Smíchání světů = pořádnej problém 01:Co dokazu dvojcata a salka kavy co sa nechtiac dostane do ich blizkosti

„Holky vstávejte už je půl dvanácté za půl hodiny bude oběd a vy ještě spíte!" ozval se ze zdola hlas tak odporný že nás prostě donutil vstát.
Joruni si přetáhla polštář přes hlavu, prětočila se a ani náhodou se nechystala vstát.
„Nish odmítá vstávat. Nish bude eště spinkat dál." s tímto tichým zamumláním se otočila a spala dál.
Asi po deseti minutách se ozval dupot po schodech.
Na jednou se ozval zpoza dveří naštvaný ženský hlas: „Holky jestli se do deseti minut neobjevíte dole budete bez oběda.“
"Neee oběd ne!" ozvalo se dvouhlasně a obě dvě si na sekundu prěsne sedli na postel, čímž odhalili své tváře.
První dívka měla dlouhé světle hnědé vlasy, modré oči, docela milí úsměv a načervenalé tváře. Byla menší štíhlé postavy.
Druhá měla dlouhé tmavé hnědé vlasy, oči jako jí jednou rěkla spolužačka "rezavé mi připomínají Tomb Raider, v jednom levelu tam měli přesně takové rezavé stěny", pěkně kulatý obličej a napříč ospalosti pořád přítomný úsměv. Byla tak průměrně vysoká a relativně chudá.
Jsou to sestry a ne jen tak obyčejné sestry, jsou to dvojčata. I přesto ale byla každá jiná a nejen vzhledově, ale i povahově. Prostě to vypadá asi tak že každá má jiného otce(ale nemá obě maj stejného). Obě dvě začli lítat po pokoji a hledat svoje oblečení.
„Joru nevíš kde mám to svoje modrý triko?“
„E no myslim že sem ho viděla pod postelí. A moje zelený si neviděla?“
„Dyť je přímo před tebou. Na okně.“
„Oj no jo. Díky.“
„Tak už poď. Nebo nám ten oběd fakt nedá.“
Obě běželi po schodech tak rychle, že to párkrát vypadalo, že se opravdu natáhnou. A aby toho nebylo málo, lekli se jejich psa Rexe, který se přišel podívat co se to děje. Když přišli do kuchyně jejich rodiče se na ně podívali, ale radši se na nic neptali.
„Holky my víme že je ještě brzy, ale asi tu na vaše narozeniny nebudem a tak sme si řekli, že je oslavíme už dneska co vy na to?“
„Už dneska? To jako fakt? Joru prosím, štípni mě.“
„Jak si přeješ.“
„Au. To bolelo.“
„Chtělas to tak si nestěžuj.“
Potom jim jejich papoušek Ferda zazpíval Happy Birthday, jejich rodiče jim předali pár menších dárků jako oblečení a náramky a nakonec jim oznámili ať se dou připravit že za chvíli jedou na exkurzi do studia kde se natáčí jejich oblíbené seriály. Holky rychle vyběhli nahoru a hledali něco normálního a zároveň né moc zmačkanýho na sebe.
„Nish věříš tomu? My uvidíme všechny ty super seriály.“
„No jo. Wow hlavně musíme vzít foťák. Teda lidi ze třídy se zblázněj až to zjistěj.“
„Nish nezdržuj a poď nebo pojedou bez nás.“
„No jo dyť už letim.“
Rodiče na ně už čekali. Zamkli dům, nastoupili do auta a mohlo se jet. Cesta byla dlouhá proto obě vytáhly svoje MP3 a poslouchali. Asi po dvou hodinách auto konečně zastavili a ony mohly vystoupit z auta. Úplně se zasekly, když zjistili, že sou opravdu před studiem.
Vstupná hala bola obrovská a na exkurziu čakalo asi 40 ďalších ľudí. Päť minút po tom ako mala začať exkurzia sa otvorili dvere oproti tým, ktorými vstúpili dievčatá a zjavil sa v nich sprievodca. Malý zavalitý chlapík oblečený v khaki-zelenej veste a hnedých nohaviciach.
„Vítam vás na našej Ultra vzrušujúcej exkurzii po štúdiách. Pripnite si pásy- začíname.“ Povedal s tak znudeným tónom aký nevykúzli ani Shikamaru.
Prvé štúdio patrilo programu hoši v akci(program o varení). Po suchom komentáre sprievodcu sa premiestnili do štúdia Kutyil s.r.o.(názov hovorí za všetko). Keď ako do tretieho štúdia vstúpili do Kúzelnej škôlky,(jedna z tých blbostí pre deti kde vystrihujú z papiera a aj tak pri tom musia byť rodičia ) Nish a Joruni skoro zaspávali nudou. Nish, zakričala na sprievodcu: „Nemôžme toto preskočiť a ísť na nejaké zaujímavejšie- ja neviem pri vchode ste písali že je tu aj štúdio Čarodejníc a ! Čo keby sme išli tam?“
„Ľutujem ale tieto štúdia sú pre verejnosť zatvorené. Teraz sa presunieme do vzrušujúceho prostredia štúdii kde sa natáčajú reklamy pre Tele-shoping.“
Toto bolo už na nich priveľa. V momente keď všetci prechádzali ďalej sa od skupiny oddelili a počkali až sa za skupinou zatvoria dvere. Po tupom buchnutí, vyšli zo skrýše a namierili si to na ich vlastnú prehliadku štúdií. Najprv navštívili seriál Čarodejnice, kde po sebe hádzali obradné nože a dýky než sa jeden zapichol do steny a oni zistili že sú pravé. V 5 proti 5 i zahrali na súťažiacich a predbiehali sa ktorá buchne po tlačidle ako prvá, Joruni ho však nechtiac zlomila.
Takto pokračovali ešte asi po piatich štúdiách až došli k dverám, z ktorých spadla ceduľka s názvom seriálu, napriek tomu vošli dnu. Ocitli sa v ...
„Hviezdna brána! To som chcela vždy skúsiť.“ Povedala Nish a už si sadala za riadiaci panel brány. Tvárila sa ako skutočná postava a hrala sa s čudlíkmi. Joruni do nej strčila, že si to vyskúša aj ona, no pritom zhodila kávu, ktorá tam ostala ešte z natáčania a tá poliala riadiaci panel. Začalo to elektrizovať a vydávať divné chrčavé zvuky. Dievčatá sa začali hádať a zvaľovať vinu jedna na druhú, keď v tom sa hviezdna brána rozžiarila a v jej strede sa zjavil portál. Obidve na sucho preglgli a začudovane sa na seba pozreli. Nish chcela utiecť ale Joruni ju zadržala: „Nish ty vážne nechceš zistiť čo je na druhej strane? Je to jedinečná príležitosť, veď koľkým ľuďom sa podarí otvoriť hviezdnu bránu? Celý život sme chceli niečo dokázať a ukázať čo je v nás a teraz nás od toho delí len pár krokov. No taaak, prosíím!“ povedala a hodila po nej pohľad ranenej srnky.
„Prečo sa ja nechám vždy na všetko ukecať? Dobre ale prvá pôjdeš ty!“ povedala Nish so zákerným pohľadom. Všimla si ako sa Joruni trochu zachvela, zaťala ruky v päsť a vykročila k bráne.
Ako to už v napínavých filmoch s bránami býva, strčila dnu najprv ruku a skríkla bolesťou.
Nish vykríkla: „Joruuu!“
Tá sa narovnala a usmiala sa: „Robím si srandu! A nie že ma tam necháš samú!“ Povedala a vošla do portálu celá.
Nish s malou dušičkou ale odhodlaním nasledovala Joruni. Po tom ako vošla dnu sa cítila akoby sa vznášala.
Ostré svetlo jej prudko zasvietilo do očí a tak ich musela privrieť. Po chvíli však opäť ucítila pod nohami pevnú zem...