Samota, která bolí – nemusí bolet navždy - 12. část

„-Kočka?- Co to má znamenat? Kakashi, co tím chceš říct?“ Tsunade se zarazila a teď se dívala přímo na Kakashiho, kterého přímo hypnotizovala svým uhrančivým pohledem.
„Ještě nevím. Možná něco málo tuším, ale vše vám řeknu, až si budu stoprocentně jistý odpovědí,“ řekl Kakashi a slovo předal Yamatovi: „Pokud dovolíte, Hokage-sama, rádi bychom odešli. Jakmile zjistíme něco nového, určitě vám dáme vědět.“
„Beru vás za slovo. Kakashi, Yamato... můžete jít.“ Ihned jak Tsunade domluvila, tak oba zmizeli v obláčcích. Hiashi a Nekome se také zvedali, ale Godaime je jen tak nepustila.
„Vy dva ještě nikam nepůjdete. Chci se tě na něco zeptat Hiashi a doufám, že mi řekneš pravdu.“
Hiashi se zatvářil dosti naštvaně, ale raději Tsunade neodporoval a jen kývl hlavou na důkaz souhlasu.
Tsunade se teda zeptala: „Kdo ti poradil provést akci, která měla ověřit Narutovi schopnosti. A ještě mi prosím řekni, jaký je tedy tvůj závěr, co se týče Hinatina a Narutova vztahu?!“
Nastala nepříjemná chvíle ticha, jako za dnešní noc již mnohokrát, ale tahle byla nekonečně dlouhá díky položeným otázkám. Hiashiho zachránila od odpovědi jedna věc. Ve chvíli, kdy chtěl odpovědět na Tsunadim dotaz, do kanceláře rozbitým oknem vletěl sokol, který měl na noze přivázanou zprávu s rudým pruhem. To nebylo moc dobré, něco zlého se totiž děje v Zemi Ohně a někdo potřebuje pomoct... hodně rychle!
Zůstane to opět nedojasněné, nebo jak se Tsunade nakonec rozhodne? Vesnice nebo Země?„Jak mi odpovíš? Hyuuga Hiashi, čekám na tvou odpověď.“
Najednou se kanceláří rozlehla obrovská rána. Všude byla spousta prachu a přes kouř nešlo nic vidět. Něčí kroky se rozléhaly tichou místností. Byly to kroky dvou osob. Co se tu vlastně stalo? Celá budova Hokage se otřásla v základech a jediné co bylo slyšet... nekonečné ticho a křik vesničanů, kteří běželi zjistit co se děje a uhasit rozšiřující se požár, který zahaluje okna budovy.
Všichni shinobi, kteří byli ve vesnici nyní běžely zjistit okolnosti. Než doběhli k místu neštěstí, před nimi se objevilo něco kolem padesátky ninjů, kteří nebyli z Konohy. Neměli čelenky, byli zahaleni v rudě červeném oblečení a jediné co bylo vidět, byly jejich po krvi toužící oči a modrou barvou natřené ruce a obličej.
„Kdo jste a co tu chcete?“ vykřikl Shikamaru, který vedl jednu skupinu.
Mlčeli... Jediné co po jeho slovech udělali, postavili se do bojového postoje s katanou v ruce. Připraveni na krvavý boj, ve kterém nebudou jenom vítězové a poražení, ale vítězové a mrví.
Vyčkávali... Stáli tam, jako sochy vytesané do skály.
„Co se to tu sakra děje?!“ položil si otázku Shikamaru. Všichni by teď byli rádi jinde. U Hokage, protože nikdo nevěděl jak vypadá situace tam.

„Nekome, kam si myslíš že teď jdeš? Nebo ti mám říkat jenom -Neko-?“
„Jak dlouho to víš? Kopírovací ninjo Kakashi!“ zareagoval Nekome zcela v klidu, což Kakashiho dost zaskočilo, ale nedal to na sobě znát a jen dál ho probodával svým Sharinganem.
„Od chvíle, kdy jsem poprvé od těch ninjů slyšel tvoji přezdívku. Bylo mi hned jasné, že jde o tebe a navíc, když v tom mělo být něco s klanem Hyuuga. Bylo to hned jasné.“
„Jsi až moc bystrý Kakashi. Nebojím se tvého Sharinganu. Ty by ses měl bát mých očí. Nebo mé mysli. Nevíš o mně vůbec nic!“
Kakashi stál s ledově chladným výrazem a stále si Nekomeho jen měřil svým bystrým okem a čekal na nějaký pohyb. Nekome si tam však úplně klidně sedl do křesla Hokage a přemýšlel o své situaci.
Hokage se zraněními ležela v bezvědomí v rohu místnosti. Výbuch ji odhodil od místa, kde teď seděl Nekome. Nevypadalo to příliš vážně. Hyuuga Hiashi ležel také na zemi. Celá kancelář byla k nepoznání zničená výbuchem. Mlha vytvořená prachem opadávala. Kakashi věděl o situaci a věděl, že by to neměl příliš prodlužovat, ale v tichosti souhlasil s tím, co řekl Nekome „Nevíš o mně vůbec nic!“ dával tedy velký pozor.
„O co ti jde? A kdo vůbec jsi?“ zeptal se Kakashi.
Nekome se začal smát. „Jak bláhový. Vůbec nevíte o co jde. Nikdo vám nic neřekne a jen spoléháte na to, co vám řekne tady ta ženská..“ ukázal prstem na ležící Tsunade „nedíváte se bokem a myslíte si, že všechno co vidíte je skutečné a pravé. Jak bláhový. Všichni vůbec nemáte o ničem ponětí a to je vaše smrt.“
„Ptám se ještě jednou. O co ti jde a kdo jsi? Hyuuga určitě nejsi, tak kdo?!“
Nekome se opřel o opěradlo křesla, zadíval se Kakashimu hluboko do očí, jakoby hledala konec. „Pořád to stejné stále do kola. Dobrá tedy. Něco málo ti možná říci mohu. Tak tedy máš pravdu, že nejsem Hyuuga. Měl jsem se dostat do Konohy a po nějakou dobu tu být a sledovat dění. Jsem z klanu Namida. Nikde nemáme domov, nikam se nevracíme. Jen chodíme po světě a hledáme místo, kde bychom se mohli konečně usadit. Země Ohně se nám velice zalíbila. To co právě teď vidíš je jen krytí, moje pravá podoba je úplně jiná. To je také naše schopnost.“
„Naše?! Jak to myslíš. Kolik vás vlastně je?“ zeptal se okamžitě Kakashi.