Samota, která bolí – nemusí bolet navždy - 14. část

Jaké tajemství tedy vynese na povrch dnešní den. A jakou spojitost má všechno s Narutem a Hinatou? Myslíte si, že to najdete zde? Tak čtěte další díl!

Jsme zpět v přítomnosti a Naruto s Hinatou se chystají do sídla Hokage. Chtějí zjistit příčinu veškerého rozruchu ve vesnici.
„Miláčku, myslím si, že dveřmi nás jen tak nepustí a kdyby nás viděla Sakura... raději ji nechci potkat!“ usmíval se Naruto na Hinatu, která již pochopila, jak to Naruto myslí, když stál v otevřeném okně. Oba tedy vyskočili oknem a utíkali směrem, odkud byl slyšet všechen ruch ve vesnici. Když se dostali na místo, tak Naruto nevěřil svým očím a Hinata mu pevně svírala ruku. Většina chuuninů, jouninů a ANBU jednotek byla poražena, ale většina žila. Pár skupin ještě bojovalo. Naruto se chtěl vrhnout kupředu, ale Hinata ho nepustila.
„Co se dějě? Pusť mě, musíme se přes ně dostat!“ řekl Naruto, který se snažil zbavit Hinatina stisku, který byl až neuvěřitelně silný.
„Naruto, vždyť to vidíš sám. Ani ANBU neprošli. To nemůžeme zvládnout. Prosím, najděme jinou cestu!“ prosila ho Hinata.
„Tak pokud vidíš jinou cestu, tak mluv, jinak nemám jinou možnost.“
Hinata aktivovala svůj Byakugan a soustředila se jak nejvíc mohla na hledání jiné cesty, kde nebyl žádný pohyb. Nakonec cestu našla: „Naruto, můžeme projít bezpečně, aniž by nás někdo spatřil!“ a ukázala na horu, do které byl vysekán obličej každého Hokage vesnice.
„Proto tě taky tak moc miluju, jsi báječná,“ řekl Naruto, „tak tedy půjdeme!“ a společně se vydali směrem, který ukázala Hinata. Nikoho po cestě nepotkali. Ani obyvatele Konohy, ani nepřítele. Spěchali co nejrychleji. Nikdo nevěděl co je čeká až dorazí do cíle, ale snažili se být připraveni na každou situaci.

„Zeptám se ještě jednou, kolik vás dohromady je?“ ptal se již potřetí Kakashi.
„Uděláme si menší soutěž. Hádej!“ smál se Nekome sedící v Tsunadině křesle. Kakashi měl pořád stejně chladnou tvář a nedal na sobě znát jakékoliv pocity. Nechtěl ale tipovat, chtěl to hned vědět.
Nekome se postavil a udělal pár kroků kolem Tsunadina stolu. Postavil se přímo proti Kakashimu a začal ho opět sledovat.
Při posledním kroku začal opět mluvit: „Chceme jediné. Vaši vesnici a vaši největší zbraň! To je naše jediná podmínka. Všichni mohou odejít živí a zdraví, ale musíte nám předat toto území. Jedli tak ale neučiníte, bude to váš konec. Neušetříme jediného muže, ženu nebo dítě. Vezmeme si to sami! Tak jediný tu zůstane ON, společně s mými společníky.“
Kakashimu se začala hromadit další spousta věci, na které se chtěl zeptat, ale většinu mu zodpověděl: „Zbraň? Jakou zbraň?“
Nekome se opět usmál od ucha k uchu. „To jste všichni tak hloupí? Nebo se jen snažíte chránit?! Je to snad jasné. Vaše největší zbraň je uchována a zapečetěna v Naruto Uzumakim. Chceme tedy jeho. Jeho síla bude užitečná.“
„Jeho síla... ta se nedá ovládat, když vejde do vysokého stadia. Nakonec by vás to zničilo a i ostatní národy, to nedopustím já ani nikdo jiný!!!“ rozčiloval se Kakashi.
„Je to ta největší zbraň na světě, kterou máme právě teď jako na dlani.“
Najednou se ozvala obrovská rána a zdí, která byla ještě před chvíli celá, vběhl do kanceláře rozzuřený Naruto s Rasenganem v ruce a za ním hned Hinata. Po chvilce se Naruto uklidnil, i když viděl co všechno se tam stalo za doby jeho nepřítomnosti.
„Zbraň?! Tak to bere skoro každý. Vůbec to nikdo nechápe jaké to je. Sám jsem si to nevybral, ale můj otec učinil dobrou věc pro záchranu Konohy, kterou chce ovládnout takový člověk jako ty, to nemohu dopustit. I kdybych měl použít část jeho síly, tak tě z Konohy vyženu i se všemi ostatními.“
Naruto stále dýchal ztěžka a trochu se třásl, ale to bylo způsobeno tím, jak Nekome mluvil.
„Tak nakonec tě neukryli a mám tě tady. Jak dobrá zpráva. A rovnou můžeme zničit Hyuuga klan, který se tak povyšuje nad ostatními. Kvůli takovým lidem jsme se stali tím, čím jsme teď.“
„Buď už zticha zmetku. Mluvíš o síle a vůbec nevíš co to je. To že zabijete spoustu lidí na důkaz síly si myslíte, že máme velkou moc! Ale největší síla je v přátelích a jednotě. Když jsem viděl ty, které jsi přivedl, tak nemůžu říct, že jste nějak silní!“ Naruto čekal co se bude dít. Kakashi oba pozoroval v jejich hádce. Hinata dělala to samé.
Nekomemu už se vytratil úsměv z tváře a nahradil ho pohled lovce. Začal ještě víc nenávidět ostatní.
„Jak chcete. Ukážu vám sílu našeho klanu. Já myslel, že se s vámi dohodnu, ale vy odmítáte veškeré mé dobré návrhy!“ dořekl Nekome a padl do kolen. Svíjel se v obrovských křečích a všichni jen pozorovali, jak se jeho kůže zbarvuje do bíla a hned poté přecházela do modré barvy. Jeho vlasy se mírně naježily a ztratily svoji typickou hnědou barvu, teď byly temně černé. Při své proměně se třásl tolik, že se na podlaze pohyboval i prach, který se trochu vířil. Bylo to jako bouřka z čistého nebe. Nejdřív taková obrovská změna, ale najednou to přestalo. Již se netřásl Opřel si dlaně o kolena a s nepříjemným křupáním kloubů se postavil na nohy. Protáhl celé své tělo, které se dokonce o kousek prodloužilo, stejně tak jako jeho paže a prsty na rukou. Otřepal ze sebe trochu toho prachu, který spadl ze stropu. Pomalu začal zvedat hlavu. Když se podíval na Kakashiho, Naruta a Hinatu, kteří již stáli u sebe, všichni se zarazili a s hrůzným pohledem se dívali před sebe, co to tam teď stojí a upírá na ně svůj zrak doplňovaný úsměvem, ve kterém zářily čistě bílé, špičaté zuby. To co viděli bylo...