Tsunadin syn 1

Překvapení

Sebejistým krokem kráčel k bráně do Konohy. Delší blonďaté vlasy za ním vlály. Na krku měl uvázanou čelenku se znakem listové a na zádech mu visela katana. Čím více se blížil ke Konoze tím víc se usmíval.
"Stůj!" zavolal jeden ze strážců brány. "Nikdy jsem tě tu neviděl. Jméno, věk a opovaž se nebýt v téhle knize."
"V pohodě. Jmenuji se Drachetsu a je mi dvacet." prohlásil v klidu příchozí.
"Dra, Dra, Drachetsu, měl jsi to říct hned, že jsi ve vesnici nikdy nebyl, a že tě rodiče vychovávali jinde. Můžeš jít, ale jakmile budeš moct, měl by ses zastavit za hokage."

Drachetsu se rozhlídnul a vydal se směrem k budově hokage. Prošel kolem Ichiraku Ramen, kde se nějaký blonďák pěkně ládoval. Drachetsu se usmál. Jako mladší se táké rád cpával rámenem, ale potom ochutnal Saké. Pochoutka. Drachetsu se ohlídl za sebe. Za květinářstvím se schovávaly čtyři holky.
"Že zrovna mě si každej všimne." řekl potichu a šel dál.
Za chvíli byl před dveřmi do kanceláře hokage. Pomalu stiskl kliku a otevřel dveře.
V místnosti byly dvě ženy. Jedna neznámá kunoichi a Tsunade. Tsunade vyskočila od stolu a pořádně Drachetsuovi praštila.
“Ses taky mohl přijít ukázat dřív.” řekla a potom mu pomohla vstát.
Tsunade udělila nějaké rozkazy Shizune, která nečekaně protestovala. Spolu potom odešli do nějakého baru.
“Drachetsu, musíš mi říkat Tsunade, protože nikdo z vesnice neví, že mám syna.” pošeptala mu do ucha Tsunade.
“Jasnačka. Od teď jsem tvůj dlouholetý známý.”
Po chvíli chůze došli do baru. Posadili se do rožku místnosti.
“Potřebuji pomoc.” řekl Drachetsu prosebným pohledem.
“O co jde?”
“Otec zemřel a já jsem po něm zdědil pár pozemků, ale chtěl bych být někde užitečný. Však víš, že jsem na úrovni lékařského ninji. Otec vždycky říkal, že jsem jako ty.”
“Však jsi taky můj.” řekla Tsunade a prohrábla mu vlasy. “Ubytuji tě a přiřadím k nějakému týmu.” řekla a ukázala před bar, kde už stepovala naštvaná Shizune. Drachetsu osaměl.