Návrat devítky 16 kapitola

Mirute vs Menom
“Měl by ses vykoupat.” Zařvala Mirute a uzavřela Menona ve vodní kouli, kterou za pomoci pohybů řídila do té doby než se rozprskla kvůli vzdušné bublině. Menom hazel ohnivé koule, kolem kterých rotovala elektřina, ale Mirute se stíhala jeho vizitkám vyhýbat. Vyhýbala se jeho úderům dost rychle, ale jeden její obranou prošel a Mirute šla zkontrolovat lesní zvěř. Na rozdíl od Irameho však měla konečnou až na skále, ze které se musela seškrabovat. Málem šla tu skálu prozkoumat až do mist, kde byl zaznamenán paleolit, ale Menomova pěst minula cíl. Mirute vyskočila a se slovy “škoda každé rány která padne vedle,” mu dala do obličeje takovou ránu, že pár vojáků pohnojilo bojiště. Vzápětí už se ho snažili zabít dva vodní draci. Ty však vzduchová koule odfoukla do krajin neznámých. Menom se pokoušel Mirute zastřihnout vlasy. Spolu s hlavou.
“To nemáš svojí, že ji chceš od někoho cizího.” Vysmivala se mu Mirute, snažíc se, aby se “kadeřník” k její hlavě nedostal. Tři narostlé ocasy mu zabránily pokračovat a katana nespokojeně zavibrovala, když se srazila s jedním z ocasů. Menon začal plivat ohnivé argumenty a Mirute je ničila svými diskrétními potenciály. Mirute nyní pojal pocit, že by si Menom rád zasurfoval, ale tomu se její gigantická vlna zjevně nelíbila a zbudoval tedy zemní kryt. Ten se však ukázal jako nevhodné řešení, protože Mirute chtěla zblížit svou katanu s jeho tělem byla tak obrovská, že zemní stěna pod tím náporem horlivosti pukla a Mirute se podařilo změnit ráz krajiny. Menom její nadšení nesdílel a dál se tvářil jako kostka ledu a proto musel vytvořit vodní stěnu, aby zastavil Mirutin plamen. Ze země se začaly vynořovat bodce a člověk by možná začal uvažovat, zdali to jsou stalagmity nebo stalaktity, kdyby po něm nebyly vrhány ohnivé a jiné koule. Ty se však bezpečně zarazily o olbřímí vodní zvíře ne nepodobné Sanbimu. Ten byl ovšem uvnitř Mirute a to znamenalo že toto je nějaké jutsu. Ocas utvořený z vody prorazil kamenou zeď a dál se hnal za tím koho měl zabít. Vypadalo to jako by se želva za pomoci plácačky pokusila zaplácnout mouchu do té doby než zmizela. To znamenalo dvě věci. Mirute byla nechráněná a za druhé musela sehnat nějakou chakru. Začala se shánět po kamínku, ale přitom se musela bránit Menomovu útoku.
Zdálo se že jeho kadeřnické vlohy se zase probudily. Mirute která zatím posbírala všechnu zbylou chakru zjistila že jí na chvíli vydrží a jala se znepříjemňovat život. Menom se náhle musel vyhýbat vodním drakům, kteří dokonce uměli chrlit oheň. Přitom se na něj řítily chakrové kunaie. To se mu vůbec nelíbilo a pokoušel se tedy alespoň poničit draky, kteří ovšem měli takovou životní energii, že se dokázali vyhýbat stejně rychle jako jejich stvořitelka, která si to s mimořádně ošklivým úsmevěm, který zanechal stopy i na některých ninjích viditelné známky strachu. Byl to úsměv démona. A pak to šlo ráz naráz. Menom se rozběhl draci zmizeli a Mirute jen tak tak uhla. Přitom se podívala Menomovi do očí a zjistila, že má gogyoume a proto zrychlila. Zvuk narážejících katan byl téměř jednolitý a když se zastavili zjistili, že jejich katany se na ně zubí. Asi neměly takovou výdrž. Pustili se do sebe za pomoci jutsu a Mirute musela chtě nechtě hledat svůj kamínek a všimla si, že Menom je na tom podobně. Konečně ho našla.

Yumito vs Hashimoto
Mezi nimi probíhal boj jen taijutsu a to znamenalo, že procházky byly docela časté. Aspoň měli dřevorubci míň práce a hrobaři co dělat. Po zemi se válely už teď stovky zbraní, ale oba soupeři ještě neměli dost. Na chvíli se od sebe odtrhli a tasili katany. Když skončili tak byly horké a málem podpálily les. Yumita to už ale nebavilo a začal s ninjutsu. Láva létala všude kolem a Hashimoto se jí pokusil uhasit vodou což však nemělo téměř žádný účinek a když už tak létal kámen. Youton však nebylo jediné co Yumito uměl. Zem se začala pohybovat a nakonec se utvořila obrovská díra. Ta se jak jinak vyplnila lávou a Yumito měl konečně dost velké hřiště aby se mohl předvést. Vzápětí se však lava začala chladit protože Hashimoto neměl na grilování náladu a neustálý proud vody přece jen s mnoha obtížemi vykonal své. Vzápětí byl málem přišpendlen čtyřmi ocasy ty ovšem zastavily při nárazu o vyztuženou kamenou zeď. Netrvalo však dlouho aby se ukázalo, že kdyby se dotoho Yumito dal neměli by pyrotechnici kteří shazovali budovy co žrát. Zeď se s rachotem řítila na Hashimota který ji ovšem zlikvidoval bleskem a vzápětí už z prachu vylétávaly ohnivé koule, vodní koule a vzdušné koule a Yumito se musel ochránit ocasy což ho unavilo. Ne však natolik aby se nepokusil pozvat Hashimota na výlet pro jednoho, ten však odmítl a již vychladlé katany se znovu setkaly. Hashimota se pokusil pohltit vír v zemi Yumita se zase pokoušela utopit vodní koule, ale tyto vzájemné nástrahy zatím přežívali. Ale jelikož je Sokou slabý začal Yumitovi docházet dech. A Hashimotovi taky, ovšem stále měli dost energie a tak Yumito musel hasit ohnivého draka a ničit kamenou stěnu. Zemní pěsti se o sebe rozsypaly a Yumitovy pokusy Hashimota seknout otrávenou zbraní taky sklamali protivníci se častovali ošklivými pohledy. Tak ošklivými že z nich chcípali myši. Teď měli zase lehčí práci kočky. Prostě dokonalý boj.