Záhada tváře - 22.kapitola - Náhlá změna plánu

„Nezajdeme na večeři?“ navrhl Naruto Sakuře a Sasukemu, když vyšli ven z budovy Hokage. Pak se otočil i na druhý tým, Gaaru a Jirayu a taky se na ně tázavě podíval.
Jiraya zavrtěl hlavou a odešel, stejně jako Shino, Sakura a Kiba. A tak se na večeři do Ichiraku ramen vydali jen Naruto, Sasuke, Hinata a Gaara.
„Čtyřikrát Miso-ramen, Ayame-niichan!“ usmál se Naruto nadšeně na dceru kuchaře a ta mu úsměv oplatila.
„Za chvilku to bude, Naruto-kun,“ odvětila dívka a pustila se do vaření.
Naruto si přisedl ke svým přátelům a tázavě se podíval na Gaaru a Hinatu, kteří zírali do země. Sasuke byl zase mírně mimo. Asi pro něj bylo těžké se s tím smířit.
„Tak vysvětlujte, vy dva!“ pobídl Naruto Gaaru a Hinatu. Zvedli k němu oči v jasné otázce.
„Co?“ nechápal Sasuke. Jakoby se probudil. Ale nikdo se nezasmál.
„No to, že věděli, že je Tenshi Jinchuuriki, i když jsme o tom neměli páru ani my dva,“ odvětil Naruto netrpělivě, jakoby to vysvětlovat malému dítěti.
„Mně a Sakuře to řekla ten den co odcházela… copak vám nebylo divný, že se k ní chovali tak hnusně, když byla mladá?“ opáčila Hinata. V poslední době to už nebyla ta malá ustrašená holka a i Sasuke zpozoroval, že to mezi Narutem a Hinatou jiskří.
„Jo, mně jo, ale já si to vysvětloval tím, že vlastně vždycky byla jiná,“ přiznal Naruto. Zaměřili se na Sasukeho.
„Hmm… jak ses o tom dozvěděl ty?“ optal se Sasuke místo odpovědi Gaary.
„Shukaku ho vycítil v ní už když jsme se poprvé uviděli. Jinak bych jí nepomáhal… řekl bych, že i proto se zezačátku bavila jen s námi. Protože my dva jsme Jinchuuriki a vlastně jsme si vždycky prožívali to co ona,“ odpověděl popravdě Gaara. Sasuke mu ale pořád nevěřil… sám nevěděl proč.
„Ale Kyuubi nic…“ pokoušel se něco namítnout Naruto, ale Gaara ho zastavil zvednutou rukou.
„Nejsi s ním ve spojení… podívej, ve mně je Shukaku dobrovolně – Akatsuki ho ze mě dostali, ale on jim nechtěl sloužit, a tak se raději vrátil zpátky do mě. Udržujeme spolu spojení a on mě vždycky informuje o tom, čeho si nevšimnu,“ vysvětlil mu to Gaara.
Naruto se nechápavě rozhlédl kolem sebe. Odpovědět se mu ale chystala jen Hinata.
„Kyuubi je v tobě nedobrovolně, Naruto-kun a neudržuje s tebou spojení, pokud ti nepůjčuje svou chakru. A snaží se ti ublížit, což my všichni víme. Proto ti to neřekl,“ řekla Hinata.
„Asi máš pravdu…“ povzdechl si Naruto. Ale pak se mu najednou rozzářily oči. „Itadakimasu!“
Přání dobré chuti se rozlehlo po restauraci a pak už bylo slyšet jenom srkání nudlí.
Když dojedli (všichni až na Naruta, který si ještě přidal), tak zase chtěli o něčem debatovat, ale najednou tam doběhla Shizune.
„Naruto, Sasuke! Pojďte okamžitě se mnou za Tsunade-sama!“ křikla na ty dva Shizune. Oba oslovení mávli na své přátele rozběhli se za ní.
„Co se stalo, Shizune-niichan?“ zajímalo Naruta.
„Dostanete misi… ta zítřejší se bude muset odložit,“ odvětila Shizune.
Cestou se zastavili pro Sakuru u ní doma, a pak zamířili do kanceláře Hokage.
Tsunade seděla za stolem a stále dokola si četla jeden svitek, který jí poslali její zvědové. Věděla, že tím udělá Sasukemu velkou radost a on už bude mít jednou provždy klid.
„Co je to za misi, Tsunade-baachan?!“ optal se Naruto Hokage. Všichni tři byli napjatí.
„Zabít Kisameho a Itachiho… dostala jsem zprávu od svých zvědů, že se pohybují nedaleko Mlžné. Spíš se k ní blíží. A pokud ji budou chtít obejít, tak jim to bude trvat pár dní, aby se nedostali do konfliktu s ninji, což vám dává čas na to, je vystopovat!“ prozradila Hokage.
Sasukemu se nadšeně rozšířily oči. Najednou byl zase plný života.
„Ale kdy se Sasuke vydá za Tenshi?“ nechápal Naruto. Tsunade viditelně zesmutněla.
„Po misi… i když je možné… že ji potkáte cestou. A můžete se Itachiho a Kisameho zeptat, jestli o ní něco nevědí. Hodilo by se nám vědět, co oni neví,“ odvětila Tsunade.
„Jak zeptat?!“ nasadila nevěřícný výraz Sakura.
„Snad víš, jak jsem to myslela. Jděte už!“ pobídla je Tsunade a oni nedočkavě vyskočili z okna.
„Za deset minut u brány,“ řekl Naruto.
„Hai!“ souhlasili jeho dva přátelé. Pak se všichni rozběhli domů, aby si vzali všechny věci potřebné na misi.
A pak se rozběhli k vesnici Skryté v mlze. Doběhli k ní a jejich informátoři jim dali zprávu o tom, kde naposledy byli viděni ti dva Akatsuki. Jenže se doslechli i něco podivného… prý Itachi někoho nesl v náručí.
Moc dlouho jim to ale nevrtalo hlavou a vydali se na to místo, kde se měli Akatsuki podle jejich odhadů nyní pohybovat.
Najednou před sebou někoho uviděli. Dvě osoby v dlouhých černých pláštích. A když se k nim ještě o kousek přiblížili, tak zjistili, že na pláštích mají červené mráčky. Tehdy Sasuke zrychlil a jeho přátelé ho po chvilce následovali.
„Nezapomeňte, že Itachi je můj!“ sykl Sasuke ke svým přátelům, když už od dvou členů Akatsuki byli vzdálení pár metrů.
„Počkej, Sasuke… zkusíme chvilku počkat, abychom zjistili, o čem se baví,“ zarazil modrovlasého Naruto. Sasuke neochotně přikývl a všichni tři se skrčili do houští na okraji silice. Bylo jim divné, že se ti dva zastavili. A tak se zaposlouchali do hovoru muže, o němž věděli, že vypadá jako ryba a kterému viděli do obličeje a druhého muže, který k nim stál otočen k zády a ve větru mu povlával dlouhý culík. Sasukeho bratr. Tým 7 oba poznal. Již dříve se s nimi totiž setkali.
„… a tak tam musíme dojít včas. Jestli se nevyléčí, tak nás Pein zabije!“ Itachi mluvil dost ohnivě a v jeho hlase bylo znát naštvání. Kisamemu se asi nechtělo pokračovat v cestě.
„A co je nám vůbec po tom jestli se vyléčí nebo ne?“ odsekl útočně Kisame. Itachi si povzdechl a ti tři viděli, jak sklopil hlavu.
„Když se vyléčí, tak bude užitečná naší věci,“ namítl šokovaně Itachi.
„Spíš nás zničí!“ Kisame byl velmi dotčen, jak se dalo usoudit z jeho reakcí.
„To se neodváží… je čestná a za záchranu života nám jen poděkuje,“ odvětil Itachi.
Naruto, Sakura a Sasuke se po sobě zmateně podívali. O kom to ti dva mluví?!
„No jasně… spíš se nás pokusí zabít za to, že jsem ji zbavili toho jejího,“ hudroval Kisame, „Já říkám, že ji zabijeme hned!“ Pak poloviční ryba tasila svou Samehadu. Tu napřáhl směrem k Itachimu, což překvapilo všechny tři přátele, kteří to pozorovali skryti za keřem.
Najednou jim ale blesklo hlavou, že je asi v ohrožení života ten někdo, koho má údajně nést Itachi. Pak taky uviděli něčí nohy (toho člověka, co Itachi nesl). A tak nezaváhali a vyskočili z úkrytu.
„Nikdo nikoho nebude zabíjet!“ prohlásil rozhodně Naruto a tasil kunai.
„Hééééj!“ sykl na něj dotčeně Sasuke.
„No dobře, tak Sasuke zabije Itachiho, ale jinak není ničí smrt v plánu!“ opravil se Naruto. Všichni tři se postavili do útočného postoje.
„Hele, nechcete přijít později? Musíme něco dořešit!“ odsekl naštvaně Kisame. Ale jeho zbraň stále směřovala na osobu, kterou měl v náručí jeho týmový parťák.
„Tak to ne! Už po vás jdeme hodně dlouho!“ namítl Naruto.
„Chci konečně uskutečnit svou pomstu,“ dodal Sasuke.
„Aha, tak to jo…“ kývl Kisame a hrozivě jim zahrozil Samehadou. Ale oni se nebáli. Itachi tam stále jen klidně stál, zády k nim.
Všichni se připravili k boji…