Legenda týmu 11 ep. 5: Hádka

Neisel si stoupl před skoro všechny obyvatele Konohy. Ti civěli na něho a on civěl na ně. Potom z něho něco málo vypadlo.
"Jsem rád, že mám tu čest, mít zde proslov, a chtěl bych jen říct.. že... se na můj klan a vesnici Konoha kdykoli může spolehnout.... a každý občan Ohnivé země může v mé zemi očekávat pomoc.. ještě bych chtěl říct..."

Hradby Konohy
Áááách, mě to tady tak nebaví.... Je tu nuda.... Proč mě ta zatracená hokage musela dát zrovna sem? A ještě k tomu s tímhle idiotem, vrhla Adami vražedný pohled po Arinovi, který se se zářivým úsměvem vracel z kontroly hradeb okolo této části vesnice. Adami byla ráda, že před rokem přestal nosit ten strašný zelený obleček a nosil uniformu joninů, protože už měl stejnou hodnost jako Kakashi nebo sarin, a také stejné oblečení jako oni. Adami byla z hodnosti chuunina povýšena teprve nedávno, ale své stále krátké oblečení odmítla vyměnit za jakékoli jiné. Jonninem se stala jen díky záhadné knize, kterou kdysi našla v ještě záhadnější knihovně. Adami z myšlenek probudil až otravný hlas Arina.
"Adaminkó-chán, měla by jsi zapracovat na síle mládí!!!"
"Neser."
"Ale Adaminkó-"
"Neříkej mi tak."
"Ale-"
"Víš, že to nemám ráda."
"Adaminkó, nezlob se na mě...."
"Drž hubu."
"Co jsem provedl? Jsi na mě protivná."
"Di do p***le."
"A-há!! Už vím... Jsou to ty dny v měsíci, že? Vždycky býváš takhle protivná," poznamenal svůj postřeh Arin a s ďábelským úsměvem pozoroval, jak Adami začíná rudnout. Užuž chtěl promluvit, ale zaslechl kroky dole pod hradbami na cestě ke Konoze. Rychle přiskočil k neznámému, zatímco Adami pozotovala všechno shora. Arin ale neuviděl nebezpečného nepřítele, jak čekal, ale poraněného muže, který se taktak držel na nohou. Zavola na adami.
"Adaminko, hlídej to tady, musím ho donést do nemocnice!! Přidu hned, jak ho tam odevzdám a dám zprávu hokage-sama!! Vivat síle mládí!!" Debil jeden, pomyslela si Adami. Ach jo, v Konoze se teďka slaví a já tu teďka trčím s tímhle idiotem Dřív mě na tyhle hlídky chodil navštěvovat Shika-chan. Adami začala vzpomínat. Ještě nedávvno se Shikamarem chodila. Začalo to na tréninku spolupráce, do kterého je donutili jejich učitelé. Velmi dobře spolu vycházeli, o pár dnů později ji Shika dokonce pozval na rande a vydrželo jim to dlouho, jenže... Prostě ji začal nudit. Chodila s ním, aby se nějak zabavila, jenže ji jeho láska začínala obtěžovat. Adami nevěděla proč, ale prostě neměla pocit, že je pro ni Shikamaru ten pravý. Stejně pak začal chodit s Temari a brzo budou mít svatbu...

Severní brána konohy (o5)
Ninjové odcházeli tak rychle jako přicházeli. Zdálo se, že mají naspěch, ale nikdo nevěděl proč. A tak shinobi ze vzdálené vesnice zůstali v paměti místních jen jako Neznámí, kteří Konoze pomohli.

Kancelář Tsunade, o několik týdnů později
"Máme problém. Na hranicích naší země, země sněhu a země země jsou nepokoje. Vesnice skrytá v Kameni však odmítá spolupracovat, takže vy musíte jít a společně s několika členy klanu Yuuha zjistit, co se tam děje. Váš tým tam posílám z těchto důvodů: Sarin je skvělý v genjutsu a má dobré vyhledávací schopnosti, i když mínus je, že vás dva nedokáže zklidnit. I když to asi nedokáže nikdo. Adami, ty máš nadání na ninjutsu, obzvlášť na ohnivé, což je skvělé, protože oheň je silnější než vítr a je známo, že v těchto nepokojích je hodně využíván právě větrný element. A ty, arine, máš úžasný talent na taijutsu, takže váš tým je skvěle vyvážený anavíc máš neobyčejnou rychlost a výdrž, takže v případě potřeby můžeš doběhnout do Konohy a podat nám tak zprávu, popřípadě do sídla klanu Yuuha. Doufám, že se vám mise zdaří. Rozchod!"

Severní brána Konohy
"Adami, zase jdeš pozdě! Co si jen o nás klan Yuuha pomyslí! Vždyť si budou myslet, že nemáme žádnou sílu mládí!! Měla bys více využívat svou sílu mládí," káral Adami Arin. V kázání jej přerušil až vůdce jejich týmu a jejich bývalý učitel.
"Ale no tak, nehádejte se, musíme vyrazit, už teď máme zpoždění."
Ninjové vyběhli k severu. Sice mlčeli, ale mezi Adami a Arinem bylo velmi hmatatelné pouto vyjadřující se formou dvou druhů pohledů. Vybízejícím a vražedným. Nikdo nepromluvil a shinobi běželi velmi rychle, takže asi hodinku před západem slunce byli na místě, kde se měli setkat s členy klanu Yuuha. Na onom místě už stáli dva ninjové zahalení v pláštích. Tým z Konohy doskočil přímo před ně. Ten vpravo se nadechoval a chtěl něco říct, ale předběhl jej Sarin.
"Chci vaši registraci, abych vám mohl věřit, protože něvěřím těm, kteří svůj obličej skrývají." Na to mu odpověděl zase ninja napravo. Vypadalo to, že jeho druh až na překvapivé syknutí, které vydal při spatření bývalého týmu jedenáct, mluvit nebude.
"Tak dobrá," řekl a vytáhl registrace. Sarin si vzpoměl, co jen jemu řekla Tsunade ještě před jejich odchodem. Nezapomeň, možná s nimi bude i Neisel, ale byla bych ráda, kdybys to udržel v tajnosti před Adami a Arinem. Mohlo by je to rozhodit a narušit hladký průběh mise. Sarin si vzal registrace, ale natočil se tak, že na ně jeho společníci neviděli. Registrační průkazy byly čtyři, a tak se Sarin zeptal na zbývající ninji.
"Za chvíli přijdou. Měli jsme po cestě malé zdržení," odvětil ninja jmenující se Arder, jak Sarin usoudil podle průkazu, který držel v ruce. Podíval se na zbývající tři. Enar, Sisvia a ... Neisel. Jak Tsunade předpokládala. Podle toho, jak překvapil náš příchod toho nalevo to bude určitě on. Zrovna když Sarin pečlivěji zkoumal Neiselův průkaz, přiskočila k němu Adami.
"Sarin-sensei, to nám je ani nepředstavíte? Když jste takový podívám se sa-" Adami zazírala na průkaz, který se Sarin pokusil ukrýt.
"COOOŽE?!?!?!? TO MI NEŘÍKEJTE... NEISEL JE TADY?!?!? A TO MÁ JAKO ZNAMENAT CO," zařvala rozzuřeně. Pohlédla na Ardera a pak na jeho společníka a neomylně vykročila k Neiselovi. Pak mu vrazila facku, nehledě na dvě přicházející kunoichi, které se zatvářily velmi překvapeně.
"Ty ha**le jeden, si snad ze mě děláš p*del, né? To mi chceš říct, že po těch letech neřekneš ani slovo, ty jeden zku**ysynu?!? Týýýý..."
"Adami, já-"
"Drž hubu!! Takhle tu stát a neříct ani ň, to ti na severu snad zmrzl mozek? A proč jsi nic neřek, když jsi odešel z Konohy, co? My tam bláznili jak největší pošuci a ty sis zatím užíval s bůhvíkým a říkal tomu trénink!!! Ty jeden zas*aný vymaštěný pošahaný retardovaný vyjebaný sobecký egoistický imbecile!!!! Ty asi nevíš, jak nám bylo, když ses jednoho rána prostě zdejchnul!! Jo, chápu, tvá drahá matinka umřela, však my z toho byli taky rozhozený, ale mohl si aspň říct něco jako Nazdar, jste strašní debilové tak já du pryč, nebo něco podobnýho!!! Ale nééé, to by nebyl ten nabubřený Neisel, který vždycky odejde bez rozloučení!!! Si myslíš, že sem úpe blbá nebo co?!? Byls v Konoze, ty a ten tvůj zajebaný klan jste nám pomohli, dokonce si byl i na slavnosti. To, žes tehdy svým kamarádům neřek ani slovo jsem ještě pochopila, já naivka si říkala, třeba má moc práce, a tak musel rychle jít!! Jenže teď? Teďs to pos*al, kamaráde! Ne, co to plácám, copak se k sobě takhle kamarádi chovají? Ne, nechovají!!! To si aspoň myslím já!! Třeba Shika-chan, sice jsme se spolu rozešli, ale jsme furt kamarádi!! To on mi řekl, jaks tam jak nějaký trapák kecal nějakej pošahanej proslov na tý zku**ený slavnosti!!!! Víš co? MÁM TĚ PLNÉ ZUBY!!!!!" vykřikla Adami a založila si ruce v bok. Krásné nohy měla postavené od sebe, byla v jakémsi bojovném postoji, ve kterém často viděla matku svého ex-kluka, když spílala mužům. Enar a Sisvia zatím přišli blíž. Modrovlasá kunoichi si odkašlala a zeptala se, s mírným podtónem žárlivosti na to, co bylo už na první pohled zřejmé.
"Ehm... Vy se znáte?"
"Ew... Enar, tohle je můj bývalý tým. Sarin, Adami a Arin," vyjádřil se k incidentu Neisel. Pak ještě představil své týmové partnery a chtěl navázat přátelský rozhovor alespoň s Arinem. Adami se při slovech bývalý tým sesula k zemi a začala jemně vzlykat, ale tak, že to bylo sotva postřehnutelné, a tak si toho nejspíš nikdo nevšiml.
"Ew.. Arine, takže... Jak se máš?" zeptal se, protože nevěděl, co by měl říct. Pak se stalo něco, co ještě nikdy nikdo nezažil. Arin sice promluvil, ale ve tváři měl vražedný výraz a svou náladu vyjádřil jedinou větou.
"Tos pos*al, kamaráde." Neisel na něj nevěřícně hleděl. Arin už beze slov přešel k Adami, sehnul se k ní a.... Objal ji. Adami se rozplakala tak, jako ještě nikdy v životě. Možná to bylo proto, že toho na ni bylo moc, ale spíše proto, že už si ani nepamatovala, kdy se k ní někdo choval tak jako Arin teď. Nikdy totiž nezažila jiné obětí kromě toho, které bylo spojováno s polibky. Její matka nikdy nebyla rodiný typ. Arin ze země vzhlédl k Neislovi a naprosto vážně promluvil.
"Nechápu, jak jí můžeš takhle ubližovat. Ona tě vždycky měla ráda víc než ostatní a ty na ni takhle.... I když se tady takhle sesype, tak se jí ani neomluvíš. Fakt tě nechápu. Myslel jsem si, že jsi fajn kamarád, co prostě odešel, ale takhle ublížit někomu, kdo s tebou strávil tvé dětství a tvářit se, že to s tebou ani nehnulo.... To je nelidské." Adami vzlykla o něco hlasitěji a Arin ji začal utěšovat.
"Adaminkó, no ták, jen se vyplač, pak ti zase bude líp a můžeš dát průchod své síle mládí. Jen klid, já to naprosto chápu, jen se vybreč, Adaminko-chan."
Trapné ticho rušené jen vzlykotem kunoichi přerušil až Sarin.
"Tak lady Tsunade zase měla pravdu. Říkala, že naše mise bude obtížná, pokud na ní budeš i ty, Neisle a ještě obtížnější, pokud Adami zjistí, že jsi zde. Je večer, myslím si, že už cenu nemá dál pátrat, takže se utáboříme. Souhlasíš?"
"Jistě, sens- Ew... Jak vám mám vlastně říkat?"
"Jak chceš. Obávám se, že já jsem tím nejmenším problémem," vyjádřil se Sarin a pohlédl na Adami, která nereagovala jak na nenáviděné oslovení, tak na řeči o síle mládí. "Víš, tohle je fakt špatné, jak ji nerozčílí ani to, že jí Arin říká Adaminko, tak je na tom fakt špatně. Věděl jsem, že jí smrt TenTen, její nejlepší kamarádky, zrovna na náladě nepřidala, zvlášť, když ji i TenTen předtím mučil Madara, ale že je na tom až tak špatně..... To jsem nevěděl."
"Počkejte, sensei, TenTen je mrtvá?"
"Ano. Položila život za Konohu, stejně jako Laila, Iruka, Danzou, Gamatatsu, Ino, Izumo a Kotetsu. Stalo se to minulý měsíc... Možná už předminulý. Adami jako jediná to strašné mučení přežila, uprchla a podala zprávu v Konoze."
Proboha... To znamená, že zemřela i Arinova máma Laila...., pomyslel si zhrozeně Neisel.

Večer, u ohniště
Adami házela vražedné pohledy na všechny strany. Sarin mlčel, Neisel tupě civěl do ohniště, Sisvia a Arder se ožužlávali a Arin něco mlel o síle mládí, čemuž se Enar strašně smála. Pak se do rozhovoru pokusil zapojit i Adami.
"Adaminkó.."
"Zmlkni, imbecile. A neříkej mi tak."
"No ták, použij sílu mládí!!"
"Síla mládí je na hovco."
"To teda není!"
"To teda je!"
"Není!"
"Je!"
"Vy se takhle hádáte pořád?" odvážila se zeptat Enar.
"Jo, protože tady ten magor furt mele něco o té pitomé síle mládí!"
"Síla mládí není pitomá!!!"
"Myslíš? Já bych řekla, že je!"
Jsou pořád stejní, pomyslel si Neisel. Je to k neuvěření, ale takhle se hádají už od našeho prvního setkání. Jako manželé před rozvodem. Nikdy jsem nechápal, proč se spolu pořád tak hádají, ale vypadá to, že je to něco jako jejich koníček.... Neuvěřitelné!
"Magore!!"
"Lenochu!"
"Maniaku!!! Pořád si zblázněný do síly mládí!!"
"A ty furt chodíš pozdě!!!"
"Ale nemelu o síle mládí!"
"HejHejhej!!! Klid vy dva! Zklidněte hormon, milenci," klidnila je Sisvia, která se chvíli nevěnovala Erdarovi, ten se teď o něčem bavil se Sarinem.
"MY NEJSME MILENCI!!!!" rozzuřeně vykřikla Adami, ale Arin jí začal odporovat.
"Ale Adaminkóóó, kdyby jsi chtěla..."
"Nikdy ty magore!!!"

Ráno
Adami se probudila a posadila se. Vždycky spala velmi dlouho, ale dnes spát nemohla, aniž by věděla proč. Rozhlédla se okolo. Arder ležel vedle Sisvie, Neisel objímal Enar a Arin ležel na Sarinovi. Jejich sensei měl rozhozené ruce i nohy Arin si z jeho hrudníku udělal polštář. Oba dva vypadali velmi roztomile, jako bonus ani jeden z nich nechrápal, narozdíl od Ardera. Adami chtěla probudit někoho z jejího týmu, ale rozmyslela si to. Z batohu vytáhla knihu, vyskočila na strom, nalistovala stránku o prokleté pečeti klanu Hyuuga a začala už poněkolikáté číst. Opatřila jsem tou pečetí už několik lidí.... Nemají jinou možnost než mě poslouchat na slovo... I když oni by to stejně udělali. Jsou mi oddaní, je to vlastně jen taková pojistka. tuhle knihu už bych neměla dál používat.... Ale ne! Je to silnější než já. Prostě chci moc! Co by na to asi řekl Neisel, kdyby věděl, odkud se bere ta síla kterou mám.... Nejspíš by se zlobil. Lidé jsou tak ubozí, povzdechla si Adami zrovna, když se začal probouzet Sarin a po chvilce zmatenosti ze sebe začal setřepávat Arina a probouzet ostatní. Kývnul Adami na pozdrav, ta po chvíli seskočila ze stromu a schovala knihu do batohu. Den začal.