Ai-láska nebo nenávist: 06-Nejlepší ninja

NARUTO

,,Proč? Proč si mi to udělala? Proč, to všechno? Proč jsi z Akatsuki? Proč tě tak MILUJU???!!!“ Zakřičel do prázdna. Poslouchalo ho jen hvězdné nebe, které pečlivě strážil měsíc. Září tak jasně, jako tu noc, kdy padala hvězda, a já byl s tebou. Ta hvězda, u které jsem si přál přání, být s tebou. Splnilo se mi to, ale na jak dlouho?
,,Sakra!“Křikl znova a rukou uhodil do země. Pod tlakem jeho rány země popukala a vedle něj se vytvořil menší kráter. Netušil, co má dělat. Natáhl se na záda a pohledem sjížděl hvězdnou oblohu. Co budu dělat? Pokud mě Akatsuki nenajdou v Konoze, mohou ji zničit, aby mě vylákali. Musím zachránit Konohu! Vymrštil se na nohy a rozběhl se směrem k táboru. Musím si pospíšit! Nadával si v duchu a rychlostí blesku balil všechny své věci do batohu. Najednou se zarazil. Na zemi leželo Aino tričko. Vztekle do něj kopl, ale nakonec ho oprášil a přibalil ho do batohu. Sbalil stan a hodil si tornu přes rameno. Hotovo!

Noc ho zahalila rouškou tmy a on neustále běžel přes tmavý les. Vždy, když už byl unavený, vzpomněl si na svou vesnici, dodalo mu to sílu a on pokračoval dál. Na druhý den, již stál před bránou do vesnice ukryté v listí. Nic se tu nezměnilo, za ty roky, co jsem trénoval. Prošel vrátnicí, kde jako obvykle podřimovali dva strážní- Izumo a Kotetsu. Naruto kolem nich prošel, oni však zaregistrovali jen cíp oranžového pláště s černými plameny. Utíkal už z posledních sil do kanceláře Hokageho. Před kanceláří se však zastavil. Uslyšel dva hlasy, ten jeden byl bezpochyby Tsunadin, ten druhý byl tajemný a roztřesený.
,,Už tě nebudu poslouchat! Jsem Hokage skryté listové vesnice a nikdo už mi nebude nařizovat, co mám dělat. Kvůli tvému zástupu, mě v úřadu jsem přišla o nejlepšího ninju a to ti neodpustím, a teď vypadni!!“křikla a vyrazila s dotyčným dveře. Naruto ho poznal. Byl to jeden z rady starších, jeden ze dvou sourozenců, kteří měli na starosti volby hokageho. Jen se na něj s odporem podíval a vešel do místnosti.

Tsunade seděla za stolem, ve tváři mírně brunátná. Když však spatřila tvář přicházejícího, rozzářily se jí oči a na rtech jí pohrával úsměv.
,,Zdravím, bábi!“pozdravil ji Naruto, jako v době, kdy mu bylo čtrnáct, prostě si tuhle ironii nemohl odpustit.
,,Naruto, si to ty?!“křikla na něj Tsunade a usmála se.
,,Asi bych ti měla vysvětlit, že jsi byl vyhoštěn nedorozuměním, chci se ti omluvit,“pokračovala Tsunade. Naruto se jen pousmál a mávl rukou.
,,Díky tomu, že jsem byl vyhoštěn, jsem se naučil samostatnosti a dopomohlo mi to k ovládnutí Kyuubi. Teda, téměř ovládnutí. Ale teď, proč jsem tady. Musím ti říct, že na vesnici zaútočí Akatsuki a přijdou si pro mě.“Řekl smutně a sklopil oči.

AI

Dívka běžela celý den, ani na chvilku si neodpočinula. V dálce zahlédla zříceninu, o které mluvil její šéf. Zatím nikoho neviděla a tak, když dorazila ke zbouranému domu, sedla si do stínu a odpočívala. Hlavou se jí honily myšlenky, ne a ne se zastavit. Přemýšlela o posledních dvou týdnech. Jak to všechno začalo, jak málem umřel, jak se poprvé políbili, jak se spolu vyspali a jak se rozešli. Všechny tyhle emoce jí naháněly slzy do očí, brzy je už neudržela a rozbrečela se naplno. Musím být silná. Je to přece hračka, zabít někoho, koho miluju. Bože, pomoz mi! S těmihle slovy si setřela slzy z tváří, právě včas. Někdo se blížil. Podle množství chakry poznala svého týmového kolegu.
,,Konečně, si tady.“ Poznamenala, když k ní její týmový partner doběhl.
,,Nech si ty řeči, tady jsou informace k misi.“setřel ji a podal jí svitek.
,,Díky, Sasuke.“řekla a převzala si svitek. Nemýlila se. Jejich cílem byl Kyuubiho Jinchuriki.
Zahalenou tváří se otočila k Sasukemu. ,,Můžem vyrazit?“
,,Pokud, sis to přečetla…“kývl jen a vydal se na cestu.
Po chvilce ho Ai dohnala. ,,Co, když tam Kyuubi nebude?“
,,Zničíme vesnici.“pravil a dívce zatrnulo.
,,Zničíš svojí rodnou vesnici jen tak??“zeptala se ho naštvaně.
,,Zajímalo by mě, odkud tohle víš, ale ano klidně ji ZNIČÍM!!!“