Co je to Láska?

Sensasu Gyou No Ari se procházel vesnicí Kumogakure No Sato. Bloumal ulicemi sem a tam. Přemýšlel nad jednou věcí. Co je láska? Sensasu lásku poznal, tak maximálně od svých rodičů. Nikdy nepoznal pocit lásky od někoho stejně starého. Rád by poznal lásku, ale jeho výcvik a tradice jeho klanu tomu moc nepřáli. A taky jeho Kekei Genkai. Přece která holka by přežila pohled na kluka, co se mění v mravence. Sensasu stále bloudil ulicemi, když v tom uviděl dívku, která se mu líbila. Sensasu sedával nad parkem ve stromech a pozoroval dívky. Nebyl to druh nějakého voyeurství, ale touha po tom se seznámit s nějakou dívkou. Sensasu takhle sedával od dob, kdy uviděl přeměny mužů v jejich klanu. Cítil, že jeho Kekei Genkai je neslučitelné s normálním životem. Sensasu dosáhl věku dvanácti let. V té době se u mužů jeho klanu začali projevovat mužské touhy. Ne přímo sexuální, ale touhy sblížit se s opačným pohlavím. Poslední tři měsíce Sensasu vynechával své denní sezení na stromě u parku. Bloudil jen ulicemi a ničeho si nevšímal. Začal jeho nový život, život gennína. Jenže nečekal, co se stane. Po seznámení s novým týmem, se mu zalíbila jedna dívka. V tu chvíli se chtěl stranit, ale dělal něco nečekaného. Dělal věci, které neznal. Začal ho hřát příjemný pocit.
„ Je tenhle pocit láska? Můžu věřit. Je to láska nebo jen nějaký pocit co neznám? “ promítal si v hlavě několik otázek. Sensasu se rozhodl, že dívku vezme na jeho oblíbené místo. Po cestě a pak na onom Sensasu pochopil.
„ Bude to láska. Je to příjemné. Ne to nemůže být láska. Co jiného by to mohlo být? Nevím. Je to láska. Ne není to láska. A co to je? Já sám to nevím. A kdo jiný by to mohl vědět? Já ne, zkus svého otce. “ takhle probíhal rozhovor mezi Sensasem a jeho démonem. Jeho démon byl mravenec.
„ A jak bys to mohl vědět. Jsi mravenec, který zná pouze sloužení a loajálnost.“ Ukončil rázně rozhovor Sensasu. S dívkou mu bylo příjemně. Postupem času, se vídávali častěji a Sensasu té dívce věřil. Sensasu dokonce věřil, že jeho city jsou opětované a tak se rozhodl, že své tajemství oné dívce prozradí. Rozhodl se to nechat na západ slunce. Když slunce zapadalo, tak se Sensasu rozhodl, že vše řekne. Začal tedy mluvit o jeho Kekei Genkai a o tom jak se bude jeho tělo měnit.
„ CO????? To si země děláš legraci? Už se ke mně nepřibližuj, nebo to řeknu tátovi a ten tě zabije.“ Pištěla ta dívka ještě deset minut po tom, co utekla. Sensasu tam seděl a díval se na slunce. Ten západ byl přesně jako jeho pocity. Velké a ozařující, ale pak najednou zhasly jako slunce, které překonalo obzor. Sensasu celé dny bloudil vesnicí a pak i odešel na pár měsíců z domova a vesnice. Všichni ho hledali a našli jen jeho meč. Otec mu vystrojil pohřeb a k jeho hrobu zarazily do země jeho meč. Sensasu doufal, že si myslí, že je mrtev. Bloudil a bloudil, až narazil na malou vesničku, která byla zužována jednou bandou žoldáků.
Sensasu se po domluvě s hlavou vesnice ubytoval. Začal lidem pomáhat s opravami budov, a když se žoldáci vrátili, tak se Sensasu postavil na stranu lidí. Ve vesnici žil už asi čtyři měsíce. Žil tam spokojeně a nikým nerušen na kraji vesnice. Jednoho dne u něj zaklepala jedna dívka a pozvala ho na procházku. Sensasu šel s ní a takhle to chodilo několik týdnů. Jednoho dne šli na procházku a napadli je žoldáci, kteří dříve pustošili malou vesničku. Sensasu se spíše snažil ubránit tu dívku, ale bylo jich moc. Dívku zabili a Sensasu byl vážně raněn, ale jeho Kekei Genkai mu zachránila život. Sensasu se za hrozných bolestí začal měnit. Poprvé v životě poznal bolest proměny na třetí stupeň. Bylo to šílené jen na pohled. Po proměně se sensasu pustil do boje a žoldáky skoro všechny pozabíjel. Přeměna opadla a Sensasu se doplazil s tělem dívky do vesnice. Tam ho vesničané ošetřili a dívce udělali pohřeb. Sensasu dlouho ležel v posteli, a když se konečně uzdravil, udělal nezvratné rozhodnutí. Sensasu se rozloučil a vyrazil zpět do své rodné vesnice. Od doby kdy tam naposledy byl, uplynul rok a půl. Sensasu se těšil, ale nevěděl, jak na něj budou reagovat. Když dorazil, tak šel za otcem. Ostatní z klanu na něj koukali jako na ducha. Jenže otec ho přijal s otevřenou náručí a slzami v očích. Sensasu složil klanovou zkoušku síly a nad svým hrobem se pomodlil a složil slib.
„ Slibuji, zde nad svým hrobem, že ochráním všechny, které mám rád a že nastolím pořádek a právo na život, ve všech malých vesničkách ve světě shinobi.“ Hned jak to Sensasu dořekl, tak vstal a zvedl svůj meč. Doma meč očistil a vyrazil do akademie složit opět závěrečnou zkoušku. Vše proběhlo dobře a Sensasu se opět stal gennínem. Po rozřazení do týmů se sensasu dal do práce. Tvrdě trénoval a plnil mise. Po několika letech splnil i zkoušku na Jounnína a po dohodě s Raikagem se Sensasu vydal na cestu. Cestu, kterou se rozhodl vyplnit. Cestu plnou násilí a poznání.
„ Snad na konci této cesty budu moci říct co je to láska“ s těmito slovy Sensasu vyrazil do světa.