Sen o mé lásce
Jež se náhle se rozplynul.
Dnes právě sním úplně celý den,
A doufám, že pocit nezhynul.
A čekám na tvou lásku.
Myslím na tebe,
A čekám na tvou lásku.
Doufám a doufám a doufám.
Na kolena si přitom klekám,
A s časem tak naivně smlouvám.
Jež se tak rychle rozplynul.
Mé srdce křičí a chce ven,
Ten nádherný pocit vyhynul.
Já k tobě utíkám.
Doufám, že se připojím,
Utíkám totiž mimikám.
Ale ty se měníš v hejno vran.
A pak slyším jen to: „Kuku.“
Byl to snad jenom tvůj klan.
Já s hrůzou procitám.
Když ten oheň vzplál,
Kde se to jenom ocitám?
Mám strach a ty pořád nepřicházíš.
A přitom jsem pořád bůhvíkde,
Kam mě to jen vyprovázíš?
Tak jak dlouho to bude trvat?
Však já se prosekám,
I kdybych to měla vytrhat!
Tvé oči v mých snech.
Jen se hezky zamysli,
Utíkám od všech.
Utíkám od Vás.
Vidím naše nebe,
Život bez spás.
Mé tělo touží po doteku.
Mezi svíčkami sty,
Snad spíše v tom úleku.
Já pláči, já naříkám.
Ležíc na ostrém jehličím,
Vstříc všem oklikám.
Můj dech se zpomaluje.
Na tohle tě přec nelákám,
Má možnost mě neshazuje.
Neustále míň a míň.
Jako bychom byli hluší,
Stále tu o lásku hřmím.
Nastává ticho neurčité.
Jako by život byl naděje prchavá,
A lidi jen parazité.
I můj nářek již ustal.
To do života však nic nevhazuje,
Jak rád bys tu zůstal.
Za tím temným andělem.
Strachy z krabice vyházím,
Po tom životě probdělém.
Po dlouhé době jsem si sedla ke klávesnici a začala jsem psát, tuto básničku jsem psala dohromady tři dny. Téměř nad každým rýmem jsem se pozastavila a zkoušela co nejvíce možností, a musím podotknout, že jsem spokojená.
Pokud by jste byli tak laskavi, a jenom neohodnotili, ale taky napsali komentář, byla bych Vám skutečně vděčná. 
V říjnu toto dílo hodlám publikovat, nejenom tiskově, ale nakonec nejspíše i recitovat na školní recitační soutěži.
Uvítám všechnu kritiku, děkuji všem, kteří si alespoň na chvíli sednout k tomu, a napíší mi koment.
Jinak k básničce, měla by být věnována Itachi Uchihovi.
Aishiteru, Itachi-kun. ^^
