Konec přijde... VIII.

Co tady dělá? Jak se sem dostal? Vždyť jsem ho zabil. I Madara říkal, že je mrtvý. A teď tady stojí přede mnou, směje se mi do tváře a spolu s ním i ona. Pomstít se. Dokonce mě. Ne že bych nechápal proč, ale co má ona společného s Itachim. Ten způsob jakým se na sebe koukají, jak se drželi za ruce, jak o sobě mluvili. Co to má být? Nějaká pokřivená realita, kde Sakura stojí na straně vraha. I když, možná o tom všem ví. Třeba ví co se tehdy stalo. Ví to a zvolila si stranu Konohy. Těch vrahů, kteří vykoupili mír smrtí mého klanu. A ona s nimi souhlasí, stojí na jejich straně a mstí za to co jsme těm vrahům udělali. Ale pokud to věděla ona, tak to musel i Naruto. Takže si vlastně svojí smrt zasloužil. Je na čase pokročit s pomstou. Zemři za svou vykoupenou svobodu…Sakuro!!!

Všechno kolem Sakuro se najednou zalilo červenou, černou a bílou barvou. Už nestála před tím malebným statečkem. Stála v tom lese, kde to všechno začalo. Kolem ní létaly kunaje, shurikeny, výbušné lístky a spousta jiných zbraní. Ale to její oči neviděli. Upírali se na dvě postavy bojující přímo před ní. Najednou jedna vykřikla a svezla se k zemi. Sakura chtěla vykřiknout s ní, ale nemohla. Věděla, že když to udělá, tak nevyhraje. Musela stát a dívat se, jak její nejlepší přítel umírá. Znovu. Mlčela a oči měla přikované na ten výjev. Působila klidně, ale v jejím nitru se rvaly protichůdné myšlenky. Autentické vzpomínky se mísili s iluzí. Tentokrát nebylo těžké vyvolat své druhé já. Nebylo složité převzít kontrolu nad touhle iluzí. A jakmile se to stalo, tak nebylo složité podívat se do tváře člověku, který to všechno sledoval z povzdálí.

„To se ti to tak líbí? Když ti umírá nejlepší přítel. Jestli ano, tak ti můžu ukázat ještě hezčí obrázek.“ Pronesla ledově a na konci se sarkasticky zasmála. Scéna kolem nich se změnila. Stáli v temném pokoji a před nimi ležela dvě mrtvá těla. Nebyla mrtvá dlouho, neboť z nich ještě tekla krev. A nad nimi stál jejich vrah. Na tváři měl klidný výraz, který zabodával do malého Sasukeho. Sakura vytvořila novou smrt jeho rodiny. Ale tentokrát byl ten muž jiný. Takový, jak ho viděla jen v Itachiho iluzích. Nad mrtvý těly se skláněl Madara Uchiha.

„NE!“ Vykřikl Sasuke a iluze kolem nich se rozplynula. Sharingan se vytratil.
„Nelíbilo?“ Zeptala se pobaveně Sakura a měřila ho pohledem. Ostatní okolo sebe ignorovala.
„Jak?“ Zašeptal Sasuke a podíval se do jejích očí v nichž v ledový pohled a probodával ho.
„Vážně si myslíš, že ti povím?“ Pozvedla jedno obočí a nevěřícně se na něj zadívala.
„Asi ne.“ Přikývl a vytáhl meč.
„Vidím, že už jsi se oklepal.“ Zkonstatovala jeho stav a z rukávu jí do ruky vypadl kunaj.
„To sis myslela, že mě porazí moje vlastní technika?“ Teď pozvedl jedno obočí on.
„Tajně jsem v to doufala.“ Řekla spiklenecky.
„Falešné iluze.“ Zasmál se a po ostří jeho zbraně projel elektrický výboj.
„Ale, ale ty úplně jiskříš.“ Zavrtěla hlavou a okolo kunaje a ruky se objevila intenzivní modrá záře chakry.
„Ty taky záříš.“ Oplatil jí a začal pomalu kroužit. Přizpůsobila se.
„Tak už do toho konečně praštíme? Nějak mě nebaví kecat.“ Zeptala se a úmyslně zívla.
„Naprosto souhlasím.“ Přikývl a zaútočil.

Co se to tady děje? Jak to, že Sasuke tak vykřikl? A proč mluví o tom, že by ho měla porazit jeho vlastní technika. Měsíčnímu čtenáři se dá bránit jen jiným silnějším Sharinganem a ten ona nemá. Nepatří k němu do rodiny. Neměla by být schopná se vůbec bránit a podle toho řekl Sasuke, tak tu techniku dokonce obrátila proti němu. Co to za holku? To je tak silná? Vždycky když o ní mluvil, tak říkal, že slabá velmi slabá. A že ho milovala to už nedodal, ale bylo to vidět. Tahle holka, ale rozhodně slabá není. Je to někdo jiný? Ne nemožná. To jméno si pamatuju dobře. Sakura Haruno. Kunochi s růžovými vlasy, co je jen na obtíž a pořád se někde motá. Jak tedy dokázala mého Sasukeho porazit v genjutsu? V jeho genjutsu. Jak?

Vzduch najednou zasyčel elektrickým napětím. Na Sasukeho těle se objevily elektrické jazyky, které se okolo něj ovíjely a jiskřily. Taktéž okolo jeho meče, který svištěl vzduchem přímo proti Sakuře. V Sasukeho očích byl patrný lesk triumfu. Podcenil svého soupeře. Protože, když meč prosekl vzdych, kde ještě před malou chvílí Sakura stála, nebyla to ona kdo ležel ve výsledku na zemi. Její silná rána zesílená chakrou odhodila Sasukeho několik metrů až na břeh jezera. Karin silně vykřikla a chtěla se proti Sakuře vrhnout, ale pohled v Sasukeho očích jí v tom zabránil. Ztěžka se zvedl na nohy a opřel se o katanu zabodnutou do bahnitého břehu. Chvilku oddechoval a potom se v jeho obličeji rozzářil úsměv.

Vyrazil znovu. Tentokrát měl v očích aktivovaný Sharingan. Útočil přesně, ale Sakura byla vždy minimálně o setinku sekundy rychlejší. Věděl, že další zásah takto koncentrovaným množstvím chakry by zvládl jen stěží. A proto, i když on sám Sakuřinu tempu nestačil, jeho oči ano. Pohybovali se více ve vzduchu než na zemi. Když už sem tam dopadli na zem, tak se odrazili od vodní hladiny, která byla pod nimi.
Sakura udělala další výpad. Proletěla těsně kolem Sasukeho, ten ale stihl rychle zareagovat a uhnul. Ale ne celý. Rukou se dotkl Sakuřina ramene a jejím tělem projel silný elektrický šok. Zamlžilo se jí před očima a cítila, jak padá prostorem. Nebyla schopná vnímat své okolí, jak byly její smysly otupené. Ale zaslechla výkřik. A potom jí pohltila tma.

Umřela jsem? Ne pravděpodobně ne. Ta rána nebyla dostatečně silná na to, aby mě zabila. Ale co není může být. Za chvilku mi zasadí smrtelnou ránu. Možná si počká, až nabudu plného vědomí a vychutná si to. Kdo ví? Já rozhodně ne. Naruto brzy se uvidíme. Tedy pokud půjdu za tebou do nebe. A to bych snad mohla. Zas tak špatná holka jsem v životě přece nebyla. Jistě opustila jsem vesnici, ale to kvůli tobě. Chtěla jsem se mstít, ale nestalo se. Takže snad by mě mohli vzít do nebe. Možná…

Oči se jí mírně pootevřeli. Byla nucená několikrát zamrkat, aby zaostřila. Jakmile před sebou spatřila Itachiho obličej, tak se ozval silný tlak pod krkem. Pokusila se pohnout hlavou, ale zjistila, že jí něco velice pevného drží. Sklopila oči dolů a uviděla bílý rukáv. Podle něj poznala jeho majitele.

„Sasuke…“ Zašeptala přiškrceným hlasem.
„Mlč.“ Odsekl Sasuke a sevřel jí ještě víc.
„Nech jí na pokoji.“ Vykřikl Itachi a probodával bratra nenávistnýma očima.
„Tak si pro ní pojď, když ti na ní tolik záleží.“ Zasmál se Sasuke a přitáhl ještě víc. Sakuře se začínaly znovu zavírat oči.