Anbu a tajemství 09

Itachi hlídající vchod do jeskyně se rozhlíží po celém okolí a jeho oči zachycují každý paprsek zapadajícího slunce. Až nečekaně snadno se nechává unést atmosférou a zapomíná na hlídání, ale trochu obezřetné Shikamarovo odkašlání ho zaručeně vrací zpět k realitě. Oba dva shinobi se jen pak zoufale snaží obejít pohled toho druhého, ale když už se jejich oči konečně potkají, tak Itachi pomalu vstane a chladně řekne:
„Je čas, abychom vyrazili! Zvládneš Naruta nést sám, nebo ti mám pomoct, Shikamaru???“ Jeho otázka ovšem není pro uši mladého génia zrovna příjemná a proto zákonitě přišla i odpověď:
„Tak hele, nevím, co ti přelítlo přes nos, ale vynechal bys mě prosím ze svého sarkastického přístupu???“ Itachi na to zareaguje překvapivě jen svým ne příliš častým úsměvem a poklepe Shikamara po rameni.

Za jasného svitu měsíce dává Itachi povel k odchodu. Shikamaru věren svému přátelství k Narutovi nese druha na zádech a bezpečí přenechává Itachimu, který nespustil dva mladíky z dohledu ani na vteřinu. Itachi vedl své přátele dále do vnitrozemí a na jeho očích se dalo vyčíst nějaké napětí. Kráčeli již několik hodin velice pomalým tempem a Itachiho nervozita rostla s každou končící hodinou. Shikamaru už toho psychického tlaku měl akorát tak plné zuby a jeho kolena se neochvějně podlomila a poslala mladého génia se svým přítelem na zádech na vyschlou zem. Itachi sebou prudce škubl, aby zjistil, co se stalo, ale když se přiblížil ke dvěma ležícím na pět metrů, tak ho Shikamaru zastavil hozeným kunaiem.

„Hele Uchiho, jdeme celé hodiny a tvůj obličej mi nahání hrůzu, protože ti nějak přestávám věřit!!! Ihned mi řekni, kam nás to vedeš??“ promluvil nervózní Shikamaru
„Nemám povinnosti ti cokoliv vysvětlovat. Dělám jen to, co považuju za nutné a pokud se to tobě nelíbí, tak bys měl jít vlastní cestou.“ reagoval Itachi s ledovým klidem
„Chceš nás tady nechat a zachránit si snad vlastní krk??? Věřil jsem Narutovi, že ses změnil a jsi na naší straně, ale ani on není neomylný. Máš pravdu, měli bychom se tady rozdělit a..“ Shikamaru se snažil dopovědět své, ale zastavila ho Itachiho ruka, která vystřelila jako blesk

Jen co Itachi zvedl svou paži, tak se kolem naší trojice seskupilo několik ninjů, kteří skrývali svou totožnost maskami. Itachi si okamžitě prohlédl všechny nově příchozí, uvolnil napětí v obličeji a po jednom z nich hodil nějaký svitek. Ninja svitek otevřel, rychle ho přečetl a poté nečekaně padl na kolena. Ostatní jeho druhové ho následovali a Shikamaru věděl, že tohle je ta Itachiho zmiňovaná pomoc. Desítka tajemných ninjů poté vstala a ukazovala našim hrdinům směr cesty. Doprovod to byl opravdu pěkný, ale Shikamarovi začala vrtat hlavou myšlenka, proč se shinobi ze země Blesků klaní Itachimu, když byl dlouhá léta na seznamu odpadlých a hledaných shinobi. Shikamaru se proto osmělil a Itachiho se na toto téma zeptal.

„Poslyš Itachi, nemám ponětí, co se to tady děje a myslím si, že jediný, kdo mi to může logicky vysvětlit, jsi jedině ty. Co to má všechno znamenat???“ položil zásadní otázku Shikamaru
„Abych pravdu řekl, tak jsem čekal, že se zeptáš mnohem dříve.“ vypadlo z Itachiho
„Co tím jako myslíš??? Jak jsem měl vědět, že se tu objeví skupinka maňásků, která tě přišla ochránit!! Tohle nemá smysl, neměl jsem se ptát!!“ reagoval prudce Shikamaru a pomalu odcházel
„Jsem jejich vůdce, Shikamaru Naro!!!“ tlumeně vyslovil Itachi nečekanou větu
„Co, co si to říkal??? Vůdce ninjů z této země?? To není možné, musel bys být - “ snažil se vyblekotat Shikamaru, když ho zastavil jeden z oblačných ninjů
„Věřte tomu nebo ne, cizinče, ale Itachi-san je vůdcem naší vesnice již půl roku!!“ vyslovil neskutečnou pravdu shinobi
„To ale znamená, že Itachi je Pátý Raikage???“ ptal se nahlas sebe i ostatních zmatený génius
„Už je to tak, můj pane. Itachi-san je nový dědic Oblačné země a její král!“ řekl s pokorou shinobi
„Děkuji ti za tvá slova, Riso.“ dodal Itachi a uklonil trošičku hlavou
„Risa??? To je ženské jméno nebo ne??? Ale máš hlas jako muž“ zasekl se opět Shikamaru
„Ano, jsem žena, ale svou identitu skrývám, aby nepřítel myslel, že má proti sobě jen tvrdé muže a ne žádnou lstivou kunoichi.“ vysvětlila svůj klam a její hlas nabyl ženského tónu
Shikamaru pak jen tupě zíral na všechny ninji kolem Itachiho a snažil se rychle vymanit ze šoku.

Když se konečně Shikamaru trochu srovnal, tak ihned začal pátrat po faktech. Risa, mladá kunoichi z Oblačné vesnice, přistoupila s respektem blíže k Itachimu, uklonila se mu a začala vyprávět celý příběh:

„Zhruba před deseti měsíci, když ještě Akatsuki měla v čele Peina, tak do naší vesnice přišel Itachi se svým partnerem a požadovali vydání svitku, který obsahuje největší tajemství naší vesnice. Čtvrtý Raikage rozhodně odmítal vydat jedinou věc, která mohla zastavit Peina v přímém útoku na náš domov a tak se vrhl do boje. Bojoval tvrdě, ale Itachi-san nakonec našeho velitele unavil natolik, že nebyl schopen dalšího boje. Druhý člen Akatsuki se poté chystal zabít našeho vůdce, ale Itachi-san ho zastavil a odešel bez jediného slova. Po tomto incidentu jsme čekali další útok plnou silou od Peina, ale teprve za měsíc do vesnice dorazil znovu Itachi. Překvapivě nám nabídl svou pomoc při obraně před svým bratrem, který dosedl na Peinovo místo v čele Akatsuki. Náš vůdce mu však neuvěřil a zaútočil na něj. Předchozí Raikage zasáhl svým nejsilnějším útokem Itachiho přímo do srdce, ale místo padající mrtvoly jsme uviděli jen proud blesků, který nakonec zabil našeho pána. Itachi-san sice zavraždil našeho vůdce, ale udělal to pomocí techniky, kterou před ním ovládal pouze zakladatel naší vesnice a První Raikage v jedné osobě. Všichni jouninové ho druhý den zvolili za nového vůdce, ale Itachi ihned poté odešel. Vrátil se teprve před třemi týdny, kdy nám prozradil svůj plán na zničení bratra a celé jeho skupinky vrahů a my jsme jeho plán do posledního detailu splnili a nyní nadchází čas ho uskutečnit.“ dokončila celý příběh Risa

„Ale o jakém plánu to mluvíš??? Co je to za plán, aby to zničilo Sasukeho???“ ptal se zvědavě Shikamaru
„Nechal jsem poslat informace do Písečné, Mlžné i Kamenné vesnice, aby vyslali své nejschopnější shinobi do průsmyku, který se nachází jen několik kilometrů odtud a tam vlákáme bratrovu skupinu do pasti.“ řekl radostně Itachi
„Ale co Konoha??? Proč si neřekl i zde, co máš v plánu??“ znejistil Shikamaru a čekal na odpověď
„Podařilo se mi přesvědčit Naruta o mém záměru zastavit Sasukeho a tak jsme vymysleli tuhle vaši akci, ale zrada Kisameho a fakt, že jste přišli jenom dva, náš plán dost ohrozilo, ale jaká znám Kakashiho, tak již vyslal své oddíly, aby vás zachránili a pokud se tak stalo, tak se nemáme čeho bát.“ vysvětlil Itachi

Ačkoliv Shikamaru hledá další odpovědi na další své otázky, tak se nyní přesuneme za Kakashim, který vede své jednotky za záchranou Naruta a Shikamara. Jeho týmy byly na cestě už téměř druhý den a cesta před nimi se jen lehce zkracovala. Kakashi věděl, že jakékoliv otálení jen zmenšuje naději na přežití jeho přátel a proto spěchal co nejrychleji, ale přesto musel brát ohled na své podřízené, kteří cestovali s ním. Kakashi si nepřipouštěl neúspěch, ale myšlenky ho sváděli i k nejhoršímu, protože tušil, že tam kde bude Naruto, tam bude i Sasuke a jeho vražedný oddíl. V sázce byly nejen životy jeho žáků a přátel, ale i začátek možného krveprolití, které mohlo svět shinobi uvrhnout do temných časů, jako za doby kdy byl ještě dítě a kdy ztratil svého otce.

Jeho očí plných zoufalství si všimla velitelka druhé přední skupiny, Anko. Její city ke Kakashimu byly více než povinnost z pozice podřízeného, ale mnohem hlubší. Anko, opustila své místo a přiskočila ke Kakashimu. Kakashi si jí vůbec nevšiml a to jenom zkušenou kunoichi utvrdilo v jejích pocitech. Anko se poté osmělila a zeptala se Kakashiho:

„Co se děje, Hokage-sama???“ Kakashi ale nereagoval a koukal před sebe
„Nemůžeš se přece pořád takhle užírat, Kakashi!!!! Vyklop, co se děje???“ zakřičela na něj ve svém stylu
„Nemusíš křičet, Anko. Musíme si pospíšit, není času nazbyt.“ odpověděl ji Kakashi s mrazivým přízvukem a přidal do kroku.

Anko jen sledovala, jak se jí Kakashi vzdaluje každým krokem a její oči začaly upouštet jednu kapku smutku za druhou.....