Lovec odměn 3 - Setkání

Yo pořád mlčel. Na lodi se vůbec nic nehlo. Ani svázaný kapitán lodi nepromluvil, protože byl stuhlý strachem. Yo si prohlídl ještě jednou pořádně mrtvolu toho chlapa. Probodly ho ledové jehly, které dokáže vytvořit jen člen jeho klanu. Věděl ale, že s ním nikdo nejel, i když sestra chtěla vidět Konohu. Prohlédl si ještě jednou i cestující, ale nic zajímavého na nich neviděl. Vzpomněl si, že nikdo neřídí loď a tak se zeptal.
„Je tady někdo, kdo umí řídit tuhle loď.“ Nikdo neodpovídal a spoutaný kapitán se začal smát. Přešel ho strach, protože věděl, že je na lodi jediný, kdo jí umí řídit.
„Ty drž hubu, nebo tě zabiju. Je tady někdo, kdo to umí řídit.“ Řekl teď už tvrdším hlasem. Konečně se přihlásil nějaký muž. Byl starší než všichni ostatní a taky vypadal nejchytřejší.
„Znáš cestu do Země Ohně.“ Zeptal se ho ještě Yo.
„Ano. Vím kde je Země Ohně. Cesta tam bude trvat ještě tři dny. Pojedu do přístavu, ve kterém jsme měli zakotvit. Vím to, protože jsem dříve taky pracoval pro tuhle skupinu. Jen jsem byl příliš měkký a tak ze mě udělaly otroka.“ Yo si ho ještě jednou pořádně prohlédl.
„Dobře tedy, dovez mě tam a darem ti nechám tuhle loď. S ní si dělej po mém vystoupení co chceš.“ Řekl mu Yo a přívětivě se na něj usmál a majitel lodi odběhl do řídící kabinky.
Spoutaný kapitán se přestal smát. „Na něj jsem trochu zapomněl.“ Prosebně se podíval na Yoa a řekl mu.
„Nejsem ani zločinec. Ještě jsem nikomu neublížil.Jen převážím náklady, které potřebují.“ Snažil se z toho vyvlíknout, ale pruty se na něm znovu začaly hýbat. Oddálily se od těla a potom se prudce otočily a probodly ho. Byl na místě mrtev. Yo si stoupl nad něj.
„I převážet věci pro tuhle skupinu je dost velký hřích.“ Řekl a mrtvoly shodil do moře.Potom se podíval na otroky a řekl jim.
„Teď jste všichni volní. Po tom, co dorazíme do Země Ohně si může každý z vás dělat co se mu zlíbí. K novému začátku vám finančně pomohu, ale s tím co vám dám se dlouho neuživíte.“
Potom sundal ze zad svůj batoh a začal počítat. Všem dal dost peněz, aby měli z čeho žít, než si najdou bydlení a nějakou práci. Všichni mu poděkovaly a označily ho za zachránce a jejich hrdinu. Yo si toho ale moc nevšímal. Jediné, co ho zajímalo bylo, kdo ho zachránil. Šel tedy a hledal po celé lodi. Dlouho nemohl nic najít, ale potom, když prohledával kajuty našel v jedné z nich spící postavu. Měla na sobě podobné oblečení jako on. Bílé kimono a černou sukni (Yo má černé kalhoty), bílé vlasy delší než Yoovi. Yo se na postavu podíval nejdříve s radostí, ale potom jí probudil a řekl naštvaně.
„Co tady děláš, Takaro. Rodiče tě sem určitě nepustily.“ Jeho o deset let mladší sestra (osmi letá) se na něj jen usmála.
„Taky tě ráda vidím, bratříčku. Za záchranu mi ani nemusíš děkovat.“
„Zvládnul bych to sám. Kam si vlastně myslíš, že jedeš ?“
Odvedl Yo řeč radši jinam, protože si byl jistý, že by se ubránit nestihl, a že ho jeho sestra opravdu zachránila.
„No. Myslela jsem, že pojedu s tebou, ale jestli nechceš tak zůstanu v Konoze, dokud Sněžnou nezachráníš.“
Bylo na ní vidět, že tohle už měla vymyšlené dopředu a Yo taky dlouho nepřemýšlel. Nedokázal by nechat sestru někde se poflakovat a hlavně, když jsou všude Danzovi lidi.
„Dobře, půjdeme spolu. V Konoze to dohodneme, a kdyby řekly ne jdeme do Písečné.“ Řekl jí Yo a oba si ještě chvíli povídaly jak se tam oba dostaly a potom uslyšely jak někdo ze shora zakřičel: „PEVNINA!“ Oba tedy vyšly ven a před nimi se rozprostírala pevnina az dálky už byl vidět přístav, do kterého pluly. Šly tedy za novým kapitánem lodi, který je ujistil, že je to ten správný přístav. Yo si tam také všiml dvou plakátů hledaných osob.
„Od těhle měl asi dostat ten náklad. Musíme je najít a vzít si od nich ten náklad. Musíme vymyslet nějaký plán. Ty si kapitán lodi. Tak za nimi půjdeš, aby odevzdaly náklad. Já půjdu s tebou, jako ten druhý, co byl tady na lodi. Kdyby se něco dělo tak po nich začni střílet ty jehly. Všiml jsem si, že už ses je naučila.“
Tak si řekly plán a řekly lidem na palubě, že musí ještě chvíli počkat na lodi, jinak by se to nepovedlo a šly ven. Chvíli chodily mezi lidmi a potom se dostaly mezi obrovské krabice. Jedna z nich se otevřela a něčí ruce je vztáhly dovnitř a zavřely za sebou. Tím ztroskotala možnost záchrany od Takary. „Mohl jsem si myslet, že nebudou stát někde mezi lidmi. Jsou to zločinci.“ Na kapitánovi byl začínat vidět strach a tak Yo začal jednat.
„Kde je to, co máme dovést Danzovi ?“ Jeden ze sebe stáhl brnění a druhý mu dal pochvu s mečem.
„Písečné brnění a větrný meč. Obě věci jsme ukradly v Suně, přesně jak si Danzou přál. Řekněte mu, že si brzy přijedeme pro odměnu.“ Řekly a Yo si konečně vzpomněl na tyto dvě zbraně. Písečné brnění ti poskytuje sto procentní obranu a několikanásobně ti zvýší chakru. Větrný meč je nejlepší meč v Suně. Yo si vzal meč z pochvy a chvíli si ho prohlížel.
„Jo. To je on. Danzou na vás bude čekat.“ Tím uklidnil oba zločince, ale potom je dost překvapil. Jednoho okamžitě probodl mečem v ruce a byl dost překvapený jeho lehkou manipulací a velkou průrazností. Ten probodnutý byl na místě mrtvý. Druhý se nestihl vzpamatovat a Yo už dokončil sérii pečetí.
„Živel led: Déšť jehel“ Druhého probodaly ledové jehly, ale ještě dýchal. To Yo dokončil kunaiem. Takara čekala dost netrpělivě před bednou. Potom viděla, jak se dveře otevírají a vychází pořád ustrašený kapitán a usměvavý Yo. Yo jí předal nějaké brnění.
„ To je dárek pro tebe. Písečné brnění, které ti poskytne sto procentní obranu a zvýší chakru.“
Potom se oba rozloučily s kapitánem a řekly mu, ať ty lidi, kteří čekaly na lodi propustí a vyšly směr Konoha.