Jako Romeo a Julie 07- Alternative

„Já se bojím, co když ho nezachráníme?“ Shino se, se strachem otočila na sestru a sledovala jejich lidi jak stojí před bitvou.
„Když zemře Toshi, zabiju já tebe a jeho taky. Nenávidím tě za tvé pošetilství namluvit si Uchihu a nenávidím jeho za touhu vedení klanu… Všechny tři, ať si vás vezme peklo, hlavně když přežije Toshi.“ Křikla Honoru. Shino vnímala jak se všechno rozjelo, ony dvě a další dva muži proklouzli dozadu a pustili Asutu, ostatní se snažili zabránit pohromě. Jediný kdo by to dokázal by byl Asuta a on to věděl.
„Nedovolím ti tam jít a postavit se Saitovi. Prosím Asuto nedělej to.“ Prosila ho Shinomori, ale marně.
„Shinomori, lásko, já jsem strůjce toho všeho a nemohu utéct jen tak, to prostě nejde. Já ochráním nás dva, dočkáš se mě.“ Asuta ji políbil a šel se postavit Saitovi.
„Asuto, ty blázne…“ křikla Honoru a objala sestru, která vypadala na zhroucení. Shino sledovala svého muže, jak se jde nechat dobrovolně zabít. Znala ho, dlouho netrénoval, unavil se ještě přes den a nenabral síly a teď… Saito ho zabije, znělo jí to v hlavě jako ozvěna.
„Vzdej se ty drzý skrčku, vzdej se mé Shino a já tě nechám žít!“ křičel Saito a zuřivě do Asuty kopal.
„Radši zemřu, než ti ji dobrovolně předám. Shinomori je moje žena a to změníš jen mou smrtí.“ Asuta se jen tak držel na nohou, už mu docházeli síly, ale kdykoli se podíval na Shinomoriinu tvář posetou slzami jako drahokamy, sevřelo se mu srdce bolestí a dodalo mu to síly.
„Jak si přeješ.“ Zasmál se Saito a z pouzdra vytáhl shurikeny. Asutovi se sevřel hrudník. Je po mně. Nemám dost síly vyhnout se jeho zbraním, ani s pomocí sharinganu. On do mě vidí, ale já mohu odpovídat jen jeho pohyby, proti kterým nic nezmohu. Zmocňovala se ho beznaděje, když tu mu kdosi hodil stejné pouzdro a mohli po sobě házet shurikeny a bojovat kunai. I tuto část Shino přetrpěla. Její srdce splašeně bilo, hrdlo se svíralo bolestí a šíleně pálilo, jako kdyby jí na hrudi ležel rozžhavený kámen. Stěží se držela na nohou a v zoufalství pozorovala dva muže před sebou. Jednoho nenáviděla, druhého milovala. Najednou viděla něco co jí pevně přikovalo k zemi a rozdrtilo srdce na prach. Nemohla ani křičet ani brečet, mohla jen stát a sledovat tu rychlost, tu smrtelnou rychlost a bát se. Saito s vražedným úšklebkem zabodával do Asutova těla své ruce a jedno po druhém zavíral body jeho chakry. Neschopen férového boje se rozhodl i pro zakázanou techniku a dvěma správnými údery rozdrtil Asutovy plíce, srdce a rozdrásal orgány. Asuto vykřikl a vyplivl krev.
„Ne! Asuto, ne! Lásko!“ Shino se konečně zvedla a celá zoufalá se k němu rozeběhla… „Bože, Asuto, vstaň… vstaň, nesmíš umřít. Lásko, máš se stát tátou, ty to nevzdáš.“ Její slzy dopadaly na jeho tělo. Tělo, které bylo zevnitř roztrhané a které bránilo duchu rozvinout se.
„Miluju tě Shino.“ Zašeptal Asuta. Jen Shino ho slyšela, přes křik ostatních a brek jeho matky a žen z rodiny. Sledovala, jak se otáčí a zvedá. Do srdce se jí vetřelo bolestivé zjištění, on ji zachrání a zemře. Cítila jak je zevnitř drásána i ona. Nemohla zastavit slzy a nevěděla co by mohla udělat a to zoufalství bylo nejhorší, horší než jakákoli bolest.
„Zemři Saito.“ Zašeptal Asuta a s přepětím vlastních se rozběhl k Saitovi. Ten se ani nestihl vzpamatovat a ve svém krku ucítil chladivou čepel kunaie.
Shinomori vykřikla, když viděla Asutu padat k zemi a na něj Saita. „Asuto!“ křičela a konečně se zvedla a jeho sevřela v náručí. Poslední nádech a výdech., Asuta se musel přemoct k poslední větě.
„A- ať se jme… jmenuje O-Obito… byl… to můj dědeček… Miluju tě Shino… Te-ď jsi volná.“ Sípal Asuta a snažil se nevydechnou naposledy, stále se snažil dýchat.
„Bože, Asuto nevzdávej to, hlavně to nevzdávej, bude to dobrý…“ Shinomori brečela, ale už bylo pozdě.
„Shino!“ křikla Honoru a objala ji, i ostatní ji objaly.
„Ty, zabili jste mi syna… to.“ Tourou byl vzteky bez sebe, ale Shino se zvedla a přistoupila k němu.
„Pane, vidíte mě. Já jsem žena vašeho syna a jsem po něm vdova s pohrobkem, to poslední co jsem kdy chtěla bylo, aby váš syn zemřel. Nemuselo se to stát nebýt těch hloupých sporů. Máte kolem sebe lidi, kteří to chtějí zrušit, ale vy jste všichni tak slepí, tak zaslepení touhou po moci a po odplatě. Vidíte kam vás ta vaše odplata dohnala? Saito chtěl náš klan, Saito chtěl mě a chtěl dostat vás, protože vás nenáviděl. Bylo to výchovou. Někdo takový je u nás i u vás a já se ptám, kolik lidí ještě musí zemřít, abychom konečně uzavřeli příměří. Má zemřít mé dítě, nebo další muži? Řekněte Uchihové a Hyuugové.“ Křičela Shinomori podpíraná Honoru.
„Shino má pravdu. Tyto spory jsou hloupé. Kato, vždycky jsem ti chtěl říct, že tě miluju.“ Imichi, jeden z mužů, kteří jim dělali ochranu při osvobozování Asuty, vystoupil z davu.
„Přesně. Shino má naprostou pravdu, kolik nás musí ještě zemřít? Kolik nás bude naše děti vychovávat v nesváru?“
„Nechte toho, já vím. Shinomori, holčičko pojď ke mně.“ Tourou objal Shinomori a jako svou dceru ji přijal do rodiny. Konečně se uzavřel mír a obě rodiny mohli v klidu žít.
A co Shino a její děťátko? Bůh chtěl, aby se Asutovi narodil syn, Obito. Ztřeštěný chlapec s touhou bez nadání. Obětavý a přátelský kluk, který pro přátelé a svobodu obětoval život.