Strach z Akatsuki

Tahle povídka je věnována moji nej kamarádce =) která Naruta vůbec nezná xD budu se modlit , aby se v tom neztratila xD

Byla hluboká noc. Vesnice už dávno spala, jen jeden ze všech se převaloval v posteli ze strany na stranu a nedokázal usnout. Bál se, tak moc se bál toho dne. Nechce, aby ten den nastal, ale sám věděl, že jednoho dne přijde a nic s tím nedokáže udělat.
Proč já? řekl si v duchu a potlačoval slzy.
Měl depresi z toho, co se stane, strašně se bál na to jen pomyslet. Pořád slyšel jeho hlas. Větu, co by radši ani neslyšel. Je to tvůj osud zemřít, ať se ti to líbí nebo ne. Dny kdy si užíváš života se rychle krátí, přijdeme si pro tebe!
Jen co si na tu větu zase vzpomněl, sedl si do rohu postele. Objal si kolena a jen tak seděl. Začal mít větší a větší strach.
Proč to musím být já, kdo má v sobě démona? začal se v duchu ptát.
,,Teď už se mi asi usnout nepodaří, možná bych se měl projít.’’ řekl do prázdna Naruto a podíval se z okna.
Ale bojím se jít sám, co když tam na mě někde čekají? Kdyby mě našli, neubráním se. Jsou natolik silní, že chytli všecky ocasaté démony. Poslední, kdo má v sobě zapečetěného ocasého démona, jsem já. Nepřestanou mě hledat a já se nemůžu schovávat věčně… řekl si v duchu.
Sebral odvahu a rozhodl se, že se nakonec půjde projít, ale dalo mu to hodně práce se rozmyslet. Bál se vyjít z pokoje, ale bál se tam také zůstat. Vždyť žije sám. I ve svém vlastním bytě by byl pro ně snadným terčem. Pro jistotu nechal na stolku vedle postele vzkaz, kdyby se nevrátil. Věděl, že kdyby ho Sakura neviděla, určitě by se za ním stavila, takže by si dopisu všimnout musela. Už jen doufal, že budou vědět, kde ho hledat a že nepřijdou pozdě.
Měl nějaké zlé tušení, že tahle procházka nedopadne dobře. Je venku úplně sám. Nikdo nikde. Všichni spí. Nikdo by mu nepomohl, kdyby ho Akatsuki našli. Bloudil ulicemi, nikam nespěchal, šel pomalým krokem.
,,Kdo je tam!?’’ zařval ne moc hlasitým hlasem a vyndal si z pouzdra kunai na obranu.
,,Vylez!’‘
Ve stínu se ukrývala nějaká postava, nepromluvila, jen tam tak stála.
To snad ne…to nemůže být… řekl si Naruto. Věděl úplně přesně, kdo to je.
Musím utéct a to rychle. Ustupuje od slepé uličky krok po kroku, nikdy necítil takový strach jako teď. Nevěděl, co má dělat; věděl, že nemá proti němu šanci.
,,Jak jsi mě našel?’’ řekl třesoucím se hlasem, měl co dělat, aby to ze sebe vykoktal.
,,Věděl jsem, že tě tady najdu.’’ promluvil obrys ve stínu a Naruto viděl, jak se k němu přibližuje.
,,Nechoď ke mně, Itachi!’’ hodil na něj svůj kunai. Itachi se kunaii snadno vyhnul, což se dalo očekávat.
,,Nadešel tvůj čas.’’ řekl Itachi a blížil se k němu. Naruto couval, najednou do něčeho narazil. Koukl před sebe. Itachi tam nebyl, ve vteřině se dostal za Naruta a omráčil ho.

Kde to jsem? Jsem mrtvý?
Naruto se probírá. Neví kde je. Neví co s ním je ani to radši nechce vědět. Neotevírá oči, bojí se je otevřít, bojí se toho co uvidí, ale něco v něm ho přinutí je nakonec otevřít. Zjišťuje, že je všude tma, nevidí na krok.
,,Au!’ chytl se za hlavu, která ho bolela, jako by měla každou vteřinou vybuchnout. Všiml si, že je někde zavřený. A když nevidí, kde přesně je, něco mu říká, že to s ním nevypadá dobře.
,,Už si vzpomínám… to snad ne! Itachi, on… opravdu to myslel vážně.“ zašeptal.

ŤUK - ŤUK
,,Nikdo neotvírá? To Narutovi není podobné, že by se šel projít? Ale to bych ho někde přece viděla. A poslední dobou ani nevychází ven z domu.“
,,Naruto?’’ zaťukala na dveře znova. Když nikdo neotevřel, zkusila, jestli jsou alespoň otevřené dveře… měla štěstí - Naruto zapomněl zamknout. Sedla si na jeho postel a hned si všimla dopisu, který ležel na stolku vedle postele.
,,To je Narutův rukopis.‘’ řekla Sakura a začala číst.

Jestli teď čtete tento dopis, znamená to, že jsem se nevrátil z noční procházky. Měl jsem takové zlé tušení, že nemám nikam chodit, ale já musel. Určitě mě našli Akatsuki, přece jen jdou po démonovi ve mně. Nevím, co se mi teď stane, ale budu doufat, že mě najdete dřív, než bude pozdě. Vím, že nikdy o pomoc nežádám, ale tentokrát je všecky nepřeperu. Vlastně ani nevím, jestli zvládnu zabít alespoň jednoho z nich. Naruto

Sakuře vhrkly slzy do očí.
Ty idiote, proč…?
Běžela za Tsunade, aby jí dala přečíst dopis, co jim Naruto zanechal a poslala za ním pár lidí, co ho půjdou hledat.
,,To snad ne!’’ řekla Tsunade.
,,Znamená to snad že -?’’
,,Ano, paní.’’ řekla se smutným hlasem a se slzami v očích Sakura.
,,Akatsuki ho určitě chytili, musíme ho najít a to co nejdřív, nebo ho zabijou! Jdou přece po Kyuubim ne?!‘’ vyřvala ze sebe Sakura.
,,Ano sice jdou po devitiocasé lišce, ale potřebují ho živého, určitě je ještě naživu.‘’ uklidňoval jí Kakashi.
,,Měli bychom ho začít hledat, nemáme moc času.” ozvalo se za dveřmi. Vběhl do nich Kiba na svém psovi jménem Akamaru.
,,Sakura a Kakashi nejsou jediní, kterým na Narutovi záleží. Někdy se sice chová jako idiot, ale je to náš kamarád!” řekl Lee, jen co vběhl do místnosti hned po Kibovi.
Přidali se i ostatní. Všichni jeho kamarádi ho hledali a modlili se, aby ho našli živého.

,,Pusťte mě ven!” zakřičel Naruto a bouchal do zamčených dveří silněji a silněji, nevnímal že se mu zařezávají hluboko do kůže třísky ze dveří. Nechtěl tam umřít.
Najednou se dveře začaly odemykat.
Zase ten pocit. Naruto ztuhnul nemohl se hýbat strachem, ale nakonec se přinutil. Skočit dál od dveří.
Dveře se otevřely.
To snad ne Dei – Deidara?
,,Myslel jsem že jsem tě zabil!” řekl vyděšeně, ale už ho nic nepřekvapovalo.
,,Taky tě nerad vidím.“ odpověděl Deidara.
,,Nesu ti návštěvu.“ řekl znuděným hlasem a bouchl o zem s černovlasým klukem, kterého měl převěšeného přes rameno jako pytel brambor. Poté zabouchl dveře a zamknul. Podle toho jak dlouho zamykal si Naruto uvědomil, že má na dveřích snad stovky zámků, aby se nemohl dostat pryč.
Naruto si na tmu už docela zvykl. Přiblížil se k černovlasému ninjovi, o kterém si myslel, že už dávno nežije.
,,S-Sasuke?” řekl potichu. ,,Sasuke, vzbuď se!“ párkrát s ním zatřásl.
Pomohlo to.
Sasuke se probouzel.
,,Sasuke, ty žiješ!” vykřikl radostí a objal ho.
Ten hlas. ,,N-Naruto?“ řekl překvapeně.
,,Myslel jsem si, že jsi mrtvý, už je to tak dávno, co jsme se neviděli, Sasuke.“ začal Naruto a ani Sasukeho nepustil ke slovu.
,,Hledali jsme tě, ale nemohli jsme tě najít. Ostatní začali tvrdit, že jsi už určitě mrtvý, já tomu nevěřil. Já věřil, že žiješ, ale pak jsem ztratil sílu věřit. Už je to skoro rok.“
,,Naruto, nebreč, přece žiju, ne?“ utěšoval Sasuke svého kamaráda.
,,Promiň!” odpověděl a ani se mu radši nepodíval do očí.
,,Naruto, změnil ses… takového tě neznám.“
,,Přestal jsem být ninjou od doby, cos byl považován za mrtvého. Nikdy jsem se s tím nesmířil.”
Naruto… řekl si lítostně Sasuke.
,,No tak, seber se, Naruto! Musíme je porazit, nemůžeš tady zemřít, kde je ta tvoje odvaha a slova že se nikdy nevzdáš?!” promlouval mu do duše.
,,Nevzdávat…se…?”
Narutovy oči se změnily. Byly zase plné odhodlání jako dřív. Tohle mu chybělo, aby se zase postavil na nohy, potřeboval to slyšet.
,,Sasuke, musíme utéct!“
,,Ale jak se od tud dostaneme? Za těmi dveřmi je sedm snad nejhledanějších zločinců a jdou po tobě. Určitě to tu hlídají.“
,,Vím, ale nechci tu jen tak sedět, už jsem tu ztratil hodně času sezením a litováním se.“ řekl a objevil se mu po dlouhé době na tváři úsměv.
,,Co když to nevyjde?”
,,To nevím.”
,,Zabijou tě, Naruto...” řekl tichým hlasem Sasuke.
,,Mě nedokážou zabít.“ tentokrát dodal odvahu on jemu.

,,Zastav, Akamaru!” křikl Kiba, když projížděl na svém velkém psovi hluboký les.
,,Že by to byl jejích úkryt?“ řekl Shikamaru vyčerpaným hlasem, není divu, hledali Naruta týden bez přestávky. Byli vyčerpaní.
,,Neji, koukni se tam! Zkus se kouknout, jestli nenajdeš Naruta!” řekl Lee.
,,Jasně” odpověděl Neji.
,,Byakugan!”

zase ten zvuk odemykání
,,Někdo jde.”
Do pokoje přišli tři členové Akatsuki.
,,Naruto, půjdeš s náma!” křikl Zetsu.
,,Ani nápad, ty plevele!“
,,Nezkoušej moji trpělivost, ty spratku!” vztekal se Zetsu.
,,Nenuť nás, abychom se zahazovali s tím, že bychom tě museli odtud vytáhnout násilím.“ vyhrožoval Deidara.
,,Jestli si myslíte, že to budete mít tak jednoduché, tak se pletete.“ křikl na ně Sasuke a postavil se před Naruta.
,,Sasuke, uhni!“
,,Ne…Nedovolím jim, aby tě zabili!”
,,Na tohle nemáme čas!“ křikl Deidara.
Sasuke ležel na zemi v bezvědomí ani nevěděl jak rychle.
,,Chceš dopadnout stejně, Naruto?”
Sasuke…
,,Ty zmetku!” křičel na Deidaru a uvolnil chakru Kyuubiho, aniž by si to uvědomil.
,,Kisame!” zařval Zetsu.
Kisame jen mávl svým mečem co požírá chakru a červeně zářící chakra devítiocasé lišky byla pryč.
Cože? Moje chakra… co se to stalo?
,,Na tohle vážně nemáme čas.” Deidara omráčil i jeho.

,,To nevypadá dobře.“ řekl Neji.
,,Co se stalo? “
,,Jdeme pozdě, než se k nim dostaneme, už budou z Naruta vysávat Kyuubiho.”
,,Nikdy není pozdě. Jdeme!”
Vydrž Naruto, jdeme pro tebe. Řekl v duchu Lee a doufal, že to Naruto ve své mysli uslyšel.
Všichni vběhli do úkrytu Akatsuki.

Au! Zase ta bolest hlavy... řekl si Naruto, když se probouzel.
,,Pusť mě, ty šmejde!” Zakřičel na Deidaru Sasuke, který byl připoután ke zdi.
„Mám lepší nápad, můžeš se dívat jak tvůj kamarád umírá.“ řekl Deidara provokativně.
,,To se nikdy nestane, nedovolím vám ho zabít!”
Naruto přicházel pomalu k sobě, otevřel oči a uviděl Sasukeho, nebyl schopen mluvit.
Sasuke… řekl v duchu.
,,Konečně ses probral!” řekl Hidan a kopl ho do břicha.
Au… Sakra… proč já? Na venek vypadal, že mu to vůbec neuškodilo, ale uvnitř křičel bolestí.
Najednou ucítil, jak ho někdo bere do náruče, nechtěl otevírat oči. Bál se.
,,Pusť ho!” slyšel Naruto, jak Sasuke křičí.
,,Rád ti vyhovím!” řekl Itachi a praštil s Narutem o zem. Naruto pootevřel oči. Ležel blízko nějaké sochy. Najednou ucítil, jakoby se vznášel a pak nesnesitelnou bolest.
,,Naruto!” křičel zoufale Sasuke a snažil se osvobodit.
,,S-Sasuke! Pomoz mi…prosím!” poslední slova, než Naruto bolestí zkolaboval.
,,Sakra, přišli jsme pozdě!” křikl Shikamaru.
Všichni začali bojovat s Akatsuki, jen aby se přestali soustředit na vysavání démona uvnitř Naruta. Všichni věděli, že pokud bude démon vysát, Naruto umře.
Podařilo se. Všichni členové Akatsuki se přestali soustředit a Naruto spadl z výšky znova na zem.
,,Naruto!” křikl Sasuke.
,,Sa-suke?” uviděla svého kamaráda Sakura a běžela k němu, osvobodila ho a objala.
,,Ty žiješ? Mysleli jsme, že jsi mrtvý.” řekla se slzami v očích a rozplakala se radostí a zároveň smutkem a strachem.
,,Sakuro, musíme pomoct Narutovi, musíme ho odtud dostat pryč.”
To snad ne...Kiba viděl, že se Naruto nehýbe.
Jestli tam bude jen tak ležet, ostatní si ho nevšimnou a rozdupou ho na kaši…
,,Akamaru, honem běž k Narutovi!” Akamaru zaštěkal a rozběhl se jak nejrychleji mohl, Kiba natáhl ruce k zemi a vytáhl Naruta na svého psa a běželi zpátky.
Ostatní se také stáhli a dali se na ústup. Poté úkryt odpálili náložemi, které tam nastražili a pohřbili všecky uvnitř trosek.
,,Naruto?” promluvil na něj Kiba, když ho pomalu položil na zem.
,,K-Kibo...” řekl bolestným a vyčerpaným hlasem, když trochu pootevřel oči, ale za chvíli je zase zavřel a ztratil vědomí.
Probudil se až v nemocnici. Vedle něho seděla Sakura a usmívala se.
,,Už je to dobré, Naruto, jsi zpátky ve vesnici.”
,,Co se stalo?”
,,Málem tě zabili, copak si nepamatuješ?”
,,Ne. Poslední na co si pamatuju je, jak jsem poprvé za dlouhou dobu ucítil v očích denní světlo.”
,,Jo, to už jsi byl venku.”
,,Sasuke... Viděl jsem tam Sasukeho, je v pořádku!?”
,,Nic mu není, je v pohodě. Ale ty bys měl odpočívat.”
,,Já věděl, že žije, tušil jsem to.” řekl tichým a unaveným hlasem a zavřel oči.
,,Taky jsem v to doufala, Naruto.” Zašeptala. Pomalu a potichu odešla z pokoje, aby ho nevzbudila.