Blbá minulost část9: hostinec

„Ramen, ramen, ramen, prosím já chci ramen,“ prosil pořád dokola Naruto. Včera sežral poslední misku Ramenu.
„Kéž, bytu byla Shion, ta by ho alespoň převedla na jiné myšlení,“ řekl Sasuke a díval se na nějakou skálu.
„Pech, no co už brzy dojdeme do menšího hostince. Jednou jsem tam malé holce zachránil život, ale to by bylo na dlouho a se Shion, máš pravdu aspoň chvíli by nemusel mluvit O TOM RAMENU!“ zařval na Naruta, Kabuto. Naruto, se na něj smutně podíval. Ještě chvíli šli po cestě, než skutečně narazili na hostinec. Nikdo nebyl venku, tak šli dovnitř. Bylo tam spoustu židlí. Vevnitř, byl 48letý chlap. Chvíli se díval na svoje hosty a pak se jeho tvář, úplně změnila, byl šťastný.
„Konečně po měsíci někdo přišel, jmenuji se Asabara Soichiro, a……….je Yakushi Kabuto. Dlouho jsem vás neviděl, vlastně od té doby co jste vyléčil, mojí dceru,“ hostinský dál na ně mluvil. Kabuto, tomu přestával dávat pozornost.
„Namiko! Namiko! Pojď sem, máme tu hosty!“ volal Soichiro, svojí dceru.
„No konečně, že jsem………“ začala Namiko, než si všimla Kabuta. Namiko, měla 15 let a měla blonďaté vlasy a hnědé oči. Normální klu, by jí hned bral. Namiko, rychle přiběhla ke Kabutovi a objala ho.
„CO to dělá? Možná mně chce poděkovat, že jsem jí tehdy uzdravil“ pomyslel si Kabuto. Když, si na to vzpomněl, připadalo mu to jako včera.

Po útoku na Listovou, se Kabuto rozdělil od ostatních. Písečná, v té době ještě nevěděla, že čtvrtý Kazekage je mrtvý. Tehdy se s Bakim rozloučil, v přátelským po prvý a naposled. Tehdy zamířil touhle cestou do Orochimaroví skrýše. Tehdy, když šel kolem tohohle domu, uslyšel výkřik. Kabuto, vtrhl do domu s kunaiem. Našel jen plačící matku a Soichira, když se jich zeptal, co se stalo, řekli mu že jejich dítě je vážně nemocný. Kabuto, věděl, že se nemůže dlouho zdržet Orochimaru, prostě čekal. Tehdy Namiko, bylo jen 11 let. Rychle se dal do léčení. Celý den jí léčil, nakonec jí tím přece jen zachránil, život a než odešel, otevřela své oči a podívala se na něj. Asi si ho zapamatovala.

„Jídlo je skvělé, pane,“ usmál se Sasuke.
„Ano děkuji, jestli chcete, můžete se tu na noc ubytovat a vše zdarma,“ usmíval se Soichiro.
„To nemůžeme přijmout, musíme zaplatit,“ poznamenal Kabuto a Naruto se na něj vražedně podíval.
„Tak jo, ale nerad to dělám někomu kdo mi zachránil Namiko,“ zesmutněl Soichiro. Kabuto, jen přikývl a podíval se na Sakuru, která nad něčím přemýšlela. Pak nad Sasukem, který si něco povídal s Narutem a pak na Riku, která vražedně koukala na Namiko. No a jak se zdálo, Namiko, ihned pochopila proč na ní Riku, vražedně kouká a tak jí to začala oplácet.
Naštěstí si toho Sasuke moc nevšímal.
„A to jsem si myslel, že u ženských bude jedině, velký favorit Sasuke, co to má sakra znamenat?“ pomyslel si Kabuto.

Celý den strávili v hostinci. Za pokoje nakonec i přes menší hádku zaplatili. No Naruto, byl proti tomu aby platili a Soichiro, taky. Kabuto, se naštval a řekl, že jestli nezaplatí, tak boudou spát venku. Naruto, radši sklapl a Soichiro, se zatvářil zklamaně.
„Naruto, nevíš proč tolik, Kabuto chce zaplatit?“ zeptal se Sasuke.
„Jak to mám vědět, radši bych věděl, proč si objednal jeden pokoj jen pro sebe, když jsem se tam pokusil vejít bylo zamčeno,“ usmál se Naruto.

„Tak ježíš, proč musím spát zrovna tady,“ řekla naštvaně Sakura. Oba postele byli zničené. Namiko, je sem dovedla, že prý již lepší pokoj nemají.
„TO určitě ta malá coura udělala na schval,“ zavrčela naštvaně Riku.
„Nevíš proč by to dělala?“ zeptala se Sakura.
„Určitě si myslí, že Kabuta miluji,“ odpověděla Riku.
„Neříkej, že to tak není, viděla jsem tě jak na něj koukáš, ale nechci abys ranila Sasukeho,“ zamračila se Sakura.
„Je to těžký,“ povzdychla si Riku a lehla si na postel.

Kabuto, jen tak ležel na posteli, když se ozvalo zaklepání.
„Kabuto, otevřete,“ ozvalo se ze dveří, Soichiro asi po něm zas něco chtěl. Kabuto, otevřel dveře.
Vy jste dobrý lékař, kdybych vás mohl požádat dokázal byste vrátit, život mé ženě?“ zeptal se Soichiro.
„Jak jsem si myslel, jeho žena je mrtvá,“ pomyslel si Kabuto a pak odpověděl: „bohužel, na to moje ninjutsu nestačí. Možná by to zvládl nositel Rinneganu, ale myslím, že jen kdyby umřela tak před pár hodinami.“
„Aha škoda, ona umřela před třemi lety na nemoc co měla Namiko,“ řekl Soichiro a Kabuto, se na něj překvapeně podíval.
„DO háje, měl jsem tu zůstat trochu déle,“ zamračil se Kabuto.
„S toho si nic nedělej, stává se,“ usmál se Soichiro a odešel. Kabuto, se chvíli díval za ním a pak se podíval ven s okna. Najednou se ozvalo další zaklepání a dovnitř vstoupila Namiko.

„Asi půjdu navštívit Kabuta,“ oznámila Riku a šla, i když věděla, že to co jí včera řekl, Kabuto nebylo pěkný, ale v duchu si přála, aby to nebyla pravda, prostě musela zjistit, co k ní skutečně Kabuto, cítí protože mu v tomhle nevěřila. Dveře do jeho pokoje, byli otevřené. Podívala se kdo tam je a uviděla Namiko. Ti dva se o něčem bavili, nevěděla o čem, ale jak se Namiko, ale pochopila, že on byl celou dobu zamilovaný do tyhle holky a proto sem přišli. Riku, odešla pryč.