Strážci ocasatých, kapitola 3.

„Dneska je tak hezky sluníčko svítí, travička se zelená a ptáčci si zpívají,“ radovala se TenTen.
„Zkrátka den jako každý jiný,“ povzdychl si Neji a dál poslušně kráčel k nemocnici.
„Nebuď tak pesimistický!“ napomenula ho jeho přítelkyně.
„Já nejsem pesimistický naopak jen oplývám optimismem a sama musíš uznat, že kdyby sluníčko pršelo, travička se modrala a ptáčci si štěkali bylo by to veselejší!“ bránil se dotčeně.
„Ty jsi otrávený?“ smutně se na něj podívala.
„Nepovídej, jak jsi to poznala?“ udiveně jí pohled vrátil.
„Nevím moc neměníš výraz, umíš se vůbec usmívat?“ vracela mu otázku.
„Umím, ale nepochopím jak jsi mě mohla vzbudit ve tři hodiny v noci a chtít abych šel s tebou do nemocnice!“ nahodil kamenný výraz, který mu mírně pomáhal zadržet zívnutí.
„Dneska, ale pustí Asuku a tři hodiny ráno!“ bránila se pro změnu ona.
„Večer!“
„Ráno!“
…
Tato konverzace jim vydržela i po celý zbytek cesty. Před nemocnicí už na ně čekala rozesmátá Asuka se svým novým miláčkem.
„A-su-ko, zbláznila ses!“ vyhrkla TenTen a zděšeně ukazovala na chlupaté monstrum rozvalujícím se jí u nohou.
„Taky tě ráda vidím TenTen, dobré ranko Neji, nečekala jsem, že taky přijdeš,“ usmívala se na celý svět.
„Musel jsem,“ dostalo se jí strohé Nejiho odpovědi.
„Co to prosím tě je!“ už o něco smířeněji pištěla TenTen a dál probodávala kuličku chlupů pohledem.
„Pořídila jsem si kočičku,“ oznámila Asuka s plamínky radosti v očích.
„Já se toho nedotknu!“ rozhodl Neji a TenTen na toho blázna, kterého považovala za svou nejlepší kamarádku dál vykuleně koukala.
„Takhle zdegenerovaný zvíře jsem ještě neviděla,“ prohodila TenTen, když se jí konečně uvolnil dýchací otvor zvaný krk natolik, že mohla mluvit.
„Já vím, hodíme se k sobě,“ nadšeně souhlasila Asuka, její dobrou náladu způsobenou krásným počasím a především silnými antidepresivy jí přece nemohlo naprosto nic zkazit, tedy do té doby než zjistila, že si nepřivstali sami.
„Síla mládí vám přeje dobré ráno!“ ozval se až přespříliš známý hlas přímo za ní.
„Vy jste mě přišli také doprovodit z nemocnice?“ mile se na ty dva zelené blázny usmála.
„Ne, my jsme jako každý den na rozcvičce, že mistře Gai… hmmm…“ chtěl upřesnit situaci Lee, ale Gai mu zacpal pusu a začal vlastní monolog.
„V podstatě, tedy teoreticky řečeno, cesty síly mládí jsou nevyzpytatelné, takže jsme zde jen a jen pro tebe má drahá dámo.“
Asuce se v krku objevil knedlík, ,pro mě´ přemítala v duchu, ,to snad nemůže myslet vážně!´
„Takže s Leem vezmete ty zavazadla, výborně!“ poprvé se dneska Neji usmíval.
„Dobře, Asuko za deset minut je budeš mít doma!“ vykřikl nadšeně Lee a vyskládal si většinu jejich batohů na záda.
„Nepodceňuj se Lee, to stihneš za pět a když ne… když ne, tak,“ začal přednášku Gai, ale nedokázal najít nic tak odporného, aby ho to přinutilo k ještě větší rychlosti.
„Vykartáčuješ, tu chlupatou kouli!“ vyprskla TenTen a Asuka jí v zápětí začala probodávat pohledem.
„To není žádná chlupatá koule, to je můj Mufík!“ řvala na celou Konohu až jí málem praskly hlasivky. Po tomto se dotčeně opět tvářila TenTen, ale bylo již příliš pozdě na to, aby Lee tento nápad pokládal za nevhodný a tak slíbil, že pokud to nestihne Mufíka i odbleší.
A tak se po chvíli, se dvěma zelenými skvrnkami před sebou a mazlíkem v náručí Asuka dala do pochodu.
„Nezavedeme nějakou další vrcholně inteligentní debatu?“ pokračoval výbuch Asučiny hyperaktivity.
„Chci spát?“ oponoval Neji.
„Myslím, že trávíš moc času se Shikamarem,“ povzdychla si TenTen.
„Já neříkal, že sám!“ vypláznul na ni jazyk.
„Fakt a s kým?“ začínala žárlit.
„No…“ hodil po ní velmi zvláštní pohled.
Asuka protočila oči v sloup. ,No jo hrdličky zas cukrujou´ nadávala si v duchu, ale ve skutečnosti byla ráda, že jsou její dva přátelé spolu. S těmato myšlenkami pomalu nezaujatě pokračovala v cestě a ani si nevšimla, že ty dva nechává kus za sebou.
V tom jí někdo ze zadu pevně vrazil do týla ona se zhroutila v mdlobách k zemi.
Zrovna v tu chvíli Nejiho a TenTenino usmiřování, přerušila síla mládi.
„No TenTen asi to bude znít zvláštně, ale kde Asuka bydlí?“ začal se vyptávat Lee.
„A kde ji vlastně máte?“ přidal i svou otázku Gai.
„Je nasáčkovaná u mě,“ odpověděla s mírným pobavením TenTen.
„A malá chvíle tady ještě byla,“ pro změnu promluvil Neji.
„Mimoto Lee víš, že jsi prohrál?“ upozornil Gai svého studenta na další informaci.
„Nééééé!!“ řval zdrceně Lee až mu vhrkli do očí slzy, „teď musím kartáčovat tu kočku! Sensei nepomohl by jste mi?“
„Velice rád Lee,“ svitla zelenému mladíkovi jiskřička v očích, „ale bohužel jsem na kočku alergický.“
„Neji?“ opět začal dělat smutná očička.
„Už jsem řekl, já se toho nedotknu!“
„TenTen?“
„No, já bych ti i pomohla, ale… nejdřív musíme najít Asuku!“
A tak se naše milá čtyřka vydala hledat svojí týmovou partnerku. Po chvíli, ale zjistili, že vyřvávání jejího jména není o půl čtvrté ráno zrovna chytré, zvlášť když si Tsunade právě užívala svojí ranní kocovinu.
„Asučko vstávat, Asuko no tak, zatraceně vstávat, vstávat!“ zaslechla nad sebou Asuka ženský hlas jenž jí společně s políčky na tvář nutil k probuzení.
„Proč jste mě proboha omráčila?“ položila rychle otázku a teprve potom se začala rozhlížet kolem, nacházela se v zatuchlé uličce opřená o popelnice z nichž vycházel nemilý puch.
„Přišla jsem ti připomenou tvoji povinnost. Jak se to vyvíjí s Kyuubim?“
„Ehm, no, už znám jeho nositele,“ začala koktat.
„Toho už znáš dlouho!“
„Myslím osobně,“ dál vykládala nervózním hláskem.
„A to je všechno? Máš ho chránit, pomoct mu objevit všechny Kyuubiho schopnosti, naučit využívat jeho sílu a jestli to nezvládne zabít ho a jednoduše mu určit nového majitele, ale také na to máš určitou dobu na to nezapomínej, dovrší-li majitel ocasatého určitého věku a nedokáže ještě svého démona ovládnout stejně zemře a devítiocasá liška bude volná! To by jsi chtěla?“ připomněla jí ne zrovna mile postarší žena.
„Já vím, já vím!“ začínala pomalu zuřit, „ale…“
„Žádné ale odedneška tě mám hlídat a jestli něco provedeš….!“
„Co vyhodíte mě ze společenství? To by bylo za trest?“
„Nic jiného než nás nemáš a k ničemu jinému zde také nejsi, je to tvé poslání a byla jsi k tomu vycvičena, tak se tak taky chovej!“
„Dobře, ale potřebuji nějakou záminku abych s ním mohla trávit více času,“ přikývla po chvíli.
„O to už je postaráno, teď se snaž!“
„Nemůžu to na něj přeci jen tak vybalit, potřebuji trochu času,“ snažila se přeci jen trochu ženu obměkčit.
„Proč by jsi nemohla? Nezapomínej, že ten čas neurčujeme my a hodiny letí,“ zamračila se na ní a vydala se na odchod.
„Ale...“ vykřikla za ní Asuka.
Žena se k ní naštvaně otočila, „tik-tak,“ zašeptala a opět se dala k odchodu.