Odpočívej v pokoji 1. část

Celá tahle bláznivá akce začala jednoho normálního odpoledne ve skryté Listové vesnici. Nenechte se mýlit, slovo „normální“ zahrnovalo v tomto městě výbuchy, krev, zběsilé honičky, krev, spoustu rozzuřených výkřiků a další krev.

Vlastně by možná bylo lepší, kdyby některé budovy dostaly z bezpečnostních důvodů červené nátěry, aby se s tím někdo nemusel furt drhnout. Ale nebojte, ne vždy to byla krev lidská, a povětšinou šlo o krev dobrovolně obětovanou v zápalu tvrdého tréninku.

Ale nás bude především zajímat jeden dům stojící poněkud dál od ostatních. Lidé se mu vyhýbali.

Částečně proto, že se tu kdysi odehrála strašlivá tragédie, která otřásla celou vesnicí, a částečně proto, že přinejmenším půlka Konohy (převážně mužská část obyvatelstva) měla panickou hrůzu z jeho nové „paní domácí“.

A to platilo i o právoplatném majiteli, který už dávno přestal považovat dům za svůj, což nemohla zkousnout pro změnu ženská polovina Konohy, pro kterou byl něco mezi Bradem Pittem a Střihorukým Edvardem (podle nich by měl Bradův šarm a nádheru a Edvardův smysl pro černou barvu a možná že i účes).

Ano, byl to Sasuke Uchiha.

Sám nevěděl, jak se to vlastně stalo. Pamatoval si jen, že na jedné misi zahlédl moc pěknou a velmi schopnou kunoichi (což považoval málem za zázrak vzhledem k ženskému materiálu, který znal z vesnice) a tak se rozhodl, že s ní prohodí pár slov.

Jenže se to nějak zvrtlo a Natsumi se za nedlouho nastěhovala se svým sněžným kocourem Koorim k němu do jednoho z baráků na okraji opuštěné Uchiha čtvrti, kde Sasuke z nostalgie stále bydlel (navíc tam měl klid od záplavy fanynek, které ho sledovaly obvykle až na záchod).

To by nebylo tak strašný, kdyby si zanedlouho Natsumi nepřitáhla domů svoji kamarádku, čistě náhodou Narutovu sestru Luchiu, s tím, že u nich bude nějaký čas bydlet, protože její postel padla za oběť její a Narutově poslední sourozenecké hádce.

Sasuke si dost dobře dokázal představit, jak to asi dopadlo a vzhledem k tomu, že pak Naruta několik dní nikdo nemohl najít, usoudil, že se moc nemýlil. Každopádně tehdy ještě Sasuke netušil, že mu život hodí obrat o sto osmdesát stupňů. Kdeže samota a ticho, jeho dům se stával čím dál víc podobný rušnému tržišti.

Luchie se totiž evidentně v baráčku zalíbilo a nastěhovala si tam svou krémovou vlčici Kisaru, kterou následoval Hidan, kterého kdesi ze samé lásky ty dvě v noci vyhrabaly. Ten se pořád ještě nesmířil s tím, že vypadá jak sešívaná deka a že mu Natsumi zamkla kosu na dvorku, proto kudy chodil, tudy se mračil.

Takže místo mládenecké domácnosti tam najednou měl dvě naprosto praštěné kunoichi, které byly ovšem tak silné, že jim jen málokdo odporoval (většinou Naruto, proto mu v nemocnici už vyhradili jeho vlastní postel), jednoho nemrtvého a věčně nakvašeného pánbíčkáře, dvě kočkovité šelmy a nakonec objevil i toho hada, kterého Natsumi schovávala pod postelí, a kterého podezříval, že kdysi dávno patřil jeho bratrovi Itachimu.

Každopádně věci nabrali takový spád, že to ani nestačil sledovat. A to všechno bylo prd proti tomu, co teprve mělo přijít během toho „normálního odpoledne“.

Sasuke se probudil pozdě odpoledne, protože Natsumi celou noc furt něco mlela o obnovování klanu a on nemohl spát.

„Já jsem ten, kdo jednou obnoví Uchiha klan! Tak co se o to pořád stará ona,“ brblal, když se hrabal z postele.

„Možná proto, že by ho s tebou ráda obnovovala. Ty vážně vůbec nerozumíš ženským. S takovou obnovíš tak akorát velký kulový,“ ozvalo se za ním vcelku klidně. Sasuke nadskočil leknutím metr nad zem.

„Kolikrát jsem ti do***ele říkal, že v mým pokoji nemáš co pohledávat!!!“ zavřískal Sasuke jako prvotřídní hysterka a otočil se, aby dal Hidanovi jednu do zubů.

V tom měl nemrtvý jednu nevýslovnou výhodu. Člověk do něj mohl mlátit, jak chtěl, mohl si na něm zkoušet nový techniky a ono to na něm nezanechávalo celkem žádný následky. Jen spotřeba šicí nitě v této domácnosti rapidně stoupala.

Jenže tu byl jeden problém. Ten, kdo Sasukeho tak vyděsil, nebyl Hidan. To Sasukemu došlo v okamžiku, kdy se otočil. A v téže chvíli příšerně zblednul.

„Co je? Tváříš se jako bys viděl ducha nebo co…“

V zápětí Sasuke omdlel.

Itachi pomalu opustil svoje stanoviště na okně a pomalu napůl přešel a napůl přeplul místnost k bezvládnému tělu svého bratra.

Pokusil se do něj šťouchnout špičkou nohy, ale ta mu bez problémů projela skrz nehybného Sasukeho.

„No paráda, jednou potřebuju píchnout a on se mi tu složí. Vážně nechci vidět, jak budou vypadat příští generace Uchiha klanu,“ povzdychl si Itachi a sedl si na postel. Nezbývalo mu, než čekat, až se Sasuke probere.

To Be Continued