Lovec odměn 2 - Konečně na cestě

Yo, když se ráno probudil si za získané peníze koupil ještě nějaké pořádné jídlo, protože už druhý den nic nejedl. Po nejlepší snídani, kterou mohla tahle malinká vesnička nabídnout si vzal batoh z penězi a vydal se na cestu do přístavu. Ve Sněžné funguje už jen jeden přístav, který je hlídaný Danzovými lidmi. To Yo moc dobře věděl, ale plán pořád v hlavě neměl. Cesta už nebude dlouhá a času na vymyšlení taky moc není. A ještě navíc Yo nikdy nebyl na vymýšlení plánů dopředu zvyklý. Buď to za něj vyřešil někdo jiný, nebo čekal až na poslední možnou chvíli.
Cesta k přístavu trvala asi dvě hodiny a proběhla bez problémů.
„Snad se mi podaří projít do nějaké lodě.“ Yo v hlavě pořád hledal nějaký nápad, jak se tam dostat, nebo alespoň zjistit, kdy a kam jede nějaká loď.
„Živel led: Ledová křídla“ Yo potichu vytvořil techniku a ze zad mu „vyrostla“ křídla.
„Snad si mě nevšimnou, ale útok ze vzduchu by očekávat neměly.“ Yo vylétl nahoru a podíval se, jak vypadá jediný stále fungující přístav ve Sněžné. Nebylo na něm nic zvláštního. Všude krabice, které už asi nikdy nikam nevyjedou, protože všechny země přestaly se Sněžnou obchodovat hned potom, co se k moci dostal Danzou. V přístavu bylo, co Yo stihl napočítat, deset strážců. Dva měli katanu a jinak všichni vypadaly úplně jako obyčejní lidé. Yo se pokusil najít co nejrychleji nějakou loď, která bude co nejdříve vyplouvat. Viděl jednu, do které nastupovaly lidé a taky pomalu začínala startovat. Rychle našel nejbližší místo a cestu, která bude k lodi nejbezpečnější. To létání ho začíná unavovat.
„Sakra. Déle létat už vážně nevydržím. Rychle na zem.“ Napadlo ho, když zjistil, že se jeho křídla začínají pomalu zmenšovat. Přistál mezi krabicemi a zjistil, že jsou prázdné a otevřené. Křídla po jeho přistání zmizely a udýchaný Yo si ještě jednou přejel v hlavě, kudy má jít a kolik na cestě potká stráží.
„Ty otevřený krabice mi to dost ulehčí.“ Pomyslel si Yo a vyšel. Našlapoval dost lehce, takže v podstatě nebyl slyšet.
„Tady bude jeden strážce s katanou. Potom se dostanu na volné prostranství. Odtamtud musím rychle na loď. Snad mám ještě dost času. Na lodi se někde schovám a počkám, kde mě to vyloží. Ten přístav, kam pojedem by určitě neměl být hlídaný. Potom rychle do nějaké skryté vesnice. Když budu mít štěstí vrátím se i s armádou, kterou bych mi snad poskytnou tak za týden. Vydržte to všichni.“ Yo oddychl a pomalu a potichu vyšel zpoza krabice, kde by měl stát hlídač. Hlídač tam nebyl a toho se Yo dost vylekal. Začal se rozhlížet kolem sebe. Nikde ho ale nemohl najít. Najednou uslyšel smích, ve kterém bylo slyšet velké pohrdání. Bylo slyšet ze shora. Yo se podíval tím směrem a uviděl stát strážného s katanovu ruce na jedné z beden.
„Takovej malej kluk. To si myslíš, že se dostaneš pryč. Zkoušeli to i silnější.“ Rozesmál se hlídač ještě víc. Hlídač vyskočil do vzduchu a napřáhl katanu k úderu. Bylo vidět, že Yo byl strážným dost podceněn, protože ten útok byl dost pomalý a neměl by ani dost velký účinek. Když se katana zabodla do Yoa objevil se na tváři hlídače úšklebek. To ho ale přešlo dost brzo, protože místo Yoa se objevil malý ledovec.
„Cože, to bylo Kawarimi. Já tě dostanu.“ Řekl a pokusil se vytáhnout .Nešlo to.
„Hej. Vrať mi tu katanu.“ Rozkřičel se hlídač na Yoa, který stál na té krabici, kde před chvílí stál i on. To už Yo letěl vzduchem se svou katanu, kterou zasáhl hlídače do zad.
„Takhle lehký to nebude. Já tě dostanu a to už se nemůžu ani hejbat.“ Řekl hlídač a za Yoem se objevil klon, který se pokusil Yoa zasáhnout do zad. Yo se stihl otočit a nastavit svou katanu. Bohužel klon měl katanu delší a tak škrábl Yoa do břicha. Potom narazil na Yoovu katanu a stala se z něj jen louže. Zranění na břiše nebylo nijak vážné, ale dost bolestivé.
„Snad budou mít v lodi nějaký obvaz.“ Potom si uvědomil, že ta loď může být na dlouhou dobu poslední a už slyšel, jak vyplouvá.
„Sakra, musím to stihnout, jinak je Sněžná v koncích.“ Rychle vyběhl na volné prostranství. Bylo tam šest strážců z deseti, teď už jen z devíti. Bylo na nich vidět, že je Yo překvapil.
„Hej. Že mě nechytíte.“ Usmál se Yo a vyskočil na loď, která byla asi dva metry od břehu. Vyskočil dovnitř a strážní, které překvapil, po něm začaly házet kunaie, když viděly, že to nemá cenu nechaly toho a odběhly pryč.
„Snad se ta loď nestihne vrátit. Snad tady nejsou jen ti zločinci. To by se mnou byl konec.“ Doufal Yo a potom zaslechl křik nějakého chlapa.
„Dělejte, bando líná. Musíme do Ohnivé země, kde jsou naši kamarádi i s prachama pro šéfa. Neříkejte, že vás budu muset bít, abyste aspoň trochu pracovali.“ Dokřičel a potom uslyšel bolestivé zasyčení od nějakého pracovníka.
„Takže tenhle to tady vede a zbytek jsou jen obyčejní vesničani. No tak aspoň udělám dobrý skutek. Rychle využít momentu překvapení.“ Potom udělal pár pečetí.
„Živel led: Ledové jehly.“ Zašeptal a z nebe začaly padat jehly přímo na toho řvoucího blázna. Ten chlap ale dokázal uskočit.
„Haha. Další otrok. Nejseš tak špatnej, když ses dostal až sem, ale tady končíš.“
„Voda: Projektil vodních tesáků“ Po dokončení pečetí se z moře vyrojily malé pruty vody, které letí přímo na Yoa.
„Tady je tvůj led bez šance.“ Směje se ten chlap a sleduje, co Yo udělá. Yo dal ruce do pečetě tygra a zavřel oči. Podle výrazu bylo vidět, že se pořádně soustředí. Vodní pruty se blížily a Yo se ani nehnul. Vyhnout by se nestihl, ani kdyby se o to pokoušel hned od začátku.
„Teď.“ Vykřikl Yo a všechny vodní pruty byly zmrzlé.
„Výhoda je na mé straně.“ Usmál se Yo a ruce má pořád v pečeti tygra. Pruty, které jsou teď z ledu se začaly pohybovat, ale ne směrem na Yoa, ale směrem na toho chlapa. Ty Pruty ho obvázaly a on se nemohl hnout. Potom místo zahalil bílý oblak a místo toho chlapa tam stál spoutaný nějaký otrok. Ten chlap stál za Yoem a než Yo stihl zareagovat měl kunai na krku.
„Jsem opět ve výhodě.“ Ušklíbl se a už chtěl Yoa zabít, když ho probodly ledové jehly, úplně stejné jako Yoovi. Ten chlap upustil kunai a z úst mu vytryskla krev, která skončila u Yoa na zádech.
„Ty malej spratku. Jak si tohle dokázal.“ Řekl chlap z posledních sil.
„To… To sem nebyl já... Jak je možné, že tohle někdo umí. Jedině, že je z mého klanu.“ Na Yoovi bylo vidět dost velké překvapení. Potom přiběhl řidič lodi a křičel.
„Pane, pane. Na naší loď se dostal někdo cizí. Musíme ho zastavit. To se Yo stihl uklidnit a pruty, kterými ovázal toho, teď už mrtvého chlapa, chytily toho řidiče. Yo mlčel. Pořád přemýšlel, kdo ho mohl zachránit, ale pořád nikoho známého neviděl, ani neslyšel.