Láska napsaná v písku *1.kapitola*

Sasori byl rád, že se dostal ze Suny pryč, ale zároveň věděl, že tu nechává část svého života. Ovšem se zařekl, že se už nikdy nepoddá žádnému citu.
Kdyby si to znovu dovolil asi by to nepřežil.
Obrnil své srdce ledovou slupkou, která byla pevná, a jakmile se přidal k Akatsuki, tak věděl, že jeho slib o citech, se splní. V Akatsuki nebyl nikdo, ke komu by choval nějaké sympatie. Všichni měli stejný cíl a byli stejně jako on nukenin.
Ale s čím nepočítal, bylo to, že ho dají k jednomu Emo blonďákovi, který o sobě prohlašoval, že je zastáncem umění, a který teprve nedávno byl přijat. Ovšem úplně opačného než vyznává on sám. Totiž toho, že umění je výbuch.
Ten člověk se mu představil jako Deidara.
„Slyšel jsem, že také vyznáváš umění,“ řekl mu Sasori.
„Ty také? Nemyslíš, že na výbuších je nejlepší to, že jsou tím pravým uměním?“ podotkl ten blonďák.
„Ne, já jsem spíš zastáncem toho, že umění je trvalé, tak proto se chystám na to, abych byl jako mé loutky,“ svěřil se Sasori.
„A jé, to je škoda, ale doufám, že to nenaruší naši spolupráci,“ vyjádřil se Deidara.
„Také doufám a musím ještě říct, že nesnáším čekání,“ vysvětlil Sasori.
„Hai, Sasori-senpai.“
„A neříkej mi tak! Nebo si z tebe udělám loutku!“ čertil se Sasori.
„Hai, Sasori-senpai,“ zopakoval Deidara, ale Sasori usoudil, že nemá cenu se s ním dohadovat a pustil ho z hlavy.

Asi za tři dny dostali od Peina misi, kterou museli neodkladně splnit…

Jakoby tomu osud chtěl, tak jakoby do rány jim vstoupila jedna dívka, která měla čelenku Konohy, ale byla přeškrtnutá. Vypadala docela nevině a taky Sasoriho na ní něco zaujalo.
„Kdo jsi?“ zajímalo Sasoriho.
„Co je ti do toho?“ utrhla se na něho.
„Ale, podívejte, Sasori-senpai, ona je ale odvážná!“ řekl Deidara.
„Neříkej mi tak a její odvahu hned zjistíme!“ svěřil se Sasori.
„Tak to radši ustoupím, nechci být zabit,“ ušklíbl se Deidara, který za tři dny poznal jak mistr Sasori bojuje.
„Hmm, běžte někam!“ odsekla ta dívka. „Ale jestli to chcete vědět dobrá, odešla jsem z vesnice, protože Naruto Jinchuuriki si vybral Hinatu a na mě už neměl tolik času a náš tým se rozpadl. Hokage-shisho, již také na mě zapomínala a tak jsem se rozhodla, že odejdu jak Sasuke, ale na rozdíl od něho se chci přidat k Akatsuki, jsem výborná medička a mám děsivou sílu.“
„To ti tak budeme věřit, že Sasori-senpai.“ Řekl Deidara.
„Nech toho a předveď se!“ provokoval Sasori.
Dívka udělala přesně co Sasori chtěl a výsledek byl více jak uspokojující.
„Myslím, že navrhnu našemu kápovi o tomhle zajímavém děvčeti a jak se jmenuješ?“ Sasori byl podivně rád, že jaksi bude u nich.
„Jmenuji se Haruno Sakura,“ tak a jméno bylo venku.
„Ale Sasori-senpai, co když je to past? A co náš úkol?“ sdělil Deidara.
„Tohle není past a náš úkol bylo přivézt ji k nám,“ svěřil se Sasori.
„Na ni?“ divil se Deidara.
„Ano, kápo, mi sdělil, že je tu jedna osoba, která chce do Akatsuki a my, že ji máme prověřit a Sakuro jsi připravena na skutečný test? Budeš bojovat se mnou!“ vyhrkl Sasori.

Sakura se jen ušklíbla. „Ten mě má rozházet? Taková červenovlasá existence? Aspoň že mu ten plášť ladí…“ říkala si v duchu a hleděla mu do jeho hnědých očí.
Sasori dělal to stejné. Pozoroval ji, jak se staví do bojové pozice. Pravý koutek mu cukal.
„Mohu jen se Sakury na něco zeptat?“ ozval se Deidara.
„No? Ale honem!“ popoháněl Sasori.
„Sakuro – san jaké používáte umění?“

Tak tohle nikdo nečekal. Sakura se dívala stylem „a ty jsi z Černovic?“ a Sasori stylem „to si děláš pr…srandu ne?“ Deidara si všiml pohledu a raději couval a dělal, že se na nic nezeptal.
„No Sakuro-san , můžeme začít,“ vyzval ji Sasori.
Sakura se nenechala dlouho pobízet a bouchla do země, až se zemský plášť porušil. Sasori vyskočil, vytáhl loutku a poslal ji na Sakuru. Nestihla uhnout, proto se ocitla v pevném sevření. Loutkou si ji přitáhl, až na vzdálenost dvou pěstí. Opět se jí díval do očí.
To byla její šance. Nenechala se jen tak zmátnout pohledem. Rozkopla jeho ctěnou loutku a hurá na zem.
Deidara jen přihlížel, už ho to ale vážně nebavilo… Pořád žádné umění! Řekl si, že to ukončí.
„Ehm… vážení, já chápu, že se chcete předvést, ale kápo čeká. A navíc… není času nazbyt. Nepůjdeme už? “*chibi očička*

Sakura, kterou to nebavilo od začátku, souhlasila. A Sasori, ještě stále zhypnotizovaný z jedné osoby, nevědomky přikývl. A tak se šlo zpět „domů“. Nikdo za celou cestu nic neřekl. Jen mlaskání Deidarovi ruky/pusy bylo slyšet.
Pein přijal Sakuru s „otevřenou“ náručí. Bylo mu to celkem jedno. Jeho názor zněl: „Ta tu dlouho nezůstane.“
„Dobrá Sakuro, budeš „náhradnice“. Na zkoušku tě přidělím k Sasorimu a Deidarovi,“ oznámil Pein.
Deidara se už už nadechoval, ale raději zase vydechl.
„Deidaro máš problém? Nevadí… Mám pro tebe jiný úkol. Vy dva jděte.“

A tak zůstala Sakura a Sasori spolu ve dvojici.