Uzumaki klan I. - Neovladatelný katon, co bude příště?

Yoshika ztěžka otevřela oči. Ve svitu svíčky nad sebou uviděla dřevěný, oprýskaný strop. Chtěla se zvednout, ale ucítila tahavou bolest v pravém boku vycházející zřejmě z rány po kunai. Nečekala to a tak sykla bolestí. Pomalu se zvedla a přiložila svoji levou dlaň na ránu, která, jak si všimla, byla obvázaná obvazy.
"Už jsi vzhůru?" ozvalo se z druhého konce malé místnůstky. Vzhlédla a prohlížela si neznámého muže míchajícího něco v hrnci nad ohněm.
Najednou si vzpoměla a začala zděšeným pohledem pátrat po místnosti. Našla je ležet vedle ní už s ošetřenými ranami.
"Jen spí, za nějakou dobu se zase probudí," pronesl, aniž by zvedl oči od hrnce. "Měli jste štěstí, ale neměli by jste na něj tak často vzpoléhat. Tvoje rány se léčí docela rychle, nebýt toho, zřejmě by sis ještě pár hodin prospala."
Yoshika se podívala na svou pravou ruku, která byla od loktu dolů obvázaná, a dlouhé tmavě modré, rozpuštěné vlasy, které normálně nosila spletené do úhledného copu, jí spadly do tmavých očí. Našla konec obvazu a začala si jej odmotávat. Když byla asi v půlce, zjistila, že má celou ruku popálenou. Nebyl to zrovna pěkný pohled i když už viděla horší. Namotala si ho zase zpátky a rozhlédla se po místnosti. Měla dřevěné stěny, v rohu bylo jen malé ohniště obklopené kamením, na kterém právě muž cosi vařil, a vedle něj stál menší svícen. Jinak byla místnost prázdná, tedy až na ni a její přátele, kteří tvrdě spali zachumlaní do přikrývek. V pravo od ní bylo jen malé okénko, které ukazovalo, že slunce už dávno zapadlo za horizont.
"Dáš si polévku? Je dobrá," otočil se na ni konečně muž a nesl misku plnou tekutiny směrem k ní.
"Děkuju," přijala ji s úsměvem. Najednou si uvědomila, jaký má hlad. Muž nelhal, opravdu byla moc dobrá a Yoshika za chvíli předala muži jen prázdnou misku.
"Kdo jste?" zeptala se po jídle.
"Hmm," usmál se pod hustými, tmavými vousy, "Jmenuji se Osamu."
"Jak jste se tam dostal? Všechno bylo obklopeno ohněm."
Muž se zasmál. "Mě oheň neublíží. Stejně jako tobě."
Udiveně vzhlédla.
"Vlastně jsem to, co ty."
"Vy jste shinobi?"
"Býval jsem. Nebo bych spíše měl říct element?" To byla řečnická otázka.
"Když jsem byl zhruba ve tvém věku, jidé říkali, že mám zázračnou chakru. Ale vlastně v tom nebyla ani kapka zázraku. Spíše osud."
"Já na osud nevěřím," zašklebila se nesouhlasně Yoshika.
"To já taky ne," usmál se na ni Osamu.
"Tak proč-"
"Víš, není osud jako osud. Jeden se dá řídit, druhý ne. To, co tě teprve čeká, můžeš změnit, ale schopnosti a vlastnosti, které ti naděl Bůh, změnit nemůžeš," odmlčel se a zadíval se z malého okýnka.
"Víš, co je to podstata chakry?" otočil se konečně zpět na Yoshiku.
"Živel chakry, který ovládá a ovlivňuje naše schopnosti," přikývla.
"A já měl ohnivou podstatu a vynikal jsem nad ostatními. I moje zranění se léčila rychleji," kývl směrem k Yoshičiným obvazům. Yoshika se na něj nevěřícně podívala.
"Nikdy jsi si toho nevšimla? Nedivím se, že nevíš nic o elementech. Není to zrovna věc, kterou by se měl člověk chlubit. Element je člověk, který může ovládat jeden živel v nadlidských možností. A jeho síla se stále stupňuje. Myslím, že víš, o čem mluvím. Dneska se ti to stalo taky, mám pravdu?"
Yoshika se podívala na obvaz na své ruce. Při souboji použila katon a zapálila vše okolo sebe. Síla živlu se vymkla kontrole a težce zranila nejen její nepřátele, ale i Misaki a Katashiho. Katon použila už ve svých pěti letech a to takouvou silou, že jí Sakura a Naruto zakázali ohnivá jutsu používat. I když od začátku akademie se jej učila ovládat a dokonce se jí to už i podařilo, dneska se splnila její noční můra. Totiž, že zraní svým ohněm přátele. Ale stejně nevěřila v to, že by někdo dokázal oheň, nebo jakýkoliv jiný živel dokonale ovládat. Neuměl to ani žádný Hokage, to by se přece v akademii učili. Navíc by o tom už určitě slyšela od Sakury nebo Naruta.
"Nevěříš mi, co?" zasmál se znova, když viděl její ironický obličej. "Tak ti to asi budu muset ukázat." Zvedl ukazováček pravé ruky směrem ke starému stropu a na jeho špičce se najednou objevil malý plamínek ohně a po chvíli zase zmizel. Zděšená Yoshika se odtáhla. Tenhle menší "kousek" ji trochu vylekal. Když se konečně trochu vzpamatovala, vzpoměla si, že jako malá taky nepoužívala žádné ruční pečetě a stejně dokázala oheň vytvořit.
"A proč si myslíte, že bych to měla umět i já?"
"Jak jsem říkal, tohle dokáží jen elementi a podle toho, co jsem viděl, nejsi obyčejná kunoichi. Žádný shinobi by nedokázal vytvořit tak velký oheň a navíc, žádnému ninjovi na tvé úrovni by se vlastní technika nevymkla z rukou. Nebo alespoň ne takhle moc," ušklíbl se Osamu. Tohle byla rána pod pás. Musela však uznat, že měl pravdu.
"I kdyby jste měl pravdu, nic to nezmění," odvrátila se a zadívala se na zářivý měsíc v okně.
"Naučím tě to ovládat."
"A co Chunninská zkouška? Musím ji dokončit!"
"Myslím, že to ještě ten půlrok vydržíte. Přecejen už nejste žádní podprůměrní genínové, ne?"
"Právě jste nám překazil Chunninskou zkoušku," zopakovala a vzkřížila ruce na prsou.
"Lepší být ještě nějaký ten půlrok geníny, než zůstat zranění a bezmocní v lese," usmál se.
Yoshika vzdychla.
"Myslím, že tohle je nejlepší čas, kdy bych tě měl naučit používat bezpečně katon. Vlastně i kdybych nechtěl, tak je to má povinnost. Ale nečekej, že to bude lehké. První věc je umět ovládat chakru a druhá je, vyhnout se nebezpečí dalšího takového selhání. Ale existuje jeden způsob, jak to udělat."
"Jaký?"
"Umíš přivolávat nějaká zvířata?"
"Ne, Naruto mě chtěl naučit přivolávat žáby, ale prý jsem na to ještě moc mladá."
"Hloupost. On se to učil ve dvanácti. A zvládl to na jedničku."
"Vy ho znáte?" zeptala se udiveně.
"Samozdřejmě," zasmál se Osamu, "býval nejhlučnějším a nehyperaktivnějším ninjou ve vesnici. Kdo by neznal Kakashiho nejlepšího studenta?"
Yoshika se zasmála. Tohle byla pravda. Naruto, muž, který ji vychoval, byl dříve znám svými lumpárnami, ale po jeho dvouapůlletém tréninku se změnil a patřil k nejuznávanějším lidem ve vesnici. A to i přes démona, kterého měl v sobě uvězněného. Na kyuubiho už všichni dávno zapoměli.
"Já tě naučím vyvolávat ptáky," řekl po chvíli Osamu.
"Ptáky?"
"Po dlouhém tréninku bys měla být schopná vyvolat i fénixe, ale to je ještě daleko." Vytřeštila na něj oči. Opravdu řekl fénixe?
"Konečně jsi přiznala, že jsi element ohně a divíš se, když vyslovím slovo fénix? Pokud se ti to podaří, fénix bude z tvého podvědomí kontrolovat tvou chakru. Pokud by se vymkla kontrole, zadrží ji. Ale je to hodně težké. Nějakou dobu ti to zabere."
"A co když se mi to nepodaří?"
"Pak tě budu muset zřejmě zabít." Yoshika se na něj podívala nevěřícně podívala. Vážně si myslel, že by ji dokázal porazit? Nevypadal zrovna silně. Ale Osamu se po chvíli zasmál.
"Neboj se, nebudu tě zabíjet. Pochybuju, že by se mi to podařilo. Sice Katon neumíš použivat, ale stále tě chrání. A já už nebojoval ani nepamatuju. A navíc tobě se to určitě podaří. Pokud jsi tedy zdědila po Narutovi tu silnou vůli a odhodlání." usmál se.
"Zdědila zřejmě není to správné slovo, spíše pochytila."
"Takže je to pravda, že se tě Naruto se Sakurou ujali, když jsi byla ještě mrně." Yoshika přikývla a zamračila se. Vadilo jí, že o ní všichni věděli i když nebyla ničím zajímavá. Teda až na to, že ji ještě jako mimino našli před branami Listové a nikdo nevěděl, kdo ji tam zanechal. Každopádně, i když neměla rodiče, byla šťastná. Lepší náhradní rodiče si nemohla přát.
"Své pravé rodiče neznám, ale jsem ráda za to, kdo jsem. Nedívám se do minulosti."
Osamu se zvedl a přešel zpátky k ohništi.
"Zítra začneme s tréninkem. Zatím se prospi, moc ti nepomůže, když budeš unavená," řekl teď už s vážnou tváří. Yoshika se na něj zaraženě dívala, ale pak si zase lehla. Nechtěla jen tak jít zase spát, zvlášť, když nebyla vůbec unavená. Ale tenhle trénink musí nějak zvládnout. To, co se stalo dneska, se už nesmí nikdy opakovat. Nesnesla by, kdyby kvůli ní její přátelé opět trpěli.