2.Díl Ztracené vzpomínky (KONEC)

Sakura seděla s fotoalbumem na klíně a nevěřícně zírala na fotky.
„Co to má znamenat?“ zeptala se zmateně.
„Sakuro, to je moje!Nemáš právo mi lézt do věcí!“ zasyčím.
„Ty jsi mi lhala...“ řekla a obrátila další list.
„Nelhala...Sakuro.Jen jsem nechtěla vzpomínat a nechtěla jsem aby jsi tohle věděla!“
„Ale už to vím.Takže ty jsi opravdu...spala s Itachim?“ zeptala se a ukázala na fotku, kde já a Itachi spíme nazí pod Akatsuki pláštěm.Autorem fotografie byl Deidara.Navíc ještě k tomu tam bylo více fotek z mých a Itachiho společných hrátek...Tvář pod mojí maskou byla neuvěřitelně rudá...
„Jak vidíš.“ syknu.
„No ale byla jsi zamilovaná taky do...“ nedopověděla.
„Nezmiňuj to jméno!Nezmiňuj se od něm...“ zavrčela jsem a vyrvala jsem jí album z rukou, aby ji fotky, které následovaly, psychicky nezdemolovaly.
„Dobře.Takže jsi byla zamilovaná do toho jehož jméno nesmím před tebou vyslovit?“
„Nejspíš ano!“
„Takže jsi spala s Itachim a bylas zamilovaná do...ehm.“
„Když to všechno víš tak proč se mě na to ptáš?!“
„Naprosto tě chápu...A tenkrát...Nebyla jsi v zemi uprostřed moří ale v Akatsuki, že ano?“
„Cekni někde a skončíš jako mravenec, kterého zašlápnu.“
„Neboj, nikomu ani muk.Ale stejně máš zajímavý život...“ povzdychla si. „Promiň mi to, že jsem ti to vzala...“
„Jo, pro tentokrát.Ale víckrát už moje věci neber.“ syknu. „Teď se běž umýt a jdi spát.“ řeknu jí a ona poslušně šla.
Když bylo v domě ticho a já, okoupaná ulehla do postele, prolistovala jsem si albem.Do očí se mi draly slzy.Všechno, co se mezi mnou a Itachim stalo...je pryč a zůstalo to jen ve vzpomínkách a na těchto fotkách.Já a Itachi jsme se po deseti letech společného soužití a milostných hrátek rozešli...Proto jsem se vrátila sem, do Konohy...

Ráno se probudím ještě dříve než Sakura, nasnídám se, připravím jídlo Sakuře a jdu do práce, do nemocnice.Celé dopoledne jsem ukládala ložní prádlo a pak jsem stlala v prázdných pokojích.Na odpoledne jsem ztvrdla v koupelně kde jsem prala špinavé prádlo, které jsem pak dávala sušit ven.Pak jsem uslyšela Hokageho hlas z rozhlasu:
„Každý ninja Listové vesnice, povinně, zítra příjde na dlouho chystaný ples pro ninji, pořádaný obyvateli jako veřejný dík.Všchno to bude probíhat na mýtině v lese.Ninjové, povinně.“
Hm, takže to tam budu muset i já.A znamená to, že...Ne, nejsem si jistá, zda to zvládnu v jeho společnosti...

Je odpoledne a já i se Sakurou míříme k mýtině v lesíku.Lampiony, plno her pro menší, jídla i pití...Hudba...Já se uklidila do tmavého rohu.Pak už jsem jen pozorovala dění kolem.Hm, když jsem viděla, jak Sakura zářila, když ji Sasuke vyzval k tanci, celkem jsem jí záviděla.Dneska mi bylo obzvlášť špatně...Je to 7 let, co jsem odtud utekla s Itachim. Protože jsem se nudila, vydala jsem se na kopec, odkud bylo vidět na domy klanu Uchiha.Všechny vzpomínky se zase vrátily a tentokrát jsem jim nechala volný průběh.Znova jsem viděla Itachiho, ležícího na mém těle, pak přicházejícího Hokageho s... a pak také to jak při mém útěku, on ležel raněný na zemi...Otevřela jsem oči plné slzí.Západ slunce přispěl k depresi a bylo mi ještě smutněji.Klečíc na zemi v trávě, obličej v dlaních a slzy tryskající z mých očí.Dále taky mráz který mi pobíhal po zádech, pomalý tlukot srdce, který se zrychlil, když jsem na rameně ucítila něčí dlaň.Otočila jsem se a pohlédla jsem na něj.Vypadal jinak...
„Tenshi?“ zašeptal.
„Kakashi...“ vydechla jsem.
„Vrátila ses.“
„ Ano .“ otočím se zpátky. On si sednul vedle mě.
„ Sama? “
„ Jak jinak ? “ odpovím otázkou .
„ Myslel jsem že Itachi... “
„ Ne, Itachi je minulost. “ řeknu než stačil něco říct,
„ To jsem nevěděl...Jak dlouho jsi tady ? “
„ Myslíš jako v Konoze nebo na tomhle kopci ponížení ? “
„ Tenshi, chtěl jsem... “
„ Kakashi, odpusť mi to... “
„ Ale já... “
„ Sbohem. “ zašeptám a zmizím. Šílenou rychlostí oknem vletím do svého pokoje a začnu si sklízet věci. Okno zaklapne na zámek a já se otočím.
„ Znova to nechci zažít... “ zašeptal.
„ Musím odejít. “ sehnu se pod postel pro kufr a naházím do něj všechny věci z postele.
„ Nesmíš odejít. “
„ Musím. “otočím se a z okna chci sebrat rámeček s fotkou.
„ Nesmíš. “chytil mi jednou rukou mé obě zápěstí za záda a nepustil mě k oknu. Sundal si masku a pak ji sundal i mě. Já se nemohla ani pohnout, jinak bych si vykloubila ruce.
„ Byl jsem do tebe blázen... “ zašeptal a volnou rukou rozepnul pásek na mých kalhotách.
„ Já do tebe taky... Ale nevěděla jsem že ty do mě... “
„ Ale i přesto jsi mi utekla s Itachim. “
„ Ani nevíš, jak mě to mrzí. Omlouvám se... “
„ To já se omlouvám tobě. Za to že jsem nedal najevo svoji náklonnost k tobě.... “
„ Jak ti to mám vynahradit ? “
„ Bude stačit když mi hned neutečeš... “řekl a pustil mé ruce. Nechala jsem je volně podél těla. Jeho ruce objaly můj pas a jeho rty se dotkly mého krku. Jemně jsem se mu vysmekla a otočila se k němu, poprvé jsem mu pohlédla do tváře, stejně tak jako on mě.
„ Jsi stejně krásná, jak praví tvoje jméno... “ zašeptal. Já byla jeho krásou úplně oněmělá. Vzal mě do náruče a poté položil do postele...

RÁNO :
„ Sasuke, pojď sem! “ vyjekla šeptem Sakura, když ráno stála ve dveřích mého pokoje. Sasuke jen v trenýrkách přišel za ní. Ostatně, Sakura toho taky na sobě nic moc neměla... Oba zírali.
„ Tenshi ? “ pípla. Já otevřela oči.
„ Copak Sakuro? “ zeptám se.
„ Od čeho jsi tolik poškrábaná? Co se tady stalo? “ ukázala po pokoji, kde bylo jako po kalamitě.
„ No ehm, Sakuro víš... “ začervenala jsem se a pak zpod peřiny pod mojí bradou vykoukly stříbřité vlasy.
Sakura přišla k mojí posteli.
„ Co... “ chtěla jsem se zeptat, ona ale poodhrnula přikrývku, dříve než jsem stihla jí zabránit.
„ Hmm, tak to teda zírám... “ uznale pískla s úsměvem. Sasuke stál hned za ní a taky se usmíval.
„ Nazdar, děcka.Sasuke, Sakuro, myslím že dneska zrušíme trénink... “ zamumlal Kakashi, přitisknutý k mé hrudi, ruce kolem mého těla.
„ Jo, s tím souhlasíme... “ přitakal Sasuke, který se zezadu lepil k Sakuře.
„ No tak v tom případě si jděte hrát do pokoje vedle, já a Tenshi musíme ještě hodně pracovat na jedné důležité misi... “ Kakashi je vyhnal a přehodil přes nás dva přikrývku.
„ Mmmm... Ty jsi naprostý drak... “ pošeptala jsem mu po další akci.
„ Děkuji, andílku... “ usmál se a znova mě políbil.
„ No a když mě tak napadá... O jaké misi jsi to před chvílí mluvil ? “
„ Mise: Dohánění aktivit za posledních pár let... “ zazubil se.
Mohlo být tak deset hodin odpoledne, já a Kakashi jsme v klidu leželi v peřinách a co chvíli se obdarovávali polibky. To ve vedlejším pokoji se co chvíli ozývalo chichotání a pak jako poslední zvuk byl Sasukeho pád z postele.
„ Ti dva se mají ještě dost co učit.. “pousměju se.
„ Ale jestli má Sakura talent stejně jako ty... Můžu Sasukemu gratulovat... “ zasmál se.
„ Miluju tě, Kakashi... “
„ Já tebe taky, Tenshi... Dneska si uděláme krásný den... Co takhle zajít do Ichiraku ramen a pořádně se najíst ? “ navrhl.
„ Tohle je výborný nápad... Tak teda, je výborné když platíš... “ zazubím se.
„ My to budeme mít zadarmo... “
„ A to uděláš jak ? “
„ Hmm.Počkej. “ řekl, vstal a oblékl se, pak šel vedle do pokoje a vrátil se se dvěma lístky na Ramen. „ Můžeme jít, lásko “ vzal mě na ruce a políbil mě.

Konečně jsem dosáhla svého. Po letech kdy jsem byla na útěku jsem konečně dosáhla vysněného klidu. A vzpomínky ? Ty se s příchozí Kakashiho láskou ztratily do neznáma...