Hidanův příběh: díl 1. – Počátek

Tma....taková tma.... a ticho.....
Nemůžu....dýchat....
Jak dlouho..... už tu jsem?
Bude to už rok... možná dva....
Ten parchant.... zabiju ho...dostanu se odsud... zabiju ho....zabiju!!!!
JASHIN-SAMA!!!!!

O 10 let dříve...
Vesnice ukrytá v horkých pramenech...

Stařík, kterému vrásky brázdily jeho letitou tvář, si prohrábl svůj bělostný plnovous a podíval se na šedovlasého výrostka, který seděl na zemi před ním a tvářil se navýsost uraženě. Povzdechl si.
„To už je potřetí tento měsíc, Hidane...“
„A co má být staříku Yamamoto?? Je to mizera a navíc provokoval, nesnáším, když se někdo tak vytahuje... “
„Hidane! tvoje hašteření se s chlapci a výtržnosti jsem byl ochoten tolerovat, ale Hikariho jsi vážně zranil. Má zlomenou ruku a vyražené tři zuby! ty už mu ani lékařští ninjové nevrátí!“
Chlapec naoko zívl „Má být? stejně se pořád cpe nudlemi, na ty zuby nepo...“
Stařík přetáhl Hidana po hlavě holí. „Dávej si pozor na jazyk, ty nevychovaný fracku! Vesnice skrytá v horkých pramenech je slušná, mírumilovná, ale ty jsi hrubián a nevychovaný spratek! Není divu, že jsi nesložil chuuninskou zkoušku!“
Mladík si přestal mnout místo, kde se mu dělala boule a jeho tvář potemněla. Yamamoto ale nehodlal být milosrdný.
„Hidane, za trest budeš celý příští měsíc obdělávat rýžové pole Tora! sám a bez kombinézy!“
„Cože? taková otrava... kdybyste mi všichni dali svátek, byl bych radši.“ Mladík vstal, uvázal si čelenku kolem krku a posměšně se uklonil: „Tak zatím, dědku“
„Ty!!!...“ Yamamoto po něm hodil hůl, ale Hidan už mizel venku. Stařík se opřel o stěnu a opět si povzdechl.
„Z toho mladíka nevzejde nic dobrého... narušuje klid celé vesnice a má v sobě mnoho potlačené zloby...“

O tři hodiny později se Hidan brodil bahnem na políčku Tora, protože věděl, že z přímého neposlechnutí by se jen tak snadno nedostal. Pole Tora bylo nechvalně známé pro své velké pijavice, ale nejhorší byla vöbří hejna agresivních komárů, která nad ním kroužila. Hidan byl už po chvíli plný píchanců a polovinu času strávil tím, že dotěrný hmyz s klením odháněl. Když končil druhou řadu, uvědomil si, že ho někdo ze břehu pozoruje.

„Dobrý den, Hidane-kun.“
Mávl rukou po komárovi a zaclonil si oči. Malá postava patřila hubené dívce s rudýma očima, stejně staré, jako on. Byla oblečená v kombinéze se síťkou přes obličej. Poznal ji.
„To jsi zase ty Kagayame? co chceš tentokrát?“
„Já jsem si jen myslela..že bys měl... možná hlad, Hidane-kun.“
„No to sakra mám! a co?“
„Umm... Můžu se s tebou podělit... mám pár rýžových rolek.“

O pět minut později seděli oba na louce dál od zamořeného políčka. Kagayame si sundala síťku, rozepnula kombinézu a pozorovala Hidana zářícíma očima. Hidan si hleděl dvou rýžových rolek, které dostal a ignoroval její pohled. Kagayame ticho tížilo, nervózně se zavrtěla a nakonec se odvážila promluvit:
„Hidane-kun, proč tě Yamamoto-dono nutí pracovat tady? je to kvůli té rvačce s Hikarim?“
Hidan polkl. „Jo, ten zatracenej pitomec mi leze na nervy“
„Hmm... proč ho tak nenávidíš, Hidane-kun? Hikari-kun není zlý...“
Hidan se na ni zle podíval, až v ní hryznul strach.
„P..promiň, Hidane-kun, jestli je to osobní, tak..“
Hidan se podíval na rolku, ukousl z ní kus a odpověděl:
„To kvůli chuuninské zkoušce“
„Co se tenkrát stalo? Hidane-kun? ... Hidane-kun?“
Hidan neodpovídal, hleděl na pole a vzpomínal...

Minulý rok...
Chuuninská zkouška vesnice skryté v horkých pramenech...

Hidan si pyšně vykračoval, vždyť právě složil první část zkoušek a nevedl si vůbec špatně. Zkoušky vesnice skryté v horkých pramenech podporovaly individualitu a proto byly dělány samostatně. Byly 3 zkoušky, každá prověřující schopnosti a znalosti ve 3 hlavních směrech: Taijutsu, Genjutsu, Ninjutsu a nakonec závěrečné duely. Zkouška, kterou dnes podstoupí, je zkouška Genjutsu.

Zkoušející vysvětlil pravidla:
„Zkouška Genjutsu spočívá v doražení do cílového body za co nejkratšího času. Cestu vám ztěžují pasti zamaskované pomocí Genjutsu, nebo pasti, které Genjutsu samy jsou. Jsou čtyři týmy po čtyřech členech a každý má svůj bod určení. Pouze první dva z každého týmu, kteří dosáhnou cílového bodu, postoupí. Pravidla jsou... že nejsou žádná pravidla, kromě dosažení cílového bodu. Nějaké dotazy?“

Tam se to stalo. Hidan chtěl postoupit, hrozně moc chtěl postoupit, protože vesnice skrytá v horkých pramenech dodržovala tradici striktního výběru: chuuninskou zkoušku se může jeden genin pokusit složit jen jednou, podruhé už ne. Hidan viděl, že on a Hikari jsou na stejné úrovni, první z týmu byl daleko vpředu a druhý padl do Genjutsu. Bylo to jen mezi nimi. Hidan na Hikariho zaútočil ve stejný okamžik, jako on na něj, jejich kunaie se několikrát střetly, než oba odskočili. Hidan vytáhl svou pravou zbraň, čepele spojené řetězem, ale Hikari spatřil příležitost, vrhl se na něj a srazil ho dolů ze stromu, přímo do jedné z Genjutsu pastí, kterým se až dosud vyhýbali. Hidana později vzkřísili Lékařští ninjové, ale prohrál, prohrál a jeho sen stát se jouninem se rozplynul. Na tu hanbu nezapomněl, proto Hikariho nenáviděl.

O rok později...
Okraj políčka Tora...

„Hidane-kun?“
Hidan mlčel. Kagayame si k němu přisedla blíž, srdce ji divoce bušilo.
„Hidane-kun...“
„Ne... nedokážu to, zdá se být tak osamělý, stejně osamělý jako já... nemůžu si pomoct, jak ho vidím, vím, že ho....já ho....“
Kagayame se k Hidanovi naklonila pootevřela ústa, přiblížila svou tvář k jeho...
„já ho.... mi..“
Hidan sebou najednou trhnul a otočil se přímo na ni. Srdce ji vyskočilo málem až do krku.
„Udělej to teď, nebo nikdy!“
Ale ještě než stihla cokoliv udělat, Hidan se ušklíbl a řekl:
„Na tyhle pitomosti nejsem, odpal!“
Kagayame na chvíli ztuhla, jako by jí uštědřil políček, pak vstala, zapnula si kombinézu a se slzami v očích odběhla. Hidan si lehl do trávy a zadíval se na oblohu.
„Tohle bylo poslední, co jsem chtěl udělat... teď mě tu nic nedrží, rodina, přátelé a na autority s**u. Dnes večer, dnes večer uteču z téhle prokleté vesnice.“

Jak si slíbil, tak také udělal. Večer vzal ze svého bytu všechny věci, které by se mu dle jeho mínění mohly hodit, zabalil je do ruksaku a vyrazil k vesnické bráně. Najednou zaslechl hlas, který ho přiměl se zastavit. Byl to hlas, který nenáviděl ze všech nejvíce.

„Někam se chystáš, Hidane?“
Ozval se Hikari, který stál na střeše s rukou na pásce.