Pohádky na dobrou noc 01- O perníkové chaloupce

Žil byl jednou jeden shinobi a ten měl dvě děti: Sasukeho a Sakuru. Žili v lese, daleko vzdáleném od Konohy, kde nebylo nikde ani živáčka. Shinobi plnil nejrůznější mise a obě děti zůstávaly doma. Hrály si, trhaly jahody a maliny, chytaly rybky v potoce a trénovali vrhání kunaiů a shurikenů. Jednou se zatoulaly daleko od domova. Spatřily překrásného ptáčka, který zpíval tak nádherně, až srdce usedalo. Sasukeho napadlo, že ho chytí *chtěl se před Sakurou vytáhnout*, ale ptáček poletoval ze stromu na strom a děti běžely za ním, až zabloudily. A ještě ke všemu se setmělo a byla noc.

Sakura se dala do pláče, že je jí zima, má hlad, že se bojí vlků a potulných loupeživých ninjů. A tak se zase Sasuke chtěl vytáhnout, do noh soustředil chakru a vyšplhal na vysoký strom, a když se rozhlédl *díky Jashinovi za to, že měl sharingan*, uviděl v dálce světýlko. Tam, kde je světýlko, tam jsou lidé, řekl si Sasuke. Slezl dolů, odhodil si černé vlasy z obličeje, chytl Sakuru za ruku a šli. Měli štěstí- za chvíli vyšli z lesa na paseku, kde stála malá chaloupka. Ale nebyla to obyčejná chaloupka z kamene nebo ze dřeva. Tahle byla celá z perníku, okna měla z cukrkandlu a dveře z marcipánu. Sasuke neodolal, ulomil kus perníku pro sebe, menší kus pro Sakuru *vysranec jeden!* a hned se do něj pustili. To byla dobrota!

Jenže v tom se z chaloupky ozvalo: ,,Kdo mi to loupá perníček?" a z okna vykoukl Oroxicht s bledou tváří *tuna make-upu* a s velkým hadem kolem krku.
,,Á, Sasuke a Sakura!"zaskřehotal Oroxicht.
,,Přece mi nesníte mou perníkovou chaloupku! Jen pojďte dál, dám vám večeři a nechám vás tady přespat,"řekl s perverzáckým pohledem směřujícím na Sasukeho.
Děti měly z Orochimara strach, ale když zaslechly ze tmy vlčí vytí, vzaly se za ruce a vešly. Bledý chlápek s mastnými vlasy jim přinesl koláčky, perníčky a dortíky, a když se dosyta najedly, uložil je do postelí. Sotva však děti usnuly, odnesl je Oroxicht do cely a tam je zavřel na zámek.
,,Teď si vás vykrmím jako dva prasátka a pak na vás budu dělat pokusy!"smál se haďo-muž.
,,Jen pěkně papejte, ať jste tlusťoučcí, vždycky jsem chtěl na někom vyzkoušet liposukci!"zasmál se a dlouhým jazykem si oblízl rty. Sakuře se udělalo šoufl a radši se otočila. Ale co měli dělat? Dveře od chlívku byly nerozbitné a ohnivzdorné, takže ani Katon je nezachránil. Oroxicht je krmil od rána do večera. Každé ráno přišel do cely a poručil: ,,Ukažte mi prstíček, ať vidím, jak jste tlustí!" Když děti místo prstů ukázaly ohryzané kostičky, Orochimaru se rozčílil, že jsou moc hubení. Tak to šlo den co den. Nakonec mu došla trpělivost *nebo dorty?* a řekl:
,,Dnes večer si na vás vyzkouším svých pár nových technik!"
Šel do laboratoře a rozmíchal kyselinu. Chtěl vyzkoušet, za jak dlouho rozpustí maso, až na kost. Rozhodl se, že to vyzkouší na Sasukem. Vyvedl je z cely a dovedl je k bazénu, který byl až po vrch naplněný kyselinou.
,,Takže ty, Uchiho, stoupneš si tady a skočíš tam,"přikázal mu.
,,A mám skočit šipku, bombu nebo placáka?"ptal se natvrdle Sasuke.
,,Třeba šipku, mě je to fuk!"
,,Tak to promiňte, pane Oroxichte, já to neumím."
,,Uhni já ti ukážu, jak se má udělat správný postoj, pak už jen skočíš,"rozčílil se nad neschopností Sasukeho Orochimaru.
Stoupl si k okraji bazénu, sepjal ruce nad sebou, předklonil se a…..žbluňk. Sasuke do něj strčil. Nikdo z nich nechtěl vědět přesný čas, během kterého se maso rozpustilo, raději utíkali, co jim nohy stačily.
,,Sasuke! Sakuro!"ozvalo se a před nimi se objevil jejich táta.
,,Konečně jsem vás našel!"zvolal radostně, děti mu skočily do náručí a vyprávěly mu o překot, jak porazili legendárního Sannina. A pak šli domů a měli radost, že jsou zase spolu. Copak je větší štěstí, než když se najdou ti, co k sobě patří?