Nečekaná láska 2.část - Nesplněný slib

Pokračování Nečekané lásky.
Je to o šest let později.
Snad jsem většinu z vás nezklamala jak to vlastně skončilo a jak je to krátké…je to spíše vypravování, nebo něco na ten smysl …jednou jsem to jen tak sepsala. Leželo mi to v PC snad dva týdny, možná víc, a tak jsem si říkala, že bych tím mohla ukončit povídku s názvem Nečekaná láska. Obě části jsou od sebe moc rozdílné na to, aby to bylo spojené, proto jsem to rozdělila na dvě části.

Krev jí slepovala její dlouhé černé vlasy.
Chytila mu ruku a stiskla ji.
On s rukou neuhnul, ale sevřel ji ještě víc.
Krev stékala jejími vlasy a usazovala se na jeho dlani, kterou podepíral její hlavu.
Ucítil, že její stisk slábne.
Usnula. Věčný spánek, ze kterého se nikdy neprobere.
Leží tam a kapky vody dopadají na její krvavý obličej.
On ji neopouští, zůstává.
Jak má teď žít? Ona byla jeho život.
Teď už jen nehybně, bez známky života, leží v jeho náručí.
Těžko poznat, jestli jsou to slzy nebo kapky deště co stékaly po jeho tváři.
Jestlipak i ona cítila dopad vody na její nehybně mrtvé tělo?
Vzpomíná na den, kdy byl naposledy s ní. Když spolu naposledy mluvili slíbil ji, že v této válce nezemře.
Odpřisáhl to, ale to netušil, že by mohla zemřít ona.
Nechce se vracet, chce zůstat s ní.
Na co žít, když jeho životní láska zemřela?
Vytáhl svou katanu a s úsměvem na tváří ji zarazil hluboko do své hrudi.
Krvácel.
Nelitoval toho, co udělal.
Nevnímal bolest. Žádnou necítil.
Slyšel ji. Volala ho k sobě svým andělským hlasem.
Nebránil se. Nechával se vést jejím hlasem v jeho mysli.
Ještě než také usne věčným spánkem, naposledy ji políbí.
Zanechá jí na rtech jeho krev.
Najednou poslední bouchnutí srdce.
A je konec.
Padá na její hruď.
Jejich ruce se stále dotýkaly.
Jsou mrtví, oba leží v kaluži jejich smíšené krve.
Trápili by se, kdyby byli na tak dlouhou dobu od sebe rozděleni.
Nechtěl, aby na něho tak dlouho čekala. Sám nechtěl čekat, chtěl být zase s ní.
Sliby tu jsou od toho, aby se dodržovaly. Ale když dáte slib a porušíte ho pro dobrou věc a pro své štěstí, tak je to v pořádku…stejně jako to udělal Naruto pro Hinatu.

Kdysi se ho zeptala: ,,Představ si, že jsi teď na rozcestí osudu. Můžeš zabočit, vrátit se, nebo jít dál. Kterou možnost by sis vybral, abys byl se mnou?”
A on jí na to klidným hlasem odpověděl: ,,Zůstanu stát na místě. Kdybych zabočil, ztratil bych tě. Kdybych se vrátil v minulosti, nepotkal bych tě. Kdybych šel vpřed, kdo ví, jestli tě ještě uvidím. Radši budu stát na místě a budu s tebou.”