Hyuuga Naoki - 5.Partie rozehrána

„Všechno tedy souvisí s Uchihou Sasukem?“ ujišťovala se ještě Naoki, když Hokage domluvila.
„Ano. Sice zabil Orochimara, ale přidal se k Akatsuki. A to určitě není dobré,“ složila si ruce pod bradu Hokage.
Naoki si jednu ruku dala na břicho, druhou se o ní opřela a pohrávala si s vlasy, které jí spadaly do obličeje. Jenže nyní potřebovala přemýšlet. Nebránila se před svým okolím. Z toho vyrostla.
„A Uchiha Itachi?“ pozvedla Naoki obočí.
„Mrtev. Nedávno ho Sasuke zabil. Jenže okolnosti jeho smrti jsou velice podivné,“ odvětila Godaime.
„Proč?“ nechápala Naoki.
„Už delší dobu trpěl tím, že používal Sharingan, a proto skoro nic neviděl. Oslabovalo ho to. Myslím, že právě proto se nechal tak lehce zabít. Ale ještě předtím…“ zamyslela se Hokage.
„Ano?! Nezapomeňte, že musím vědět všechno!“ naléhala na ni Naoki. Musela všechno vědět a být o všem informována, pokud skutečně měla mít tu misi, kterou jí Hokage chtěla dát. Moc jí na té misi záleželo.
„Itachi dal Sasukemu část svých schopností. Stejně tak Narutovi. To mě znepokojuje,“ přiznala Hokage.
„Mám ho snad pohlídat?“ nechápala Naoki, proč jí to říká.
„Ano. Někdy spolu určitě budete mít misi. A já chci, abys byla připravena na všechny možnosti,“ odvětila Hokage.
„Samozřejmě. A můj nynější úkol?“ zajímalo Naoki.
„Na první pohled budeš učit na Akademii,“ začala mluvit Hokage. Ale Naoki pozvedla obočí.
„Upřímně, Godaime-sama, nemám v úmyslu učit tlupu malých harantů,“ namítla dotčeně Naoki.
„Ty jsem taky nemyslela. Budeš pomáhat s přednáškami pro jouniny a chuuniny o strategiích. Tvým spolupracovníkem bude Nara Shikamaru. Společně si musíte připravit nějaký plán,“ odvětila Hokage.
„Jounini a Chuunini?! To beru,“ souhlasně kývla hlavou Naoki.
„Zároveň budeš sledovat jejich reakce na všech přednáškách. Jak dávají pozor, jak jsou aktivní, a tak podobně. A to všechno budeš zapisovat do jejich složek v archivu. Tak budeš svou práci prezentovat před ostatními,“ odsekla Hokage. Naoki se zachmuřila.
„Před ostatními?! A za tím se bude skrývat… něco jako špionáž,“ konstatovala Naoki.
„Kdepak. Jen se budeš pozorněji dívat kolem sebe. Nejvhodnější by bylo, kdybys sledovala celkové dění ve vesnici. Hlášení samozřejmě budeš podávat mě,“ namítla Godaime.
„A normální mise?“
„Máš Byakugan, proto tě budu posílat převážně na průzkumné mise. Samozřejmě ti o nich vždy řeknu pokud možno předem. A pak na tebe mám ještě jednu prosbu…“
„Ano? Vynasnažím se vám vyhovět.“
„Není dobré, když se chováš… takhle.“
„Jak?“
„Jako písečná Shinobi.“
„Nechápu vaši prosbu.“
„Zkus se přetvařovat. Nebude to pro tebe problém, ne? Hlavní je, aby ti mí Shinobi věřili. I ten špeh, co podává informace Akatsuki.“
„Dobře… ale teď Akatsuki… jaké o nich jsou nejnovější zprávy?“
„Stále se snaží polapit Kyuubi no Jinchuuriki, tedy Naruta a on je stále v ohrožení. Pak je tu ta záležitost s těmi třemi Uchihy…“
„Moment! Se třemi Uchihy?!“
„Ano. Byli tři, ale už jsou jen dva. Itachi, jenže ten je mrtvý. Pak Sasuke ten byl u Orochimara a nyní u Akatsuki. A poslední je Uchiha Madara… ukázalo se, že on celou tu dobu organizaci vedl. Stojí za většinou událostí v Konoze z minulosti.“
„Madara?! Myslela jsem si, že je mrtvý.“
„To si…“ nedořekla Tsunade, protože se ozvalo zaklepání. Hokage ihned zmlkla a pozvala nově příchozí dovnitř.
Vešli Naruto, Neji a Sakura. Hokage byla stále zachmuřená.
„Potřebujete něco?“ optala se jich Hokage.
„Ano, tady máte hlášení z mise,“ odvětil Neji a podal jí hlášení. Pak se podíval na svou sestru. Ta se na něj nečekaně usmála. Úsměv jí váhavě oplatil.
Tsunade si hlášení krátce pročetla, a pak ho odložila.
„Byly během mise nějaké vážnější problémy?“ zajímalo Hokage.
„Ne, žádné, Tsunade-baachan,“ usmál se Naruto. Godaime se kysele ušklíbla.
„Až když jsme běželi do Konohy,“ namítla Sakura. Všichni se na ni překvapeně podívali. Naoki ji probodla hodnotícím pohledem. Nic se jí na ní nelíbilo. Byla falešná. Neuvěřitelně.
„Cože?!“ povytáhla Hokage obočí.
„Na cestě nás překvapila Hyuuga Naoki,“ prozradila Sakura.
„No a?“ nechápavě se na ni podívala černovláska. Ale Sakura se dívala jen na Tsunade.
„Co ta s tím má společného?“ zajímalo Hokage.
„Urážela a hádala se se členy mého týmu,“ odsekla Sakura.
„Tak moment! To byl Nejiho tým a pak jsem nikoho neurážela a s Nejim se hádala jen z legrace!“ namítla dotčeně Naoki.
„Z legrace?“ podivil se Neji.
„Nejiho tým?“ nechápal Naruto.
„Nikoho neurážela?!“ napýřila se Sakura. „Označila jsi můj bojový postoj za směšný!“ V obličeji byla úplně rudá. Ale pokrok byl, že už se konečně dívala na Naoki.
„A to je jako urážka?! Kdybych tě chtěla urazit, tak bych ti řekla, že jsi jen namyšlená barbína s čelem jako billboard! Což je mimochodem pravda!“ odsekla prudce Naoki.
„Vidíte, Hokage-sama?!“ podívala se Sakura na Godaime povýšeně. „Tahle… osoba… mě tu právě uráží. Mohla bych jí ukázat, jak to tady chodí?“ A promnula si dlaně.
Naoki se jen ušklíbla. Nebála se jí. Nic jí nemohla udělat.
„Však já ji potrestám, Sakuro, to se neboj,“ pousmála se ošklivě Tsunade. Naoki se na ni nechápavě podívala, ale ona jí pohledem naznačila, že to tak bude lepší.
„A jak asi?“ pousmála se Naoki.
„Nebudeš se jen starat o archiv, ale také budeš pomáhat Shikamarovi s jeho přednáškami o strategiích na Akademii,“ prohlásila rozhodně Tsunade.
„Nebudu učit žádný malý škrčky, co neumí ani normální Henge!“ bránila se Naoki. Hraní jí vždycky šlo. Sakuře ale ne. Její vítězný výraz pronikl i přes masku hraného smutku, že něco takového zapříčinila ona.
„Taky, že ne,“ kývla hlavou Tsunade. Sakura se šokovaně napřímila a chystala se něco pronést. Ale Godaime ji zarazila, „Jsou to přednášky pro chuuniny a jouniny. Užij si je.“
Naoki naštvaně pohodila vlasy a založila ruce na hrudi.
„Už běžte… Naoki, s Shikamarem se domluv sama. Nashledanou,“ vypálkovala je ven Tsunade.
Sakura se na Naoki usmála, a pak zmizela. Naoki s Nejim a Narutem vyšli ven bok po boku (Naoki mezi nimi) a nepadlo mezi nimi ani jediné slovo.
„Víte, kluci, já…“ promluvila Naoki. Ti dva se zastavili. Předtím mluvila jinak. Tohle byl hlas, který znali. Té milé, veselé Naoki.
Otočila se k nim a střídavě se na ně dívala.
„Chovala jsem se hrozně a za to se vám omlouvám. Jenže tam… prostě je to tam všechno moc necitelný a tvrdý a já se před tím musela nějak chránit. Už budu jako vy. Žádná Suna. Jen Konoha…“ slíbila jim Naoki a upřímně se usmála. Ten úsměv šel ale od srdce jen z části. Ani Neji to nepoznal. Nelíbila se jí tahle rozehraná partie, jenže už nemohla přestat hrát. Všechno se vyvíjelo poměrně slušně.
„Věřím ti… nezklam mě…“ objal ji Neji. Objetí mu oplatila, i když jí to bylo nepříjemné. Pochopila, že sebekázeň bude muset být větší než předtím.
„Takže přátelé?“ usmál se na ni Naruto.
„Přátelé,“ kývla Naoki a stiskla mu ruku.
„Ale omlouvat by ses neměla nám…“ řekl Neji.
„Vím… kde teď budou?“ zeptala se ho Naoki.
„Asi na jejich starém cvičišti. Stále spolu trénují,“ odpověděl Neji.
„Díky. Uvidíme se jindy. Zatím ahoj,“ zamávala jim Naoki. Pak hladce vyskočila na blízkou střechu a rozběhla se na oblíbené cvičiště svých přátel. Musela to s nimi urovnat. Jinak by se jí hra nehrála dobře.
Uviděla je. Poctivě cvičili. Jako vždy. Měla ráda jejich tréninky. Byli skvělý tým a nejlepší přátelé, což bylo vidět, na jejich týmové spolupráci.
„Ahoj,“ pozdravila je Naoki, když si jí všimli. Zastavili se a postavili vedle sebe a čelili jí společně. Chápavě se usmála. Věděla, jak se musí cítit.
„Co tu chceš?“ zeptal se jí Shino narovinu.
„Omluvit se vám. Nezachovala jsem se fér,“ odpověděla Naoki. Nechala ve svém hlase znít spoustu emocí, aby tomu dodala grády. Věděla, co na ně zabírá. Jenže oni si ji stále pozorně prohlíželi.
„To teda ne…“ souhlasila s ní Hinata, ale objala ji. Uměla rychle odpouštět. Naoki jí pohladila po vlasech. Hinata se usmála.
„Proč ses tak chovala?“ zajímalo Shina.
„Situace si to vyžadovala… byla jsem tam tři roky. Podepsalo se to na mně. Tam jsem musela být necitelná a chladná. Tady už ne. Odpusťte mi, že jsem zapomněla…“ usmála se krásně Naoki. Shino k ní přistoupil a taky ji objal.
„Odpouštím ti… jsem skutečně rád, že jsi zpátky,“ zašeptal jí Shino do ucha.
„Díky,“ poděkovala mu Naoki. Pak se tázavě podívala na Kibu.
„Už jsi tady?“ optal se jí Kiba.
„Ano, jsem,“ kývla hlavou Naoki. A ta ji objal i Kiba.
„Vítej zase doma…“ šeptl jí do ucha.
„Tak a zatrénujeme si!“ zamnul si nadšeně ruce Shino, když se od sebe ti dva odtrhli.
„Jasně,“ souhlasila Naoki a připravila se k boji. Zajímalo ji, jak zesílili…