NETRADIČNÍ SOUBOJ 004 - KRYSA NEBO PERMONÍK?

Když se naši kapelníci druhého dne ráno vrátili do Sokolovny, nestačili se divit. Nejdřív je trošku vyvedli z míry chlápci v žlutočervených kombinézách s nápisem DHL, kteří z nich vytáhli podpis, číslo účtu a dýško od cesty. Ale jenom nad tím zakroutili hlavou a vešli dovnitř. A tam je čekalo překvapení číslo dvě. Uvnitř to vypadalo jako na černém trhu v béčkovém filmu pochybné produkce. Chyběly jen nedůvěryhodná individua nabízející zboží, ale to se nabízelo samo.
„Páni kde se to tu vzalo?“ divil se Neji a očima přejížděl hromadu nástrojů, reproboxů a všeho co mělo i nemělo co dočinění s hudbou.Výběr byl skutečně široký, od fujary po trombón. Akorát ty varhany je nutily k zamyšlení, přece jen to není něco, co strčíte do futrálu a jdete hrát s kloboukem na peníze do metra.
„Ježíšek! To mohl být jedině Ježíšek!“ vyletěl nadšeně Lee, ale hned se zase zarazil. „No jo ale nenaděluje jaksi moc brzo, Gai-sensei?“ zeptal se a upřel na Gaie vykulené oči o velikosti podtácků na pivo.
„Ach Lee, ty bláhový!“ zakroutil Gai hlavou, „Ještě se toho máš pořád hodně co učit.“ co se však má učit se Lee nedozvěděl, neboť se do toho vložila Ten Ten.
„Panebože kolikrát vám to mám říkat! Ježíšek neexistuje. Věříte v něj jenom proto, že nechcete kupovat dárky.“ rozkřikla se. „Pokud teda opravdu nemáte inteligenci předškolního dítěte, čemuž se taky dá věřit.“ dodala ještě a zpražila je pohledem nakrknuté veverky, které někdo vykradl zásobárnu oříšků (já vím, trapnej fór). Na Šelmy ve spandexu to však nemělo nejmenší efekt a tak zatímco ti dva začali oslavovat to, že ježíšek teď chodí dvakrát do roka, ostatní začali dumat nad tím kde se ty věci doopravdy vzaly. Teda aspoň Shikamaru s Ten Ten. Sakura přemýšlela nad nejlepším způsobem úkladné vraždy a očima hypnotizovala Ino, Neji jestli po tom včerejším solárku nevypadá až moc čokoládově, Chouji zase meditoval jestli by si dal spíš barbeque losa, nebo čápa s mákem, Ino nepřemýšlela o ničem jenom o tom, jak byl Sasuke včera úžasný a Sasuke zase nad tím, jak byl včera úžasný.
„Nazdar všichni!“ ozvalo se ode dveří a dovnitř vešli Hinata s Narutem.
„Veselé vánoce.“ odvětili na oplátku Lee s Gaiem, kteří v rohu zdobili umělohmotný vánoční stromek. Bůhví kde ho vzali, snad někde mezitím harampádím kde se občas tu a tam něco pohnulo. Lee vehementně prosazoval názor, že to jsou zase ti zatracení permoníci, kteří se všemožně vymlouvají na jednorožce a trpaslíky, ale přitom se tajně snaží ovládnout globální ekonomiku skrz fast food řetězce McDonald.
„Promiň Lee, ale takhle marketingová strategie nadnárodních korporací nefunguje..“ otráveně se do toho vložil Shikamaru, avšak Ten Ten mu jen položila ruku na rameno v jasném gestu, že veškeré rozumné argumenty zde opravdu na plodnou půdu nepadnou.
„Cha! Takže vy mi nevěříte co? Ale počkejte jednou budete litovat! A víte co? Jednoho vám chytím!“
„Nám je to fuk“
„To mě nezajímá.“
„Posluž si.“ zívnul Shikamaru a pohleděl oknem k nebi ke svým bílým nadýchaným oblíbencům.
„Taky že jo!“ dupl si nožkou Lee a očima začal hledat nejvhodnější nástroj na lapání permoníků.
A tak pokud zrovna nevěšel baňky nebo nearanžoval prskavky, odskakoval mezi to haramádí mlátíc kolem sebe dřevěnou paličkou na maso.
„Tak a mám tě!“ zvolal vítězoslavně ovšem ihned zesmutněl. „Ale ne další krysa.“
„Supr Lee kolikátá už.“ optal se provokativné Kiba, který se zrovna pokoušel na kytaru vydrnkat jeden známý riff od Nirvany.
„Desátá abys veděl.“ vyplázl Lee na Kibu rozdurděně jazyk a šel pomoct Gaiovi se svíčkami. Přece jen však v této kratochvíli dokázal najít jakési uspokojení, neboť si nezapoměl udělat na paličce další zářez.
A Sakura? Ta seděla na židli, chytala mouchy, kterým trhala křídla a sledovala Ino jak poletuje kolem Sasukeho. Do toho si broukala ústřední melodii písničky Die Motherfucker Die.
„Sasuke smím tě políbit?“
„Nó nevím zatím se necítím dost cool.“ odpověděl Sasu a tak zkusil pár cool poloh. Konečně našel jednu vhodnou, kterou odkoukal z DVD se Sámerem Issou. Ještě vylepšil imidž slunečními brýlemi od Armaniho za padesát korun a byl spokojen.
„Tak teď?“ zakvílela Ino s jiskřičkami naděje v očích.
„Sorry na to sem teď zase až moc cool.“ odbyl ji ledabyle Sasuke a Ino začínala pomýšlet na rituální sebevraždu s hromadou merchandisu z manga shopu se Sasukeho tématikou.
„Pěkně prosííííííííííííííím.“
„Tak fajn, ale bude tě to stát čtvrťák.“ odvětil Sasuke s chladným pohledem, za který mu Pierce Brosman do teď platí, jen aby ho mohl používat ve filmech.
„Ach Sasuke to bylo úžasné!“
„Přirozeně.“ odfrkl avenger a odkráčel na druhou stranu místnosti, kde podle jeho názoru lépe vynikala jeho image osamělého drsňáka.
„I'll be sory when I'll go, You're so full of shit man just go!“ drtila dál Sakura mezi zuby předrefrén a dál si léčila svoje mindráky na nebohých mouchách. Ani si nevšimla rachotu, který se odehrával kus od ní. Kiba a Naruto totiž momentálně nacvičovali rozbíjení nástrojů pro velké finále. V tuto chvíli Kiba odpaloval basovkou housle, které po něm Naruto hodil, kryje se při tom za Spěvník valašských pěsniček. Naruto do toho mlátil činelem o zem, ve tváři výraz tropického šílenství. Zničeho nic však rámus poněkud ustal.
„Hele Lee! Strefil sem jednoho tvýho permoníka!“ volal horečnatě Kiba, který se však snažil skrýt poťouchlý úsměv.
„Ha! Tak vidíš a tys mi nevěřil!“ zvolal rozjařeně Lee a rozeběhl se směrem ke klukům. Když však doběhl, zrudl vzteky. Na podlaze totiž ležela... další krysa!
„Tak ty tak vořechu? Za to zaplatíš!“ vrhl se Lee a strhla se rvačka až chlupy lítaly. Bitva o Dukelský průsmyk byla oproti tomu jen neškodný ohňostroj pro děti..
„Tak a máš to.“ vydechl Lee, když Kiba vletěl do bicí soupravy.
„Tos přehulil Lee, to byly naše jediný bicí. Teď si budeme muset zažít tu otravu se sháněním nových.“ povdychl si Shika a obrátil pozornost k mrakům.
„Ach jo aspoň ty mraky nejsou taková pruda.“ povzdychnul si slastně. „Ale sakra, co to má..?“ vykoktal a blaho na tváři vystřídal výraz nejhlubšího znechucení. Mraky na obloze se mu totiž začaly měnit do notového zápisu Písničky rudých námořníků.
„Sakra vidíte co děláte vy blbouni!“ zařval se šíleným výrazem v očích a mrsknul po nejbližším člověkovi urvanou kobylku od houslí. Naneštěstí byl ten nejbližší člověk Sakura. Poté, co se jí kobylka odrazila s krásným ťuknutím od čela, všichni zděšeně zbledli. Ticho by se dalo krájet, ale ne na dlouho. Sakura totiž s temperamentem jí vlastním vyskočila a vystartovala po Ino.
„Za to můžeš ty, náno pitomá.“ nepříčetně sípala.
„Heleďte hoďte se do pohody. Potřebuju se soustředit na svoje BBQ chips.“
„S tebou se nikdo nebaví sádelníku.“ zařvala Sakura a s výrazem psychopata dál pokračovala v pokojné likvidaci nenáviděné osoby.
„A do pytle.“ pípnul Neji a v tichosti se vytratil. Ten sádelník nebyl totiž adresovaný nikomu jinému než Choujimu (ale to jste si už asi domysleli sami ) a tak všichni co měli aspoň trochu rozumu začali brát nohy na ramena.
„Vy mi jenom závidíte moji vypracovanou postavu díky které dokážu vyjíst hypermarket!“ zafuněl dotyčný a bitka se rozhořela nanovo. Zvuk praskajícího dřeva a pukajících lebek zaplnil halu a nad bitvou rozprostřel svá křídla anděl smrti. No dobrá samozřejmě přeháním, bitka to byla jako vystřižená z grotesek s Charlie Chaplinem, ovšem až na to, že Chaplin točil němý filmy. U téhle rvačky se vydával kravál, jako kdyby Turci znova dobyli Bělehrad. Přestali až když už všichni nemohli a padali vysílením a Sakuře se konečně podařilo napasovat Ino pozoun na hlavu. Sasuke to vše pozoroval s lehkým blahosklonným úsměvem a čekal, kdy to ty losery přestane bavit.
„Ok co takhle začít hrát?“ odfrknul po chvíli a začal hledat nějaký nástroj, co nebyl na kusy.

Tsunade seděla ve své kanceláři a již se dostávala do té správné nálady. Prázdné nádobky od saké hovořily za vše a tak začala zkoumat ty prapodivné barevné obrazce, co jí začaly tvořit před očima.
Její rozjímání však bylo přerušeno zaklepáním na dveře. Dotyčný ani nečekal a vtrhnul dovnitř. Ten dotyčný byla Hinata a byla celá udýchaná.
„Tsunade-sama? Potřebujeme pomoc!“
„Co je? Saké došlo?“ zamžourala Tsunade ke dveřím a snažila se odehnat ty barevné čtverečky, aby alespoň zjistila, kdo to s ní proboha mluví.
„To ne. Jde o Naruta je s ním zle!“ chrlila ze sebe Hinatka a celá se chvěla.
„Ach jo, zase s klukama závodili kdo dál dočůrá?“ žbleptla Tsunade. Tohle tu bylo každou chvíli.
„Taky ne. Hrál na foukací harmoniku a spolknul ji!“
„Uff no to sem si oddychla.“ vyrazila ze sebe Tsunade. Ještě než však usnula, dokázala ze sebe vypravit poslední větu.
„Představ si že by hrál na klavír.“