Pomsta Nejimu....

Ten Ten se ráno vzbudila – ležící na zemi, promrzlá na kost a s pořádnou ranní nevolností. Vzepjala se na loktech, aby se mohla podívat na postel, kde poklidně chrápal její manžel. Aby taky ne – měl dvoulůžko celé pro sebe a k tomu ještě všechny peřiny a polštáře. Ten ten se mohla přikrýt maximálně papírovým kapesníkem, i když ani u něj nebylo jisté, že ujde každonoční Velké peřinové loupeži. Usmála se na svou lásku, ale úsměv se jí po chvíli zkřivil ve znechucený škleb, takže musela odběhnout do koupelny a vyzvracet se. Co nejtišeji tam dávila, ale Nejiho by zřejmě nevzbudil ani Vídeňský chlapecký sbor lidových písní. Konečně přišla jakž-takž k sobě, okolo nahého těla si omotala domácí kimono a přešla do kuchyně, aby udělala Nejimu pořádnou snídani. Začala krájením zeleniny, usmažila vejce, uvařila párky a čaj a opekla dva tousty. Rozložila jídlo na stůl, přidala pár čerstvých květin, pro které vyběhla na zahradu a šla manžela vzbudit.

Jemně pošimrala Nejiho po čele.
„Miláčku, vstávej,“ řekla jemným hlasem. Neji ji naprosto ignoroval a dál chrápal jak na lesy.
„Zlatíčko, přijdeš pozdě do práce,“ pokračovala a pomalu mu začala stahovat peřinu přes vypracovanou hruď, na které se mu rýsovaly pevné svaly. Pomalu pootevřel oči a zamžoural na její usměvavou tvář. Ten Ten na něj mrkla a strhla přikrývku úplně. Neji zaštvaně zamával pěstmi směrem k ní.
„Jsi snad pitomá?!“ vykřikl a vyskočil z postele ven.
„Možná. Pojď, máš v kuchyni snídani,“ odvětila ona a podala mu jeho oblečení. S reptáním si ho natáhl a došel nasupeně ke stolu. Při jídle jeho zlost ze vstávání opadla, na což Ten ten čekala, aby mu mohla říct, co plánovala.
„Neji, lásko, miluješ mě?“ zeptala se a klopila při tom oči k hrnku s kávou, přísně bez kofeinu. Neji se na ní obráti s pusou plnou salátu, pečiva a míchaných vajíček. Chvíli ho žvýkal a potom dlouze polykal.
„Proč se ptáš, zlato?“ zeptal se ostražitě a prskal přitom okolo sebe drobky chleba.
„Jen se tak ptám,“ řekla ona stále s úsměvem a zasněně si přitom kávu míchala hliníkovou lžičkou. Neji se zamračil.
„Nemám rád takové otázky. Zní to jakobys věděla – teda, podezírala mě, že spím s Ino,“ řekl on. Ten Ten se jen usmála ještě víc, vůbec jí nedošel jeho extrémě nápadný přeřek.
„Ne, lásko, já jen chci ještě jednou slyšet, jak mě miluješ, než ti tohle řeknu,“ zašeptala.
„Cože?“ naklonil se k ní on a poprskal ji nedožvýkanou snídaní. Ten Ten k němu vzhlédla, přejela očima jeho krásné vlasy, nádherné tělo, vykukující zpod kimona a krásné fialkové oči.
„Jsem těhotná.“

Věta zůstala viset ve vzduchu jako špek v udírně. Neji dokonce na chvíli přestal převalovat sousto v ústech. Potom ho spolkl, popadl svou ninja tašku a vydal se beze slova do práce. Ten Ten za ním vyběhla, aby mu mohla zamávat ze dveří, ale on si jí ani nevšimnul a cestou kopal do všeho kolem. Ten Ten se vědomě nesoustředila na jeho špatnou reakci, ale na to jak pohazuje při rázných krocích vlasy a jak moc ho miluje. Mezitím však něco v ní plakalo a umíralo.
„Je nervózní,“ zamumlala si pro sebe, aby hořké zklamání ukryté hlubuko uvnitř nadobro zahnala, „ještě se s tím neumí vyrovnat – potřebuje čas.“ Její naivní zamilované řeči zaslechla Sakura, která o patro výše zalévala na balkóně květinče s muškáty.
„Co se děje, Ten-chan?“ zavolala na ni. Ten Ten vzhlédla a s usměvem odpověděla: „Právě jsme mu řekla radostnou novinu – čekám miminko!“ A pohladila se po zatím plochém bříšku. Sakura se zářivě usmála.
„Tak to bysme měly oslavit, nezajdeš za mnou?“ pozvala ji. Ten Ten přikývla a vydala se schody nahoru za ní.

„Ten Ten je v jináči,“ řekl Neji pochmurným hlasem. Shikamaru se na něj znuděně otočil a přehodil si cigaretu z jednoho koutku do druhého.
„Hm, koukám, že nejsi moc nadšenej,“ prohodil a dlouze natáhl kouř, „ale to nic, já taky nebyl, když s tím Temari poprvý přišla.“ Neji se na něj nevrle usmál.
„Ale u vás je to jiný, ty s ní chceš zůstat. Já už se skoro ohodlal, abych jí řekl, že je konec, ale prostě mě tímhle zaskočila. Jinak bych jí to byl řekl,“ hájil se, aniž by byl napadnut. Shika pokrčil rameny.
„Možná to ví, tak ti to řekla, jen aby si tě udržela. Chápeš – myslí si, že jen proto, že si budeš myslet že je v jináči, tak s ní zůstaneš, dej si, zklidníš se.“ řekl a nabídl mu krabičku se znakem Mlžné. Neji chvíli zaváhal a potom po ní hmátl, vytáhl si cigaretu a zbrkle si zapálil. Párkrát z ní potáhl a pak jí důrazně rozšlapal.
„Nechápu jak můžeš ten humus kouřit, stejně teď nejsem o moc klidnější. A doufám, že mi nenačichly vlasy,“ pohodil ještě hřívou.

„To víš, on je prostě úžasnej chlap,“ rozplývala se Ten Ten a míchala si zasněně čaj. Sakura seděla naproti ní a zamyšleně jí poslouchala. Už víc jak dva roky žila s Ino ve společném bytě a docela ji zajímalo, jak by dopadla, kdyby tehdy přijala Sasukeho nabídku k sňatku. Navíc věděla něco, co Ten Ten unikalo a musela zvážit, zda je vhodné jí to říct.
„Miluju všechno, co dělá; jak přivírá něžně oči, když mu fénuju vlasy; jak se směje, když mi něco spadne a rozbije se to a taky jak je ochotný mi s čímkoliv pomoct, když zrovna má čas a náladu... Prostě je úžasnej manžel. Co ty, kdy už si taky někoho najdeš?“ dodala s úsměvem a znovu si mimoděk pohladila bříško. Sakura se ironicky zasmála.
„Copak já mám na chlapy čas? Věnuju se dost své práci – pomáhám Rokudaimemu – a svým květinám. A navíc chodím na jógu a kurzy šití,“ odvětila. Ten Ten se smutně usmála.
„Ah, vzpomínám si, že jsem jako mladá také chtěla být skvělou nezávislou kunoichi...“ řekla a upila přeslazeného nápoje. Sakura se na ni shovívavě usmála.
„Vidíš. A místo toho žiješ s Nejim,“ řekla skoro lítostně. Ten Ten se ihned ohradila.
„Ale neměnila bych! Nikdy! Jsem s ním ohromně spokojená,“ vyhrkla a trochu se zamračila. Sakura se usmála: „Ano, to věřím. Je mi jasné, že ho moc miluješ. Tolik, až některé věci nevidíš.“
„Co tím mylsíš?“
„Mno, znáš to – láska, na oči páska. Když je někdo zamilovaný jako ty, přehlíží všechno ostatní. Vsadím se, že to vaše manželství trvá už dost dlouho ana to, abys viděla i ty stinné stránky,“ řekla s pokrčením ramen a upila mimoděk čaje. Očima ale bedlivě sledovala Ten Teninu reakci. Ta se párkeát nervózně zasmála a pak zavrtěla hlavou.
„Mno... pár věcí by se možná našlo, ale jsou to jen maličkosti... víš, třeba ty jeho vlasy, neustále mu je musím vyčesávat, i když mě třeba večer hrozně bolí ruce od drhnutí vany, kterou on sám zapatlal šampónem a nesmyl ho... Nebo nechává zvednutý prkýnko a já si vždy sednu na to studený... Znáš to,“ řekla nakonec a s rukama ve vzduchu pokrčila několikrát rameny. Sakura zamlaskala: „Ne, neznám. Tohle Ino nedělá, je to skvělá spolubydlící a bere na mě ohledy. Vůbec – nikdo by se takhle neměl chovat. Skoro se zdá, jakoby si tě nevážil,“ řekla s nenápadným náznakem škodolibosti v hlase. Ten ten se zamračila naplno.
„Mě se spíš zdá, že mi závidíš, že mám tak úžasnýho chlapa a čekám s ním miminko, na rozdíl od samotářský kočky jako jsi ty,“ řekla s bojovně vystrčenou bradou. Sakura vystřelila ze židle a jemně ji za ni chytla. Přiblížila se k ní jakoby ji chtěla políbit.
„Zlatíčko, já můžu mít chlapů kolik chci, právě proto, že nemám žádnýho na stálo,“ potom se zase stáhla na svou stoličku, „ale tobě to tak zjevně vyhovuje, nebudu ti do toho mluvit. Byl by jen větší problém, kdyby si někdo z vás našel někoho mimo.“ Ten ten se překvapeně vzpamatovávala z jejího gesta. Nervózně upila čaje – nejradši by se zvedla a odešla, ale nechtěla svou sousedku naštvat. Mimo ní a Ino neměla přátelé, trávila celé dny doma, kde uklízela, vařila a dělala ostatní domácí práce, jejími nejbližšími byly postavy z dopoledních seriálů pro hospodyňky.
„Víš, Sakuro, možná jsi prostě proti mužům zaujatá. Možná je to prostě tím, že miluješ Ino,“ pokusila se váhavě o protiútok. Sakura se ale jen zasmála.
„Kdepak, nemiluju ji a ty to přeci víš. Mimo to – Ino má přítele.“
„Vážně,“ rozzářila se Ten ten, poslední dobou u ní stoupla obliba drbů, „a kdo to je?“ Sakura se kousla do rtu. Ještě nebyl ten pravý čas.
„To bych tu nerada říkala. Je to ženáč,“ řekla nakonec. Ten ten vzrušeně otevřela ústa.
„Hustý! Nemusíš mi nic říkat. Určitě je to Shikamaru,“ mrkla na ni, „slyšela jsem, že se s Temari dost hádají – vůbec jí nedává prostor na koníčky, chudák pořád sedí doma a uklízí a vaří... Navíc prý jí doma vůbec nepomáhá a slyšela jsem ji, jak si stěžuje, že je trochu prase – nechává zvednutý i prkýnko a-“ nedokončila větu. Uvědomila si, že vlatsně nemluví o Shikamarovi, ale o svém vlatsním manželovi. Dávno zapomenutá hrdost v ní zaúpěla bolestí a Ten ten se bez varovaní rozvzlykala.

„To víš – ona mě citově vydírá,“ stěžoval si Neji. Ino seděla na posteli a pročesávala mu vlasy hřebínkem ze slonoviny, on seděl pod ní, opíral se o její útlá lýtka a bonzoval jako malé dítě. „Zrovna dneska ráno mi řekla, že je v jináči.“ Ino se zastavila a nechala jeho vlasy spadnout dolů.
„Děje se něco, lásko,“ zeptal se jí bezelstně.
„To myslíš jako, že s tebou čeká dítě?“ zeptala se skoro vyděšeně. Věděla, že tím, že s ním spí, Ten ten podvádí, ale tohle bylo něco jiného. Rozvracet rodinu bylo i pod její úroveň. Neji si toho ale nevšiml, měl empatie asi jako pařez.
„Jo. Teda asi – já nevím, co tam může celej den dělat sama doma, nemůže přece tak dlouho trvat uklidit jeden byt a uvařit dvě teplý jídla zatímco jsem pryč. Podle mě má chlapa. Stejně s ní už moc nespím,“ zalhal nepřesvědčivě. Se svou manželkou nespal jen když byl ten den s Ino, což bylo tak jednou do týdne - scházeli se každé úterý a někdy o svátcích. „Ale zase se mi nechce ji opouštět. Víš jak, to dítě.. a navíc dělá dobrý smažený vejce.“

Sakura držela Ten Ten jednou rukou kolem ramen a v druhé měla skleničku vína. Občas upila, občas jí podala papírový kapesníček a mezitím jí pečlivě naslouchala.
„Víš, on je na mě občas hrozně zlej. Někdy, hlavně v úterý, se vrátí domů pozdě a tak divně mě přehlíží, jakobych mu nestála vůbec za pohled. A taky mi někdy nadává, když něco zkazím, připálím nebo rozbiju. A ty jeho vlasy už mě úplně ničí – stará se o ně víc než o mě!“ brečela Ten Ten a o překot jmenovala Nejiho špatné vlastnosti. Sakura jen občas přikývla, ale do řeči jí radši neskákala.
„A taky už mi dlouho neřekl, že mě miluje. Vlastně mám pocit, že i kdyby to řekl, tak by lhal. Víš... nechci to ani vyslovit... myslím, že má jinou,“ řekla a otřela si slzy kapesníkem. Sakura jí nabídla skleničku s alkoholem, ale Ten Ten ji rázně odmítla a pohladila si břicho. „Ne, mohlo by to ublížit dítěti. I když... vlastně si už nejsem jistá, jestli ho chci mít...“
Na tohle Sakura zareagovala překvapivě rychle. Napřímila se a vrazila Ten Ten facku. Ta jen překvapeně zamrkala. Jemně se dotkla rudé tváře.
„P-P-Proč?“ zakoktala.
„Protože takhle nesmíš mluvit – takhle nesmíš ani myslet! To dítě nemůže za to, že jeho otec je idiot a dokonce i tvoje špatné myšlenky by mu mohly ublížit!“ rozkřikla se. Potom s kamennou tváří položila skleničku na zem a vstala. Ten Ten stále šokována Sakuřiným chováním sledovala, jak vchází do kuchyně a vytahuje ze šuplíku stoh papírů.
„Koukej se na tohle – jsou to básně a milostné dopisy. Patří Ino,“ řekla a podala jí je. Ten ten netušila o co jde, ale rozhodla se poslechnout. Zběžně přečetla vrchní list – byl plný kudrlinkatých slůvek, zamilovaných frází a oplzlých popisů na téma „Co bych s tebou rád dělal“. Přečetla druhý list, třetí – samé prázdné řečičky, ale stejně ji na tom něco zaujalo. Ani ne tak obsah, spíše forma... Papíry byly pomuchalné, zřejmě jak v nich Ino často listovala, trochu voněly – Ten ten tu voňavku dokonce poznala, byly to Květy Tulipánů, které sama vlastnila – a rukopis roztřesený s pravopisnými i gramatickými nesmysly. Skoro jakoby to bylo psáno narychlo, skrytě... ano, Sakura přeci říkala, že jde o ženáče! Takže to psal potají doma, manželce přímo pod nosem! Odporné!
„Kdo to psal?“ zeptala se Sakury, která mezitím stála nad ní.
„Nepoznáš to? Ani podle rukopisu?“
„Ne, jak bych asi mohla? Já poznám rukopis maximálně svůj a možná N-“ v tu chvíli jí to došlo. Chyby – stejné jako dělá Neji, rukopis roztřesený – vždycky si u psaní upravuje vlasy, aby mu nepadaly do čela, a vůně... ach, dokonce její vlastní voňavka!
„Já... ho... zničím!!!“ zařvala Ten Ten přes celý byt. V tu chvíli se v Ten ten probudily všechny její dřívější sny – stát se úžasnou kunoichi, být silnější než kdejaký muž a dokázat všem, že na to má. Její někdejší hrdost jí dodala úžasnou sílu a odhodlání. Sakura se jen pousmála.

Neji po špičkách dovedl Ino ke dveřím, na kterých byla jmenovka Yamanaka & Haruno. Před nimi ji ještě na chvíli zastavil a dal jí mlaskavý polibek. Ino se pod ním celá zachvěla. Něžně ho objala a zatahala za krásné vlasy. Neji se od ní naštvaně odskočil a promnul si svou kštici.
„Jsi hloupá?! Víš jak dlouho si ty vlasy pěstuju?“ zašeptal nakvašeně. Ino otráveně protočila oči. Měl tak nádherné vlasy, že se za ním každá otočila, ale téměř vůbec se jich nesměla dotknout, když ho zrovna nečesala speciálním hřebenem nebo mu nenanášela kondocionér. Otočila se a začala v kabelce hledat klíče. Neji si všiml příležitosti a začal ji zezadu osahávat. Naštvaně mu vrazila loket do žeber, vběhla do bytu a zabouchla za sebou důrazně dveře. Zamračil se, úplně zapoměl na to, že je tady tajně a začal do nich kopat.
„Ino! Pusť mě dovnitř!“ zakřičel a naštvaně podupal rohožku. Ino ukázala na dveře zdvižený prostředníček a dál di sundávala boty. Neji poznal, že to nebude fungovat, tak to zkusil z druhého konce.
„Ino, miláčku... Otevři mi, chci se ti omluvit,“ začal cukrovat. Ino naštvaně zavrčela.
„Měl by ses jít radši omluvit Ten Ten, ty hulváte, jen jí běž říct, že jí zahejbáš s hubenou blondýnou, ačkoliv ti vaří a stará se o tebe jako o malý děcko,“ procedila skrz zuby a odkopla jednu Sakuřinu kozačku na druhý konec předsíně. Nejiho její slova znovu rozzuřila, takže zase začal kopat do dveří a zběsile zvonit. Ino si mezitím sundala jarní budničku, hodila ji na křeslo a přešla do kuchyně, kde u stolu seděla Sakura a Ten Ten. Ztuhla a skousla si spodní ret. Když pominul prvotní šok a s ním i ztuhlost, pomalu natáhla ruku k Ten Ten.
„Promiň,“ řekla přiškrceným hlasem a po tvářích se jí rozkutálely teplé slzy. „Promiň, že ses to musela dozvědět takhle.“ Ten Ten její ruku odstrčila, vstala a objala ji.
„To nic, Ino. Vím, žes to neudělala z nenávisti ke mně, ale z lásky k němu,“ řekla. Ino zrudla studem. Jak mohla? Jak mohla provést něco takového svojí kamarádce? Neji mezitím venku stále kopal do dveří a mačkal zvonek.
„Co tam děláš?! Pojď mi otevřít!“ křičel, až několik lidí vyhlédlo z oken. Už se stmívalo, tak chtěly mít klid na večerní televizní pořady a ne tady sledovat dětinského chlapa s uraženou hrdostí. Ten Ten Ino pustila a přitiskla si prst na ústa. Už z ní sice vyprchal bezhlavý vztek, který na manžela měla, stále se mu ovšem chtěla pomstít. Pomalu přešla ke dveřím a otevřela je.

„Ten Ten...?“ poděsil se Neji.
„Ty hajzle,“ zašeptala na oplátku a sebrala z botníku deštník, který tam Ino předtím odhodila.
„Já... Já ti to můžu vysvětlit!“ začal se narychlo hájit. Ten Ten se zalesklo v očích a uštědřila mu ránu do břicha. Nejiho to natolik překvapilo, že ani neuhnul. Zlomil se v pase a nabídl jí tím nechráněná záda. Ten Ten ho vší silou praštila a deštník se zlomil. Od doby, co byli manželé přestala úplně pracovat a stala se pravou ženou v domácnosti, takže svaly, které si za těch patnáct let, kdy vstoupila do Akademie vypracovala, ochably a začaly se jí zakulacovat stehna a zadek, ale hrubé síly měla pořád za dva dospělé muže.
Když byl deštník nepoužitelný, pustila se do manžela holými pěstmi. Neji se pokusil zapnout Byakugan, ale hned jak si toho Ten Ten všimla, sebrala hrst písku z květináče na parapetu, kde Ino pěstovala pouštní kaktusy, a hodila mu ji do očí. Neji zařval bolestí a odporným pocitem porážky. Od té chvíle byl Ten ten vydán na milost a nemilost.

Když ji od něj Ino se Sakurou konečně odtrhly, začala Sakura Nejiho okamžitě léčit a Ino se zatím pokoušela Ten Ten uklidnit. Trpělivě si vyslechla všechny její nadávky a mezitím jí s provinilým výrazem připravila dva tousty se sýrem. Ten Ten je okamžitě snědla a jídlo ji trochu zklidnilo.
„Kde teď mám jako bydlet? Byt nám koupila jeho rodina a ti si mě teď asi nebudou jen tak vydržovat,“ postěžovala si a hodila vražedný pohled ke kanapi, kde Sakura jejímu manželovi poskytovala první pomoc. Ino se na chvíli zamyslela.
„Mno, když ti nebude vadit bydlet v jednom bytě s děvkou, která ti přebrala manžela, tak bys mohla zůstat tady,“ řekla nakonec a zrudla. Stále ji ještě tížilo svědomí, i když jí Ten Ten několikrát zdůraznila, že ji z toho neviní. Ten Ten se na ní usmála.
„To bych moc ráda,“ řekla a ukázala jí zdvižený palec. Ino se taky konečně usmála a opětovala její gesto.

O rok a půl později:
„Ten Ten, nepřivlastňuj si ji tolik,“ napomenula Sakura ostře svou spolubydlící.
„Jak nepřivlastňuj, vždyť je to moje dítě!“ odvětila se smíchem Ten Ten. Malá Yuki se jí v náručí taky rozesmála, až se jí z levandulových oček vyřinuly malé slžičky. Ten Ten ji položila na přebalovací pult a začala jí rozepínat dupačky, aby ji mohla přebalit. Ino ji ale rázně odstrčila.
„Ne, dneska tuhle prdýlku přebalím já,“ začala žvatlat. Ten Ten si založila ruce na prsou, ale nechala ji. Věděla, že si Yuki ráda hraje s Ininými dlouhými vlasy a chtěla pro své děťátko jen a jen to nejlepší. Sakura s tím ale nesouhlasila.
„Hele – včera večer jsi ji koupala, nebuď takovej krkoun, Ino-Prasečino!“ pustila se do Ino. Ta se na ni naštvaně otočila a popadla ji za růžové vlasy. Sakura si to nenechala líbit a kousla ji do ruky, Ten Ten chtěla uchránit svoji malou pohledu na bitku a krev, takže k nim přiskočila a začala je rvát od sebe.
„Máma,“ ozval se najednou vysoký hlásek. Všechny tři okamžitě ustaly ve rvačce a s vyvalenýma očima se podívaly na přebalovací pultík, kde se smála Yuki. První promluvila roztřeseným hlasem Ino: „Myslí si, že jsme její máma...“
„Ne, to bylo na mě, viděla jsem, jak se na mě dívala,“ odvětila Sakura.
„Hlupačky, já jsem přece její máma, Yuki to musela vycítit,“ uzemnila je obě Ten Ten.
„Blbost – jediný co cítím jsou její plíny – jak by to asi poznala?! Vždyť jsi ji nekojila, ani se o ni nestaráš víc než my,“ namítla Sakura, „navíc bych přísahala, že se přitom na mě dívala.“
„Nemohla jsi nic vidět, právě jsi mi hryzala do ruky,“ ozvala se Ino, „navíc nemáš žádný ženský tvary, určitě si mylíí, že jsi její táta.“ Jakoby tomu rozuměla, Yuki se znovu rozesmála. Ino se k ní přidala, Ten Ten nakazily téměř ihned a Sakura se po chvíli váhání rozesmála taky...

Konec