Konečně je po všem!

Naruto je vystaven téžké zkoušce a společně se Saiem stojí proti těžkému nepříteli - Sasukemu. Oba dva se musí rozhodnout a rychle jednat. Na životě je ohrožen někdo jim oběma velmi blízký.

Na kratičký okamžik jsem si myslela, že by vše mohlo být jako dřív. Zas bychom existovali jen my tři a náš tým takový jaký byl předtím. Sasuke by se opět přetahoval a pošťuchoval s Narutem. Oba dva by se vzájemně popichovali, kdo z nich je lepší, silnější a v čem konkrétně. Já bych pak opět měla důvod uštědřit Narutovi jednu ze svých pověstných ran, abych ho zchladila, a zároveň se tak zavděčila Sasukemu. Znovu bych na něho mohla koukat s nepokrytým obdivem očima plnýma oddanosti, lásky a nezkažené naivity dětství. Sasuke by mne jako obvykle odbil slovy, že jsem ubožejší a slabší než sám Naruto. I tak by mi to za to stálo, protože by vše bylo tak jako kdysi. Sasuke by byl takový jaký býval… snad. V hlouby duše ale vím, že nic – a tím myslím naprosto nic! – už nebude jako dřív. Sasuke se změnil a změnilo se také vše, co kdy cítil k lidem z Konohy. Úplně ho pohltila pomsta a změnila samotnou jeho podstatu. Už to nebyl ten člověk, kterého jsem znala a milovala. V hlavě mi pořád doznívají poslední jeho slova a donutí mne přešlápnout na místě. Na krku opět ucítím čepel jeho katany, která se mi s mazlivým a jemným pohybem kousíček po kousku zakusuje do kůže na krku. Zanechává za sebou slaboulinkou stopu, jež se okamžitě zbarvuje do ruda mou vlastní krví. Cítím, jak mi tenoučký a teplý pramínek stéká po hrdle dolů a mizí v úžlabině mých ňader. V příštím okamžiku se mi na halence objeví flek a látka se mi nepříjemně přilepí k tělu.

„Sakuro,“ zaslechnu za zády jeho chladný a odměřený hlas. „Přeješ si snad zemřít? Pokud ne, pak prostě jen klidně stůj.“

Vím, že pozorně sleduje jiné dvě postavy před námi. Také je před sebou vidím. Stojí několik kroků přede mnou a jejich siluety jsou právě nyní lemovány zapadajícím sluncem. Jeden z nich má v obličeji vepsáno strašlivé zklamání, ale i veškerou zlobu, které je démon v jeho nitru schopen. Zuří a rozhodně je to na něm vidět. Vlasy se mu zježily tak, že připomínají naježenou srst podrážděného zvířete. Oči má najednou mnohem užší, lemované černou linkou a jasně rudé. Ze zkušenosti vím, že to nebude dlouho trvat a jeho vlastní vztek propůjčí Narutovi, pokud se nebude schopen ovládat, podobu liščího démona. Naproti tomu ten druhý vypadá, jako by ho nic nemohlo rozhodit. Má naprosto neproniknutelný výraz, který připisujete lidem, jež nikdo kolem nezajímá. Je ztělesněním klidu, rozvahy a sebeovládání. Člověku z něj div neběhá mráz po zádech. Pouze já vím, jaké neskutečné teplo sálá z jeho rukou, když se vás dotkne. Jen já vím, jak umí pohladit každičkým slovem. Díky němu mám konečně pocit, že jsem pro někoho důležitá. Jen a pouze já také nyní přesně vidím, jak se za jeho chladným pohledem skrývá neskutečná zloba a vášeň najednou. Také on zuří, ale jinak nežli Naruto. Sai byl vždycky jiný než mi všichni ostatní. A snad právě proto, že je tak zvláštní, má pro mne neopakovatelné kouzlo.

„Sasuke, ona sem nepatří,“ promluví Naruto.

Kyuubiho oči dál sledují ty s Sharinganem před sebou. Vyčkávají…

Z ničeho nic se Narutovi před obličejem zjeví ruka. Otevřená dlaň jasně signalizuje, aby vyčkal a do ničeho se bezhlavě nehrnul. Mírně pootočí svou hlavu doleva a pozorně si prohlíží majitele natažené pravé paže. Pozorně si ho měří a snaží se odhadnout důvod toho, proč jej zastavil. Po chvíli k němu přeci jen promluví.

„Sai, on ji nenechá jen tak být. Pokud mu dáme možnost, zabije ji.“

„Já vím, Naruto,“ odpoví mu okamžitě oslovený mladík. „Jen nechci, aby ses do toho pletl. Nechci, aby tě ovládl Kyuubi. Nepřeji si, aby ses znovu vystavoval veškeré té bolesti, kterou ti pokaždé způsobí. Navíc jsem si jist, že by nic podobného nechtěla ani Sakura.“

Jediná osoba ženského pohlaví s tímto jménem sotva znatelně přikývne na znamení souhlasu, i když to znamená další slaboulinké zakousnutí meče do jejího hrdla a další následnou bolest a spršku její vlastní krve.

„Tohle si musím vyřídit já sám,“ doplní ještě rychle Sai.

„Co to zatraceně má s tebou společného, že se mne snažíš za každou cenu vyšachovat?“ zeptá se ho s mírným zavrčením Naruto.

Odpovědi se mu dostalo velice rychle, bohužel ne od Saie.

„Všechno,“ ozve se černovlasý mladík, kterého Naruto až donedávna považoval za nejbližší a nejdůležitější osobu ve svém životě. „To on je ten důvod, že jsme teď všichni tady, Naruto. To on je ten důvod, že je Sakura nyní ohrožena na životě a dost možná tady dnes zemře. Pouze a jedině kvůli němu.“

„Nějak nerozumím, co tím myslíš, Sasuke. Ty víš, o čem mluví, Sai?“ koukal nechápavě Naruto z jednoho na druhého.

Na místo odpovědi se mu ale dostalo pouze krátkého, svižného a jasného přikývnutí z levé strany.

„On ví přesně proč tu je, Naruto,“ promluvil opět Sasuke. V zápětí se škodolibě usmál, sklonil hlavu těsně s Sakuřinu levému uchu a pošeptal jí: „Vidíš, měl jsem pravdu, když jsem ti říkal, že náš malíř je ovládán svými emocemi. Dokonce i někdo jako on, s jeho tvrdým výcvikem je ovládán prostými lidskými city.“

„Já ti nevěřím, Sasuke,“ zaprotestovala chabě kunoichi s růžovými vlasy. „Sai, je někdo, kdo nezná city. Moc dlouho s ním manipulovali, přetvářeli jeho lidskou podstatu, až z něj udělali jen kus ledu. Nic víc!“

Sakura tím chtěla pouze získat o trochu víc času pro své partnery a pro sebe, ale stejně si připadala jako ten největší tyran a zrádce. Hlavně když se podívala Saiovi do očí. Uviděla v nich totiž v tu chvíli neskutečnou bolest, kterou mu způsobila její poslední slova. Nazvala ho kusem ledu a sama se za to také dostatečně nenáviděla. V duchu si umanula, že jestli se z toho dnes dostane živá a se zdravou kůží, bude se mu do konce života každičký den omlouvat pořád a pořád dokola. Dokud jí neodpustí, co právě provedla.

„Ty chceš po mě důkaz?“ zašveholil jí jemně do ucha opět onen dobře známý hlas.

Bože, kdysi by ona sama za toto pošeptání byla ochotná dát cokoli na světě. Třeba i vlastní poslední dech, kdyby to bylo třeba. Jen aby ho mohla zaslechnout takhle blízko.

„Dobrá tedy. Pozorně se dívej na jeho tvář, drahá Sakuro, tam uvidíš všechno,“ dodal Sasuke.

Vzápětí se jeho katana zase o kousíček víc zahryzla do jejího krku a zanechala za sebou dobře patrnou a krvavou stopu. Měl pravdu, protože vzápětí Saiovi zřetelně zacukaly lícní svaly. Očima propaloval mladíka za jejími zády tak zuřivě, že kdyby pohled mohl zabíjet, byl by Sasuke na místě mrtev. Zároveň zatínal bezmocně ruce v pěst, až dokud mu nezbělely klouby prstů.

Naruto pořád bezradně koukal z jednoho na druhého a snažil se pobrat co nejvíc informací, ale nedařilo se mu to. Po chvíli to vzdal a zeptal se: „Já pořád dost dobře nechápu v čem je problém, Sasuke.“

„On ji miluje, Naruto,“ odpověděl mu mladík. „Copak to nevidíš? Tys byl vždycky ubožák a to se nezměnilo.“

„No tak ji miluje. Co má jako být? To přeci není důvod k tomu, abys jí ohrožoval Sasuke,“ zasmečoval zpět blonďák.

„Ale je, Naruto,“ pronesl klidně poslední člen kdysi slavného klanu Uchiha.

„Jo? Jaký?“

„Když ji nebudu mít já, tak nikdo,“ ozvalo se chladně nazpátek.

„Jestli jí ublížíš…“ ozval se Sai, ale nestihl to dokončit.

„Tak co! Co uděláš skautíku,“ skočil mu vztekle do řeči Sasuke. „Měl bys vědět, že před těmahle očima nemáš šanci. Žádné jutsu před nimi neukryješ. Já prostě vidím všechno.“

„Jestli jí ublížíš,“ zopakoval pouze s již klidnějším hlasem Sai. „Tak tě zabiju. Na to vsaď klidně všechno, co máš.“

„Neboj se, Sai,“ řekla vzápětí Sakura. „K tomu již nedojde.“

BUCH! ---- BUCH, BUCH!! ---- BUCH!!!

To bylo Sasukeho vlastní srdce, které se právě ozvalo nepravidelným a notně zmateným rytmem. Na zlomek sekundy mohli Naruto se Saiem uzřít v Sasukeho pohledu překvapení, které vzápětí vystřídal obdiv. Mladík se opět sklonil k Sakuřinu levému uchu a promluvil.

„Hádám, že jsi na mne právě použila své schopnosti medica v kombinaci s jedinečným ovládáním chakry. Jen pro zajímavost, cos mi provedla?“

„Jak jsi právě sám řekl,“ promluvila k němu klidně Sakura. „Skombinovala jsem své znalosti medica s mým precizním ovládáním chakry. Propašovala jsem ti do těla nepozorovaně nemalé její množství a cíleně s ní narušila srdeční sval v jeho určitém místě. Ten nebude nadále schopen správně pracovat a tak dojde k přetížení. Prostě a jasně se ti rozpadne srdce, Sasuke.“

„Výborně!“ pronesl pouze mladík za ní. „Kolik?“

Sakura pochopila, co chce slyšet, a odpověděla. „Máš možná tak tři, nanejvýš čtyři údery srdce.“

„Měl jsem to vědět,“ stačil ještě říct Sasuke.

BUCH! ---- BUCH, BUCH!! ---- BUCH!!!

„Ano, Sasuke, měl jsi to čekat. Měl! Nebudu tě litovat, protože ty si to nezasloužíš. Ze Sasukeho, kterého jsem kdysi znala a milovala, nezbylo naprosto nic,“ pronesla již do ticha polohlasem Sakura.

Mezitím se jí za zády sesunulo k zemi jedno bezvládné tělo, kterému ještě předtím vypadl z ruky meč. Jako zázrakem se jí jeho ostří ani nedotklo. Sakura zaklonila hlavu a unaveně sledovala noční oblohu plnou hvězd. Bože, ani jsme si nevšimli, že se již setmělo, pomyslela si. Pak z jejích úst zazněla poslední čtyři slova: „Konečně je po všem!“