Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola dvacátá druhá - Stíny na obzoru

„Teď už vůbec ne.“ Spustila ruku zase podél těla, zatímco červenovlasý ty své zvedl do vzduchu v gestu nedočkavého chtíče krve. Avšak než písek dopadl na svůj zamýšlený cíl, byla plavovláska dávno za Gaarovými zády.
Kdy se? Gaara se překvapeně ohlédl když se Sewa prudce napřáhla k přímé ráně. Její zatlou pěst ale zastavila zeď z písku. Bleskurychle zase odskočila dál.
Pořád. Ten písek stíhá víc věcí než on. Na okamžik se zastavila, než prudce sekla rukou. Stěnu těsně vedle Gaary rozsekla zářivá čepel, trosky zdi s rachotem vypadaly na chodbu. Takhle několikrát pokračovala, Gaarovi nezbývalo, než uhýbat, zatímco ona musela uhýbat poletujícímu písku. Sakura, přikrčená u nejvzdálenější stěny pokoje, byla oběma soupeři naprosto přehlížena. Dalo by se však říct, že to pro ni bylo štěstí.
Plavovláska zprudka uhla zaostřenému bodci z písku, který se rozdrobil na drobná zrníčka při nárazu o stěnu, a zastavila se, nespouštějíc z červenovláska oči. Nikdy necítila to, co teď. Opravdovou radost z boje. Opravdový chtíč po krvi. Pocity v tuto chvíli úplně neovladatelné. Pobaveně se ušklíbla, když se pečeť začala šířit dál.
Sakura oba dva vyděšeně sledovala.
Je to úplně stejné jako tehdy, zaúpěla v duchu, když si vybavila Sasukeho tvář. To dělá ta pečeť...ale... Zhluboka si povzdychla. Způsob, jakým zastavila Sasukeho, byl neopakovatelný. Věděla, že právě teď by něco takového opravdu nepomohlo. Přesto se nemohla smířit s tím, že nemůže nic udělat. Sevřela v rukou volnou látku ze svého oblečení, zatímco sledovala míhající se obrysy Sewina těla a rychle se pohybující písek.
Kde, kdy se naučila techniku rychlého pohybu? Zmateně sledovala, když se zrovna někde ukázala. Upřímně řečeno nechápala, jak to ten písek mohl stíhat. Připomínala jí svou rychlostí Leeho, ačkoliv věděla, že tak rychlá není. Vzápětí musela Sakura ustat ve svých myšlenkách a uskočit stranou, když se do místa, kde zrovna byla, zabodlo pár písečných bodců.
Růžovovláska se skryla za postel, vedle které stále ještě krabička měřící tep vydávala dlouhý, hlasitý zvuk. Podlaha studila a byla pokryta drobnými zrníčky písku a kamení, které odlétávalo z rozbité podlahy, stropu a stěn okolo. U oken se nepatrně třpytila vrstva rozbitého skla.
Tohle není dobrý! Povzdychla si Sakura v duchu, když Sewa vyběhla z pokoje na chodbu a červenovlasý se ihned pustil za ní. Děsil ji plavovlásčin rozjívený, šílený smích.
Tohle vůbec není dobrý! Rychle se zvedla a zamířila ke dveřím, u nich se však zastavila, obezřetně překročila širokou rýhu v podlaze a důkladně se na ni zadívala. Na okrajích ještě nesla zbytky zlatavé chakry, ze které Sewa tvořila chakrové čepele. Chakra vypalovala místa, kde se nacházela, dokud nezmizela. Sakura překvapeně vyvalila oči. Na něco si vzpomněla, pamatovala si to z předešlých klasifikačních bojů do třetího kola chuuninské zkoušky. Když se Sewa úplně přestala ovládat, začala její chakra získávat tuhle vlastnost.
Blíží se snad zase ten stav, kdy se přestane ovládat? Zděsila se Sakura, narovnala se a vyhlédla zpoza otlučeného rámu dveří. Ze schodiště se ozýval hlasitý křik, zatímco z druhé strany chodby právě dobíhal Naruto s bandou doktorů za sebou. Za nimi běžel Sasuke a obezřetně se rozhlížel okolo. Zatímco se Naruto s doktory v patách prohnal bezmyšlenkovitě dovitř a vyvalil oči na to, co zbylo z kdysi krásně udržovaného pokoje, Sasuke se zastavil u růžovlásky u dveří, než nahlédl.
„Co se tu stalo, dattebayo?“ ozval se zevnitř Naruto.
„Ona..se probrala, když sem přišel Gaara a chtěl nás zabít.“
Naruto vystrčil hlavu z pokoje a nevěřícně na růžovovlásku zazíral.
„Cooože?!“
„Kde jsou -“ Sasuke nestačil dokončit větu, když se ze schodiště ozvala hlasitá rána, doprovázená sérií hlasitých nárazů, znějících přibližně jako sypání zábradlí a jednotlivých schodů o patro níže. Vzápětí se tři ninjové v neřečené shodě rozběhli ke schodům. Místo nich však do prvního patra zela jen velká díra, dole byly opravdu nasypané schody, které skoro zamezovaly přístup lidem z přízemí. Ninjové seskočili do prvního patra a opatrně vyhlédli na chodbu. Na konci chodby byla velká písečná koule a ani po jednom ze soupěřů nezbylo nic, krom známek souboje.
„Kde jsou? Kde, kde?“ Naruto se zběsile rozhlížel okolo. Bylo až příliš podezřelé ticho.
„Je možné, že by...byli oba tam vevnitř?“ ukázala Sakura na písečnou kouli. Podívali se po sobě, než opatrně vykročili ke kouli. Pak se zastavili pár metrů od ní. Sasuke se zamračil.
„Mám dojem, že ten písek svítí.“
Zbývající dva ninjové přimhouřili oči, po chvíli mlčení museli souhlasit s černovláskovým tvrzením.
„Ale...jak?“ nechápala růžovovláska. Po chvíli všeobecného ticha Naruto natáhl ruku s úmyslem dotknout se písku.
„Nedělej to, nevíš, co to udělá!“ varovala ho okamžitě kunoichi a pokusila se strhnout jeho ruku, avšak bylo příliš pozdě. Jakmile se Naruto koule dotkl konečky prstů, písek se rozletěl do stran a pokusil se chňapnout po Narutovi, ten však uhl. Ale písek už dál nešel, jako slepý se stáhl zpět. Naruto se zatvářil překvapeně.
„Cože?“
Sasuke i Sakura se na blonďáka zadívali.
„Jak cože?“ divila se Sakura.
„Sakuro...ty to neslyšíš? To mumlání, jde to z písku,“ vysvětlil Naruto. Sakura se zamyšleně zaposlouchala.
Sewo, hej, jsi tu někde? Sasuke nevělě, jak zapříčinit, aby ho Sewa slyšela. Podle všeho slyšela jen to, co chtěla. Nebo spíš, jen to, co si myslel, když zrovna poslouchala. Teď zřejmě neposlouchala.
„Gaaro!“ rozlehlo se náhle poschodím vylekané zavolání. Vzápětí zpoza rohu vyběhli Kankurou s Temari. Hned, jakmile spatřily tým sedm a za nimi písečnou kouli, zbystřili.
„Temari, to je TA proměna, a -“
„Není,“ přerušila svého bratra Temari. „Kdyby byla, létalo by tu nad písečnou koulí třetí oko. To tu není. Ale i tak...co se tu děje?“ poslední větu řekla dost nahlas, aby ji zaslechli tři vzdálení ninjové. Černovlásek se zamračil, celou dobu písečné pozoroval červenýma očima. Se sharinganem byl schopný přečíst, co říkají, jen ze zahlédnutí pohybů jejich rtů.
Třetí oko? Proměna? O čem to ksakru mluví?!
V příští chvíli zpoza písku začalo prosvítat na určitém místě zlatavé světlo. Píseční zpozorněni, zatímco konožští ninjové se obrátili zpět k písečné kouli.
„Neříkejte mi, že jsou fakt oba uvnitř,“ řekl Naruto tiše. Sakura bezmocně zavrtěla hlavou. To už k nim doběhli píseční.
„Tak řeknete nám co se tu děje nebo ne?“ vyjela na ně Temari vztekle.
„Gaara se vydal zabít Sewu,“ řekl Sasuke chladně, na Temari se ani nepodíval, pouze sledoval písečnou kouli a v duchu uvažoval.
Mohl bych tím jutsu narušit povrch, ale...zamyšleně se ohlédl, není tu dost místa, navíc nevím, koho bych zasáhl...a taky se mi to zatím povledlo jen jednou, zavztekal se na chvíli sám nad sebou.
„S tou holkou z minula? Zase? Zbláznil se?“ Kankurou se zadíval na písečnou kouli. „Ten pitomec!“
„Kankurou!“ obořila se na něj Temari, Kankurou se ale jen zamračeně zadíval na drolící se písek. Díky opadajícím zrníčkům písku byla světelná záře čím dál intenzivnější, dokud až mohli přesně určit, kde se nachází. Nehla se ale ani o milimetr a rozhodně nebyla dost velká na to, aby obklopovala jednu osobu.
„Co se tam děje?“ Naruta vůbec nebavilo čekat, až písek opadá. Nikdo se mu ani nepokoušel odpovědět, dokud se na Sakuru zpříma nepodíval.
„Já nevím. Nemůžu poznat, co se tam děje, dokud nic nevidím. Přes ten písek nevidím nic, jen to světlo.“
Naruto vztekle zaúpěl.
„Tak prostě dáme ten písek pryč!“
„Když se toho jen dotknete, probodne vás,“ poznamenal Kankurou věcně.
„To už jsem zjistil taky,“ zchladil ho Naruto. „Ale nevidí mě. Jinak by mě nejspíš trefil.“
S tím blonďáček vytáhl kunai a vrhl ho proti písečné kouli. Kunai se od písečného šťítu neškodně odrazil, avšak písek sám zareagoval stejně jako předtím, snažil se zaútočit na někoho, kdo by teoreticky mohl stát v blízkosti ze směru, kde se ho kunai dotkl.
„Říkal jsem, že mě ten písek nevidí.“
„Ale...Gaara by poznal, kde stojíme,“ vydechla Temari. „Což znamená, že funguje jen jeho obrana, ale on se soustředí na něco jiného.“
Tentokrát na ní spočinuly oči všech.
„A přesněji?“
„Myslím tím, že právě teď vůbec netuší, že se jeho štítu někdo dotkl,“ objasnila Sakuře. Vzápětí je z uvažování vytrhl fakt, že písek, který proti nim předtím vystřelil, nyní neškodně odpadl.
„Říkal jsem to, říkal jsem to!“ zajásal Naruto a bez rozmyslu vrhl proti písku další kunai. Stejně jako předtím se od štítu odrazil, ale písek, který proti němu vyrazil, jen neškodně odpadl.
„Co se to děje s jeho obranou?“ nechápal Kankurou. „Vůbec to neovládá.“
Temari zamyšleně hleděla na písečnou kouli, která se pomalu drolila na zem. To je blbost. I kdyby Gaara svou obranu neovládal, písek sám by jednal.
„Hej, Gaaro!“ zakřičel tak nahlas, že se k nim chodbou vracela ozvěna. Kankurou sebou trhl, nečekal, že svou sestru právě teď uslyší takhle řvát. Konožští k nim natočili hlavy, právě, když písečná koule rozstřelila písek na všechny strany.
„Co se to sakra -“ Naruta umlčel poletující písek, který se volně snesl k zemi o kousek dál.
Vzduchem se mihly dvě postavy, které od sebe navzájem odskočily. Zatímco Sewa narazila zády o zeď a rychle oddechovala, Gaara zůstal stát o kousek dál vprostřed chodby. Ani jeden z nich z toho druhého nespouštěl oči, dokud se plavovláska překvapeně neotočila.
„Co vy tu děláte?“ vyvalila na ně oči. Místo toho se ale dočkala stejně vyjevených pohledů. Otázku všech; nebo spíše svého týmu, vyčetla z Narutovy mysli. Sklonila oči, ani si nevšimla, že se prokletá pečeť rozšířila úplně. Bohužel k tomu si právě ani nevšimla, že se jí okolo kotníku obtočilo písečné lano, teprve když s ní písek vší silou mrštil přes chodbu, kde vrazila do protější stěny a sesunula se k zemi.
Sakra...
„Nedáváš pozor.“ Červenovlásek k ní pomalu vykročil. Písek se zvedl a znovu začal poletovat ve vzduchu.
„Gaaro! Co tady -“
„Předtím jsi mi zabránila použít mé techniky...svou myslí jsi přemohla i mou, i mého démona. A teď jsi o to všechno přišla. Kvůli nim?“
Pomalu se postavila, zatímco se okolo červenovláska formoval písek.
S tím, kolikrát už se mnou práskl o zeď bych počítala, že by mi něco zlomil, ale...ne, vím jistě, že nic zlomeného nemám. Dokonce to bolí míň, než bych čekala. Může za to ta pečeť? Ale, co na tom záleží...
Na chvíli spočinula pohledem na dalších ninjéch na chodbě. Konožští ninjové, užaslí tím, co se před nimi dělo. Ale jen na chvíli.
Nechci, aby jste do toho zasahovali, pronesla tiše do myslí Naruta a Sasukeho, kteří vypadali, že právě to chtěli udělat.
Cože?! Ne, dattebayo!
Černovlásek na ni na chvíli nechápavě zazíral. Proč? Proč ne -
Oba dva...prosím, ne.
Pak obrátila svůj pohled zase ke Gaarovi.
Proč mě vůbec chceš zabít?
„Chci si dokázat, že žiju,“ pronesl tak, že ho sotva zaslechla. „Temari, Kankurou.“
Oba dva se nečekaně narovnali, když řekl jejich jména.
„Jestli do tohohle zasáhnete, zabiju vás.“
Písečná kunoichi se zatvářila protestantivně. „Ale Gaaro, tohle není dobr -“
„Už jsem řekl! Nezasahujte.“
Sewa pomalu přikývla. Pak se rozběhla následující chodbou. Červenovlasý, jakoby se snad domluvili, se otočil k přihlížejícím ninjům a přímo před nimi písek narazil vší silou do stropu.
Píseční, kteří něco takového opravdu nečekali, stačili uhnout právě v čas, aby je trosky nepohřbili dole. Když se prach usadil, spatřili trojici z Listové, jak hledí vyvalenýma očima na chodbu. Byla úplně zasypané, ve stropě další díra do druhého patra.
„Vrchem se tam dostaneme po dalším schodišti,“ podotkl černovlásek.
„To...není právě dobrý nápad...“ Kankurou se postavil a zadíval se do trosek před nimi. „Pokud to Gaara myslí až takhle vážně...raději -“
„A to si říkáte tým?!“ Naruto se na ně zadíval jako na blázny.
„Správně...ať už chce Sewa nebo ne, ta věc na krku ji ovlivnila tak, že bych ji podle chování nepoznala...tohle nebyla její volba.“ Růžovovlasá kunoichi se narovnala a oprášila si z ramen prach. „Je jedno, co řekla.“
Naruto se na ni zvesela usmál, a jako první vyskočil zase zpátky nahoru. Po něm i další dva z Listové, zatímco píseční ninjové zůstali stát dole.
„Temari...?“ Kankurou bezradně obrátil pohled na svou starší sestru. Ta jen zavrtěla hlavou.
„Nevím, co je s tou holkou, že o ní mluví jako o nesvéprávné, ale Gaara to myslel vážně. Nebudeme do toho zasahovat.“ S povzdychem si dala vějíř zpátky na záda; v době, kdy se strop hroutil ho instinktivně stáhla ze zad, ale nějak nedošlo k jeho použití.
„My nemáme na výběr.“

Uskočila jednomu písečnému bodci, díky čemuž se dostala zase o kousek blíž z červenovláskovi, okolo kterého písek vířil čím dál rychleji. Napůl vůbec nechápala, co dělá. Napůl vůbec nechtěla být tady a bojovat s ním. A přitom věděla, že tohle všechno napůl chce, že to všechno napůl chápe. Proč? Jistě, to byla jedniná věc, co tahle nechápající půlka pochopila. Každý v sobě má špatnou stránku. Hodně zlou. U někoho se nikdy neukáže. Ale u ní ji probrala ta pečeť. Věděla, že pokud to tak půjde dál, pokud to tak potrvá ještě chvíli, už to nezmění. Ale zároveň v sobě nenacházela sílu, aby pečeť zastavila.
V duchu si povzdychla.
Co mám dělat? Nemůžu se nechat zabít. Ale, to znamená, nechat tu pečeť vyhrát. A předtím...vrátila se v duchu ke zbytku týmu sedm, nemůžu je do tohohle zatáhnout. Sakuru málem zabil. Nikdy bych si to neodpustila.
Spustila ruce podél těla, zatímco se mu zpříma zahleděla do očí. Další z písečných bodců právě vyrazil vpřed. Měla pár vteřin na to, aby ho stihla zastavit, právě ve chvíli, kdy odněkud náhle přiběhl tým sedm. Tentokrát se jí podařilo brát jejich přítomnost dost nedůležitou na to, aby ji to nevyvedlo ze soustředění. Stačila bodec zastavit sotva metr od ní.
To bylo těsný...
Co si myslíš, že děláš?! Skrz Gaarovu mysl se rozezněl řev Ichibiho. Ubohá lidská holko!
Dost ubohá na to, abych tě zastavila? Pošklebovala se mu v duchu, zatímco přinutila písek se pomalu sesypat na zem.

„Co...jak...eh...“ Naruto nechápavě zíral na výjev, co se před nimi ukázal. Bodec, který se zastavil těsně před Sewou se rozsypal na zem. „Jakto, že -“
„To udělala ona,“ přerušil ho Sasuke. Sledoval, jak se Sewiny ruce zvedly, přestože se její výraz ani trochu nezměnil. Ani netušil, co musela přemáhat, aby mohla ruce zvednout. Bylo těžké stát tak sama o sobě, když se snažila zamezit síle Ichibiho. Jeho vědomí bylo neuspořádané a plné tmavých hlubin, v kterých se mohla chytit. Nemohla nahlížet do jeho mysli jinak, než skrz tu Gaarovu. Vlastně jí ho bylo opravdu líto.
Pomalu, ale jistě udělala první pečeť. Pak následovaly ještě čtyři další, než je zakončila jinou, která neměla označení u žádného elementu.
„Co je to za pečeť?“ Sakura přimhouřila oči. „Vypadá stejně jako ta, co udělala tehdy při chuuninských zkouškách...což by znamenalo, že -“
Než stačila dokončit svou větu, rozlehl se poschodím bolestný křik; červenovlásek klesl na kolena a tiskl si ruce ke spánkům v marné snaze, zabránit těm bodavým střípkům útočit na jeho mysl.
Sewa na okamžik zavrávorala, když pečeť na ramenní bolestně zatepala. V příští chvíli, aniž by to chtěla udělat, se rozběhla proti Gaarovi. Jakmile se přestala soustředit, její technika ztratila svůj účinek, ale měla dost času na to, aby se dostala až těsně k němu, příčemž už se jí okolo pravé ruky formovala zlatavá chakra, do jakéhosi špičatého výstupku.
To ne...tohle nemůžu udělat!
Jen silou vůle se jí podařilo zastavit se těsně přetím, než by ho stačila probodnout. Mezitím už se stačil písek vrátit zpátky ke Gaarovi.
„Proč jsi se zastavila? Proč?“ Sledoval ji chladnýma očima bez citu. „Už vím. Nikdy jsi nikoho nezabila. Proto...teď mi nestojíš za to, abych tě zabil.“
V příští chvíli její ruka sama od sebe vyrazila vpřed, přičemž jí stačil tak tak uhnout – jediné, co usekla, byl pramen rudých vlasů, než s ní v příští chvíli písek opět prohodil přes půl chodby. Červenovlásek pouze zavrtěl hlavou a obrátil se k odchodu. Sewa něco takového přijala jako konečnou domluvu, ale její tělo jakoby jednalo za ni, bez jejího svolení. Napřáhla se, aby za ním poslala jednu z chakrových čepelí, ale její ruku zarazila něčí jiná. Bez rozmyslu sekla rukou za sebe, teprve potom se obrátila.
Na chvíli jen bez dechu stála. Zlatavá čepel proletěla okolo zamýšleného cíle do následjící stěny. Ten, kdo ji chytil a koho by bez bleskového uhnutí zabila, byl Sasuke. Ten pro změnu nevěřícně zíral na ni.
„Tos mě vážně chtěla zabít?“
„J-já...nevím, co dělám...“ na okamžik zatoužila seknout rukou ještě jednou.
Ne! Už ne! Už nikdy se nenechám tímhle ovládnout!
Pevně zavřela oči, když se začala pečeť vracet zpátky ke svému zdroji na jejím krku. Když pozvolna zmizela a Prokletá pečeť na jejím krku zase schládla, zatočila se Sewě hlava; úplně ztratila všechnu energii, na chvíli se ani neudržela na nohou a byla by se sesypala na zem, kdyby ji Sasuke nedržel. To už k nim přiběhl Naruto a podepřel Sewu z druhé strany.
„V pořádku? Nahnalas nám strach, fakt že jo, dattebayo!“
„Ne...myslím, že jsem v pořádku,“ řekla a slabě se na něj usmála. V duchu ale byla strašně nejistá.
Opravdu?
Ani se nemusela otáčet, aby věděla, že ty černé oči mají poprvé výraz, který u něj nikdy nespatřila; starostlivost.
Bylo to tak tak. Málem jsem nad tou pečetí prohrála.
Ačkoliv Sakura s Narutem něco říkali a k nim se konečně zpod trosek či z jiných částí chodby dostali různí obyvatelné nemocice, ačkoliv ji pomalu pustil, v myšlenkách žili dál jen jeden pro druhého, neslyšeli nikoho okolo.
Je dobře, že jsi neprohrála.
Vzhlédla. Usmíval se.
Opravdu by to byla škoda.

Blonďatá dívka, sedící na hlavě čtvrtého Hokage, vytesané do skály, s koleny u sebe a očima zavřenýma, zvedla hlavu a zadívala se k nemocnici. Vedle ní stáli další tři lidé.
„Takže?“ Druhá žena, o mnoho let starší, ačkoliv vypadala podobně jako sedící dívka, k ní sklopila zrak.
„Ne. Ani, když jste použil tolik chakry na její pečeť, Orochimaru-sama,“ dívka se obrátila na nejvyššího ze stojících lidí, který zamyšleně hleděl do dálky.
„Ani tak ne? Pozoruhodné. Velmi dobré...“ Černovlasý muž se otočil a zmizel pryč. Šedovlasý mladík, který stál doteď vedle, si narovnal brýle a pohlédl na dvě ženy vedle. Ta starší se mračila, zatímco ta mladší se usmívala.
„To přece není možné.“
„Vždycky jsem vám to říkala, matko. A navíc...ona dokáže používat techniky Akikazeů. Naše techniky. Něco, co nedovedu ani já...měla jste mě tehdy poslechnout.“
„Nebuď na mě drzá, Fukako.“
Blonďatá dívka se pobaveně zašklebila. „Omlouvám se.“
Ale přesto...jsi šikovná, sestřičko. Až moc na to, aby to mohlo skončit dobře.