Záhada tváře - 23.kapitola - Osudové rozhodnutí

„Itachi, přišel čas k pomstě!“ prohlásil rozhodně Sasuke a skočil před svého bratra. Postavil se do útočného postoje, ale pak se pozorně podíval na svého bratra. A ztratil nit. Najednou měl v hlavě úplně vygumováno. Itachi nesl v náručí modrovlasou dívku v dlouhém stříbrném plášti, který byl na několika místech potrhaný. Šaty stejné barvy pod ním ale zatím držely.
„Halóóó! Já čekám, bráško!“ ušklíbl se ošklivě Itachi. Až pak si všiml, na co jeho bratr tak zírá. „Aha, takže tobě jde tady o tu Jinchuuriki... hmm... no, jestli o ni máš zájem, tak tě musím zklamat. Teď patří k nám!“
„Cože?!“ podivil se naprosto šokovaně Sasuke.
Sakura s Narutem nechápali, proč se s ním Sasuke tak dlouho baví, a tak skočili za ním, až stanuli po jeho boku. Pak se zaměřili na Itachiho a taky ztratili řeč. S tímhle nikdo z nich nepočítal.
„Hele, Itachi, nepředbíhej... uvidíme, jak se k nám bude chovat, až ji ta tvá léčitelka vyléčí!“ odsekl prudce Kisame a otočil se k nim čelem. Tím Itachimu pokazil jeho plán.
„Co se jí stalo?“ postavila se do popřed Sakura, jako medik ninja a ustaraně se dívala na kamarádku, která měla zavřené oči a ve tváři byla smrtelně bílá. Nevěděla, že to je u ní celkem běžné.
„To vás nemusí zajímat! Je v naší moci!“ odsekl Itachi.
„Ale na naší straně!“ namítl Naruto.
„Dlouho nebude... ne po tom, co jí léčitelka uzdraví a ona se k nám bude muset přidat, aby se nám za to nějak odvděčila!“ ušklíbl se opět Itachi.
„A kdo ji zranil?“ pohodil hlavou útočně Sasuke.
„My ne! To byl Gobi no Houkou, když jsme ho z ní vytáhli!“ bránil je Kisame.
„Gobi?!“ podivil se Naruto.
„Vytáhli?“ podivila se Sakura.
„Takže vy ne?“ útočně si ty dva měřil Sasuke. Znal je a věděl, že v tom nebudou až tak nevinně.
„No, my jsme ho z ní vytáhli, ale to nemusí dozvědět,“ pousmál se lstivě Itachi.
„Tenshi nebude vraždit pro vás!“ prohlásil rozhodně Sasuke.
„Ale, ale ty ji asi nějak dobře znáš!“ posmíval se mu Kisame.
„Rozhodně líp, než kdokoli jiný!“ zúžil oči Sasuke.
„Japato?! Že bys právě s její pomocí chtěl obnovit klan?!“ pousmál se ošklivě Itachi. Sasuke zrudl vztekem. Jeho bratr byl tak nesnesitelný!
„Neštvi mě! Zabiju tě teď a tady!“ prohlásil rozhodně Sasuke a tasil Fuuma Shuriken.
„Nemyslím si... vyber si. Buď zabiješ mě a spolu se mnou i Tenshi, kterou hodlám držet jako štít nebo nás necháš oba dva zmizet a příště bude Tenshi bojovat proti tobě!“ vyzval ho Itachi.
Sasuke se zakabonil.
„A to jsi říkal, že před tuhle volbu nebudeš nikdy postaven...“ poznamenal Naruto, který se snažil nalézt nějaké východisko z celé té nepříjemné situace, ale žádné ho nenapadlo. Bylo to celé hodně pohnuté.
„Před jakou?!“ nechápal Kisame.
„To ti může být jedno!“ odsekla Sakura. A spolu s Narutem se připravili na boj. Kisame už to psychicky nevydržel a bezhlavě se na ně vrhl. Začal lítý boj, v němž měl každou chvíli navrch někdo jiný.
Sasuke ale ten boj nevnímal… pro něj existovala jen jeho bezvládná láska v náručí jeho nenáviděného bratra. Jenže netušil jak se má rozhodnout… rodina pro něj byla velice důležitá, ale Itachi to všechno zničil. Naprosto. Musel se mu pomstít a zabít ho, i když spolu prožili tolik krásných věcí. A pak tu byla Tenshi… která naprosto ovládla jeho mysl. Miloval ji.
Itachi se jeho rozhodování jen smál a vychutnával si bratrovu bezmocnost. Jenže bezmocný byl vlastně i on sám… držel bezvládnou dívku v náručí a tak zaměstnával obě své ruce. Kdyby se jeho bratr rozhodl zaútočit, neměl by se jak bránit. I když si byl jistý, že to neudělá. Viděl na něm, jak moc ji miluje… najednou ho z toho bodlo u srdce. On nemohl milovat… nikdy toho nebyl schopen. Jediná osoba, kterou kdy miloval se ho právě chystala zabít. Ale Itachi zatřepal hlavou přestal na to myslet… už to bylo za ním. Byl už jen bezcitný vrah a zabiják. Nic víc, nic míň.
„Tak co, bratříčku, na co jsi přišel?“ ušklíbl se Itachi na Sasukeho a tak ho vytrhl z přemýšlení. Sasuke se na něj ošklivě podíval.
„Na to, že jsi ten nejhorší člověk, jakého jsem měl kdy tu smůlu poznat!“ odsekl Sasuke. Už před sebou ani neviděl toho bratra, který se o něj staral, když byl mladý, ale jen muže, který už zničil tolika lidem život. A jemu taky.
V Itachim se zase něco sevřelo… opět se v něm probudil ten mladík, co chtěl jen to, aby byl šťastný jeho mladší bratr. Jenže nyní si nemohl dovolit zradit Akatsuki.
„Hmm… a bude hůř,“ podotkl Itachi. Pak najednou pustil Tenshiiny nohy a tasil kunai, který dívce přiložil ke krku. Lehce přitlačil, aby byla vidět krev.
„Ne!“ vykřikl Sasuke vyděšeně.
„Ani se nehni! Nic jí neudělám, pokud složíš k zemi všechny svoje zbraně a nebudeš zapínat Sharingan… jestli zapneš Sharingan, tak je mrtvá!“ prohlásil výhružně Itachi.
Sasuke jen roztřeseně přikývl a sundal si z pravé nohy taštičku s kunaii a tu hodil svému bratru k nohám. Pak si ze zad sundal batoh a hodil mu ho. I když věděl, jaká je to blbost stát před ním neozbrojený.
„Je neuvěřitelné vidět, čeho všeho je láska schopná!“ uchechtl se Itachi.
„Jen proto, že jsi ji nikdy nepoznal ji hned nemusíš odsuzovat!“ odsekl prudce Sasuke.
„Nepoznal?! To si myslíš?!“ Itachi se bláznivě rozchechtal. „Kdybych ji nepoznal, tak tady dnes nejsi, bratříčku!“
Sasukemu brada padl málem až k zemi.
„C-cože?“ nechápavě se podíval na svého staršího bratra. Už neslyšel ani zvuky vedlejšího boje, to znamená ani výkřik Kisameho, když ho Sakura zbavila pravé ruky a ani předtím výkřik Naruta, kterému Kisame usekl pár prstů na noze.
„Kdybych tě nemiloval, tak jsi dopadl jako všichni ostatní… celej ten odpornej klan… nikdy jsem nelitoval, že jsem je zabil. Ale dnes lituji, že jsem tě nechal žít!“ odsekl Itachi. Kunai dal ještě blíž ladnému krku mladé dívky.
„Lžeš! Kdybys mě miloval, tak bys je nechal žít!“ namítl Sasuke. Byl tak zabrán do hádky, že si ani nevšiml, jak Naruto padá na zem vysílený ze ztráty krve, a jak dává Sakura Kisamemu rozhodující ránu. Pak se mladá žena sehnula ke svému kamarádovi, aby mu ošetřila zranění, ale moc dobře jí to nešlo.
„Je to moc složitý a ty bys to stejně nepochopil… mno, myslím si, že už je čas. Teď si vyber… buď ti tady nechám tady tuhle malou holku a zdrhnu nebo nás zabiješ oba dva… výběr je na tobě,“ řekl rozhodně Itachi. Tušil, jak si vybere… a byl připravený na smrt.
Sasuke se najednou probral a uvědomil si onu děsivou skutečnost, že to není sen. Pak se ale podíval směrem k místu, kde bojovali jeho přátelé a uviděl mrtvého Kisameho. Znovu stočil pohled zpátky na Itachiho, ale nyní se zadíval na Tenshi… vzpomněl si na to, jak se poprvé uviděli, jak spolu každou noc sedávali a rozmlouvali a pak se mu vybavila ta bolest z jejího odchodu… tehdy si uvědomil, že už nikdy nechce, aby odešla. Že ji chce mít vždy pod kontrolou, i kdyby ji nemohl mít u sebe. Prostě, aby ji mohl chránit. Rozhodl se.
„Pusť ji,“ vyzval bratra Sasuke a on jen dívku šokovaně upustil na zem a odskočil o pár metrů dál. Sasuke k ní přiskočil a na poslední chvíli ji stihl zachytit. Zkontroloval, jestli jí nic není, prohlédl si její ránu a stočil svůj pohled na svého bratra, který se na něj užasle díval z malé vzdálenosti.
„Myslel sis, že vás oba zabiju, co?“ pronesl Sasuke klidně směrem ke svému bratru. Itachi roztřeseně přikývl.
„Nikdy bych se jí ani nedotkl… znamená pro mne všechno…“ prozradil Sasuke.
„Tak obnovte ten klan…“ řekl Itachi a otočil se. Byl si naprosto jistý tím, že jeho bratr už mu nic neudělá.
„Bratře!“ ozvalo se najednou za ním. Itachi se otočil a podíval se na svého bratra. Sasuke byl uprostřed série znaků.
„Katon: Goukayuu no jutsu!“ prohlásil Sasuke a vypustil na svého bratra mračno ohně. Ten nestihl ani zareagovat, a tak ho oheň seškvařil tak, že na to umřel během pár sekund.
„Sbohem…“ pronesl k němu naposledy Sasuke, ale pak se otočil a rozběhl se za Sakurou a Narutem, kteří se skláněli nad bezvědomou Tenshi.
„Co jí je?“ zeptal se Sasuke hlasem plným strachu o svou milovanou, Sakury.
„Předpokládám, že je v komatu… a taky má něco s chakrovým oběhem, ale vůbec si nejsem jistá co. Možná kdyby tu byl někdo, kdo v sobě má taky Bijuu, abych to mohla porovnat…“ zamlčela se Sakura.
„Ehm,“ upozornil na sebe Naruto.
„Co?“ otočila se na něj naštvaně Sakura.
„Já jsem Jinchuuriki,“ řekl Naruto. Sakura se plácla do čela a kývla na něj, aby si lehl na zem. Pak vyvolala do rukou zelenou chakru a podívala se na jeho chakrový oběh.
„Takže?“ nechápal Sasuke kamarádčinu odmlku, když od Naruta poodstoupila.
„Chakra Bijuu je svázána s chakrou Jinchuuriki… pevně… divím se, že to přežila,“ prozradila Sakura.
„To jako, že by teď klidně mohla být…?“ nedokázal větu dovést do konce Sasuke. Nemohl si bez ní nic představit. Objal ji a hladil ji po vlasech. Ale její alabastrová víčka stále zakrývala krásné modré oči, v nichž vždy četl jako v otevřené knize.
„Ano,“ kývla Sakura. Uvědomovala si, jak špatně se teď musí Sasuke cítit, ale nedokázala si to ani představit.
„Ale co jí teda je?“ nechápal stále Naruto.
„Má zpřeházenej chakrovej systém… nic není na svým místě. Myslím si, že přežila díky tomu, že si tak skvěle rozuměla s Gobim a jejich pečeť nebyla moc pevná. Jenže tam byla a když je od sebe odtrhli, tak to bylo pro ni velmi špatné… musí jít okamžitě za Tsunade nebo aspoň do nemocnice. Je v hlubokém komatu…“ odpověděla Sakura kamarádovi, ale šeptala, aby z toho Sasuke pochytil co nejmíň. Nechtěla, aby se o ni bál. Ani Narutovi neřekla všechno… naděje ještě byla. Stále tam byla. Naděje, že se vrátí k životu kunoichi… jenže prchala každý den, který ji vzdaloval od nemocnice a Tsunade…