by vzhlédla od papírů.
„Bohužel, do naší mise přišla nečekaná událost.“ odpověděl Kakashi. Tsunade vzhlédla od papírů a zkoumavě se na shinobiho zahleděla. Jako vždy měl masku přes obličej a pásku se znakem vesnice staženou přes oko. A jako vždy stál před jejím stolem ležérně s rukama v kapsách. Kakashiho však nemusela vyzývat, aby mluvil.
„U řeky se objevil jeden mladík, kterého pronásledovali hlídači od dolů. Nebyl v dobrém stavu. Pohublý, dehydrovaný a očividně měl na sobě příliš mnoho ran od biče, než aby to byla náhoda. Naruto se vrhl vpřed ho ochránit, ale nařídil jsem ho vydat a počkat. Nemáme žádné zprávy, že to byla jejich vina, i když se jich chlapec bál. Když ho obklíčili a odváděli, utekl pod břichem jednoho z koní. Hlídači na něj přímo před našimi zraky vytáhli bič.“ vysvětlil Kakashi. Tsunade se zamračila a před obličejem propletla prsty.
„Chlapce jsme zachránili. I když na ně Naruto nemusel používat rasengan. Stačili se rozutéct. Naruto a Sakuro ho odvedli do nemocnice.“ dodal ještě shinobi. Hokage přikývla.
„Dobrá. Jdeme se na něj podívat.“ rozhodla Tsunade a vstala.

Naruto a Sakura stáli na chodbě a nejistě hleděli na dveře pokoje, kam lékaři uložili mladíka. Rány, ač vypadali ošklivě, nejsou tak hrozné, jsou to jen povrchové šrámy, které se rychle zahojí. Větší starosti lékařům dělá únava na pokraji zhroucení spolu s vysokou dehydratací. I tak nevidí důvod, proč by se pacient neměl vcelku brzy uzdravit. Ale potřebuje odpočinek a to byl důvod, proč se i Naruto zdráhal vrazit s nadšením do pokoje.
„Ale když budeme v klidu, tak tam přece můžeme být, ne?“ řekl najednou Naruto a už sahal po klice.
„Baka! Ty nikdy nedokážeš být v klidu!“ zavrčela na něj Sakura. Odpovědí ji byl široký nevinný úsměv.
„Sakura má ale pravdu. Ty nikdy nedokážeš být v klidu.“ ozvala se Tsunade. Oba dva dosud postávající před pokojem se ohlédli.
„Tsunade-Obaasan.“ zamumlal zmateně Naruto. Hokage se na něj jenom podívala, otevřela dveře do pokoje a vešla.

Pokoj byl menší, než ostatní, neboť byl pouze pro jednoho. Naproti dveřím bylo jedno velké okno, z poloviny otevřené, kvůli přísunu čerstvého vzduchu. Po pravé straně stála postel, vedle níž byl noční stolek. Na něm stál džbán s vodou a sklenice. Naproti u stěny stáli dvě židle. V posteli ležel onen mladík, schovaný pod dekou. Vidět byla pouze tvář. Ta byla klidná a spokojená. Spal. Na jeho tvář lehce dopadali sluneční paprsky. Vypadalo to, jako by slunce chtělo ještě více zvýraznit chlapcovu spokojenost.

Tsunade na něj hleděla se zájmem. Kakashi se opřel o stěnu a též upřel zrak na mladíka. Naruto a Sakura stáli v pozadí, blíže ke dveřím. Nikdo netušil, co si právě Tsunade myslí. Její zkoumavý pohled stál na chlapcově tváři, jako by se snažila jen tím pohledem zjistit, kdo je zač. Snad právě díky tomu pohledu se pacient pohnul a otevřel oči. Slunce proudící skrze okno ještě více zvýraznilo krásné fialové oči.
„Vida.“ zašeptala hokage. Fialový zmatený pohled přejel místnost a bázlivě se zastavil na lidech. Ovšem poznal muže i dvě děti, které mu pomohli.
„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Tsunade mírně, mezitím co si přinesla židly blíže k posteli a posadila se na ni. Sakura zavřela dveře a vlídně se usmála.
„A... Asogi... O... Ookami...“ vykoktal šeptem chlapec, přičemž si deku přitáhl až pod nos. Tsunade se usmála.
„Nemusíš se bát. Tady ti nebezpečí nehrozí, Asogi. Já jsem Tsunade, Hokage Listové vesnice. Ostatní znáš od vidění. Ten aktivní chlapec je...“ nedořekla, neboť byla přerušena.
„Uzumaki Naruto!“ prohlásil hlasitě blonďáček, přičemž zavřel jedno oko a zvedl palec.
„Baka! Nepřerušuj Tsunade-sama!“ zavrčela Sakura a praštila Naruta po hlavě. Ten si jen nechápavě mnul bouly na hlavě.
„Haruno Sakura“ usmála se dívka na Asogiho.
„No a já jsem Hatake Kakashi.“ představil se jejich sensei. Tsunade se usmála.
„Odpočiň si. Můžeš být v klidu, tady ti nic nehrozí. Až ti bude lépe, tak si popovídáme.“ znovu se usmála a vstala.
„Tak jdeme, všichni ven.“ rázně se otočila na ostatní. Sakura stačila ještě zamávat, než je Tsunade vystrkala ven.

Všichni čtyři společně vyšli ven z nemocnice. Naruto se otočil a zahleděl se zpět na nemocnici. Přemýšlel o tom, co všechno si Asogi musel prožít, že je tak bázlivý vůči každému. Nechápal, jak se někdo takhle může zachovat k člověku. Zatvrdil se, že jen co ho propustí z nemocnice, stane se jeho kamarádem a ukáže mu všechno kolem. Pak se však zarazil a pohlédl na Tsunade.
„Tsunade-Obaasan?“ upoutla její pozornost.
„Ano, Naruto?“ zeptala se a podívala se na něj.
„Už víš, jestli u nás Asogi zůstane?“ zeptal se a upřel na ni své blankytně modré oči.
„Nevím. Musím se ho zeptat na pár věcí. Ale pokud opravdu byl v dolech, tak patří do Ohnivé země, takže nevidím důvod, proč by jsme ho měli vykázat ze země.“ řekla Tsunade zamyšleně. Naruto zavískl.
„JUPÍ!!“ rozeznělo se okolím před nemocnicí. Hokage ho sledovala s úsměvem na tváři.