manga_preview
Boruto TBV 09

Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola dvacátá pátá - Poslední přání


+ Omluva potom, a to Leonydě - když jsem si prohlížela seznam novinek, tak jsem se dostala opět k tvému FF a pak na tenrai na kapči, který tady ještě nejsou...a málem jsem umřela, když jsem si uvědomila, jak jsem nazvala tuhle kapču. Vůbec jsem si to neuvědomila, kdyč jsem na CK byla xD Bylo to neúmyslný a už na Celokonožáku, takže gomen Laughing out loud Ale měnit to nehodlám, páč tohle je jedna z mála kapitol, kam odmítám dát jinej název xD

.

Listí se pomalu usadilo na zemi. Sledovala očima jeden z posledních poletujících listů, když jí přistál na rozevřené dlani. Sevřela dlaň v pěst a stáhla ji zpět za okraje zábradlí.
Okázalý, ale hlavně pozdní příchod, podotkla. Kakashi už tě nakazil?
Tsss.
Pousmála se, bavilo ji takhle ho popichovat.
Kde jsi byl tak dlouho? Zrovna se chystali vyhlásit tvoji diskvalifikaci.
Ještě jsme museli něco dokončit.
...a to?
Ucítila v jeho myšlenkách náznak opravdového pobavení.
Budeš...překvapená, až to uvidíš. Ale do té doby, nezkoušej to zjistit z mých myšlenek.
Zarazila se.
To...byla prosba?
Neodpověděl. Zase se po zábadlí odevzdaně svezla dolů.
No, tak to ať už se plac rychle vyklidí, povzdychla si. Nechávala ho už nějak automaticky zaslechnout většinu toho, co tak v duchu pronášela. Zvykla si, že v tichosti poslouchal a občas něco podotkl, do té doby si nikdy neuvědomila, že poněkud výrazněji sledovala jeho myšlenky, měla-li zrovna spolupracovat na nějaké misi.
Opřela si čelo o zábradlí a očima zajela k červenovláskovi kousek od ní.
Ať už si myslí cokoliv...slyším jen řev toho démona, pomyslela si tentokrát jen sama pro sebe. Tentokrát musela přemáhat chuť zase rukou zajet k pečeti.
Jak jsem s ním kdy vůbec chtěla bojovat? Podivila se sama nad sebou. Pomalým pohybem list pustila a nechala ho dopadnout na dno arény.
Gaara má dnes ještě vražednější náladu, než měl minule, informovala bez zjevného zájmu nad situací. Očima se totiž v tu chvíli zase vracela ke střeše.
Hej, Sasuke...myslíš, že bych se spletla, kdybych někoho měla poznat podle myšlenek?
Co je to za otázku? Zaskučel na ni v duchu. S její předchozí větou začal ztrácet nit momentální řeči.
No...tady mezi těmi lidmi, myslíš, že bych poznala někoho konkrétního na druhé straně hlediště?
Viděla, jak odtrhl oči od odcházejícího Naruta a zadíval se směrem, který zamýšlela.
Támhle? Popravdě...nevím, ale kdybych tam stál já něbo někdo, koho dobře znáš, myslím, že bys možná mohla.
Odmlčela se, promýšlejíc, co právě zjistila.
To přece není možné...
Co není možné? Hučel do ní.
Totiž...mám sestru. Někde. Ale...měla jsem dojem, že ji vidím na střeše, dokonce jsem měla dojem, že slyším záblesk jejích myšlenek. Sakura si někoho se mnou spletla, protože mi ta holka byla podobná, a vím, že Sakura se v těchhle věcěch moc často neplete, ale...netuším. Ať hledám, jak hledám, už necítím ani stopu její přítomnosti.
Důležité ale je, že nějaká stopa byla.
Tím myslíš, že tu někde vážně je?
Ignorovala červenovláska mizejícího na schodišti a varovné pohledy dvou Písečných ninjů.
[color=blue]Je to moc náhod najednou, poznamenal. A pokud je ze stejného klanu, jako ty, předpokládám, že by uměla zabránit ti slyšet její myšlenky.[/color]
Taky pravda...tohle je jedna z věcí, které nezjistím, dokud ji jasně neuvidím, povzdychla si.
Proč jen mám čím dál větší dojem, že budoucnost dnešku nevypadá dobře...
Možná proto, že jsi na bojích poslední na řadě?
Hej, já jsem tu ta, co popichuje!
Tentokrát se to hodilo, dodal výmluvně.
To ti tak budu věřit.
Nemohla si pomoct, musela se usmívat. Ani si nevšimla, že se k ní nepozorovaně přiblížil Shino.
„Jaký máš důvod?“
Málem nadskočila, jak ji vylekal.
„Důvod k čemu?“ zeptala se a pohlédla do odrazů černých brýlí, snažíc se stišit zběsilý tlukot srdce.
„K všem těm změnám výrazů. Pokud se nemýlím, zřejmě s někým mluvíš.“
Ech...jeho logika se mi nelíbí...
„A kdyby? Není to snad jedno?“
Postavil se k zábradlí.
„Schopnost, jako je ta tvoje, musí být užitečná při plnění misí. Možná i víc než to, co používáš v boji,“ dodal.
Pletu se, nebo má povídavou náladu? Pomyslela si při pohledu na ninju, jehož výraz se jí stále nedařilo odhadnout.
„Jo, to jo...upřímně řečeno, to, co použvám v boji, jak jsi řekl, zase tak moc nepoužívám.“
„Pokud vím, srovnala jsi půlku nemocnice se zemí.“
V Sewě hrklo.
„To nebyla moje vina! Já jsem...“ V příští chvíli značka na krku bolestně zatepala. Sewa zmlkla a ryche ji přikryla dlaní. Během chvíle se bolest zase ztratila.
Byla to moje chyba. Nemůžu dělat, že nebyla.
Všimla si, že ač to není vidět, celou dobu ji Shino pozorně sledoval.
„To -“
„Jmenuje se to Prokletá pečeť.“ Nevěděla, proč to říkala. Věděla jen, že Shino se neptá proto, aby ty informace využil v boji s ní. Ptal se proto, že to určovala situace.
„To asi nebude ten samý druh, jako je ta Nejiho, že?“
„Ani zdaleka,“ povzdychla si. „Jediné, čím jsou si podobné, je ta bolest.“
Slyšela z jeho myšlenek, že by měl spoustu dotazů, ale trpělivě a s ohledem už dál nic neříkal. Přesto, ona by byla ráda, kdyby se měla komu vypovídat. Obrátila zrak zpět k bojišti. Právě dolů dorazil červenovlásek.
Sestřičko, jestlipak mě asi slyšíš?
Trhla sebou tak rychle, že si to sama pomalu ani neuvědomila. Zapřela se o zábradlí a utěšovala své okolí klidným pohledem, zatímco kdyby mohla, rozhlížela by se vylekaně okolo.
Tohle není možné...
Ale je, sestřičko.
Očima těkala ke každému rohu hlediště, dokud se neuklidnila a nezačala sledovat proud jejích myšlenek.
Už předtím jsi mě našla, právě teď ale přichází chvíle, kdy už se nemusím schovávat.
Sasuke, pomyslela si tak tiše a natolik mířeně, že si byla jistá, že bude jediným, kdo to zaslechne, ona tu opravdu je...
Cože?!
Nevím, co plánuje, ale...promiň, je možné, že neuvidím to překvapení. Už vím, kde je.
Narovnala se a rozběhla se do chodby. Než ji Shino stačil zarazit, vběhla ke schodištím vedoucím do tribun. Trvalo jí jen pár sekund, než se dostala k hledišti.
„...budete překvapení,“ dolehly k ní slova Kakashiho, který sledoval postavičku vybíhající vzhůru po stěně. Snažila se nemyslet na to, co to Sasuke vyvádí za blbiny a rozhlížela se okolo.
„Hej, Sewo! Co tu děláš?“ zavolala na ni Sakura, která si jí všimla téměř okamžitě. Plavovláska k ní ihned doběhla.
„Neviděla jsi tu zase tu holku, kterou jsi si se mnou spletla?“ vykřikla na ni naléhavě. Růžovovláska vypadala stejně překvapeně, jako všichni ninjové okolo.
„Proč -“
„Sakuro, je to důležité! Viděla nebo ne?“
„Neječ na ni. Nehledá snad mě...sestřičko?“
Zarazila se. Jakoby všechny její myšlenky naráz zamrzly a ona nemohla vydat povel žádnému svalu. To vše vzápětí pominulo.
„Fukako...“
Plavovláska před ní se rozesmála a vyběhla pryč z hlediště.
„Hej! Stůj!“ zavolala za ní Sewa a rozběhla se okamžitě k pronásledování své sestry.
„Sewo, zastav se!“ dolehlo k ní ještě, ale ona v tu chvíli už neposlouchala.
„Co to bylo, sensei?“ obrátila oči Sakura k šedovláskovi. Ten ale ostražitě sledoval okolí.
„Kakashi, nebyla to -“
„Byla,“ souhlasil šedovlásek na dotaz ninji v zeleném. Ostatní okolo vypadali, jakoby nic nechápali.
„Kdo to byl? To byla opravdu Sewina sestra? Ale co tady dělá? A -“
Sakuřin výčet otázek přerušilo hlasitě ptačí štěbetání. Obrátila zrak zpět k aréně právě ve chvíli, kdy Sasuke vyrazil dolů.

Běžela jak nejrychleji mohla, ale nedařilo se jí dohnat dívku před ní.
Když už se k ní v běhu konečně dostala dost blízko na to, aby chytila její ruku, proměnila se její sestra v oblak kouře, který se ihned rozptýlil.
Stínový klon?
Rozhlédla se okolo.
Jen mě chtěla odlákat...?
Okolo se začala snášet k zemi jemná peříčka.
Co je tohle? Natáhla k jednomu ruku, ale ono jí nešodně prošlo.
Genjutsu? Okamžitě, jak si to uvědomila, udělala rychlou pečeť. Kai!
Peříčka, snášející se k zemi, se pomalu rozplinula okolo a zmizela. Rozběhla se chodbou dál, zanechávajíc za sebou mizející zbytky iluze a kouře ze zmizelého klonu.
Chtěla mě odlákat, došlo jí po chvíli. Zastavila se a zadívala chodbou zpět.
Tahle chodba přece vede k části hlediště Hokageho-sama.
Zůstala tiše stát a po pár vteřinách zvedla ruce a udělala jednoduchou pečeť vzduchu. Zavřela oči a otevřela svou duši myšlenkám lidí nahoře. Hledala v hlubinách pouhého genjutsu klidného spánku, běžících členů ANBU a jouninů proti nepřátelským ninjům okolo. Až po chvíli konečně narazila na myšlenky někoho úplně jiného.
Támhle jsi.

Plavovlásk se poklidným krokem vydala vstříc stojící kunoichi, která jen při pohledu na ni vztekle zatínala zuby.
„Co cítíš, když m teˇvidíš? Vztek? Nenávist? Všechno máš tak moc pomýchané, že netuším, co převládá,“ ušklíbla se na ženu oproti n. Hnedovláska se dívala upřeným pohledem do jejích hnědých očí. Byla rozhodnutá ji zabít za to všechno, o co kvůlu ní, právě kvůli ní přišla. Přitom se byla vědoma nebezpečí, které plavovlasá lunoichi představovala. Zelenýma očima zalétla k lóži Hokageho.
Orochimaru...jak jsem myslela, plánoval přesně tohle.
„Je zbytečné mu teď běžet na pomoc...už je to zbytečné,“ podotkla Fukako, sledujíc hnědovlásčiny myšlenky. Aisu se vrátila pohledem k Fukako.
„Předpokládám, že už o tobě Sewa ví,“ Aisu Fukako probodla pohledem. Plavovláska odvrátila zrak zpět k zemi, kde v tu dobu mizeli píseční a Sasuke z arény. Očima chvíli vyprovázela černovlasého ninju, dokud nezmizel z dohledu.
„Samozřejmě, už si mě párkrát všimla, ale teprve teď tomu začala věřit. Ale odvedla jsem ji na druhou stranu arény, takže se sem hned tak nedostane, nemyslíš? Všude okolo bojují ninjové, kteří překonali genjutsu. A jí nechci...ublížit. Vím, že se stala tvou chráněnkou, takže v obojím zájmu zřejmě bude bojovat rychle, že?“
„Nemysli si, že budu hrát tak, jak jsi rozestavěla figurky,“ odvětila Aisu chladně. V příští chvíli zmizela a Fukako rychle odskočila z místa, do kterého se v příští chvíli zabodla Aisuina katana.
Uhýbá rychle, protože ví, co chci udělat, zaklela Aisu v duchu.
Samozřejmě že vím, ozvalo se jí v hlavě. V příští chvíli okolo ní prolétly dvě chakrové čepele, které zmizely ve větru doztracena. Aisu se zastavila, aby včas stihla uhnouttřetí, přilétající z opačné strany.
„Tohle jsou Sewiny jutsu,“ odtušila.
„Ne,“ zavrtěla Fukako hlavou a dala si pramen dlouhých blonďatých vlasů za ucho.
„Ani to není jutsu. Je to pouze manipulace s tvarem chakry. To víš, co to je. Jeden z objevů mých rodičů. Tuhle schopnost mám pouze já a ona...je to památka na mého otce, kterého jsi zabila!“
„Ty jsi mi také vzala někoho drahého,“ pronesla Aisu tiše. Fukako, navenek ledově klidná, v tu chvíli hořela podobnou nenávistí jako hnědovláska před ní.
„To je mi jasné. Nenávist a pomsta jsou jedny z mála důvodů, proč jsem kdy spolupracovala s Orochimarem.“
V příští chvíli se pro změnu vzduchem mihla Fukako. Zlatavá chakra se odrazila od Aisuiny katany, kterou probíhala její vlastní. Když se ostrá čepel z kovu mihla vzduchem tak rychle, že to bylo očima nepostřehnutelné, snesl se k zemi useklý pramen blonďatách vlasů. Fukako okamžitě opakovala svůj útok, takže se musely navzájem vyhýbat v těsné blízkosti. Plavovláska po chvíli odskočila o několik kroků dozadu.
Ona nebojuje úplně, stále mě zkouší. Není si jistá, protože nezná úplně mé schopnosti, pomyslela si plavovláska v duchu. Vím, kdy zaútočí, ale nikdy si nejsem jistá rychlostí jejích pohybů.

Vyběhla ven z tmavé chodby. Sluneční světlo tak náhle ji bodalo do očí, téměř okamžitě ale zaostřila a uhla ninjovi s kunaiem, která šel proti ní. Rozhlédla se okolo.
Díky tomu genjutsu všichni usnuli, došlo jí. A tihle nepřátelští ninjové tak mají spousty spojenců. A proti nim bojuje jen pár jouninů...
Uskočila několika dalším a skočila na zábradlí. Okolo ní proběhl šedovlasů ninja, který se vzápětí zastavil a nevěřícně na ni zazíral.
„Kakashi-sensei, co se tu děje?“
„Nepřátelský útok od Orochimara,“ pronesl Gai, který několika rychlými ranami dostal ninju před ním do bezvědomí.
„Orochimaru...“ Sewa se zaposlouchala na okamžik do myšlenek okolo. Najít správnou frekvenci jeho mysli jí netrvalo dlouho, mimo jiné na tomhle hledání určitých myslí pracovala ve vymezeném čase přes měsíc, kdy měla čas na trénink. A také – pamatovala si ho z jejich prvního setkání, navíc, jakmile se zaptetla do jeho myšlenek, pečeť na jejím rameni se tiše ozvala ke své přítomnosti.
„Je támhle...a chce vyvolat...duše zemřelých Hokagů proti Třetímu,“ oznámila jim vylekaně. Oba ninjové téměř okamžitě trhli hlavami k Hokageho části hledišti, v té chvíli už se však zdvihla bariéra.
„Tohle není dobré, Kakashi,“ řekl Gai, když se náhle odnikud přihrnul příval nových ninjů k poražení. Půlka se jich vydala ke dvoum ninjům stojícím nahoře, druhá půlka zamířila k Sewě.
Seskočila ze zábradlí zpět do hlediště, z myslí nepřátelských ninjů četla jediné – chtíč zabíjet. V duchu nad svou situací zaúpěla.
Nedokážu je všechny porazit bez toho, aniž bych někoho z nich nezranila vážněji a sama bych přitom nezemřela...proč jen nemám jinou možnost. Je to buď oni, nebo já...
Zavřela oči a sledovala proud jeich myšlenek, než oči znovu otevřela. Postavila se do postoje, jakoby držela meč, ačkoliv, v rukou nic neměla. Navenek. Ve skutečnosti se chystala použít jutsu, na kterém pracovala celý měsíc.
Soujutsu...Naku no bourei!
Ucítila, jako u mnohokrát při svém tréninku téhle techniky, jak jakoby se něco uvnitř jejího těla, což by možná nazývala svojí duší, něco pro ostatní nemožné, natáhlo a zaostřilo přesně tak, jak určovala její vůle.
„Promiňtě,“ špitla tiše, když se ninjové dostali těsně až k ní. Podle myšlenek Kakashiho poznala, že jí chtěl jít na pomoci, ale byl zaměstnán skupinkou ninjů okolo něj. Byl přesvědčený o tom, že nezvláde víc než jedoho. Naštěstí neměl čas se k ní dostat.
Vypadalo to, jakoby se těsně před ní první z ninjů zastavil, jeho spolubojovníci, netušíce, proč stojí, ho přesočili a vrhli se na Sewu ze vzduchu. Ačkoliv ona přesně tohle předpokládala. Napřáhla se rukou a rozmáchla s ní rovnou čarou přes všechny letící ninji. I když to nebylo možné vidět, opravdu pouze nemáchala rukama; její protivníci padali k zemi jako mouchy. Svým vlastním způsobem byla na jednu stranu nešťastná, na druhou stranu toužila žít. Nemohla se nechat zabít.
Nikdy jsi nikoho nezabila, zněl ji v hlavě Gaarův hlas stále dokola, v tu nejméně příhodnou chvíli.
Teď už ano.

Zastavila se a prudce oddechovala. Hnědovláska před ní na ni s pohrdáním hleděla.
Její rychlost přesahuje moje možnosti, přiznala si Fukako nerada, když se těžce zvedala.
„Nemáš té chakry moc, že?“ řekla Aisu při pohledu na plavovlásku. „Dochází ti, tím ti dochází i tvé zbraně, spráně?“
Plavovláska prudce trhla hlavou.
„Samozřejmě. Používání té chakry ti nepůsobí žádnou bolest, oproti Sewě jí máš ale žalostně málo.“
Fukako na ni něco nesrozumitelně zakřičela a vyrazila znovu vpřed.

Stála uprostřed spousty mrtvých těl, na rukou a na zemi ale nebyla jediná kapka krve. Dva jouninové před ní na ni nechápavě zírali.
Tohle...tohle nemohlo být...nemohla přece...
„Ale mohla, mistře Kakashi.“
Šedovlásek se na její automatickou odpověď zadíval s tichým porozuměním.
„Ty jsi se naučila nějaké klanové jutsu?“
Pomalu přikývla. To oba ninji opravdu ohromilo.
„Kakashi, není to snad -“
„Ano. Jutsu které není možné odhalit bez schopností jejího klanu.“ Kakashi s ji přeměřoval pohledem, pak očima zalétl zpět k mrtvým na zemi.
„Je to strašná technika.“
Sewa obrátila hlavu na stranu, dívajíc se směrem, kde původně byl zamýšlený cíl jejího pronásledování.
„Gomenasai, sensei, ale právě teď není vhodná chvíle mi to vyčítat.“ S tím se otočila a proběhla řadou spících lidí.
„Sewo, stůj!“
Nezastavila.

Hnědovláska opatrně našlapovala po rozpraskané střeše; desky se pomalu odlupovaly při sebemenším záchvěvu a padaly dolů do arény. Celá střecha byla pokryta dlouhými zářezy od Fukačiny chakry, místy hořela od Aisuiných ohnivých technik. Fukako stála co možná nejdál, ale za ní už byla jen volná plocha vzduchu, protože střecha se v těchto místech už dávno propadla. A dolů to byl hodně dlouhý let, kterému se při svém boji několikrát málem nestačily vyhnout.
Plavovláska hřbetem ruky otřela jemný pramínek karmínové krve. Nedokázala si připustit, že měla její matka s tímhle bojem pravdu.
„Myslela jsi si, že mě díky výsledku pokusů tvých rodičů porazíš? Dokázala jsem zabít posledního uživatele technik Akikazeů, tak nemysli, že ty mě jen tak zabiješ.“
Fukako vztekle zatla pěsti. Aisu si z ní posledních deset minut utahovala.
„Pokud si tohle myslí, proč stále ještě žiju?“
„Protože tě chci vidět umírat pomalu,“ řekla tiše. „Stejně, jak zemřel Ichiro.“
„Che...tak proto,“ ušklíbla se plavovláska. „Ten zbabělec kňučel, abych ho nezabíjela, když už stejně umíral.“
V příští chvíli se Aisuina katana zabodla do střechy přesně do místa, kde měla Fukako ještě před vteřinou levou ruku, kterou stačila uhnout. Překulila se na stranu a vyskočila vysoko do vzduchu, takže na chvíli Aisu zmizela ze zorného pole. Hnědovláska pohlédla vzhůru právě ve chvíli, kdy se Fukao npřahovala s další chakrovou čepelí. Aisu se okamžitě postavila do obranného postoje, ale obě bojující kunoichi oddělila zlatavá stěna z chakry, o kterou se chakrová čepel roztříštila a Aisu raději o krok ustoupila. Rozhlédla se okolo právě ve chvíli, kdy před ni doskočila Sewa.
„Proč po sobě zrovna vy dvě jdete, sakra?“ vztekala se na ně okamžitě, zatímco těkala očima od jedné k druhé a soustředila se na udržování stability chakrové stěny.
„Jsi tu rychleji, než jsem čekala, sestřičko.“
Sewa se obrátila za tím hlasem a pomalu si Fukako přeměřovala očima, přičemž se snažila nebýt ovlivněna faktem, že je to opravdu Fukako.
„Vypadáš úplně stejně, jako v tom snu,“ prohlásila. Fukako stojící před ní totiž opravdu vypadala jako Fukako, která ji při jejím vnitřním souboji se silou Prokleté pečetě málem zabila.
„Ty jsi v něm opravdu byla, že ano?“
Fukako se pobaveně usmála.
„Samozřejmě.“
„V tom případě...jsi mě chtěla zabít,“ odtušila Sewa tiše.
„Kdepak. Bylo to pouze na tobě. Já jsem jen přihlížela,“ nesouhlasila Fukako. Sewa si ji ale nepřestala přeměřovat jasnýma, modrýma očima.
„Proč se vy dvě chcete zabít?“
V tom, aby jí neodpověděly, jim bránila její chakrová stěna, která hrozila, že od sebe obě dvě natrvalo oddělí.
„Myslím, že Aisu to bere jako vyřizování osobních účtů,“ prohlásila Fukako.
„O tobě bych mohla říct totéž,“ odsekla Aisu.
Ona nelže, usoudila z Aisuiných myšlenek, když ale zkoumala Fukačiny, nemohla si být vůbec jistá.
„Ty jsi s tím začala, Aisu. Nenechám tě žít. A ty bys taky neměla, Sewo.“
Plavovláska se nechápavě obrátila na svou sestru.
„Ona zabila našeho otce, sestřičko.“

Kabuto sekl kunaiem a zabil dalšího listovo ninju, jehož čelenka s cinknutím dopadla na podlau, po které se rozlévala ninjova horká krev. Zvedl hlavu a přes masku na tváři pohlédl ke střeše, kde záhadně zářil sloupec zlatavé chakry.
Tohle přeci není Fukako, odtušil po chvíli zamyšleného hledění na stěnu v dáli. Její manipulace s chakrou nikdy nebyla takhle dobrá. Navíc, pohle její zásoby téhle chakry a množství útoků, které už udělala bych řekl, že nemá dost chakry na něco takového. Takže...je to snad Sewa?
Šedvlásek se pod maskou pobaveně usmál.
Začíná se to z komplikací konečně přesouvat na lepší stranu.

„Danzou-sama.“
Maskovaný ninja z řad Rootu vyšel zpoza stínu. Starý muž s půlkou obličeje obvázanou na něj obrátil zrak a o krok popošel, přičemž se chodbou ozývalo klapání jeho hole. Pokynul maskovanému ninjovi, který vzápětí začal mluvit.
„Orochimaru bojuje s Třetím, přesně podle plánu. Uchiha se někam ztratil s písečnými ninji a několik geninů vyslaných Kakashim je sleduje. Akikaze Sewa je právě teď v aréně, ale unikla účinkům Kabutova genjutsu. Pravděpodobně hledá Fukako, která bojuje s Aisu.“
„Aisu. Ta je zde největším problémem,“ podotk Danzou.
„Mám ji -“
„Ne. V lepším případě se ty dvě navzájem zabijí. V horším to Aisu přežije...pak ano. Ale tak jako tak, podle informací nemá ta malá holka moc šancí na přežití. Dobrá, teď jen sleduj průběh jednotlivých bojů a hlas se mi zase za hodinu.“
Maskovaný ninja přikývl a zmizel. Danzou se zadíval prázdnou chodbou v dál. Průběh a vyústění jednotlivých bojů se mu hodilo, i když pár z nich vůbec neplánoval.
Nakonec...stejně nezáleží na tom, kdo z těch dvou přežije.

„Ty...tys...zabila...“
Sewa šokovaně hleděla na Aisu. Pak obrátila oči zpět k Fukako, ta ale jen zavrtěla hlavou.
„Je to pravda.“ Aisu na Sewu tiše pohlédla. „Už je to velice dlouho. Toho dne, kdy Akikazeové zabili všechny v mé vesnici. Navíc jsem se pouze bránila.“
Zabili....všechny? Cože?
Plavovláska se bezradně otáčela z jedné na druhou. Vůbec nic nechápala.
„Co se v minulosti stalo? Zajímavá otázka, ale...začalo to všechno tebou, sestřičko.“
„Mnou?!“
„Kdysi tě unesli, vzpomínáš?“ Aisu ji probodávala upřeným pohledem zelených očí, v kterých v té chvíli plálo světlo neřečené omluvy. Sewa se zamračila a stiskla levou ruku v pěst – už nyní se objevovala bolest z používání druhé chakry, byla ale rozhodlá nedávat to najevo.
„Do konce života na to nebudu moct zapomenout.“
„Byli to ninjové z její vesnice. Mysleli si, že si pro tebe nepřijdeme a nedáme jim, co jim patřilo za to, že ti svým způsobem zničili život? Opravdu si to mysleli. Byli to hlupáci.“
Aisu se musela moc ovládat, by nevybuchla a zůstala dál klidnou.
„Sewo, nech nás dokončit něco, co obě chceme už spousty let.“
„Projednou ji poslechni, sestřičko.“
Náhlá shoda dvou znepřátelených kunoichi v prosbě dovést svůj boj naživot a na smrt dokonce byla poslední kapkou; vše, co se nyní dozvěděla tak rychle a nečekaně ji zasáhlo jako smrtelná rána, ale jedno věděla – jestli zruší stěnu, která je oddělovala, možná jednu z nich ztratí navždycky. Možná obě.
„...ne.“

Stála stejně, jak to měly ve zvyku obě její dcey; na hlavách Hokagů, pozorujíc Konohu, která se budovu po budově rychle svažovala k zemi, utápějíc se v plamenech.
Pro tohle jsme kdysi bojovali?[/i] Zamračila se, když do Konohy vnikli další obří hadi.
[i]Pro tohle jsme kdysi umírali? Pro tohle? Pro pár kamenů pode mnou? Konoha už dávno ztratila svůj lesk...být tu ještě dva z nejmocnějších klanů, nepřátelé už by neexistovali. Ale oba tyhle klany téměř vymřeli...doufám, že je tohle poslední den, co vidím tuhle ubohou vesnici. Už není tím, co jsem milovala.

Povzdychla si nad hloupostí svých předchůdců.
A už nikdy se to nevrátí.

Všechny tři kunoichi tiše stály. Obloha z čistě modré pešla do zamračené šedi, vrhajíc na bojiště klidný, přecodný déšť. Vítr, který doteď povlával pouze v korunách stromů doletěl až ke špičkám střech, kde začal vát o to silněji.
Pod bariérou, která bránila všem zasáhnout do boje mezi Třetím a Orochimarem se ale pro dvě z kunoichi náhle ozval zvláštní hlas. Obě se ohlédly tím samým směrem.
„Co to -“ Fukako vzápětí zmlkla a vytřeštila překvapeně oči. Obě kunoichi se v tu samou chvíli zhroutily na zem. Aisu mezi nimi okamžik těkala očima, než se zahleděla na bariéru k místům, kam obě hleděly. Stál tam před Orochimarem Třetí se dvěma klony. Nic víc neviděla. O okamžik později se Sewina stěna z chakry rozplinula doztracena. Sewa mdle zvedla hlavu. Slyšela bolestné myšlenky tisíců, možná milionů lidí. Bylo to naprosto nezvladatelné, tušila, že na tom bude Fukako podobně, když se náhle ten hlas ztišil na pouhé šeptání v pozadí. Pohlédla k třetímu, odkud ten hlas vycházel. Šel skrz jeho vlastní mysl, za ním viděla nějakou neuvěřitelnou, děsivou postavu, která vysílala do okolí děsivé představy smrti.
„Co to je?“
„Shinigami,“ prohlásila Fukako, když se rychle postavila, aby byla z dosahu Aisuiných rychlých technik s katanou.
„Ale to jutsu patří k těm nejhorším! Poté, co ho použil Yondaime, už by dávno mělo být uzamčeno ve svitku, ne snad? Copak Hokage neví, co se s ním pak stane?!“
„Určitě to ví,“ prohlásila Aisu. „Ale dělá to kvůli dědicům Ohnivé vůle.“
Okamžik ještě stála na stejném místě, než se vrhla vpřed.
Další část stropu se hlučně propadla. Z nastálého kouře vyběhla Fukako a rychle se rozhlédla.
Sewa zvedla hlavu ještě dřív, než Aisu vyrazila. Jednak slyšela v jejích myšlenkách plánovaný útok, jednak slyšela i myšlenku určenou pouze jí.
Gomenasai.
V příští chvíli Aisuina katana projela Fukačiným tělem a přibodla ji k taškám na střeše.
Sewa na okamžik strnula, než se k nim rozběhla.
„Fuka -!“
Fukačino tělo se ale pouze opět přeměnilo na oblak kouře. O okamžik později se do tašek pro změnu zabodla zlatavá čepel z chakry, protínajíc zároveň i tělo hnědovlásky.
Jenže její tělo nezmizelo, nerozplinulo se v obláček kouře. Ona nebyla stínovým klonem. Byla to opravdová Aisu.
Chakrová čepel zmizela, když Fukako, stojící za Aisu, sklonila ruku dolů.
„Příliš jsi si věřila a podcenila jsi mě,“ pronesla tiše. Pak udělala jednu pečeť a přemístila se neznámo kam. Hnědovlasá kunoichi ztěžka vydechla a vykašlala krev. O vteřinu později klesla na kolena. Z rány na hrudi jí stékaly silné pramínky šarlatové krve. Sewě došlo, že tohle je skutečá Aisu, ale odmítala si připustit skutečnost do chvíle, než se ozvala tupá rána, když Aisuino tělo dopadlo na střechu. Dolů začala stékat hnědovlásčina krev, sama kunoichi se ale nehýbala.
„AISU!“
Klesla vedle ní na kolena a přetočila ji hlavou vzhůru.
„Aisu, prober se! Sakra,“ zaklela tiše, když uviděla rozsah hnědovlásčiných zranění a krev rozlévající se okolo.
Pomalu otevřela zelené oči. Špatně se jí mluvilo, pouze bez hlesu hýbala rty. Ale Sewa z jejích myšlenek slyšela, co říká.
Téměř jako naše první setkání, jen trochu obráceně.
J-já přivedu lékařské ninji, tak hlavně -
Ne. Všichni mají příliš práce a já umím posoudis stav zraněných. Ten madik by tu teď musel být s námi, a i tak by stejně nic nezmohl.
Tiše se usmála. Sewa se proti její vůli do očí nahrnuly slzy, když cítila, jak Aisuina mysl slábla a ztrácela se.
Nemůžu tě nechat zemřit!
To právě musíš. Je to mé poslední přání.
Ale -
Umlčel ji záblesk v Aisuiných očích, který z nich vzal to krásné, jasné světlo života.
Omlouvám se ti. Za všechno, co tě potkalo, můžu já. Prosím, nenenáviď mě za to.
Hlava jí dopadla na střěchu a otočila se bezvládně na stranu. Naposled se usmála a zavřela oči. Navždycky.

Poznámky: 

Z napsání tady tohohle jsem měla špatný pocit už, když jsem začala kapitolu na CK psát...nakonec jsem i něco málo umazala. Stále ale zůstává, že jsem právě poslala do hrobu postavu, kterou jsem si i během jejího krátkého výskytu stačila oblíbit. Nevím, asi jsem citlivka, ale celkem mě to rozesmutnilo. Když si to Akikoira na celokonožáku četla, usmívala se u toho...no a já nevím, já bych se u toho neusmívala, kdyby to napsal někdo jiný.
Takže tahle kapitola byla pro mě ve znamení černé barvy a mě osobně se nelíbí zatím ze všech nejvíc. Přesto doufám, že vám se líbila.
Teď jsem si ještě uvědomila, že jsem Aisu neudělala příšerku, za což se stydím Laughing out loud Mýmu oblíbenci, chjo xD Nicméně, i když umřela, ještě se párkrát možná objeví, i když jen v částech o minulostech, tzv. flashbacích Eye-wink
Začínám mít dojem, že jsem tímhle definitivně odsekla jistou možnost změny dění celého příběhu, jak byla původně povídka napsána...takže ten někdo určitě ví, proč Aisu zemřela. Tedy doufám.

Jo taky...né, fakt nechci být hnusná, ale když se to někomu nelíbí, číst to nemusí (ano, ty víš, že mluvím o tobě). Nebo tě umlátím vějířem, a lidi na CK ti potvrdí, že to fakt udělám, mwhahá xD

4.8
Průměr: 4.8 (15 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Asasire Toyotomi
Vložil Asasire Toyotomi, St, 2009-08-12 08:49 | Ninja už: 5689 dní, Příspěvků: 384 | Autor je: Prostý občan

Pěkné, propracované a mírně depresivní....
Chudák Aisu, já jsem doufal, že nebude s těch postav, které umírají. Je to škoda, byla mi simpatická.

Obrázek uživatele Tsukihana 月の花
Vložil Tsukihana 月の花, Po, 2009-08-03 15:48 | Ninja už: 5780 dní, Příspěvků: 17 | Autor je: Prostý občan

je to hezký a smutný díl.....píšeš dobře Smiling

Obrázek uživatele Orino
Vložil Orino, Ne, 2009-08-02 22:06 | Ninja už: 5680 dní, Příspěvků: 101 | Autor je: Pěstitel rýže

AISŮŮŮŮŮŮ!!! JE mi ji líto!! Upřímná soustrast!! Měla jsem ji moc ráda! Kytičku na hrobeček par slziček k tomu a jedééém aneb život pokračuje!!xD!!
Moc povedený dílek!!!... Po každým dílu mám takovej divnej pocit!! Podobnej jako, když shlédnu novej díl Naruta bo jinýho oblíbenýho anime... Moc se těším na další díl!!!!

*Noblesse Oblige*

Obrázek uživatele Ikkai Xinji
Vložil Ikkai Xinji, St, 2009-08-12 09:16 | Ninja už: 5691 dní, Příspěvků: 710 | Autor je: Prostý občan

sakura171: Díky Smiling
Srandistka: Aaa, já chci, aby taky někomu jinýmu než jen mě bylo líto, že je mrtvá, fňuk xD Já nejsem citlivka, vy jste necitelní! xDD
Orino: Konečně někdo!! xD Btw, divnej pocit? Definuj! xD
Akikoira: Jupííí, ona napsala xDD Ty tichá duše, to jsi se nemohla ozvat o chvíli dřív? Fakt nevím coby, kdybych tam tehdy vedle tebe a Jadena nestála a neslyšela tě Laughing out loud Ale stejně, tsss...myslet si, že jsem podle stylu psaní kluk či co? xDDD
Toyotomi: Nojo...všechno nemůže být veselý Sad

Můj výčet FF, Deviantart

Obrázek uživatele Srandistka
Vložil Srandistka, Ne, 2009-08-02 01:02 | Ninja už: 5757 dní, Příspěvků: 641 | Autor je: Prostý občan

Jakýpak copak? Nelíbí? Depka? Já měla Aisu taky ráda, ba jsem se s ní ztotožnila, ale tenhle díl je bezkonkurenční! Smiling Moc pěkně hýbeš s dějem. Skvěle napsáno, ostatně jako vždy Eye-wink. Prostě tleskám, myslím, že až dodržíš smutek, můžeš být se svou prací spokojená a hrdá xD Smiling.


Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.

Obrázek uživatele Mireczek
Vložil Mireczek, Ne, 2009-08-02 01:06 | Ninja už: 5697 dní, Příspěvků: 129 | Autor je: Prostý občan

hej dycky kdyz neco napises tak si to jdu precist uz jenom proto ze mam pak dycky tak minutovej zakys na tvym skakacim slonovi... nekdy to ani nectu a jdu hned skakat Shocked)

nad nekterymi prispevky se lze jen pousmat Smiling

Obrázek uživatele Srandistka
Vložil Srandistka, Ne, 2009-08-02 01:15 | Ninja už: 5757 dní, Příspěvků: 641 | Autor je: Prostý občan

Laughing out loud Laughing out loud Hehe, já ho taky miluju xD Dokázala bych se na něj dívat hodiny... Je to slon jak cihla! xD *maximální pochvala*


Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.

Obrázek uživatele sakura171
Vložil sakura171, So, 2009-08-01 22:46 | Ninja už: 5662 dní, Příspěvků: 90 | Autor je: Prostý občan

jéé to bol nadherny dielik uz sa moc moc tesim na dalsi!!!!