Krutý osud Ho no Shagara 14

Shagy se pomalu probírala. S vypětím všech sil pootevřela jedno očko v zápětí druhé. Zkoumavě prohlížela přes mezírky mezi řasami, kde se asi nachází. Z té bílé šmouhy nad ní se vyklubal strop. Pokusila se pootočit do strany, ale její zesláblé tělo silně protestovalo a nedovolilo jí se pohnout ani o centimetr. Náhle se kdesi za dveřmi rozezněl čísi hlas: „Nelítejte po chodbě jak šílení, tady jste v nemocnici.“ Shagaře se v tu chvíli rozeznělo v hlavě tisíc malých zvonků, hlas se jí, jako silná ozvěna, zarýval bolestně do mozku. Nemohla nic dělat hlava třeštila čím dál víc, k tomu se přidalo pálení očí, proto se rozhodla, je raději opět zavřít a co nejrychleji usnout.V nemocnici strávila ještě pár dalších nesnesitelně nudných dnů.
Mezi tím se v Hokageho kanceláři děly věci. Nečekané poctění návštěvou od Orochimaru sama se stalo hlavním tématem číslo jedna. Hokage si lámal hlavu s tím, co mělo znamenat Orochimarovo napadení Shagary, co tím sleduje. Nejspíš jí chtěl přetáhnout na svojí stranu a ona se nenechala, ale v tom případě budeme muset Shagaru chránit a udělat něco aby svůj názor nezměnila. Takovéto myšlenky kolovaly Hokagemu hlavou několik dní, než dospěl k finálnímu řešení.
Nechal si zavolat Hyuugu Hiashiho a začal mu sdělovat plán. Na vůdci klanu byl znát, nesouhlas s Hokageho počínáním, ale vůdci vesnice se neodporuje, proto byl zticha a naslouchal dál. Třetí byl velmi všímavý člověk, tudíž mu skrytá nevole neunikla.
Pravil: „Tobě vadí, že ti strkám do klanu cizáka, že ano Hiashi? Ale oba moc dobře víme, jak se schopnost Byakuganu a sharinganu dědí. Předává se v genech pouze v klanech, z generace na generaci. Jak mi tedy vysvětlíš, její schopnost ovládat obě dvě? Vysvětlení existuje pouze jediné, její předkové pocházejí z obou rodů a jelikož klan Uchiha Itachi vyvraždil, tak zajištění pocitu bezpečí a rodinné pohody zbylo na tebe.“
Po tomto vysvětlení Hiashi už neprotestoval, pouze se zamyslel a v duchu si říkal „Na tom něco je. Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlel.“
Po skončení smrště myšlenek řekl: „Asi bych to měl jít oznámit zbytku klanu a připravit světničku,“ skončil svůj monolog a poté se zeptal: „Mohu již odejít?“
„Ano,“ odvětil laskavě Hokage.
Po Shagařině návratu z nemocnice domů, zažila šok. Dům byl prázdný. „Sakra vykradli mě,“ napadlo jí v první chvíli. Za jejími zády se pohnul stín. Shagy leknutím úplně zapomněla dýchat a stále zesláblé tělo se odporoučelo k zemi. Hiashi se neobtěžoval s probouzením. Hodil si Shagaru přes rameno a šel.
Jaké překvapení Shagaru čekalo, když se probudila v úplně cizím domě v neznámé místnosti. Zvedla se z postele, vyšla na chodbu. Pohlédla ven z okna a spatřila známí urostlí strom. „To je přeci stavení Hyuuga klanu,“ přemítala.
Shagy přebývala v domě již několik týdnů, ale Hokagem předpokládaná idylka rodinného krbu nenastala. Ostatní příslušníci klanu dávali Shagy jasně najevo, že sem nepatří a Shagy zase nijak zvlášť nepásly názory vůdce a jeho výchovné metody, tudíž odporující pohledy a uštěpačné připomínky byly na denním pořádku, proto musela dost často snášet těžké tresty a snažila se být co nejdál odtamtud, co to jen šlo. Bloumala po vesnici a přilehlém okolí.
Tak si takhle okouní po lesíčku, když tu jí do cesty skočí mašloun. Moc dobře věděl, že vyprovokovat boj by bylo příliš nebezpečné, proto nejprve chvilku počkal a když se Shagy neměla k boji, spustil mile: „Nerozmyslela jsi si mojí nabídku?“
Shagy se začala vážně zamýšlet nad těmito slovy, její přesvědčení už nebylo tak pevné jako dřív. V duchu uvažovala: „Co mě tu vlastně drží? Ta hrstka kamarádů, kteří přijdou jen když něco potřebují? Nebo snad klan Hyuuga?“ Užuš se chystala Orochimarovi odpovědět, ale náhle zaznělo kdesi v povzdálí: Shagara sama s kým se to tam vybavujete?“ Shání vás Hiashi sama.“
Orochimaru zase praktikoval urychlené zmizení.
„Sakra pořád mám v patách ty pitomce z klanu, jsou jak pijavice,“ ulevovala si Shagy cestou k sídlu.
Hiasi vypadal mírně dosti v rozladěném stavu. „Ty jsi se zase sešla s Orochimarem?“ Tato slova zazněla do ticha tak chladně až shagaře přeběhl mráz po zádech. „Nedáváš mi jinou možnost,“ pokračoval dále v proslovu. Z čista jasna se za ní objevili dva urostlí chlapi sprovazem. Jeden jí chytl a druhý začal vzpouzející se Shagaře svaovat ruce. Poté jí posadili na židli a přivázali k ní.
Hiashi odeslal oba ven a zůstali spolu v prázdné místnosti sami. Shagy strachy vyskakovalo srdce do krku.
„Milá Shagaro začínáš se stávat nebezpečnou pro tuto vesnici, tudíž jsem se rozhodl, že tě zapečetím prokletou pečetí klanu Hyuuga aby ti znak na tvém čele každý den připomínal kam patříš.
Od té doby chodila Shagy se zahaleným čelem a s vůdcem se už nepřela.

O pár let později
V hlubokém zamyšlení postávám na zápraží Hyuuga sídla, oděv mi lehce povlává v příjemně chladivém vánku a přemítám si události časů minulých. Od tohoto příběhu uplynulo pár let, hodně se změnilo. Mnoho životů poznamenala bolestivá smrt. Zemřel i třetí Hokage. Byly to velmi bolestné a palčivé ztráty. Smrt se v poslední době hlásí až příliš často o slovo a ve chvílích, kdy to všichni nejméně čekají. I mnoho z mých přátel zahynulo v nesmyslných bojích a já musím jít dál. Život mi přidal pár let a uštědřil těžké lekce. Říká se: „Čím je člověk starší tim více nabývá moudrosti,“ ale dost často se moudrost zaměňuje s chytrostí. Já bohužel nejsem ani jedno ani druhé. Moje vědomosti sahají, tak nanejvejš, kde se nejlépe nadlábnout. No a moudrý člověk není ten kdo nedělá chyby, ale ten kdo stejnou chybu neudělá dvakrát. No a jelikož já dělám jednu botu za druhou.
No asi si říkáte proč si tu plácám játra takovými blbinami a poučkami, ale né všechno je takové jaké se zdá na první pohled. Každý si řekne chudák holka, musela prožít takové věci, honí se za ní Orochimaru. Ano honí se stále a k němu se přidaly i Akatsuki, myslí si, že jsem jinchuriki, díky mojí druhé chakře, ale to se šeredně pletou. Matinka přírodička si trošku zašpásovala a propletla dva oběhy dohromady. Nikdo nechápe jak a je velká dřina je oba uhlídat, jedna má v sobě podstatu země a druhá ohně a ta ohnivá část při větší námaze začne čas od času sama od sebe unikat a to pak pěkně bolí a pálí a já jí musím ihned zatáhnout zpět do domečku, jinak mi hrozí smrt na shoření ze vnitř. No všechno nasvědčuje, že se můj osud spolčil proti mně, ale je tomu tak i doopravdy nebo si za něj mohu z části sama? Lidé mě moc nechápali, ale dala jsem jim já možnost aby vůbec mohli chápat?
Nyní se snažím jako správný moudrý člověk neudělat ty samé chyby znovu. Snažím se vycházet s Hiashim jak nejlépe to jen jde, přestala jsem zatajovat části pravdy, protože jeden moudrý stařík mi řekl, že k utužení důvěry je potřeba nic neskrývat, to víte , že když se mě někdo zeptá jak vypadá, tak neodpovím jako stará svraštělá ropucha, ale použiji: „Dnes vypadáte jak kvíteček Tsunade sama, no zde by se to dalo brát i v rámci ochrany vlastního zdraví než jako lež. A najednou se semnou baví mnohem víc lidí i v klanu mám své místo a je mi fajn. Ano stále mi hrozí odrovnání od Akatsuky nebo Orochimara, ale dokud žiji a jsem obklopena přáteli není důvod plakat.

Ending
Když jsi znaven.
Když máš potíže.
Dobrý přítelkem,
Tobě pomůže.

Můžeš stokrát zakopnout.
On nikdy ani jednou,
nenechá tě spadnout.
Odměnu za to nečeká žádnou.

Ref:
Mít přátel pár, chci si přát.
Aby mě měl aspoň někdo rád.
To mi postačí jen.
To je můj skromný sen.

Celý svět je válkami zmítán.
Mír už by byl vítán.
Lidmi násilí cloumá.
Nenávist kolem bloumá.

Každý je peněz chtiví.
Mému přání se diví.
Že nejkrásnější je náruč plná.
To už skoro nikdo nezná.

Ref:
Mít přátel pár, chci si přát.
Aby mě měl aspoň někdo rád.
To mi postačí jen.
To je můj skromný sen.

Poznámky: 

Tak jsme se zdárně dobrali konce. No snad je to i poznat Tuto povídku bych chtěla věnovat člověku který si jí sice nemůže přečíst, protože neměl tolik štěstí jako my a není obdařen darem zraku, ale byl to právě on komu jsem vyprávěla své první příběhy a jemu se tak líbily, že mi řekl abych je napsala a tak jsem ho po deseti letech poslechla a vzniklo tohle jestli bylo dobře, že jsem ho poslechla posuďte sami.

MNOHO DÍKŮ

Chtěla bych poděkovat našemu trojlístku vydavatelek hAnko, Sorafay a Yamatě no Orochi za pevné nervy při čtení a opravě mých chyb.
Lodyze za editaci, kritiku a pomoc s výdejem dílů.
RanDaalovi za prvotní radu jestli vydávat nebo ne
Ano a to nejlepší na konec EroTadeasovi za morální podporu a věčné rýpání a poptávání se po dalších dílech. Ero nebýt tvých urgencí, tak jsem to nejspíš nedopsala