Kam Zaklínači nezabloudí 03

Shikamaru nakoukl do místnosti, kde bělovlasý muž právě zneškodnil dvě stráže ANBU tím, že je udeřil tím třetím.
„Jak to tam vypadá?“ ptala se Sakura.
„Dost nepřehledně,“ šeptal, „právě vyřídil tři ANBU. Teď si klekl na jedno koleno a vypadá to, že vyčkává.“
„Na co?“
„To nevím, ale my čekat nebudeme. Sakuro, jdi do vedlejšího pokoje. Rozbij spojující přepážku. To upoutá jeho pozornost. Já ho chytím stínem a Ino, ty provedeš výměnu mysli a při té příležitosti se mu podíváš do vzpomínek, třeba získáme odpovědi. Sakuro, budeš nás krýt ze zálohy. Je vám to jasné?“
„Jasně,“ odpověděli dívky unisono.

„Jak to bylo dál?“ ptal se Kakashi.
„Zprvu šlo všechno dle plánu. Sakura rozbila zeď. On na ni chtěl zaútočit, ale já ho spoutal stíny. Ino provedla výměnu mysli, jenže musí mít nějakou silnou mentální obranu, protože po pár vteřinách se vrátila do svého těla a omdlela. Chtěl jsem použít škrtící stínovou techniku, nicméně ten chlápek měl i ve stavu v jakém byl neuvěřitelnou sílu a dařilo se mu vzdorovat. Chtěl provést jakousi techniku. Už skládal prsty levé ruky do nějaké pečetě a mířil na mě. Ještě, že Sakura rychle odhadla situaci a praštila ho do hlavy. V tu chvíli se soustředil jen na mě.“
Shikamaru s Kakashim pozorovali sedící postavu přes zrcadlové sklo.
„Jak je na tom Ino?“ zeptal se po chvíli Kakashi.
„Bude v pohodě, jen nečekala, že umí tak mocnou protitechniku, má těžkou migrénu, ale zítra už bude zdravá,“ odpověděl Shikamaru, „vážně, ten chlap je samé překvapení.“
„Myslím, že to ještě není všechno. Můžeš popsat jeho boj? “
„Jen to čeho jsem byl svědkem. Jeho pohyby byly naprosto nepředvídatelné, ale přesné a údery tvrdé. Přitom byl úplně mimo sebe, jeho vědomí se někde toulalo. Bojovaly za něj reflexy a podvědomé reakce. Přirovnal bych to k opilé pěsti. Víte co myslím?“
„Samozřejmě, je to Leeova tajná zbraň. Ty pohyby jsou oříšek i pro sharingan.“
„Až na to, že on byl pod narkotiky a sedativy tak silnými, že by to uspalo slona,“ ozvalo se ode dveří.
„Ah, Sakuro, přišla ses podívat na pacienta nebo na Kakashiho?“ ptal se Shikamaru.
„Na oba. Kdy jste se vrátil, mistře Kakashi?“
„Dnes ráno. Pátá mně ihned pověřila misí s vámi.“
„Takže přebíráte velení?“ chtěla vědět.
„Ne, mám jen pomáhat. Shikamaru nás má na povel.“
„No abych to dokončil,“ přerušil ho jmenovaný. „Přenesli jsme ho do téhle výslechové místnosti, svázali ruce i nohy a nyní čekáme, až se probudí. Měl by se ještě léčit, ale nemůžeme už riskovat.“
„Správně,“ přisvědčila Sakura, „S léky které jsem mu podala se už uzdraví sám. Teda jestli ho znova nepraštím.“
„Snad už bude při smyslech,“ poznamenal Kakashi. „Jak jsou na tom ti ANBU?“
„Jen pár zlomenin, modřin a tak.“
„Zajímalo by mě, proč na ně zaútočil,“ přemýšlel Shikamaru.
„Tak o tom už něco vím,“ pochlubila se Sakura.

„Ostatní jsou na misi a my musíme hlídat tohohle pazdráta,“ posteskla si zamaskovaná postava.
„Tohle je taky mise tak na co si pořád stěžuješ?“ odpověděla mu druhá, stejně oděná postava neodtrhávaje oči od knížky.
„No jo, ale jaká?“ nedal se odbýt první, „hlídáme polomrtvýho chlápka. Tomu já mise neříkám. A ke všemu mě tady otravuje moucha! “
„Tak si jdi stěžovat kapitánovi, uvidíme co ti řekne. No na co čekáš? Je přede dveřma na chodbě třeba ti půjčí biolit“
„No ééé… radši ne.“
První mluvčí zmlkl, ale rozhodně se neuklidnil. Pořád se ošíval, přecházel po místnosti sem a tam. Až to druhý nevydržel.
„No, co je s tebou pořád?“ okřikl ho.
„Ale jen jsem slyšel, proč ho hlídáme. Prej někomu zlámal ruku než ho začal pitvat.“
„No tak to měl za pět minut dvanáct. To je fakt. Po pitvě by už bylo pozdě.“
„Víš, já si prostě myslim, že je to špion kterej jen simuluje. Nechceš ho vyzkoušet?“
„Jak prosím tě?“ ptal se druhý kterého to začalo zajímat.
„No jak asi,“ zatočil v ruce kunaiem a přistoupil k posteli kde klidně oddechoval bělovlasý muž.
„Ne! To nemyslíš vážně!“
„Ale jen ho trochu říznu stejně je samá jizva a nikdo to nepozná,“ nedal se odbýt první.
„Jestli se ho dotkneš, zavolám kapitána.“
„Tak jo, tak jo, teda ty jseš pěknej suchar víš to? Sakra! Jedeš!?“
První hlídač se otočil a chtěl odejít od lůžka, ale opět přiletěla dotěrná moucha a podvědomě se po ní ohnal. Bohužel rukou v níž svíral nůž. Moucha proletěla nad pacientovou tváří a ruka za ní.
CHŇAP!
„Hele ten chlap mě chytnul! No tak pusť! Hej teď otvírá oči! Och můj bože!“
Cizincovy oči byly úplně černé. Nejen panenky, ale i tam, kde normální lidé mají bělmo, byla čerň.
„Co to je?“ snažil se první vyprostit ruku ze sevření, ale bělovlasý mu ji zkroutil tak, že každý jeho pohyb jen zvětšoval bolest. Už se postavil na zem.
Druhý hlídač byl chytřejší: „Kapitáne, pojďte sem!“
„Co se děje!?“ vtrhl do místnosti kapitán.
„Probudil se a chytá ho rapl!“ vysvětloval druhý.
„To zvládnem! Provedu paralýzu jutsu a ty ho srazíš na zem!“
„Jasně! Rychle už ho zvednul nad hlavu!“
ÁÁÁ to nééé!!!

„Pak jsme přišli my. Zbytek znáte. Podle mě je to stejný případ jako incident na pitevně,“ dokončila Sakura vyprávění.
„Takže si to ten ANBU vykoledoval,“ prohlásil Kakashi.
„Vypadá to tak,“ souhlasil Shikamaru.
„Hele už se probouzí!“ zvolala Sakura.
„Dáme mu chvilku a vyslechneme ho. Sakuro, budeš ho sledovat odtud. Půjdete se mnou, mistře Kakashi?“
„Samozřejmě.“