Kolik příležitostí má růže?: 04- Nechci žít minulostí, jen přítomností!

Zase bylo pondělí a čas jít do školy. Deina si oblékala školní uniformu. Protřela si ještě mokré vlasy a popadla školní tašku. Hodila si ji přes rameno a seběhla dolů. V kuchyni seděla její matka a chystala svačinu. Byl to jeden z vzácných okamžiků, kdy její rodiče byli doma. Avšak ne nadlouho. Deina věděla, že zase odjedou, někam…
„Ahoj zlatíčko!“pozdravila dívku a sedla si ke stolu.
„Nebudeš snídat?“zpovídala svou dceru matka.
„Ne, najím se ve škole,“odpověděla tiše Deina.
„Ještě trucuješ?“zeptala se jí matka a přisedla si ke stolu.
„Už musím jít,“řekla Deina, sebrala svačinu a vyšla ze dveří. Měla spoustu času, tak to vzala ke škole oklikou přes park, kde se s Narutem prvně setkali. Sakura už byla téměř opadaná. Po zemi se válely stovky růžových květů. Deina opatrně mezi prsty sebrala jeden květ a zastrčila si ho do vlasů. Pak už se konečně vydala ke škole.

Jakmile vešla do třídy, všichni ztichli a prohlíželi si ji. Byla zvyklá na to, že je sledovaná, zejména mužskou částí třídy, ale tentokrát na ni zíraly i holky. Jejich výrazy byly naprosto nečitelné. Došla až do úplně zadní lavice a posadila se vedle své nejlepší kamarádky- Kiyo.
„Co se děje, Kii? Proč na mě všichni tak zírají?“zeptala se tiše.
„Učitelka nás všechny informovala o tvé svatbě, tak proto…“odpověděla jí stejně stará dívka s rudými vlasy.

Deina si jenom povzdechla. Když si pak o polední přestávce sedla na dvůr, seběhla se k ní skupinka dívek ze stejného ročníku. Deina poslouchala jejich připomínky a dotazy. Některé jí litovaly, některé ji považovaly za hrdinku a některé, zřejmě i záviděly. Prohrábla si rukou tmavé vlasy a dojedla svačinu. Po zbytek vyučování ji už nikdo neotravoval. Z dnešního vyučování nevěděla absolutně nic, celou dobu byla mimo, jen se občas podívala po třídě. Většinou spatřila soucitné pohledy nebo kluky, s tvářemi plnými lítostí, že už zanedlouho nebude třídní krasavice k mání. Když se jí pak učitel fyziky zeptal na jakýsi vzorec, nevěděla co říct. Nakonec ji pro nevolnost ze školy propustili dříve. Dei věděla, že rodiče určitě nebudou doma, přesto to vzala k domu tou nejkratší cestou.

O několik dní později

Seděla na židli ve svém pokoji. Pozorovala měsíc na obloze. Už víc jak týden prožívala stereotyp, žádné rozptýlení, nic. V jedné chvíli dokonce začala pochybovat o tom, že Naruta ještě uvidí. Den, kdy sem má přijet její budoucí manžel se blížil a ona už neměla dál síly, zdržovat ho. Podvolila se všemu, co na ni přichystali. Rodiče byli šťastní, vesnice byla šťastná, jen ona sama se trápila. Vstala a šla si lehnout do postele. Prázdniny se taky blížily a ona věděla, že pak už nebude mít nějaké rozptýlení. Jaký asi bude? Zlý, ošklivý?? Musela se sama sobě zasmát, už se z ní stala zatvrzelá pesimistka. Vstala a pohlédla na hodiny. Skoro půlnoc, už bych si měla lehnout.Položila se na postel, přesto však nebyla schopná usnout. Až moc ji ten osudný den trápil. Kdybys tady aspoň byl…pomyslela si a zavřela oči v naději, že se jí podaří usnout. Poslední dobou se jí nezdávaly moc hezké sny, samé noční můry…Probouzela se a nemohla znova usnout….

Dnešní noc, to však bylo jiné. Neprobudil ji ani zlý sen, ani příšerný pocit úzkosti, jen něčí ruce kolem pasu. Nejprve se vylekala, ale pak poznala malou jizvu na pravé ruce a hned jí bylo jasné, kdo je jejím nočním návštěvníkem. Ležel s ní na posteli a pevně jí objímal. Otočila k němu hlavu, rozespale se usmála a objala ho kolem krku.
„Konečně jsi tady,“usmála se a políbila ho.
„Chyběl jsem ti?“zeptal se zvídavě.
„A ty se ještě ptáš?“řekla Deina a chtěla se na něj převalit, nevypočítala ovšem jeho vzdálenost od kraje postele a nakonec oba dva skončili na zemi. Tmavovláska okamžitě chytla neuvěřitelný záchvat smíchu a Naruto se k ní po chvilce přidal. Když už se konečně oba dost nasmáli, Naruto zvedl Deinu do náručí a položil ji na postel. Pak ji ještě políbil na čelo a vytratil se. Deina znovu usínala, ovšem tentokrát už se spokojeným pocitem.

Ráno ji probudila sladká vůně, a když konečně otevřela oči, spatřila na nočním stolku rudou růži. Byla ještě vlhká od ranní rosy, což znamenalo, že tady před chvílí byl. U růže byl i malý lísteček.

„Dneska v 19:00 v parku pod Sakurou. XXX"

Celý den pak chodila Deina se šťastným úsměvem na tváři. Všem ochotně odpovídala na nejrůznější dotazy, všem radila. Už se nemohla dočkat večer, a když si pak o půl sedmé večer oblékala tričko a sukni, srdce jí bušilo, jako kdyby to mělo být první rande v jejím životě. Na ruce si natáhla mikinu, vlasy rozčesala a nechala volně rozpuštěné. Chvilku před sedmou se vydala do parku. K parku to bylo kousek, takže tam byla jen asi minutu po domluveném čase.
„Jdeš pozdě,“ozvalo se z koruny stromu nad ní. Dívka se doširoka usmála.
„Asi mi šly špatně hodiny,“ohradila se se smíchem Deina. Naruto seskočil o několik větví níž a natáhl k dívce ruku.
„To si mi měl říct, že si nemám brát sukni,“řekla Deina a trošku uraženě mu ruku podala.
„Bývala si kunoichi, měla bys zvládnout vylézt na strom i v sukni,“ohradil se Naruto a pomohl jí na spodní větev. Při jeho slovech se Deina zarazila a její oči posmutněly. Už bez nejmenších potíží se sama dostala až nahoru, kde ji čekal Naruto.
„Proč ses toho vzdala?“zeptal se jí a chytil ji za ruku.
„To rodiče,“zašeptala smutně.
„Je ti sedmnáct, už bys měla umět říct jim svůj názor!“řekl narovinu blonďák.
„Pozval si mě sem kvůli minulosti?!“zakřičela na něj Deina.
„Ne, kvůli tomuhle,“řekl Naruto a otočil jí hlavu na opačnou stranu. Bylo to nádherné. Rudé zapadající slunce zbarvilo oblohu do červena. Nebe jako by krvácelo. Naruto dívku ze zadu objal.

„Chci si s tebou promluvit o…“odmlčel se, „…o tvé budoucnosti.“
Deinu nepříjemně zamrazilo, tušila, že tohle přijde.
„Já, už to nedokážu zastavit a..“začala, ale Naruto ji přerušil.
„Nezajímá mě, jestli to zastavíš, chci jenom vědět jednu věc,“řekl a pohlédl jí zpříma do očí.
„Skutečně mě miluješ, Dei?“zeptal se tiše. Dívka ztuhla a sklopila oči. Za moment jí z nich už tekly proudy slz.
„Pochybuješ o tom?“křikla na něj a vrhla se mu kolem krku.
„Ne, jenom jsem chtěl mít jistotu,“zašeptal blonďatý muž a políbil ji.