Hvězda

Nic neřekl, mlčel. Jen jeho pohled mi bylo posledním sbohem. A bylo to tak dobře, stačilo by jediné jeho slovo a všechna má síla a vytrvalost by opadla a já bych se vrátila k němu. Je dobře, že mlčel, díky tomu můžu na své cestě vytrvat déle.
V životě je občas potřeba obětí. Je to tak, to mi nikdo nerozmluví. Ani jemu ne, přeze všechny Obitovi idei je tohle pravda. Obito by možná protestoval, zcela určitě by protestoval, ale to jenom kvůli tomu, že by to nechápal. Někdy jsou přeci jen věci, které za to trápení stojí... Není jich moc, ale existují.
Já musím. Povinnost mě tam táhne. A nejenom povinnost... Celý život bych si vyčítala, že jsem se takhle rozhodla. Ano, sice bych ten čas ztrávila s Kakashim, ale... Jsem přeci jen lékařský ninja a nestala jsem se jím jen pro nic za nic. Chci pomáhat lidem. A když vidím tu hrůzu na bojišti, ani Kakashi pro mě není dost silným poutem k pokojné Konoze. Každým okamžikem chci být u raněných, chci léčit jejich rány a tlumit krvácení. To je důvod mého žití.
Chci, tak strašně tam chci... A přitom nechci. Jsem si až příliš vědoma toho, co způsobím v mém a Kakashiho srdci. Bude to víc než bolestivé. Nechci ho opustit, ale musím. Musím, jelikož jinak bych sama se sebou nevydržela. A to ještě nevím, jak vydržím bez něj. Ach ten jeho pohled... Dobře věděl, do čeho a proč se pouštím. Rozumněl mi, a proto mi nic nevymlouval. Jen mlčel a nechal mě jít. Díky.
Stačilo jen se zády otočil ke Konoze a Kakashimu a už se mě zmocnila úzkost. Jak jsem říkala, jediné jeho slovo by stačilo a já bych se bez problému vrátila. Nikdy bych ho neopustila, kdyby ho to bolelo tolik, aby si mě zavolal zpět. Kakashi je silný muž a dobře ví, co jeho srdce vydrží. A svým mlčením dal najevo, že ví, že já i on to zvládneme. Sice chvíle, kdy budeme rozděleni, budou tak hrozné, že si to ani nedovedu představit, ale v okamžiku, kdy se znovu setkáme, se všechno trápení nahromaděné za celou dobu změní ve štěstí. A my se setkáme. Já se ti nenechám zabít, slibuju. Nikdy bych ti nic podobného neudělala. Touha být s tebou je silnější než smrt.
Tak, poslední sbohem? Nemohla jsem ti ani dát sbohem, prostě jsem se otočila a šla. Nevím, jestli jsi se díval, jak má záda mizí mezi stromy, neotočila jsem se. Věděla jsem, že už na tebe nemohu pohlédnout. Každým pohledem na tebe jsem totiž byla slabší a slabší. Ale vytrvala jsem. Vytrvala jsem, i když první noci jsem brečela a třásla se a mojí jedinou myšlenkou bylo být s tebou. Jenom má touha pomáhat druhým mě táhla vpřed vstříc první linii. Tam mezi životem a smrtí si uvědomím, co je nejdůležitější.
A teď? Teď sedím na louce s nádherným výhledem. Pomalu se stmívá, po slunci zůstal jenom kus oranžového nebe. Je mi zima, ale tyhle slova z mého srdce mě zahřívají. Chci se dočkat hvězd, tak tu ještě chvíli zůstanu. Jednou z nich jsem já. Každý večer hledíš k noční obloze a vzpomínáš na mě stejně jako já na tebe. Setrvej ještě chvíli, zanedlouho se ti tvá hvězda vrátí.