Lovec odměn 1 - První úlovek

Sněžná Zem má problémy. Byla přepadena všemi možnými zločinci, které sjednotil Danzou, který byl vyhnán z Konohy hned po nástupu Tsunade do funkce. Tsunade vládne už asi 20 let. Všichni sjednocení zločinci neměly s dobytím Sněžné žádný problém, protože Danzou vybral ty nejsilnější. Sám Danzou si někde v Sněžné vytvořil úkryt, ve kterém je hlavní sídlo zločinců. Nikdo ho zatím nenašel. Všichni členové až na pár vyjímek se rozprchly po celé zemi a páchají velké škody a krádeže. Když se podaří někomu někoho dopadnout, tak se nedá, kvůli pečetím, kterou dostane každý člen, zjistit nic o organizaci. Skryté vesnice si s touto organizací neví rady. Odhadem do ní patří každý druhý ninja zločinec. Nikdo nezná Danzouův plán, ale podle toho, co se říká je tu možnost, že chce Danzou vyvolat paniku a potom, díky pomoci od zločinců dostat k moci. Moc musel samozřejmě slíbit i členům organizace.
Nejhůř to zatím odnesla Sněžná. Všichni se snaží utéct, ale zločinci jim v tom brání. Ven se dostane jen někdo. Jedním ze šťastlivců byl údajně nejtalentovanější z klanu Shimidzumi, který byl ve Sněžné jeden z nejsilnějších. Jeho jméno je Yo. On nechtěl utéct. Na to je moc pyšný. Ale bohužel ho rodina donutila. On slíbil, že se vrátí i s pomocí, která osvobodí Sněžnou.
Útěk pro něj nebyl žádný velký problém. Rodiče mu osobně vytyčily cestu. S sebou si vzal potřebné věci, jako je jeho katana, skládací shurikeny, nějaké kunaie a výbušné lístky. Potom od rodičů dostal deku, aby mu při spánku nebyla zima, dostal taky od matky talisman pro štěstí. Náramek se znakem klanu, který jeho máma nikdy nesundala. Šel tedy po cestě, kterou mu ukázaly rodiče. Musel jít sám. Sestra, která je o deset let mladší (je jí osm) by prý byla přítěží a musí tady někdo zůstat a ochránit ty, kteří tady zůstaly. Cesta byla dlouhá, ale jevila se jako jednoduchá.
Šel tedy tou cestou. Nikde nikdo a všude led. Už proto šel zrovna tudy. Na ledu je dvakrát rychlejší než obvykle. Ostatním to dělá problémy a tak má výhodu i při boji.
„Snad se nikomu nic nestane, než se vrátím. To bych si nikdy neodpustil.“
O tomhle přemýšlel celou cestu. Potom musel ale přestat myslet, protože si všiml, že ho někdo sleduje. Všiml, že asi deset metrů před ním je trocha sněhu a tak ho okamžitě nabral. Sníh se mu v ruce směnil v led, který se zničehonic přeměnil v ledovou hvězdici.
„Škoda, že tady toho sněhu není víc. Budu muset bojovat i bez něj.“
Zapřemýšlel o případném boji a nenápadně se podíval, kde stojí jeho soupeř. Držel se asi padesát metrů za ním a snažil se krýt za různé hroudy ledu, které tam byli. Yo zpomalil a počkal, až se protivník přiblíží na vzdálenost, kam dohodí hvězdící. Když se tak stalo tak hvězdici hodil, ale soupeř se bez problému vyhnul.
„Hahaha, ty že seš z klanu Shimidzumi. Čekal bych lepší uvítání.“
Rozesmál se ten chlap. Měřil asi 2 metry a měl dost robustní postavu. Byl plešatý a na hlavě měl šátek. Yo zastavil a přemýšlel,co má udělat jako první tah.
„Musím trochu šetřit chakrou. Je možnost, že potkám ještě další.“
Potom se rozeběhl proti soupeřovi. Ten takovou rychlost nečekal, ale připravil se do bojové pozice. Yo cestou udělal několik pečetí.
Živel led: Vánice. Na soupeře se hnala obrovská vánice a každá pátá vločka byla ostrá jako hvězdice.
„Sakra. Tohle mě za chvíli vyčerpá, ale neměl by mít šanci se tomu vyhnout. Já potom ale budu skoro bez chakry. Sem to ale vůl.“
Ušklíbnul se v duchu a podíval se, jak dopadlo to jutsu na soupeře. Ten neotálel a taky udělal nějaké pečetě. Jeho tělo ještě zmohutnělo. Když vánice přestala měl v sobě zabodnuté všechny vločky, které se do něj zabodnout měli. Yo se ale nemohl radovat, protože ze soupeře nevytekla ani kapka krve.
„Tohle je docela síla, ale musíš ještě trénovat chlapče“
Yo na něj vyvalil oči.
„Jak mohl tohle přežít. To není možné,.“
Ten chlap se jen zasmál a všechny vločky z něj vylítly pryč. Yo musel vyskočit, aby ho žádná z nich netrefila. Na to čekal jeho soupeř.
„Ve vzduchu nemáš žádnou výhodu chlapče“
Řekl a pustil se do něj svým dost silným taijutsu. Yo měl co dělat aby vůbec vstal. Potom se znovu připravil k boji. Byl zmlácený a vyčerpaný, ale přesto dokázal udělat ještě pár pečetí. Nic zajímavého se zatím nedělo a Yo pořád držel poslední pečeť.Soupeř věděl, že něco chystá a byl si jistý, že se mu ve vzduchu nemůže nic stát.
„Klan je to sice silný, ale proti mému taijutsu nemá jedinou šanci.“
Teď nadešla ta pravá chvíle. Soupeř byl ve vzduchu bez jakékoli možnosti se vyhnout. Yo položil jednu ruku na zem.
Živel led: Ledovec. Pod letícím soupeřem vylétl do vzduchu ledovec, kterému neměl šanci se vyhnout. Ledovec ho nabodl a jeho tělo bezvládně padlo. Ledovec potom znovu zalezl pod zem a nechal tam ležet jen tělo. Yo ho okamžitě prošacoval a našel tam dva plakáty. Jeden s obrázkem obličeje někoho, koho v životě neviděl. Pod tím byla odměna: 3,000,000. Druhý plakát byl s obrázkem obličeje toho mrtvého a odměna: 3,500,000.
„Hmm. Docela slušná odměna. Mohl bych ho jít vyměnit, kdyby mi v Konoze něco neklaplo.“
Kakže vzal tělo na záda a vyčerpaně šel dál. Sněžnou opustil už bez problému. Tělo došel vyměnit a kufřík plný peněz si vzal s sebou. Za nějaké peníze si v malé vesničce koupil batoh, do kterého dal peníze a pokoj v hotelu, aby si pořádně odpočinul.
„Zejtra si chytnu loď, jestli se ještě nějaký jezdí a dostanu se ke Konoze. Snad mi tam pomůžou.“