Přátelství či zrada? 02

Roko běžela dál,ale přes slzy neviděla na cestu. Oni mě nikdy nevezmou takovou jaká sem, tak proč se snažit. Konečně doběhla k sobě domů a zalezla do jednoho z pokojů. Rozbrečela se do polštáře, připadala si ještě víc nepotřebná. Napadlo ji, jestli by nemohlo být něco ve sbírce svitků rodiny Takumi.
Hned běžela do knihovny.
,,Prosim, kde jsou sbírky technik jednotlivých klanů?'' Zeptala se paní za pultem.
,,Jsou tam za rohem Roko. Z jakýho, že to si klanu?''
,,Takumi.''
,, Hmm, Takumi?! Tak to si poslední člen, co? No nic. Najdeš to těsně pře účkem.'' Poděkovala knihovnici, ještě než došla k oddělení T zaslechla:
,, Taky bysme už ty techniky mohli zničit. Uchiha klan téměř zanikl a pokud se sem někdy Sasuke, tak se o ně stejně nebude zajímat. Jenže Tsunade mě s tim vždycky vykopne.''
Zvláštní ženská vždycky mě nějak překvapí. Jediný co furt nechápu, proč všichni furt nesnášej Uchihy, dyť jsou minulostí. Je sice fakt, že nesnášim taky jednoho,ale takhle se mstít. Kdyby mě ten zmetek Madara taky furt nestrašil.
,,Tady to je...'' a nahlas četla štítky
,,... Tatami, Tobitake, Toriichi, Tsukir, Tsurugi, Ta-Takumi.''
Listovala tedy dál ve svitcích, jenže nic nemohla najít, psalo většinou jenom o začátcích základních technik. Povzdechla si
,, Copak nemáme žádný kekkei genkai?'' Stejně to nevzdala,až konečně našla to co hledala.
,,Kinjutsu rodu Takumi!'' Rychle svitek popadla a běžela zpátky k pultu.
,,Hele, tohle si nemůžeš pujčit. Krom toho zavíráme.'' Řekla nekopromisně knihovnice.
,, Paní Akemi. Přece mi dovolíte. Víte jak často sem chodim kvůli historii. Nechcete mi snad odepřít informace o mojí rodině. Prosim.'' Chvíly to vypadalo, že se nic nestane.
,, Tak jo, ale tohle je naposledy Roko.'' Zavískla.
,, Arigato gozaimasu,paní Akemi.'' A radostně se roběhlazpátky do domu.
Teprve teď se do svitky pořádně začetla. Ani nemusela jít k obsahu. Připravovala svíčky do kruhu a dovnitř nakreslila křídou znak.

Vzduch svištěl, jak rychle tvořila ruční pečetě: had, kůň, pták, krysa, pes, králík, ovce, prase, had.
,, Slyšte má slova a mé steny, duchové mrtvích z druhé strany. Zjevte se po mé pravici, překročte věčnou hranici.'' Rozpálila se jí však hruď a nemohla pokračovat. Proč to nešlo hned na poprvý, musim to zkusit znova.
,, Mami, tati. No konečně, jakto, že to nešlo hned na poprvý?",,Víš nejdří si musela..., ale to je jedno, s čim potřebuješ pomoct, proto si nás přece zavolala?!" Na pár minut, kvůli tomu nastalo ticho. A jenom vánek pohyboval s listy ze stromu vedle okna.
,, Víte, připadám si neustále osamělá a nikdo se se mnou kromě kluků moc nebaví." A oba ji začly utěšovat a vysvětlovat, jenže už se blížila doba svítání a oni museli už odejít, zpět do říše mrtvých. Ještě než odešli řekli jí:
,, Neboj vždy nás můžeš přivolat zpět a využít naši jak duševní, tak i fyzickou sílu, kterou jsme měli ještě v době života. A poslední věc máš staršího sourozence, ale museli jsme ho ukrýt kvůli Madarovi. Je v zemi vody, najdeš ho v zapadlé vesničce jménem Toshimura a jmenuje se Morio. Je rolník, takže si dávej pozor co mu řekneš." Zmizeli v dýmu modrého kouře.

Iruka hledal Joyu nebo alespoň Sakuru. V kouři nikoho na stovky metrů však neviděl. Začal volat. Nic. Slyšel jen ozvěnu. Nakonec se schoulilna zemi do klubíčka a znova se rozplakal. Znova litoval sám sebe, Roko, Tsunade a spoustu dalších. Nedokázal se zvednout a jít dál, zatím ne. Byl příliš rozechvělý. Uvědomoval si svou pýchu až teď, když bylo teměř pozdě.