Nečekaná láska - 1.část

Tady je moje druhá povídka =) snad se vám bude alespoň trochu líbit… =) teprve s povídkama začínám, chvíli bude trvat, než se v tom procvičím…

Jako obvykle je povídka věnována mojí nej kamarádce xD

Bylo slunečné odpoledne. Všichni byli venku a vykládali si zážitky z dětství, hlavně co všecko spolu prožili.
Je to už dávno kdy Naruto naposledy viděl svoji kamarádku Hinatu. Vždycky se nějak minuli. On už na ni vlastně pomalu zapomněl. Uběhly snad dva roky, když ji naposledy viděl, mluvil s ní nebo byli spolu.
Začalo se stmívat a parta kamarádů se pomalu rozcházela ke svým domovům.
Tehdy se to stalo.
BUM! PRÁSK!
Naruto narazil do jedné dívky. Někoho mu připomínala, ale nevěděl vůbec koho. Ona ho poznala ihned.
,,N-Na-Naruto?“ vykoktala ze sebe.
,,Kdo jsi? Jakto, že znáš moje jméno?“ nechápal.
,,Nevíš kdo jsem? Sice jsme se dlouho neviděli, ale měl by sis pamatovat staré známé!”
,,He! Hinato, to jsi ty? ”
Začal na ni civět a prohlížel si ji. Začervenal se, když zjistil, jak moc zkrásněla.
,,Nemohl jsem tě poznat, vypadáš vážně dobře. Dokonce sis nechala narůst vlasy jak tak koukám. Sluší ti to.” řekl Naruto a začal se nervozně chichotat.
Bože, je tak krásná... asi... asi jsem se zamiloval…
Hinata nevěděla co říct… zrudla, když jí Naruto dal polibek na tvář a zašeptal jí do ucha ,,Promiň, že jsem tě hned nepoznal.”
,,He?” Naruto nahodil svůj nechapající výraz.
Hinata omdlela. Stejně jako vždycky, když se s ním střetla.
Probrala se v Narutově pokoji.
,,Už ses vzbudila? No konečně, Hin-”
Když ho zahlédla, okamžitě zrudla.
,,Jsi nějaká červená, nemáš horečku?” dotkl se jejího čela svojí dlaní.
,,Aaaaa!” hinata ho bouchla do hlavy vlastním čelem.
,,Tak to jsem vážně nečekal,” mumlal si Naruto.
Jak může tak krásná holka rozdávat takové rány? Sakra...
,,P -Promiň, to jsem nechtěla,” natáhla se, aby mu pomohla se postavit, ale upadla.
Ještě štěstí, že se zachytila rukama o podlahu; kdyby to neudělala, praštila by zase Naruta čelem jako před chvílí.
Koukali si oba do očí. Byli od sebe snad jen dva milimentry.
,,Na-Naruto, promiň, já... já, fakt prom-”
Hinata ani nedopověděla, co chtěla říct, ale to je teď jedno.
Oba jsou zaneprázdnění svým prvním polibkem.
,,Miluju tě... Hinato,” zašeptal.
,,Já tě vždycky milovala.”
,,Já vím.”
Tentokrát políbila Hinata jeho.
,,Proč jsi mi neřekl, co ke mně cítíš, už kdysi?” lehla si na podlahu vedle něj, on jí dal ruku kolem ramen a přitiskl si ji blíž, aby si mohl druhou rukou hrát s jejími vlasy.
,,Čekal jsem na vhodnou chvíli.”
,,Těch už bylo hodně…” řekla se sklopenou hlavou a očima se dívala do podlahy, jako by v ní viděla něco zajímavého.
,,To je pravda… Ale hlavně jsem čekal až mi sama řekneš, co pro tebe znamenám… I když jsem to už dávno věděl, nevěděl jsem, jestli se mi to jenom zdá, nebo je to skutečnost. Bál… Bál jsem se, že by ses mi vysmála kdyby to nebyla pravda… že bys nikdy moje city neopětovala,” řekl upřímným hlasem.
Hinata se usmála.
,,Tak takhle to je, už to chápu, ale mohl sis dát tu práci a říct mi to!” začala ho provokovat
,,Ty prostě nevíš kdy přestat, viď?’’ rýpal do ní Naruto.
,,Ty jsi takový…takový…ehmm…”
,,Haha! Došly ti slova?”
,,Ani náhodou, jen jsem zapomněla, co chci říct!”
,,Tak neříkej nic,” usmál se a přiblížoval se pomalým pohybem hlavy k té její, přitom si stále hleděli upřímným pohledem do očí.
,,Já-”
,,Pššt, řekl jsem, ať nic neříkáš,” dotkl se jejích rtů svým prstem, aby ji umlčel; poté ji pohládil po zčervenalé tváři a spojil svoje rty s jejími.
,,Um... Naruto?”
,,Ano?”
,,Znamená to, že jsme stále kamarádi?”
,,Hmmm...”
,,To je vše, co pro tebe znamenám, jen hmm?! Nestojím ti ani o normální odpověď?! Asi naše přátelství ukončíme!” vyjela po něm.
,,Jak myslíš!” řekl bezcitně.
,,Co?” zašeptala zklamaným hlasem a objevovaly se jí slzy v očích, nemyslela vážně všechna slova co řekla.
,,Tímto naše přátelství končí!”
Hinata se rozplakala.
Naruto po chvíli pokračoval v tom, co chtěl říct.
,,Protože ty a já jsme mnohem víc než přátelé.”
Po vášnivě dlouhém polibku se zvedli ze země.
,,Naruto, už musím jít domů... ale nechce se mi od tebe odcházet. Ráda bych zůstala déle, ale bohužel nemůžu. Mám doma ještě svoje nesplněné povinnosti.”
,,Chápu, půjdu tě odprovodit.”
,,Děkuju, vážím si toho…vážím si... tebe.“
,,Jsme na tom stejně,” řekl a dal jí do vlasů polibek.

V noci ani jeden z nich nemohl usnout. Pořád se jim honily hlavou myšlenky, co bude dál a vzpomínali nad tím, co se mezi nimi stalo.
Musel ji vidět. Cítil, že bez ní nedokáže žít. Byl s ní sice jen pár hodin, ale.
Ten pocit…Co je to za pocit? Nic takového jsem ještě nikdy necítil, je to snad láska? Jestli ano, bojím se, že mě jednou zabije.
Až tak se obával o ten pocit přijít, příjemně ho hřál u srdce.
Hinatě se honily hlavou podobné myšlenky, něco je k sobě lákalo a přitahovalo. Byli na sobě částečně závislí, aniž by si to alespoň jeden z nich uvědomil.
Každý den byli spolu. Každý den utajovali, že spolu něco mají. Hinatini rodiče by s tím nikdy nesouhlasili, proto se to rozhodli utajovat.
,,Jednou to stejně zjistí.”
,,Jo, já vím, Naruto. Ale lepší později, než teď.”
,,No, jak myslíš. Nezdá se mi ale správné lhát naším kamarádům. Dřív nebo později to stejně poznají.”
,,Já to všecko vím... uvědomila jsem si to...”
,,Dobře. Tak až budeš vědět na sto procent, že jsi připravená všem říct o tom, co mezi námi je, tak až pak jim to řekneme.”
,,Opravdu?”
,,Slibuju.”
,,Děkuju.”
,,Není za co.” Obejmul ji.
,,Naruto?”
,,Hmm?”
,,Jak moc mě miluješ?”
,,Myslím, že to víš.”
,,Ale i přesto to chci slyšet od tebe. Ne jen hádat z mojí hlavy.”
,,Umřel bych pro tebe.”
,,To nemůžeš… co bych tady potom bez tebe dělala?”
Naruto se zamyslel...
,,No, našla by sis nějakého bohatého frajírka, měla bys s ním kopec dětí, a pak jednoho krásného dne zjistíš, že ti chybím natolik, že začneš tomu svému říkat mým jménem a bude z toho happy end.” Jen, co to dořekl, začal se smát svojí vlastní blbosti, která ho napadla za pochodu mluvení.
,,Vždyť to vůbec nedává smysl!” zahihňala se Hinata.
,,Jo, to vím taky, prostě mě to tak napadlo.”
,,Napadlo? Jen tak plácáš slova za sebou, z toho se nevymotáš lhaním. Já bych spíše řekla, že ses snažil o nevydařený vtip,” začala provokovat.
,,Jo, tak dobře, bod pro tebe. Vždycky víš pravdu a to není fér.”
,,Jů, další bod pro mě? Kolik už to je? Tisíc k nule?"
,,Myslím, že plus mínus, když ubereš všecky nuly za jedničkou, tak je to správně.”
Oba se začali smát.

Rádi se provokovali, ale vždycky to stejně skončí tím, že se začnou hádat a ukončí to polibkem. Ne že by se hádali doopravdy, vlastně se tím jen tak baví. Asi nemají nic jiného na práci, než se jen provokovat.

,,Naruto? Můžu se tě na něco zeptat?”
,,Sama víš, že můžeš. O co jde?”
,,Představ si, že jsi teď na rozcestí osudu. Můžeš zabočit, vrátit se, nebo jít dál. Kterou možnost by sis vybral, abys byl se mnou?”
,,Hmm... Těžko říct... Hmm...”
Hinata čeká na svou odpověd a snad deset minut poslouchá jenom hmm, hmm, hmm…
Narutovi se konečně rozsvítila v hlavě odpověď. ,,Zůstal bych na místě.”
,,Proč?”
,,Jen tak můžeme být spolu. Kdybych zabočil, ztratil bych tě. Kdybych se vrátil v minulosti, nepotkal bych tě. Kdybych šel vpřed, kdo ví, jestli tě ještě uvidím. Radši budu stát na místě a budu s tebou.”

Hinatě spadla slza štěstí na její tvář. Takovou odpověd tedy ani zdaleka nečekala. Nebyla schopna ani promluvit, jak moc jí jeho slova vyrazily dech.

Uplynul měsíc. Přišla ta chvíle, kdy Hinata přiznala, že jejich lásku nechce dále skrývat. Překvapilo ji, že její rodiče jim to přáli .Myslela si, že s tím nebudou nikdy souhlasit. Všichni jejich kamarádi a blízcí jim přáli, aby byli šťastní.
Vždyť už bylo načase, aby jeden druhého našli.