Že by láska

V Písečné
„Baki, zavolej mi Temari, mám proni misi!“
„Hai, Gaara sama, už pro ni jdu.“ a s hlasitým puf se vypařil.
„Zavolej mi Temari... to se mu lehko říká, ta holka může být kdekoli.“ stěžoval si Baki.
Temari seděla na střeše svého domu a přemýšlí.
Ach jo, to je nuda. Nic se neděje. Nejsou mise a ani na akademii nemůžu učit, protože tam je dost jiných učitelů. To je otrava. Najednou se zasekne a usměje. Už začínám být jako Shikamaru, ten si taky furt na něco stěžuje. Copak asi dělá, jak se má, změnil se nějak nebo je furt tak líný? Říká si pro sebe a přitom se podívá na mraky. Shikamaru má pravdu něco ta těch mracích přece jenom je. Jsou takové volné a mají svobodu kterou nemá ani ten nejsvobodnější člověk na světě…….
Pfffff.
Temari se podívá, kdo ji to vyrušil z přemýšlení.
„Co chceš Baki?“
„Promiň, že tě ruším, ale chce s tebou mluvit Gaara-sama. Prý má pro tebe misi.“
„Konečně se něco bude dít, díky Baki.“ A zmizí stejným způsobem, jako se před ní objevil Baki.
„Ahoj Temari.“ pozdraví Gaara svou sestru a sedne si za stůl.
„Prý pro mě máš misi.“
„Jo, mám, jde o to, že nějaká skupina napadá země a pustoší malé vesnice. Začali u nás a pak se přesunuli do Ohnivé země. Takže tvoje mise je následující: půjdeš ke stromu života, kde se setkáš s ninjou z Konohy a pak společně tu partičku idiotů zničíte. Nějaké otázky?“
„Jenom dvě.“
„Jen dvě?“ zeptá se pobaveně Gaara.
„Jo jen dvě a přestaň se culit. Takže za prvé, jak dlouho ta mise bude trvat? A kdo bude ten ninja?“
„To záleží jedině na vás dvou a odpověď na tvou druhou otázku je - nevím.“
„A kdy mám vyrazit?“
„Co nejdřív. A dej na sebe pozor.“
„Neboj, dám, a ty s Kankurem se navzájem nepozabíjejte!“
„Jasně, mami, a už padej!“ řekne pobaveným tónem a začne papírovat.
„Hai!“ a Temari zmizí, objeví se u sebe v domě, vezme si vějíř a vyrazí na cestu.

Ve stejnou dobu v Konoze.
Mladý muž leží na louce a pozoruje mraky.
„Chjo, to je otrava, žádné mise a žádná zábava. Větší nudu jsem v životě nezažil………….“
"Kráááá..." ozve se do jeho přemýšlení a on zbystří.
„Ach jo, co mi zase může chtít?“
Pomalu vstane a přemístí se před budovu hokageho. Pomalu vyjde schody.
„Který inteligentní člověk vymyslel, že kancelář hokageho bude nahoře? To je opruz."
Dojde před dveře hokageho a zaklepe.
„Dále!“ ozve se a tak vstoupí.
„A Shikamaru, to jsi ty... výborně. Mám pro tebe misi.“ Řekla mu Hokage.
„A co je to za misi?“
„No, jak jistě víš, tak naši zemi napadají stejní ninjové, jací napadali vesnice v zemi Větru a tak půjdeš ke stromu života, tam se setkáš s nějakým ninjou z písečné a ty ninji pak společně zničíte. Nějaké dotazy?“
„Jen jeden, kdy mám vyrazit?“
„Hned“.
„Hai. Nashledanou Tsunade sama.“
Rozloučil se s blonďatou Hokage a odchází. Přijde domů, sbalí si věci a vydává se na cestu. Asi po hodině chůze se zapřemýšlí. Jsem zvědavý kdo bude ten ninja z Písečné. Bylo by super kdyby to byla Temari. Zastaví se. Proč mě napadla zrovna Temari? Ptal se sám sebe.
No asi proto se ti líbí? Odpověděl mu hlásek uvnitř hlavy.
Nesmysl ona se mi líbit nemůže.
A proč ne je to kus. nedal se odbýt hlásek.
Hm možná je hezká, ale je krutější než moje matka.
No když myslíš, ale přiznej si to, líbí se ti. nepřestávalose mu v hlavě ozývat.
Dobře líbí se mi, ale nic s toho nebude a už dost! okřikl se a pokračoval dál. Kolem desáté hodiny večer dorazil ke stromu života. Zjistil, že je tam první, tak rozdělal oheň a čekal.
„To je otrava tu čekat.“ A chtěl si zrovna lehnout když……

Mezitím u Temari
Asi uprostřed cesty se zastaví aby popadla dech. Jsem zvědava na toho ninju z Konohy doufám že se sním bude aspoň dát povídat a bude hezký.
No ták, přiznej si, že chceš, aby to byl Shikamaru. Ozve se ji v hlavě. Ne to ne, proč by to měl být Shikamaru?
Proč? No protože se ti líbí.
To není pravda.
Ne? Tak proč si dopoledne nad ním uvažovala?
Jen tak! A už dost! Okřikne se, vstane ze země, vezme si vějíř a pokračuje dál.
Když je asi dvacet kilometrů od stromu života, tak si všimne, že už tam někdo je. Jak se přiblíží, tak si uvědomí že tu siluetu odněkud zná.
Panebože vždyť to je Shikamaru.
No vidíš já ti říkala, že se ti líbí! ozve se ji v hlavě.
Kuš!
Zhluboka se nadechne a vydechne a pokračuje dál.

U Shikamara a Temeri
„ To je otrava tu čekat.“ Chtěl si zrovna lehnout když...
„No to mě podrž. My dva máme na sebe vážně štěstí.“ Ozve se za ním.
Otočí se a uvidí mladou ženu se čtyřmi culíčky a vějířem na zádech, jak se na něho kření.
„Taky tě rád zase vidím, Temari.“ Řekne.
Temi si mezitím sundala vějíř a posadila se vedle něho.
Ta holka je čím dál hezčí a hezčí. S tou by sis dal říct co? Ozve se hlásek ´nezbeda´ v Shikamarově hlavě.
Ne nedal. Opraví ho Shikamaru.
Ale dal. Temari je blondýnka, nedá se s ní lehce manipulovat a je krutá a přitom tak jemná. Přesně podle tvých představ. Nedá se odbýt hlásek ´nezbeda.´
No tak fajn, Temari je moc hezká, ale určitě ke mně nic necítí. a nenápadně se podíval na Temi. Ta nepřítomně zírala před sebe a přemýšlela o Shikamarovi. Ten se nenápadně usmál a taky se zadíval někde před sebe. Oba dva byli tak ponořeni do přemýšlení o tom druhém, že si nevšimli že už úplně spadla tma a oheň už pomalu dohořívá. Oba se najednou probudili z transu a Shika rychle přiložil do ohně. A pak se zase posadil na své místo. Temari už nebavilo to ticho mezi nimi a tak se zeptala.
„Zjistils něco o těch ninjích, když jsi sem šel?“
„Ne. Ty?“
„Taky ne.“
„To je otrava.“ Řekl a Temi se začala smát.
„Co je tady k smíchu?“ zeptal se nechápavě.
„Nic, jen jsem čekala, kdy to řekneš.“ A smála se dál jak pominutá.
„Tak ty takhle, jo?“ A začne ji lechtat.
„ D-dost, Shika-maru, přestaň..!“ Koktá ze sebe a zároveň se svíjí smíchy. Shika ji teda nechá a lehne si vedle ni. Počká až se uklidní a pak ji řekne: „Moc krásně se směješ.“
„Díky.“ A zase se na něho usměje.
„Víš že jsi se dost změnila?“
„Změnila?“
„Jo.“
„A k lepšímu nebo k horšímu?“
„No k lepšímu. Víc se směješ a jsi milá.“ Řekne a Temari se začervená.
Ještě že je tma. Pomyslí si.
„Ty ses taky změnil. Jsi takový víc čilejší a už tolik neříkáš to je otrava.“
„Hmm, asi jsem dospěl.“ Řekne a usměje se.
„Dospěl? Ty? Dobrej vtip.“ Smějese Temi.
„Tak ty mě budeš urážet, no jen počkej.“ Hrozí ji.
Ta se radši zvedne a začne utíkat. Shika se taky rychle postaví a začnou se tam honit. Shikamaru za chvílí Temari dohoní, shodí ji na zem a začne ji lechtat. „Néééé, už žádné lechtaní!“ Prosí Temi.
Shikamaru ji teda nechá, ale lehne si na ni a ruce si opře vedle její hlavy. Najednou se začne přibližovat k jejím rtům a políbí ji. Nejdřív jen zlehka se dotýká jejích rtů a když zjistí že nic nedělá, tak přidá na intenzitě a Temari mu polibky začne oplácet.
Bože, ten je tak sladký. Myslí si Temari.
Shikamaru ji najednou zajede rukou pod šaty a když zjistí že Temi není proti začne ji hladit... Zanedlouho neyůstalo jen u hlazení. Shika si ji nakonec přiráhl k sobě.
„Miluji tě Temari.“ Zašeptal ji do ucha a políbil ji.
„Taky tě miluji.“ Odpověděla mu a přitiskla se k němu ještě blíž. A v objetí usnuli.
Ráno je probudí zpěv ptáku.
„Dobré ráno, sluníčko.“ Usměje se Shikamaru na Temari.
„Dobré.“
„Copak? Lituješ toho, co se stalo v noci?“
„Ne, jen doufám, že nejsem nějaká..., no jen na jednu noc.“
„Ne, to ty rozhodně nejsi. Přece jsem ti už říkal, že tě miluj,i ne?“ Odpoví ji jemně.
„Jo, říkal, ale musela jsem ze zeptat. A taky tě miluji, jen bychom se měli konečně vydat zničit ty ninji.“ Řekla a vstala.
„Jsi nádherná.“ Řekl ji Shika a taky se začal připravovat k odchodu.
Kolem oběda narazily na nepřátele. Naštěstí nebyli nějak moc silní a tak je do hodiny zvládli.
„Nevím jak tobě, ale mě se ještě do vesnice nechce.“ Řekl Shikamaru a políbil Temari.
„Mě taky ne.“
„A co s tím uděláme?“
„No nevím.“
„Já bych věděl.“ A znovu ji políbil a prožili celé odpoledne a celou noc plnou vášně. Ráno se, ač neradi, rozloučili a každý šel vlastní cestou.

Druhý den v Písečné
„Ahoj Gaaro.“
„Temari, ty už jsi zpátky? Tak jak jste dopadli na misi?“
„Dobře, ta banda už nikomu neublíží.“
„A kdo byl ten ninja z Listové?“
„Shikamaru.“
„Shikamaru? Nara Shikamaru?“
„Jo co je na tom?“
„Nic, jen že vy dva máte na sebe štěstí.“
„Taky si myslím. No nic, já se půjdu umýt a pak vyspat. Tak zatím.“
„Dobře.“
Rozloučili se.
Temari cestou domů... Ach jo, je to sotva dva dny, co jsme se neviděli a už mi chybí.

Mezitím v Konoze
„Dobrý den, hokage-sama.“
„Shikamaru, ty už jsi spátky?“
„Jo. Mise byla úspěšná, ale těď bych se šel rád vyspat.“
„Jistě jen jdi.“
„Nashledanou.“ A odešel.

Po několika týdnech v Písečné
„Gaaro, prosím tě, mohla bych si zajít něco vyřídit do Konohy?“ Zeptala se Temari.
„Jistě, a co? A jak dlouho tam budeš?“
„No, nevím jak dlouho, a co, to se dozvíš potom.“
„Jistě, jen jdi a dávej na sebe pozor.“

Temi se teda vydá na cestu po dvou dnech dorazí do Konohy. Shikamara najde na střeše jeho domu, jak se dívá na něco, co má v ruce.
„Ahoj, Shikamaru.“ Oslovený se otočí a nemůže uvěřit svým očím.
„Temari, co ty tady?“
„No, já... Bylo mi smutno.“
„To mě taky.“ Odpoví ji a políbi ji.
„Ale, taky jsem ti něco chtěla říct.“
„No, já ti taky něco chtěl.“
„Vážně? Tak začni.“
„Dobře.“ Shikamaru si klekl a z kapsy vytáhl krabičku, otevřel ji a v ní byl krásný prstýnek. „Temari vezmeš si mě?“
Temari vyhrknou do očí slzy radosti.
„Ano, vezmu si tě.“ Obejme ho a políbí se.
„A cos jsi chtěla ty mi?“
„No, jsem těhotná.“
„Cože? Já budu táta?!“ Chytne Temari kolem pasu a zatočí s ní..

Svatba se konala za čtyři měsíce. Temari sice bylo vidět bříško, ale i tak vypadala kouzelně. Vlastně celá svatba byla kouzelná. Narodila se jim nádherná holčička, kterou pojmenovali Kaura, po Temařině mamince. A později jim do rodiny přibyl i chlapeček, který se jmenoval Manabu. A tak si rodina Nara dál žila spokojený život. 