Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola sedmnáctá - Proč?

Pětičlenná skupinka lidí došla ke dveřím, k jedněm z mnoha rudě zbarvených dveří, z mnoha vchodů do věže; konečně stanuli před cílem jejich pětidenní usilovné cesty.
Sewa se vzdorovitě zahleděla na červené dveře.
Celou dobu jdeme sem...začínám mít pocit, že je to zbytečné...
Zaslechla z dálky dvoje různé mysli, ale vzhledem k tomu, že v nich okamžitě zaslechla slovo Kabuto, ani nic nenamítala.
„Asi jdou tví společníci, Kabuto,“ prohlásila a posadila se na schody. Šedovlásek se na ni zadíval, i zbytku sedmého týmu se zdála podivně úsečná.
„Sewo! Pořád mi chceš tvrdit, že se nic nestalo?“ Sakura po ní blýskla zelenýma očima když, podpírajíc Sasukeho, šla po schodech ke dveřím do věže.
„To už jsem dávno vzdala,“ povzdychla si Sewa spíš pro sebe než pro ostatní. Tohle už ale nedalo ani Narutovi. Čupl si k ní a poklepal jí na rameno. Věděla, že i kdyby ho ignorovala, dřív nebo později by stejně začal mluvit sám. Neochotně se na něj obrátila.
„No?“
„Hele, co je s tebou? Celej test se chováš děsně divně!“
Celý test? Sewa v duchu zapochybovala. Kdepak, jen od té doby, co jsem se s ním potkala...V duchu se jí pořád vybavoval ten křídově bílý obličej.
Achjo, tohle ještě budou noční můry...
Rázně zavrtěla hlavou. Pak pohlédla ke keřům. Zrovna se zpoza nich vyplížili dva další ninjové z Listové a připojili se ke Kabutovi.

Sewa dávala pozor na to, co kdo říkal, přesto když se rozloučili, zaslechla ještě něco, co rozhodně slyšet nechtěla.
Sewo Akikaze...neříkej nikomu o Orochimaru-sama.
Sewa se zastavila v půlce kroku. Ostatní zpozorněli.
Nani?! Kabuto, ty...ty...ty jsi -
Jsem ze Zvučné a toto ti říkám pouze na přání Orochimaru-sama – buď opatrná na svá slova. Nebo za to zaplatí jiní.
Jiní...ne!
Ale ano. Loučím se Sewo Akikaze. Kabuto se za nimi otočil a naposled jim zamával.
„Ahoj, Kabuto-san!“ mával mu na oplátku Naruto.
Sewa se po nich podívala.
„To nic. Jen mě bolí hlava.“ Přivřela oči a pohlédla na svou levou ruku. Vlastně nejen to, ale nebudu nikomu dělat zbytečné starosti.
Povzdychla si a vydala se za Narutem. Za nimi šli Sasuke se Sakurou. Sewa se za pochodu zamyslela. Byla vážně zvědavá, jestli dnes vůbec usne.

„Jestli nemáte Nebesa, získejte znalosti a buďte připraveni. Pokud nemáte Zemi, vraťte se do pole. Hledejte sílu. Se svitky Nebes a země se stane z nebezpečné cesty cesta bezpečná. To je tajemství...nečeho a něčeho...Povede tě to na tvé cestě.“ Sakura dočetla, stále se dívajíc na tabulku pověšenou na zdi před nimi. Sewa se zamyslela.
„Co to znamená?“ obrátil se na Sakuru Naruto.
Pokud po nás chtějí Nebe a Zemi, a ty máme, proč se nic neděje? Hm...nemáme je tak čistě náhodou konečně otevřít? Achjo...co když ne? Sewa si povzdychla.
„To je problematické,“ zaúpěla.
„Mluvíš už jako Shikamaru,“ poznamenal Sasuke. Sewa se ušklíbla.
„Jo, kdyžs to tak zmínil...“
„Zřejmě se to týká svitků,“ prohlásila Sakura k Narutovi.
Ach, řeklas novinku.
„Myslím, že nám říkají, že máme svitky otevřít.“
„To si myslím taky, ale co když -“
To už ale vzala Sakura z Narutovy ruky svitek Nebes.
„Jakobych nic neřekla, že,“ řekla Sewa spíš sama pro sebe. Naruto se po ní nejistě podíval, ale ona jen zavrtěla hlavou.
Jen ho otevři, nemyslela jsem to na tebe...
Jasný, dattebayo!
Ty se nikdy nezměníš, Naruto... tuhle myšlenku si už nechávala pro sebe.

(Teď se dějově přeskočí pár hodin, pro ty, kterým by to přišlo nějak podivné...)

Asi by nebylo nejlepší abych ti říkala, kolik z nich tě tu chce buď zabít, nebo porazit, co? Ušklíbla se v duchu Sewa. Stála za Sakurou a z seřazovacího hlediska stála ve své řadě samotná. Proto zkoumavě hleděla na růžovovlásčina záda a snažila se na nic moc nemyslet. Bohužel to nešlo, jelikož poslouchat rozzuřené či rozrušené myšlenky ostatních pro ni bylo celkem zábavné. Do některých se dokonce vžívala tak, že si živě vybavovala jejich pocity sama na sobě.
Ty na to ani nic neříkáš? Docela si zvykla, že s ní takhle v duchu mluvil, a jak teď zjistila, byla nervózní, když neodpovídal.
Nemám na to co říct.
...ty jsi jak Naruto, taky je chceš všechny do jednoho porazit.
Sasuke raději její poznámku nekomentoval, v duchu se ale zasmál její logice. Byl si jistý, že Sakura by mu to šla hned rozmlouvat.
„Hej, hej!“ To byl samozřejmě Naruto. „Stařík Hokage, Mistr Iruka a dokonce i pan Super-tlusté-obočí jsou tady! Vypadá to, že se tu sešli všichni významní.“
Znovu se zaposlouchala do černovláskových myšlenek. Jenže v tu chvíli, neúmyslně, se do jeho myšlenek ponořila tak hluboko, že ucítila bolest na značce na jeho krku, jakoby byla na jejím. Instinktivně rukou cukla k tomu místu, ale v půli cesty se zastavila a zadívala se se soucitem do týlu jeho hlavy.
„Nedá se říct, že bych z toho měl dobrý pocit.“
Sewa bloudila očima po hale sem a tam, ze soupeře na soupeře. Zatímco začal mluvit Hokage. Jeho řeč se jí čím dál víc nelíbila.
Hokageho způsob přátelství je kapku nedomyšlenej...když přátelé pro přátelství umřou, jaksi už nebude kdo by ho pak udržoval...aaa, tenhle systém je zamotanej kruh plnej jen umírání a bolesti. Takové zbytečnosti jako ambice vesnic...v duchu se pousmála. Nikdy asi nebudu pořádný ninja. Pro mě prostě hromada domů a lidí, co na mě shlížejí skrz prsty opravdu nepřijde dražší než přátelé.
Očima se zastavila na červenovlasém klukovi ze Suny. I když, některým těnto systém vyhovuje natolik, že bez něj už nejspíš ani nemohou žít.
„...Ano, rád bych vysvetlil třetí zkoušku, ale vlastně...“
Před Hokageho se zčistajasna snesl nějaký muž v chuuninské vestě.
„Omlouvám se, Hokage-sama. Od tohoto okamžiku, dovolte mi, jakožto rozhodčímu Gekkou Hayatemu...“
„Máte volnou ruku.“
Chuunin se z úklonu postavil a zády ke všem promluvil: „Ahoj všichni.“ Nutno říct, že z toho měli smíšené pocity. Především pak proto, že každé druhé slovo zakončoval zakašláním.
„Před třetí zkouškou je zde něco,“ to už se na ně otočil a znovu zakašlal, „co chci, aby jste udělali.“
Na chvíli se odmlčel, všichni s jistým očekáváním čekali, co z toho ukašlaného chuunina nakonec vypadne. Sewa musela přemáhat samu sebe, když potlačovala svoji zvědavost a nelezla mu do myšlenek.
„Jde o kvalifikaci na třetí test, aby se určilo, kdo se zúčastní hlavní části.“
„Kvalifikaci?“ podivila se Sakura.
„Cože? Proč zase něco takového?“
„Kvalifikaci?! Co tím myslíte?“ vztekal se už i Shikamaru.
Sewa s sebou trhla, když se tým sedm otočil na ni, aniž by čekali na odpověď chuunina.
„Určitě to bude nějak přetáčet na hodinu vysvětlování,“ zabručel Naruto. „Ale já to chci doopravdy vědět!“
Sewa si povzdychla. I Sasuke se Sakurou na ni hleděli s podobným výrazem v očích.
„Fajn, vteřinku...“ zahleděla se do země a zaposlouchala se do myšlenek chuunina. Okamžik hleděla k zemi, než vzhlédla. Očekávání v jejich očích se ještě prohloubilo.
Čeká nás přesně to, co řekl.
„No, v podstatě, musíme se navzájem utkat ve dvojicích. Až vítězové těchto zápasů můžou soupeřit o post chuunina ve třetí zkoušce.“
„Cože?!“
„Nedívejte se na mě takhle,“ zamračila se, když se k ní otočily i tými okolo, které ji zaslechly. „To si vymysleli oni, já za to nemůžu. Hele, jde jim jen o to, aby nás nesoutěžilo tolik, ne o to, že by chtěli vědět, kdo z nás se tady zhroutí. A taky -“ zbytek už nedopověděla, jelikož si chuunin před nimi výrazně odkašlal – tentokrát to nebyl kašel, nýbrž upoutání pozornosti tří odvrácených týmů. Hayate se na ni zamračil.
To je to dítě, co je schopné číst myšlenky? Podivil se v duchu.
Co, čekal jste někoho víc...víc vyčnívajícího?
Hayate na okamžik neskryl výraz překvapení a nechápání ve tváři.
Netvařte se, jakoby jste nevěděl, že s vámi můžu mluvit. Sewa se zamračila.
„Co se děje? Proč se ten chuunin tváří takhle?“
Raději se tvařte, jakoby se nic nedělo, podkopává vám to autoritu víc než kašlání.
Ucítila příliv nepříjemně naladěných myšlenek, ačkoliv chuunin je okamžitě odehnal.
Myslím, že mu o mě něco říkali, když tohle udělal...ale...proč?

Jsi z toho tak nadšený?
Hned teď...
Znovu se příliš vžívala do pocitů druhých a už podruhé během půl hodiny musela předstírat, že se pouze protahuje. Akorát se na ni zrovna otočil. V očích se mu zalesklo podezření.
Co se -
Než začneš z něčeho podzeřívat mě, podívej se na sebe.
Na chvíli mu přišlo to, co řekla, jako hloupost. Tedy do té doby než pochopil, jak to myslela.
Copak ty cítíš tu bolest, co já?
Když...si zrovna nedávám pozor, tak ano.
„Prosím oba vylosované, aby předstoupili.“
Jeden z partnerů nyní již nepřítomného Kabuta se pomalu vydal k Hayatemu. Sasuke zpozorněl a zamířil stejným směrem. Ačkoliv v tu chvíli nepřemýšlel nad nadcházejícím bojem.
Proč?
Sewa mlčela. Proč? Proč to dělala? Nikdy ji ani nenapadlo nedělat to. Brala to dost i jako vděk za to, že ji předtím zachránil. Navíc...věděla, že jeho to tak bolí míň.
Já...nevím.
„Účastníci prvního souboje jsou Akadou Yoroi a Uchiha Sasuke. Jste připraveni?“
„Ano!“ odpověděli současně.
Trhla sebou. Tentokrát nechala ruku dopadnout na místo u krku.
Hodně štěstí.
Na chvíli se zahleděl jejím směrem. Pak se obrátil zpět na soupeře.
„Nyní začneme s prvním bojem. Mohli by se ostatní přesunout do prvního patra, prosím?“
Ninjové okolo se jako na povel rozmístili na okolní „hlediště“, patra podél stěn místnosti. Ačkoliv, tým sedm zůstal na místě. Právě v tu chvíli se k nim blížil jejich sensei a ačkoliv to tak vypadalo, krom uvítání s ním po pěti dnech to brali všichni i jako příležitost být tu o chvíli déle.
„Sasuke.“ Zastavil se těsně u něj. Černovlásek k němu naklonil hlavu a poslouchal.
„Nepoužívej Sharingan.“
Na Sasukeho tváři se objevil nevěřícný výraz, který ale okamžitě překryl vypočítavý úsměv.
„Takže to víte.“
„Pokud se ta pečeť na trvém krku stane aktivní, můžeš přijít o život.“
„Možná.“
„No, jestli se tak stane, skočím sem a zastavím zápas, jasné?“ S tím se Kakashi vydal ke schodům do patra a tým sedm, který o jejich rozhovoru neměl ani tušení, se vzdálil s ním. Tedy, dva z nich o něm neměli tušení. Třetí člen se co chvíli otáčel.
Tohle vypadá špatně.
Zastavili se okamžitě, když byly naproti právě nadcházejícímu souboji.
Sewa se rozhlédla okolo. Všichni hleděli dolů. Všichni hleděli s očekáváním. Očekávání viděla nejvíc v očích těch, kteří byli tehdy na mýtině, kde se znovu střetla se svým týmem. Akorát...ti měli v očích možná i trochu strachu. Ne o Sasukeho. Z něj.
Očima se zahleděla až na druhou stranu haly, kde stál tým z Písečné. Ať už by to bylo jakkoliv, nechápala, proč si ten červenovlasý kluk pokaždé všiml, když se na něj podívala. Ani nezvedl hlavu, jen k ní pozdvyhl pohled. I tak ji ale z toho pohledu mrazilo.
Proč...proč se ho tak bojím? Hlavou jí probleskla vzpomínka na písek poletující ve větru i jejich první setkání. Tehdy jí nepřišel tak děsivý. A poté, při prvním testu. Tehdy vypadal, spíš než děsivě, ohromeně.
Neměla bych se...tak bát toho co neznám jen proto, že je to děsivé.
Pohled obrátila zpátky na červenovláska, ačkoliv nyní hleděla trochu jinak. Víc odhodlaně.
Nehodlám se vzdávat. Ne teď. Ne tady. Nehodlám prohrát s ním, i pokud je to jen v úhybech pohledu. Nehodlám prohrát.
Poslední větu nechala zaslechnout i jej. Přestože byla tak daleko, viděla změnu v jeho výrazu. A fakt, že to vyděsilo jeho partnery jí postačoval k úsměvu.
„Co se stalo, Gaaro?“ Temari se zadívala na svého bratra. Pravou ruku měl položenou na hlavě a zkoumavě hleděl vpřed.
„To ona.“
Teď už tomu věnoval pozornost i jejich sensei a loutkář.
„Kdo?“
Beze slova druhou rukou ukázal přes sál, přímo na Sewu. Ta netušila, co se děje, takže ji takový fakt trochu i vylekal. Ale přinutila se uklidnit.
„Támhleta. Z prvního testu.“
I Temari a zbytek písečného týmu se zadíval na Sewu. Té už to začalo být kapku nepříjemné.
„Pořád ale nechápu, co udělala. Vždyť se nic nestalo, ani tvá obrana nic -“
„Slyšel jsem její hlas. Ale ona nemluvila.“ Jeho výraz se změnil na krvežíznivý. „Chci s ní bojovat.“
To je špatné, pomyslela si Temari.
„Jistě, pokud ten los vybere zrovna vás dva do dvojice. A kdyby ne, jsme pořád v Listové, ne?“
„Hej, Temari,“ Kankurou zatahal sestru za vějíř, takže se od mladšího bratra vzdálila a poslechla si zdělení staršího.
„Nemůžeme v Listové nic podnikat!“
„Já vím, ale jestli ho nezastavíme hned teď, po bojích to bude dost těžké!“
„Zastavit? Zastavit?! Právě jsi mu dala záminku srovnat Konohu se zemí!“
„Neříkej blbosti! Všechno se dá oddalovat, pokud víš, jak to myslím.“
Kankurovi se zalesklo v očích pochopení.
„Jasně, už jsem ticho.“ I když tomu moc nevěřím.
Hayate, který na ně chvíli vyčítavě hleděl, si znovu odkašlal.
„Nyní, prosím začněme.“
„Pojďme!“ prohlásil Sasukeův oponent a udělal pečeť tygra.
„Jasně!“ Sasuke se postavil do bojové pozice a zajel do brašničky na noze pro kunai. Maskovaný ninja mezitím zajel levou rukou do stejné kapsy a po pravé se mu rozlila chakra.
Pak jakoby na nějaké neviditelné znamení zápas začal. S jistou dychtivostí, daloby se říct, každý čekal na nějaké jutsu, ačkoliv těm se jim za celou dobu zápasu nedostávalo. Sewa se snažila nelézt Sasukemu do myšlenek a nijak ho nerozptylovat jejími vlastními poznámkami, když ho ale protivník srazil k zemi a Sasuke měl hlavu jako v kleštích z chakry, přeci jen si dovolila promluvit.
Co se tam jen tak válíš?
Co mám asi dělat? Tělo mě vůbec neposlouchá!
Viděla na dálku, jak jeho odpor pomalu ochaboval.
Tak to přemož! Ty máš pevnou vůli!
On mi...vysává všechnu chakru nějakým jutsu.
To už mu k zemi padla druhá ruka. A tělem mu procházela stále větší bolest z vysílení. Ta se nyní vztahovala i na ni, ale byla ochotná to přetrpět. Opřela se zády o zeď, jakoby sledovala z povzdálí, a zatla ruce v pěsti, aby nevydala ani hlásku.
Ne, nevzdávej se! Vážně chceš prohrát?! Netušila, co by měla říct na jeho povzbuzování. Věděla ale, že tohle ho naštve. Jenže on zase neodpovídal. Fajn, to tvoje mlčení ale bolí čím dál víc, tak už se zvedni!
V jeho mysli přelétl záblesk překvapení, když pak vzápětí konečně zvedl nohu a odkopl ninju pryč.
Jaks to teď myslela?!
Už jsem ti to jednou říkala. Povzdychla si. Kdybych to neudělala, pravděpodobně by neměl to odhodlání, pronesla už jen pro sebe. Ale, proč právě teď? Já to nechápu, zazoufala si v duchu pro sebe. Mohl se klidně zvednout sám.
Roztrhla jejich myšlenkové spojení a dlouze se nadechla. Zatímco Sasuke nějakým kopem, ze kterého ohromil polovinu ninjů z Listové a který u něj ani u nikoho jiného v životě neviděla, vymrštil soupeře do vzduchu, ona sama hleděla odevzdaně do stropu. Jistě, pomohla mu a na chvíli nemyslela na nic jiného, ale právě teď už se jí do mysli zase vkrádal ten slizký hlas hadího ninji. Zatřepala hlavou a pohlédla zpět na boj. Oba dva soupeři se právě vznášeli nad hledištěm. Přimhouřila oči, na chvíli se jí zdálo, že zahlédla nejaké záblesky, ale to se jí zřejmě jen zdálo, když vzápětí Sasuke srazil soupeře k zemi. Zapřela se rukama o zábradlí. Nepřítel byl v bezvědomí, jelikož rozhodně nemyslel kloudně. A Sasuke...vyhrál.

Seděla už trochu znuděně za zábradlím a pozorně sledovala každý zápas. Počet soupeřů nevycházel. Pokud by jí los vyhodil někoho, kdo už soupeřil, mohla zjistit něco o jeho schopnostech. Upřímně zde bylo několik soupeřů, se kterými by nechtěla soupeřit, na druhou stranu tu byli tací, se kterými by soupeřila docela ráda. Ačkoliv...vzhledem k tomu, že to byli nekteří zrovna její přátelé, raději to příliš neřešila a čekala.
Když bojovala Sakura, mohla alespoň odpozorovat Ininu techniky výměny mysli.
Myslím, že i ona musí mít podobnou mysl jako já. Yamanaka...že by nějaký příbuzný klan? I když nevím nic o rodiných technikách, natož o příbuzných klanech...
Později, při boji Naruta a Kiby zjistila, že Naruto byl vlastně raději, když do něj v myšlenkách nehučela tak jako do Sasukeho, takže ho nechala v klidu bojovat. I když nejednou zjišťovala, když se chvíli nezvedal, jestli ho Kiba přeci jen neomráčil.
Vlastně detailně zkoumala většinu zápasů svých přátel, jen bylo těžší zjišťovat ze Shikamarových myšlenek, co to vlastně vidí. Co ji pak na pohled upoutalo, byl souboj, kdy si konečně vnitřně oddechla – na tabuli bylo jméno Gaary a ona byla šťastná, že vedle nebylo napsáno její jméno. Její úlevný výraz zřejmě postřehl i Kakashi, který se povzbudivě usmál.
Avšak, i když se sebevíc snažila nemyslet na jakkoliv hrozívé síly Gaary, tohle ji vyvedlo ze všech omylů. Souboj mezi Leem a Gaarou byl zahrnován lavinami poletujícího písku, který přesně poslouchal Gaarovy pokyny. I když už se jednou zdálo, že Lee vyhraje, písek Gaaru znovu zachránil. Sewa to mohla sledovat, jak chtěla, ale nemohla najít žádnou slabinu. Rychlé pohyby sice mohly písek prorazit, ale bez nich by byl Lee docela nahraný.
Celý jejich souboj téměř nemrkala, jelikož i sekundy zde byly důležité. Při Leeho konečném předvedení Ura Renge už vážně myslela, že je po všem. Ale znovu se pletla.
Vytřeštila oči na malé místo skoro uprostřed místnosti, které celé pokrýval písek. Uprostřed něj ležel rudovlásek a hleděl světlýma očima na Leeho, který se marně snažil postavit; tělo už ho nechtělo poslouchat. Gaara, i když s popraskaným štítem písku na kůži, se oproti němu ještě hýbat mohl. Nebo o tom alespoň svedčila jeho zvedající se ruka a o vteřinu později další písek, který vyrazil Leeho směrem. Dobře slyšela Gaarovy myšlenky.
On ho zabije...
„Kakashi-sensei,“ řekla naléhavě, „on už to nebere jako boj na postup. Nikdy to tak nebral. Chce Leeho zabít!“
Kakashi se zamračil. Gai vedle na něj tázavě pohlédl.
„Sewo, ty tady snad čteš myšlenky každému?“
Sewa se nepatrně začervenala.
„Ne, to ne. Ne všem...ale to, co říkám, myslím vážně! On jakoby...žije pro smrt druhých...“
Sabaku Kyuu!
Odtrhla oči od senseie a pohlédla rychle dolů právě ve chvíli, kdy písek sevřel Leeho levou ruku a nohu. Leeho výkřik se rozlehl po hale, když dopadl na zem a přestal se hýbat. O chvíli později k němu vyrazil další písek.
Pro Sewu bylo chvílemi těžké rozpoznat, co se děje. Podle myšlenek jednotlivých lidí věděla, co se chystají udělat, než to udělali, tudíž stihla otočit hlavu na stranu právě, když Gai mizel do arény pod nimi. V duchu si oddechla a sledovala, když zelený jounin několika hmaty dostal písek od Leeho. Gaara neskrýval překvapení. Posadil se, škvíry v jeho písečném brnění se samy zacelily. Když se postavil, Sewě chvíli trvalo, než pochopila, co se s ním vlastně vnitřně děje.
Nikdy nepoznal lásku rodiny a přátel...?
Její pohled přešel z Leeho na Gaaru. Zamračila se, když se ty myšlenky vracely.
Kdysi...kvůli tomu hodně trpěl.

Odstoupila od zábradlí a zadívala se ke stropu. Přemýšlela. Jejich následující hovor sice poslouchala, ale nesnažila se přemýšlet nad následky.
Já si na své rodiče už skoro nepamatuju. Před očima jí proběhl obraz muže s černými vlasy a modrýma očima. Pak její matky, která vypadala skoro stejně jako ona, až na ty oči...ty měla hnědé, které pro změnu zdědila její sestra. Ano, na tu si pamatovala nejlíp. Fukako. Světlo na obzoru. Jen její hvezdička. Která před tolika lety zmizela.
Zatřásla hlavou, nechtěla na tohle myslet. Ne právě teď. Sevřela levou ruku v pěst, bolest se znovu ozvala.
Sakra...co nejdřív odsud pryč. Nebo tu chakru vybít v souboji, ale to bych nejspíš někoho zabila. Teď už zbyvám jen já, Chouji a ten ze Zvučné.
Myslí zalétla blíže k těmto dvoum a pozorně se zahleděla do jejich myšlenkových toků, zaposlouchala se do jejich vnitřních slov.
Technika zvětšení...zesílení zvuků na maximum...ani jedno mou chakru nezastaví. Doufám, že budu bojovat spíš s tím ze Zvučné. A jestli ne...budu muset doufat.
Povzdychla si a zahleděla se na tabuli. Mezitím obzor vyklidil lékařský tým a všichni se pomalu vrátili na svá místa. Zadívala se na tabuli, která rozlosovávala jména. Chvíli se jí zdálo, že se snad vůbec nehodlá hnout z jmen Gaary a Leeho. Přeci jen byla nervózní. Kupodivu jí na rameni přistála Narutova ruka.
„Ty je dostaneš, dattebayo!“ S vítězoslavným úsměvem zvedl druhou ruku a ukázal jí palec nahoru. Usmála se.
„Díky, Naruto.“ Znovu se zahleděla na tabuli, která se konečně rozpohybovala. Losování bylo rychlé. Ačkoliv, pro ni neúspěšné. Los vyvolil Choujiho a Dosua. Povzdychla si.
„Proti komu asi budu já...? Tohle je děsný,“ postěžovala si. Sakura se po boku usmála.
„Třeba budeš s někým, kdo už nemůže bojovat. Tak bys vyhrála bez boje!“
„Tomu by se težko dalo říkat vítězství.“ Promnula si levé předloktí. „To bych radši prohrála v opravdovém souboji, než se pak dívat svým soupeřům do očí.“
Sakura se na ni překvapeně obrátila. „Odkdy jsi tak bojovná?“
Sklonila hlavu. „Nejsem. Jen...“ myšlenky se jí opět zatoulaly k Orochimarovi, „...jen musím být silnější, pokud chci jednou zachránit ty, na kterých mi záleží.“ Zvedla hlavu a pohlédla dolů na začínající zápas. Dobře slyšela Sakuřiny myšlenky.
„Já vím. Jsme na tom docela podobně,“ usmála se. Sakura se zašklebila a naklonila se přes zábradlí.
„To jo.“
I když...možná jsem na tom líp. Spíš určitě. Ale...pro mě je to spíš horší.

Pozorně sledovala vývoj nastálé situace. Vlastně v duchu doufala, aby Chouji nevyhrál. V duchu to přála všem svým přátelům, jelikož v dalších zápasech by k nim někteří špatní soupeři byli jistě nelítostní, víc než zde. Nikomu z nich nepřála ubohou smrt. Přesto měla rozpolcené pocity, když zápas sledovala. Dosu byl příliš sebejistý, než aby prohrál. Když nakonec Choujiho jen omráčil, uvědomila si, jak lehko na něj šel.
Ech...přeci jen, ze souboje s ním bych jisté obavy měla, pomyslela si. Pak se zadívala do země.
„Teď jsem už vážně zvědavá.“ Sklopila hlavu, když sledovala Hayateho. Ten právě vyhlašoval konec souboje mezi Choujim a Dosuem. Ačkoliv, pak se obrátil zpět na hlediště, když se někteří začali pomalu trousit pryč.
„Stůjte. Boje ještě neskončily. Stále máme jednoho účastníka, o kterém nebylo rozhodnuto,“ prohlásil, když se ohlédl na Sewu.
„Hej! Už nemá s kým bojovat, tak ji nechte být!“ ozval se okamžitě Naruto. Hayate si povzdychl.
„Bylo by to vůči všem ostatním účastníkům nefér.“
„Hm!“ zabručel navztekaně Naruto.
„Notak, klid,“ usmála se na něj. Podiveně vzhlédl. Už chvíli ji neviděl se usmívat. „Vážně, bylo by nanic, kdybych...teď jako jediná prošla bez boje.“
„Takže, jen pro informaci; kdokoliv, kdo už bojoval, a bude nyní vylosován, o svůj post nepřijde. Kdokoliv neschopný boje automaticky prohrává. Kdokoliv, kdo prohrál, má nyní novou šanci na postup.“
Sewa mimoděk potřásla hlavou. „Právě teď mě dost lidí...chce porazit.“
„Jakby ne! Ale ty neprohraješ, Sewo! Věřím ti.“
Usmívala se. Dodával jí odvahu. „Díky, Naruto.“
Odpovědí jí byl jen zdvyžený palec. Zadívala se na tabuli, kde stálo její jméno, zatímco se tam v rychlém sledu promítaly všechna ostatní.
Nedokázala skrýt netrpělivost, takže se ani nebránila faktu, že křečovitě svírala tyč od zábradlí. Pak se jména konečně přestala točit a ona jen zalapala po dechu. Tohle byla nejhorší možná varianta.
Gaara.