Orochimaru a Anko, pomsta přichází 01

Úvod-Probuzení

Nad Konohou se právě začalo stmívat, když v tom se od hokageho ozvala velká rána.
"Odvolána z funkce? Proč? To nemůžete!" křičela Anko a bouchla do stolu.
"Ale mohu, a také to udělám, mám proto své důvody; poslední dobou jsi byla víc než nesnesitelná, zbytečně agresivní, při poslední misi jsi bezdůvodně zabila tři lidi. Bohužel, Anko, musíš to přijmout tak, jak to je."
"Já... tak dobře, na jak dlouho?"
"Na neurčito a prosím, nevzdaluj se z vesnice, nebo budu nucena dát tě zavřít, ano?"
"Rozumím!" ukončila rozhovor Anko a už bylo slyšet jen prásknutí dveřmi.
Anko dala jako obvykle ruce do kapes u svého hnědého kabátu a přemýšlela.
Co budu dělat? Nic jiného neumím, vždy jsem byla ninjou na plný úvazek, a teď poslední dobou,netuším co se to semnou děje, něco mě donutilo zabít ty lidi, připadalo mi to správné...
Začala jsem pociťovat radost z toho,že někomu ublížím, někoho zabiji, tohle ale nejsem já, všechno to začalo tu noc, co se mi znovu aktivovala proklatá pečeť od Orochimara-sensei.
Anko už stihla dojít ke svému domu, nevnímala nepořádek uvnitř, zamířila jen ke své posteli, kde za chvíli usnula.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kabuto se potácel sem a tam, nemohl skoro chodit, dýchat, bylo nemožné dělit se o jedno tělo ve dvou, možná… možná to byla chyba, zachránit Orochimara tím, že si implantoval kus jeho tkáně…, ale co by pro svého mistra neudělal.
"Sssssprávně, podvol ssee mi Kabutoo, nemááá cennu vzdorovat, sshhhh. Já ssseem Orochimaru, znak nesssmrtelnosti, nezranitelnosssti, obnovyy, nikdo mě nemůže přemocii."
Dlouhé dva týdny musel tohle neustále poslouchat, svoji mysl už neovládal, nad tělem přebíral Orochimaru také kontrolu, ani Kabuto netušil, že je tak mocný, byl jako jed, parazit, který vás postupně ovládne celého, ztratíte sami sebe a nakonec mu budete ještě dobrovolně dávat veškerou svou sílu….
Kabuto/Orochimaru se oblízl, celý zdešený zjistil, že dokonce už mál Orochimarův velký jazyk. Byl konec, spadl na zem a těžce oddechoval, rozloučil se se životem, navždy, obětoval se pro svého jediného blízkého přítele, nikoho jiného tu stejně neměl….
„Aaaanoooo, konečně ti to došlo Kabuto, a já znovu ožiju v plné síle a nakonec si toho sssspratka Sassssukeho podvolím a budu mít jeho sílu. Vlastně mi vše vyšlo, mám nové tělo, s úžasnými regeneračními schopnostmi, skvělou znalostí léků,léčícími schopnostmi a impozantní zásobou chakry. Ale jsem sám, potřebuji někoho k sobě…. Hmmm, kdo ještě žije a je mi nakloněný?
-- Po velice dlouhé odmlce.--
“Ah ano, Anko, ninja s velkým potenciálem, a mou první, speciálně pro ni vyvinutou proklatou pečetí, jak už je to dlouho? Nejméně pět let od našeho posledního setkání, a zhruba dvanáct let od zasazení pečetě, úchvatné, že dokáže žít s pečetí tak dlouho, vsadím se, že moje „smrt“ ji poznamenala, a cítí v sobě kus mě, uvidíme, jestli její pečeť je pořád zablokovaná.“
Orochimaru vstal, napřímil se, zhluboka se nadechl a začal formovat ruční pečetě a znaky.
„罵倒されたシールの復活(Prokletá pečet-Obnova)!!“

Anko se rychle vzpřímila, začala kašlat a plivat krev. Najednou ucítila hrozné teplo vlevo na krku, které se postupně šířilo dál do celého těla. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že Orochimaru nezemřel, a volá své učedníky zpátky k němu, věděla kam jít, přímo ji to táhlo na sever.
Do pěti minut sbalila vše nejdůležitější a uháněla co nejrychleji a zároveň nejtišeji daným směrem.
Vypadala víc než děsivě, hnědý kabát, proužkovaná košile i legíny, a pod tím vším tajemně šedá kůže, purpurové oči, delší vlasy, navíc rudé jako krev.
Cítila,že kdyby chtěla, může ze sebe vypustit mnohem více síly a tak dokončit dílo proklaté pečetě. Byla silná jako nikdy jindy, věděla, že Orochimaru pro ni vždy chtěl to nejlepší, jen ona byla zaslepená pomyslným „dobrem“.
Když se vytrhla z myšlenek, zastavila a rozhlédla se. Byla už slušnou míli za Konohou.