Naruto a Bůh Smrti - prezentace síly 04

„Žabí šéfe a ostatní. Doufám že tu zůstanete a podíváte se na můj zápas?“ optal se Naruto svých přivolaných pomocníků. Bunta se usmál a řekl:
„Jako rád bych sledoval, co máš v plánu v tomto boji, ale nezůstaneme tu jaksi „nasuchu“ jestli mi rozumíš!“ Oba jeho společníci s vážným obličejem souhlasně přikývli.
„S tím jsem samozřejmě počítal!“ Ozval se zvuk lusknutí a před naší žabí trojicí se objevil obrovský prostírací servis a ještě větší nádrže se sakém.
„A já pořád přemýšlela o tom, jak myslí to „nasuchu“,“ ozvala se Tsunade, které začali téct sliny po bradě a šla si sednout k žabákům. Odněkud si vytáhla skleničku na saké a úplně zapomněla na svůj trénink.
„Vidíte co děláte? Úplně jste mi tu narušili výuku,“ postěžoval si naštvaně Naruto.
„Kakashi, promiň ale na dnešek ti si od tebe půjčím tu tvoji přezdívku „kopírovací ninja“,“ zasmál se Naruto, když promýšlel svoji strategii k boji proti Yamatovi.
„Jak to myslíš?“ divil se Hatake. Ale když uviděl ten jeho úsměv na tváři, tak už se na nic neptal. Jak byl Naruto zvětšený, tak udělal několik pečetí a vykřiknul:
„Kage Mane no Jutsu!“ Díky jeho obrovskému tělu, získal i velký stín, s kterým bez problému dosáhl až na přivolaného tvora Yamata. Ten hned jak si všimnul stínu, tak uskočil a nechal tam svého pomocníka na pospas.
„Jak chceš teď bojovat? Když musíš držet mého sumona v té technice?“ zasmál se Yamato a připravoval si techniku, kterou to už chtěl všechno skoncovat. V tom se ozvali divné praskavé zvuky ze země. Před Yamatem se rozestoupila a z ní vystupoval mladý Uzumaki.
„Ale jak….?“ Divil se jeho kapitán. Blonďák se na něho zašklebil a odvětil:
„Když jsem vyvolával Gamabuntu, Gamakena a Gamahira, tak jsem v tom kouři hned vytvořil klon, který tě zaměstnával.“ Yamato se zarazil. Netušil, že zrovna Naruto to bude mít tak moc promyšlené.
„Musím začít útočit, dokud mám ještě chakru….,“ uvědomil si Tenzou. Složil nějaké pečetě a z jeho ruky vystřelilo několik silných dřevních střel a mířili na Naruta. Ten hned složil také pečetě a proti Yamatově technice teď letěla úplně stejná. Mezi nimi se jejich techniky střetli a zamotali do sebe.
„Takhle to asi nepůjde…,“ pomyslel si Yamato. Zase složil pečetě a vykřikl:
„Doton: Ganchuusou no jutsu!“ Technika která měla donutit Naruta, aby se začal pohybovat k němu směřovala. Ale než uskočil pryč tak složil stejné pečetě jako jeho protivník a poslal na něho stejnou techniku.
„Tak takhle myslel, že si půjčí mou přezdívku,“ uvědomil si Kakashi a ještě dodal:
„Ale tohle je trošku jiné, než jen kopírování…“ Tenzou naštvaně uskočil technice, kterou předtím poslal na protivníka. Už mu docházeli nápady. Ve vzduch vytvořil pečetě a vykřiknul:
„Douka Iwa Fubuki no jutsu!“ Bouře kamenů letěla proti našemu hrdinovi, ale on stále nic nedělal. Protivníkova technika do něho narazila v plné síle. A pomalu padl k zemi.
„Dostal jsem ho?“
„On prohrál?“ divila se Ino a posměšně řekla:
„Tak to asi ten klan Uzumaki nebude tak skvělí, jak jsme si mysleli.“ Yamato se rozeběhl k tělu. Něco mu stále nehrálo.
„Naruto by se nikdy takhle lehce nevzdal,“ pomyslel si. Opatrně otočil protivníkovo tělo a to co uviděl ho zarazilo. Naruto krvácel a ztěžka oddychoval. Najednou Yamata obalili obrovské větve a začali ho mačkat. Za Tenzouem se ozval hlas:
„Přece jste si nemyslel, že by jste mě tak lehce dostal?“ Yamato se usmál a odvětil:
„Tušil jsem že je to nějaká bouda. Ale jakože támhle ležíš a krvácíš?“ Dřevo ho stále mačkalo. A jelikož už měl málo chakry, tak se nemohl nijak bránit.
„Na Kawarimi no Jutsu jsem použil jeden ze svých elementárních klonů a rozkázal jsem mu aby se nechal trefit,“ vysvětlil mu. Ještě chvíli ho nechal drtit ve své technice a pak se ho zeptal:
„Tak už se vzdáte, kapitáne?“ Odpovědí mu bylo jen přikývnutí. V tu chvíli se dřevěné větve ztratili zase do země. Věznění ninja se zhluboka nadechl a užíval si vzduchu.
„On je všechny porazil?“ ozývalo se davem. A pak už jedinou reakcí byl jásot. Naruto se rozhlédnul po přítomných. Když uviděl, jak rychle se Tsunade přivedla do nálady, tak jen nad tím zakroutil hlavou.
„Takže z dnešního tréninku už asi nic nebude,“ povzdychl si. Podíval se po svých senseiích a když už byli všichni zase v pořádku tak se jich zeptal:
„Co by jste řekli na menší zábavu? Dnes je toho už moc asi nenaučím…“
„A kde chceš sehnat potřebné věci a nějakou kapelu takhle rychle?“ divila se Sakura, která tam společně s ostatními ošetřovala Jouniny.
„Já už nad vším přemýšlel a něco mě napadlo. Vy jenom skočte pro všechny známé. A samozřejmě pozvěte celý klan Uchiha. Než odejdu, tak si to tu chci ještě pořádně užít,“ rozdal jim své pokyny. Ti hned udělali jak říkal.
Složil pečetě a vykřikl:
„Kijoudan no jutsu!“ Před ním se ze země vytvořilo obrovské podium. Rozhlédl se kde by bylo nejvhodnější umístit WC a stánky. Složil zase nějaké pečetě a vytvořili se i stánky s WC.
„A teď hudbu,“ pomyslel si. Ozvalo se jen:
„Kuchiyose no Jutsu!“ Na pódiu se objevila žabí kapela, která hned začala hrát. A objevilo se tam ještě několik dalších žabáků, kteří šli obsluhovat do stánků. Pomalu se začal celý prostor plnit jak zvědavými lidmi, tak i těmi co předtím sledovali boje.
„Ještě jedna osoba tu chybí….“ Napadlo blonďáka. Složil nějakou složitou a hlavně divnou pečeť. V tom se vedle něho objevila obrovská postava zahalená v černém plášti.
„Copak potřebuješ, Naruto?“ divil se Bůh Smrti.
„Chtěl jsem jen, abys zašel mezi nás a trochu si s námi užil zábavy. Musíš se tam ve své zemi hodně nudit,“ poznamenal mladý Uzumaki. Bůh se zasmál a řekl:
„Kdyby tohle byl opravdový důvod, tak bych ti i věřil. Mimochodem jak jsi se teď chtěl zeptat na jídlo a pití, tak už ve stáncích nějaké je. Řekl jsem žabákům co mají dělat až jim něco dojde. Takže se o ně nemusíš vůbec starat.“ Naruto se rozpačitě usmál.
„Přece jen jsi bůh….“ Poznamenal. Vedle nich se objevili všichni jejich známí. Ale když si všimli té postavy vedle blonďáka, tak hned stoupli od bojového postavení a připravovali se k útoku. Jen Hakogové a Jiraiya se na postavu vlídně usmáli.
„Tušil jsem že když Uzumaki bude pořádat oslavu, tak ji udělá ve velkém stylu,“ pronesl První Hokage.
„To máš pravdu, bratře. A pozve i takového výjimečného hosta,“ přitakal Druhý Hokage. Ostatní se na ně zaraženě dívali a vytrvávali v bojovém postavení. Co kdyby to byl nepřítel že?
„Můžete nám to už někdo vysvětlit?“ zeptal se Sasuke. Naruto se usmál a odvětil:
„Tato osoba je odpovědná zato, že jsem vás dokázal zachránit!“ Když si všimnul, že jejich nechápavé pohledy přetrvávají, tak se rozhodl dát jim další nápovědu:
„Je to ta postava za kterou jsem byl poslán. Mělo to být vězení. Už si vzpomínáte?“ V tom to docvaklo Shikamarovi, jakožto nejchytřejšímu v zemi Ohně.
„Mohl by to být Bůh Smrti?“ Odpovědí mu bylo souhlasné kývnutí od všech co o tom věděli. To všem stačilo a hned se postavili normálně.
„Takže když už tu jsme všichni, tak bychom se mohli už jít bavit ne?“ pronesl Haku, který se z ničeho nic objevil i se Zabuzou. Naruto jen přikývl. Celé jeho okolí se rozpadlo na páry, které se vydali všechny svým vlastním směrem. Zůstali tam jen Hokagové, Jiraiya, Naruto a Bůh Smrti. Na nic nečekali a rozešli se směrem k nejbližšímu stánku s alkoholem. Chvíli tam pohromadě popíjeli a pak se nějak rozdělili. Za blonďákem doběhl Itachi.
„Máš čas? Potřeboval bych s tebou něco probrat.“ Blonďák přikývnul, ale kvůli žabí kapele, která to začala pořádně rozjíždět, odešli někam mimo konání akce, aby měli klid.
„Tak co jsi potřeboval?“ optal se Naruto.
„Víš, nějak mi tenhle život nesedí. Nejsem zvyklí jen sedět na jednom místě,“ řekl mu Itachi.
„Co tím myslíš?“
„Potom co jsem vyvraždil klan, jsem byl neustále v pohybu a objevoval nové místa. Rád jsem chodil po světě. I když to bylo s Akatsuki. Nemůžu si zvyknout na tento klidný život,“ pokračoval Uchiha. Mladému Uzumakimu to už začalo docházet. Ale chtěl nechat ještě chvíli Itachiho podusit a tak se ho zeptal:
„A co s tím mám společného já?“ Mladý Uchiha si povzdechl a pak řekl:
„Tak ti to asi budu muset říct na rovinu. Chtěl bych se připojit do té tvé organizace Minato.“ Naruto se usmál a řekl mu:
„Nevidím žádný důvod, proč by jsi nemohl. Takže tě slavnostně vítám v mé organizaci. Když nepočítám sebe, tak jsi první člen…“