Uzumaki klan II. - Mise splněna! Kde se skrývá Uchiha?

Vidíš něco?" zašeptala Yoshika.
"Nic, vzduch je prázdnej," ozval se z vysílačky Katashiho hlas.
"Ok, jdu na to," upozornila své spolubojovníky a vyběhla směrem do úzké, temné uličky. Na zádech cítila Katashiho pohled, který byl schovaný za rohem. Doběhla na konec chodby a zrovna se chystala šáhnout po klice k mohutným, dřevěným dveřím, které zakončovaly dlouhou chodbu, po které se plížili. Za nimi měl být tajný svitek, který měli za úkol donést do vesnice. Ale najednou se za Yoshikou ozval hlas.
"Jestli nechceš, aby tvůj přítel zemřel, zvedni ruce nahoru," poslušně tedy udělala to, co po ní chtěl a otočila se. Před ní stál Katashi s odhodlaným výrazem ve tváři a se zavázanýma rukama za zády. Za ním stál ninja přidržující mu kunai u krku. Okamžitě jej rozeznala. Misaki se jemu a ještě jednomu ninjovi postavila sama a je odehnala dál. Yoshika nečekala, že by mohla Misaki prohrát. V ovládání zbraní je možná ještě lepší než sama TenTen-sensei, která ji učila.
"Kde je Misaki?" zeptala se.
"Zřejmě je už mrtvá," odvětil s klidem v hlase.
"Ale spíš by ses měla bát o vás dva." Yoshika se zašklebila. To slovíčko "zřejmě" znamenalo, že se o Misaki měl postarat jeho společník, ale nejspíš ji podcenili. Ona se jen tak nevzdá. Spíš by se on měl začít bát o svého druha.
"Neboj se, brzy bude po všem," odvětila s kunaiem namířeným na jeho záda. Najednou Yoshika, která se před tím snažila otevřít dveře, zmizela.
"Kage bushin?" udivil se ninja.
"Pusť Katashiho," určovala si podmínky.
"To nebude nutné," usmál se Katashi a vyhodil ninju do vzduchu. Vyskočil nad něj a jednou nohou jej zase vrazil zpátky do země.
"Tohle je moje technika," zamračila se na něj Yoshika.
"Bývala. A díky za ty pouta," řekl a podíval se na ještě stále čadící provaz na zemi.
"Není zač. Ale teď by jsme měli najít rychle Misaki."
"Už se stalo," ozval se za námi známý hlas. Oba se otočili. Opravdu to byla Misaki. Jak si Yoshika myslela, až moc Misaki podcenili. Ta byla skoro v pořádku a jen celá zářila.
"Raději se nebudu ptát, co se stalo s tím ninjou," odvětil Katashi.
"Asi něco podobnýho jako s tímhle," kývla směrem k shinobimu, který ležel na teď už zničené podlaze a z úst mu vytékal pramínek krve.
"Teď rychle pro ten svitek," podotkla Yoshika, překročila ležícího ninju a otevřela dveře...

"Výborně, díky vám bude tajný svitek opět předán do rukou Skryté Kamenné. Odvedli jste skvělou práci," pochválila je Tsunade, pátá Hokage.
"Děkuju vám, bez vás by naše vesnice byla v roskách," obrátil se na ně Shichiro.
"Není zač. Ale můžu s tebou ještě mluvit?" zeptala se ho Yoshika.
"Jasně,"přikývl.
"Zatím pro vás nemám žádnou misi, takže máte volno," rozloučila se s nimi Tsunade. Najednou se ozvalo zaťukání na dveře od místnosti.
"Dále!"
"Hokage-sama, můžeme s váma mluvit?" řekla Sakura, když společně s Narutem vstoupili do místnosti.
"Samozdřejmě. Takže jak už jsem řekla, zatím máte volno, můžete jít," obrátila se zpátky na Yoshiku, Misaki a Katashiho. Ti v patách se Shichirem odešly z místnosti. Když se Yoshika míjela se svými 'adoptivními rodiči', pohlédla Narutovi do tváře. Měl v něm odhodlaný výraz, který u něj vídala vždy, když se chystal na nějakou težší misi. Zároveň mu ale v očích jiskřila naděje. Ale na co, to netušila. Byla by se ho zeptala, ale všimla si, že stejně vážný pohled má i Sakura a tak raději následovala ostatní ven z místnosti. Yoshika a Shichiro zůstali za dveřmi, ostatní odešli pryč.
"Vím, že teď máte ve vesnici krizi, ale to nemáte ani na to, aby jste pro svitek nešli samy? Proč proboha pro tajný svitek posíláte shinobi z jiné vesnice? Copak ty bys to nezvládl?"
"Mno já možná ano, ale není kdo by tam se mnou šel. A je ti jasné, že sám jsem tam jít nemohl."
Yoshika si povzdechla. "Neuvědomila jsem si, že jste na tom tak špatně."
"To nevadí. Ale je to hodně špatné. Ještě jeden útok a naše vesnice je v troskách."
"Takže jste toho hajzla ještě nenašli," nebyla to otázka. Shichiro se na ni usmál.
"Neboj, my to zvládnem. Naše vesnice sice nemá vaši pověstnou ohnivou vůli, ale za to pevný nervy a hlavně můj pověstnej doton." To bylo samozřemý. Shichiro byl vždy na své elementské schopnosti pyšný. A kdyby se všichni elementi nedohodli, že to udrží v tajnosti, zřejmě by už o něm věděl celý svět.
"Musím svitek doručit zpátky do vesnice, takže se zatím měj," usmál se a rychlými kroky odešel směrem k východu. Zřejmě jejich rozhovor netrval tak dlouho, protože zaslechla, jak se baví Sakura, Naruto a Tsunade.
"Cože? Uchiha Sasuke? Víte to jistě?"
"Ano. Shikamaru říkal, že ho zahlédli, když se vraceli z mise, nedaleko vesnice," řekl Naruto. Nedaleko vesnice? A Sasuke? To snad ne! Pomyslela si Yoshika. Uchiha Sasuke býval v týmu se Sakurou a Narutem. Jednoho dne však utekl k Orochimarovi, aby mohl pomstít svého bratra Itachiho, že vyvraždil jeho klan. Ale nejenže tím svým bývalým přátelům ublížil, ale dokonce se je pokusil zabít. A ne jednou.
"Jestli znova zaútočí na vesnici, víte moc dobře, že nemám na výběr," ozval se znova Tsunadin hlas. Chvíli bylo hrobové ticho.
"Nejlepší by ale bylo, tomu útoku předejít," řekla už potišeji Hokage.
"Bábi Tsunade, nech mě si s ním promluvit. Třeba změnil názor a chce se vrátit," prosil Naruto, ale Tsunade byla neoblomná.
"Už jste to zkoušeli několikrát a k ničemu to nevedlo. Je příliš nebezpečný. Naruto, chtěl tě zabít."
"Já věřím, že v něm zbylo ještě kousek dobra, který ho žene zpátky k nám," zaslechla Yoshika Sakuřin smutný, ale odhodlaný hlas.
"Tohle nemůžu dovolit. Nechci ztratit ani jednoho z vás."
"Neztratíte!"
"To Jiraiya říkal taky," hlesla.
"Jiraiya byl skvělý shinobi, ale nemůžete tohle srovnávat s ním! On šel proti sedmi lidem, já jdu proti jednomu!"
"Jsi stejně tvrdohlavý a neopatrný jako vždycky, Naruto. Nevíš, kolik je se Sasukem lidí. Nic o něm nevíme. Je to příliš nebezpečné. Chápu, že ho chcete dostat zpátky, ale pochopte, že on se zřejmě už vrátit nechce."
Naruto prudce otevřel a vyšel ven. Yoshika se tak tak stačila přilepit pomocí chakry na strop a od otevřených dveří slyšela zbytky rozhovoru mnohem zřetelněji.
"Nedivím se, že je naštvaný a oba vás moc dobře chápu, ale musíte pochopit i ty mě. Nechci vás ztratit. A hlavně pomyslete na Yoshiku, co by se s ní stalo."
"Já vím," řekla sleslým hlasem Sakura.
"Můžu tě o něco poprosit? Postarej se o Naruta, aby nešel pátrat po Sasukem na vlastní pěst."
"Nebojte, postarám se o něj, Hokage-sama."
Yoshika seskočila na zem a potichu odešla z místnosti. Sasukeho znala jen z vyprávění, ale už teď jej neměla vůbec ráda. Chápala Sakuru a Naruta, ale že jim tak moc ublížil, to mu prostě odpustit nedokázala.