Záhada tváře - 19.kapitola - Rozhovory o citech, které bolí

Všichni tři přátelé se sešli u Sasukeho doma, kde měli jistotu, že je nikdo nebude odposlouchávat. Přece jen do Uchiha čtvrti moc lidí nechodilo.
Naruto a Sakura už se z Tenshiiným odchodem celkem vyrovnali, protože slíbila, že se vrátí, ale Sasuke se pořád díval ven z okna a byl smutný. Velmi smutný.
"Bylo hezké, že se za Tenshi-san všichni postavili," poznamenal Naruto. Sakura souhlasně pokývala hlavou a Sasuke se na něj udiveně podíval.
"Jo to bylo, ale pořádně jsem se lekl," ucedil skrz zuby Sasuke. Všichni tři se rozesmáli a nálada se smíchem trochu uvolnila.
"Vlastně ti zachránila život… divím se jí… já bych to neudělala," řekla Sakura.
"Cože?!" Naruto se Sasukem zároveň vykulili oči na svou kamarádku s růžovými vlasy. Tvářila se vážně, a tak neměli důvod jí nevěřit. Z toho jim přeběhl mráz po zádech.
"Hmm… neslyšeli jste, co o tobě, Sasuke, říkala. A jak se u toho tvářila…" vzpomínala Sakura. "Myslím si, že tě nenávidí z celého srdce. A přesto své přátele nepoštvala proti tobě."
"Ty bys to udělala? Někomu koho nenávidíš?" nechápal Naruto.
"Nevím… no… možná bych ho zmlátila sama. To spíš. A její reakce mě tím víc udivuje… mohla tě zabít po celou tu dobu, co jsi tady! Vzhledem k tomu, co si o tobě myslí bych se jí ani nedivila!" Sakura se pozorně dívala na Sasukeho. A viděla bolest v jeho očích. Jenže co ta byla v porovnání s tím, jak se cítila Tenshi!
"Ale proč mě nenávidí?" zeptal se jí Sasuke. Podíval se kamarádce do očí.
Sakura sklopila svůj pohled a zamyslela se… mohla mu to říct?! Neublíží mu tak?! A neublíží tak jí?!
"Víš… jak jsi nám vyprávěl o tom, jak jste se viděli naposledy… když tam vtrhla Karin a nazývala tě miláčkem?" optala se ho Sakura, Sasuke kývl, ale ona to viděla jen periferně, protože se stále dívala na zem. "Tenshi si myslí… že po celou dobu, co jsi byl s ní jsi měl něco s Karin."
"Ale já neměl…" chtěl něco namítnout Sasuke, jenže Sakura zvedla ruku a tak ho zarazila.
"Ano, to víme všichni… i ona…" kývla hlavou Sakura.
"Tak proč…" nechápal Sasuke. Ale Sakura k němu zvedla oči a přísně se na něj podívala.
"Moc se změnila od té doby, co se to stalo… hrozně moc. Trpěla a nejhorší je to, že trpěla sama. Nikomu se s ničím nesvěřila… a snažila se s tím vyrovnat po svém. Jenže jinak to nemohla udělat, protože nikomu nevěřila ani se nesvěřila… a tak… teď už je pozdě, jak sama řekla. Vyrovnala se s tím a vzala to jako hotovou věc. Nechce se už o tom s nikým bavit," prozradila Sakura. A pak už to nešlo vzít zpět. Ale nelitovala toho, že mu to řekla. Aspoň Tenshi pochopil. I když jen z části.
"Myslíš, že u ní mám ještě nějakou šanci?" optal se jí po chvilce ticha Sasuke.
"Pokud se vrátí ta stará Tenshi, tak jo," prozradil Naruto.
"Jak se 'vrátí stará Tenshi'? Co se stalo?" nechápavě si blonďáka změřil Sasuke. Naruto se na něj unaveně podíval.
"Všechno to, co řekla Sakura. Na Tenshi se to hrozně moc podepsalo. Řekl bych, že už nikomu nevěří… a dlouho ani nebude. Moc se změnila. Muselo by se stát něco hodně podstatného, aby změnila svůj názor," odpověděl Naruto. "Ale všechno jsou to jen dohady. V poslední době si s ní nejsem moc blízký… vlastně od doby, co ses vrátil."
"Jak to myslíš?" zeptal se Sasuke Naruta. Pomalu si začínal uvědomovat, co všechno Karin způsobila… a toužil ji zabít. Aby se jí za tohle pomstil. Podobné myšlenky měli i Naruto se Sakurou.
"Moc se se mnou nebavila… řekl bych, že s nikým. A už zásadně nesundávala tu svou masku… to bylo to nejhorší, protože když jí bylo vidět do očí, dalo se lehce uhádnout na co myslí, ale takhle to bylo těžší," pokrčil rameny Naruto.
"Sakuro?" podíval se Sasuke tázavě na zelenookou dívku. Všiml si, jak se zamyslela a vzpomínala.
"No vlastně… kvůli tobě se se mnou začala bavit," řekla Sakura.
"Cože?!" podivili se oba její přátelé zároveň.
"Jo, bylo to, před tou naší společnou misí… když jsme tam na vás dva čekaly," řekla Sakura a všimla si, jak Sasuke mírně zrudl, protože si vzpomněl, že tehdy se choval jako pitomec. "Z ničeho nic se mě zeptala, jestli ji Sasuke nenávidí. Já jsem jí řekla, žes mi pověděl, že ti nevadí, když se s tebou nebaví. Zamyslela se, a pak řekla, že vypadáš naštvaný, když jsi v její blízkosti. Nějak jsem jí na to odpověděla ve smyslu, že za to může závist. Dál už jsme to neřešily, jen ona mi ještě poděkovala."
"Nic víc?" zajímalo Naruta. Tohle ho zaujalo. Předtím mu to Sakura nikdy neřekla. Ani Sasukemu.
"No pak už tam byl jenom brblal… tos už tam byl i ty," pokrčila rameny Sakura.
"Brblal?" podivil se Sasuke.
"Jo, protože jsi nepřicházel, tak Tenshi navrhla, abychom šli bez tebe. A nazvala tě brblalem… to nás oba rozesmálo," usmál se Naruto nad legrační vzpomínkou.
"Jo, jasně. Hahaha!" ucedil skrz zuby Sasuke a sledoval, jak ti dva opět zadržují smích.
"Sakuro?" Naruto najednou zvážněl a otočil se na kamarádku. S jasnou otázkou ve tváři.
"Ano?" odvětila Sakura a uklidnila se. Vypadalo to vážně.
"Co jste spolu s Hinatou (Naruto při tom jménu zrudl) dostali z Tenshi ještě?" optal se jí Naruto. Pak, spolu se Sasukem, pozorně zkoumal její výraz.
"No… vlastně ani nic…" Sakura nemluvila pravdu. To oba dva poznali. Bylo jí to vidět na očích a taky se jim vyhýbala pohledem, aby si toho nevšimli.
"Sakuro…" podíval se na ni přísně Sasuke. "Řekni nám to, prosím."
"Nevím, jestli můžu…" ostýchala se Sakura.
"Proč bys nemohla? My to přece nikomu neřekneme!" ukázal jí zdvižený palec Naruto.
"Vyprávěla nám svůj příběh… celý svůj život…" odvětila Sakura a vzpomínala. Jak bolestně se u toho Tenshi tvářila. Vlastně se jí ale ani nedivila. Měla těžký osud.
"Tak nám ho pověz!" vyzval ji Sasuke.
"Ne!" odsekla rozhodně Sakura.
"Ne?" podivil se Naruto.
"Neřeknu vám to… ať vám to řekne Tenshi. Není vhodné, aby vám to vyprávěl někdo jiný, než ona," namítla Sakura.
"Ta nám to řekne až za hodně dlouho!" odsekl šokovaně Sasuke. Sakura se na něj přísně podívala.
"To není moje starost. Nesmím už ji zradit… nesmím! Copak nechápete, jak pro mě bylo těžké, když se mnou mluvila a pak najednou stejně náhle přestala?! Řekla mi, že se baví jen s lidmi, kterým věří, protože jinak nemůže, aspoň podle toho, co tuším o pravidlech jejího klanu. A se mnou se nebavila…" smutně svěsila hlavu Sakura.
Naruto ji chlácholivě objal a hladil ji po vlasech. Chápal, jak moc je to pro ni těžké. On zažíval to samé.
Sasuke chtěl něco říct, ale tehdy se ozvalo zabouchání na vchodové dveře.
"Kdo to může být?" nechápal Sasuke a šel otevřít. Sakura s Narutem tam zůstali. A po chvilce uslyšeli dutou ránu, jakoby někdo narazil do stěny. Ihned se tam rozběhli.
A spatřili něco, co nečekali… Jiraya stál u dveří a Sasuke se válel pár metrů od něj na zemi a držel se za hlavu.
"Co blbneš?" nechápal Naruto.
"Já?! Já že blbnu?! To kvůli vám je má neteř v ohrožení života!" zařval na ně jako smyslů zbavený Jiraya.
"Cože?" nechápavě si ho přeměřovala Sakura.
"Vydala se domů a možná se nevrátí! Vlastně je celkem pravděpodobné, že se nevrátí, protože klanové zákony se nedají obejít! A i kdyby to přežila, tak se nevrátí do vesnice s tím, že jsou tady ti, kterým důvěřovala a zradili ji. Ano, teď mluvím o vás!" odsekl přísně Jiraya. Ti tři se na něj jenom dívali jako na absolutního blázna.
"My ji nezradili!" namítl Naruto.
"Ale jo, právě vy dva! Vím moc dobře, že jste se pokusili odkrýt její tvář… netušíte, co byste tím způsobili! Ale to není nic proti tomu, že jí tady mladý Uchiha udělal něco, o čem se nechce bavit ani se mnou a to už je co říct!" prohlásil Jiraya. Vždy byl cholerik, jenže se většinou ovládal. Ani Naruto ho takhle neznal.
"Tak nám řekněte, co bysme tím způsobili!" vyzvala ho Sakura.
"To, že by porušila pravidla a to ona nikdy nechtěla! A teď vy dva zmizte… musím si promluvit tady s panem Uchihou o samotě!" vyzval je Jiraya. Oba se báli toho, že by zase mohl začít řvát, a tak mávli Sasukemu a odešli.
Sasuke už stál na nohou a smutně sledoval, jak jeho přátelé odcházejí. Zůstal tam sám jen s pomstychtivým Jirayou a to nebyla moc dobrá kombinace, což si plně uvědomoval.
"Tak a teď mi řekni, co jsi udělal té milé mladé dívce, že se z ní stala nelítostná vražedkyně?" vypálil Jiraya na Sasukeho.
"Cože?" nechápavě se na něj podíval Sasuke. Tohle nečekal. To ji dokázala tak moc změnit jen jediná věc?! Připadala mu čím dál tajemnější.
"No dobře, tak nelítostná vražedkyně úplně ne, ale změnila se. Ta přátelská holka, kterou jsem měl tak rád a která chtěla vždy pro své okolí jen to nejlepší se změnila. Vím jen to, že s tím máš něco společného ty. A taky to, že se do tebe zamilovala. Ale nic víc," povzdechl si Jiraya smutně.
"Pojďme se posadit," vybídl ho Sasuke. Jiraya kývl a Sasuke ho zavedl do kuchyně, kde se oba posadili ke stolu. "Takže… ehm… co se - podle vás - mezi námi stalo?"
"Vlastně nevím… jsem si jistý jen tím, že vám to spolu od jisté doby nefunguje a od té doby se chová neuvěřitelně divně… prostě jinak než dřív. Začala nosit klanovou masku naprosto úmyslně, přestala skoro se všemi mluvit a byla neuvěřitelně smutná…" zamyslel se Jiraya.
"Nevěřím, že je to všechno jen kvůli mně," namítl Sasuke.
"Věř nevěř, já si myslím, že ano… víš, nikdo nezná Tenshi lépe než já. Do jisté doby jsem o ní věděl všechno, i když teď už ne, ale kvůli tomu tu teď nejsem… chci vědět, co se mezi vámi stalo," prohlásil rozhodně Jiraya. Už pevným, nepohnutým hlasem. Sasuke sklopil oči.
"Já… nemůžu za to… nenechá si to vysvětlit," řekl smutně Sasuke.
"Řekni mi co a možná ti s tím zvládnu pomoct," mrkl na něj Jiraya.
"Proč byste to dělal?! Já myslel, že mě nenávidíte!"
"Jó, hochu, to je těžké… má neteř tě měla hrozně moc ráda… a možná ještě má. Její sympatie se přenesly na mě… nedokážu k tobě být hnusný, tak jako když jsem přišel, protože už se ovládám."
"Doufám, že vám to dlouho vydrží."
"Když mě nenaštveš, tak jo!"
"Hmm… budu se snažit."
"Ok… řekneš už mi, proč to mezi vámi skončilo?"
"Vlastně ani sám nevím… řekla mi, že mě miluje… a pak najednou…"
"Počkej, počkej! Řekla ti, že tě miluje a ty nic?" Jiraya začal povážlivě rudnout.
"Byl jsem v polovině věty, kdy jsem jí to chtěl říct taky… že ji miluju víc než svůj život a udělal bych pro ni cokoli! Jenže…" Sasuke byl opět přerušen Jirayou.
"Myslíš to vážně?" Jiraya se na něj pozorně podíval.
"Smrtelně…"
"Tak pokračuj!"
"Vletěla tam Karin a začala na mě řvát jako na svého přítele… než jsem se stihl otočit zpátky k Tenshi, tak už byla pryč… hledal jsem ji, ale nemohl jsem ji najít. Vrátil jsem se do Konohy, abych zapomněl s přáteli, ale vůbec mi to nevyšlo… chci ji mít zase u sebe a chránit ji před zlem celého světa… pořád mě chcete zabít?" Sasuke k němu zvedl oči, které se lehce leskly. Bylo toho na něj příliš. Moc pocitů najednou.
"Ne," zavrtěl hlavou odmítavě Jiraya.
"Škoda… možná by to bylo lepší než tohle živoření bez ní," pokrčil zamyšleně rameny Sasuke.
"Vrátí se," namítl potichu Jiraya.
"Ale ne ke mně! Copak to nechápete?! Chodil jsem kolem ní dost dlouho a ničeho jsem si nevšiml… dokonce jsem ji ignoroval! Je to bez ní tak těžké… bez jistoty, že mě někdo pochopí, že mě podpoří, když budu na dně…" vrtěl hlavou Sasuke a jen stěží zadržoval slzy. "Víte ani mi nic nenaznačila, když jsem byl ve vesnici… měl jsem tolik možností k ní přijít, strhnout jí masku a všechno jí vysvětlit! Ale proč mi nedala tu možnost?! Proč?!"
"Co ti o tom řekla Sakura? Viděl jsem, že se s ní bavila u ní v pokoji," odvětil Jiraya.
"Řekla mi, že Tenshi se se mnou nechtěla bavit… o ničem. A pořád opakovala, že je pozdě… ale já nechápu proč! Nikdy přece není pozdě!"
"Ale je, Sasuke, v tomhle případě je…"
"Jak to myslíte?!"
"No víš, vlastně není tak úplně pozdě a ještě by ti mohla odpustit, ale bude těžké v ní znovu probudit city, které k tobě chovala."
"Nechápu."
"Nedivím se ti… ale víš, jak jsi mi teď popisoval, jak se cítíš… že nemáš jistotu a podporu… tak se Tenshi cítila celý život. Od svého narození se kolem sebe setkávala jen se zhnusením a odporem… nebo spíš nenávistí. I když pomáhala a zachraňovala. Nikdo ji neměl rád. Jen já… a to jsme se spolu stýkali tajně, protože jsem byl vyhoštěn z klanu. Časem se to naučila zvládat a potlačovat, ale jsem si jistý, že někde to stále bylo. I když si našla přátele… nejprve Kazekageho a potom i Naruta, Tsunade, Sakuru a ostatní. No a pak jsi přišel ty… dostala jistotu a dala se ti. Připadala mi neuvěřitelně šťastná a já za to byl rád… tak, že jsem si nevšímal, že se žene do záhuby. Naprosto se ti poddala. No a pak se dozvěděla, že jsi asi měl celou tu dobu poměr s nějakou jinou… v té chvíli se v ní pravděpodobně všechno zlomilo… už ji chápeš?"
"Ano, už asi ano…" kývl hlavou Sasuke. Pak ji složil do rukou. Až nyní si uvědomil, co všechno se vlastně událo.
"Už půjdu… srovnej si to v hlavě… až se vrátí, tak si buď jistý, že ji přesvědčím, aby si s tebou promluvila. Ostatní bude na tobě." Jiraya mu povzbudivě stiskl rameno a pak odešel. Byl rád, že už všechno ví. A Sasuke taky. I když ho to dost zranilo…