Strážci ocasatých, kapitola 1.

„Chyť si laskavě toho psa!“ zařvala Asuka, jak nehlasitěji mohla, na trénujícího Inuzuku se svým týmem, poblíž Konohy.
„Akamaru - k noze!“ přikázal Kiba, ale na jeho chlupatého kamaráda to nemělo žádný efekt.
„Nech mě ty potvoro! Slyšíš? Okamžitě mě pusť!“ dál vykřikovala a snažila se Akamara pevně zakousnutého do jejího lýtka jakkoliv odstrčit. Do té bitky se přidal i Kiba, ale Akamaru svou kořist držel pevně.
„No tak, co to děláš, nevyváděj,“ promlouval Kiba, čím dál tím víc rozrušeně.
„A mám toho dost!“ zařvala opět Asuka a za pomoci jediné pečetě Akamaru odhodila pryč.
„Akamaru!“ vykřikl vyděšeně Kiba a běžel k jeho nehybnému tělu.
„Co jsi mu to udělala?“ podíval se s výčitkami v očích na Asuku.
„Je jenom omráčený,“ řekla jako by se naprosto nic nestalo a nezaujatě pokračovala v cestě.
,Za to mi zaplatíš,‘ přemítal v duchu Kiba, ale když se Akamaru probral jeho myšlenky se rychle otočily na naprosto jiné téma.
„Už jsem vám vyprávěl o té nové žačce mojí ségry?“

„Jdeš pozdě!“ vykřikl na Asuku rozhořčeně Lee.
„Zase,“ dodal otráveně Neji.
„Jsem už prostě taková. Někdo musí být originální,“ vyplázla na své týmové partnery jazyk a začala se s TenTen bít o její gumičky. To, ale netrvalo dlouho.
„Hej, to není fér používat kunai!“ řekla dotčeně Asuka a schovala se před naštvanou TenTen za Leem.
„Tak koukej pochopit, že rozpuštěné vlasy nesnáším!“
„Ale slušelo by ti to!“ zašklebila se na ní. Tato věta od ní zněla dosti komicky. Sama totiž tak nějak postrádala smysl pro sladění barev. V jejích bílých vlasech bylo propleteno mnoho barevných provázků a copánků, což bylo nádherně doplněno dvěma sponkami, brýlemi s barevnými obroučkami, jenž neměli žádný smysl neboť viděla perfektně, stříbrnou rolničkou na krku, jenž upozorňovala na každý její krok a tetováním draka vykukujícího z pod trička na pravém rameni. U oblékání se její ztřeštěnost projevovala také. Bílé tričko na ramínkách s potiskem vlka doplňovaly tříčtvrteční, fialové, kapsovité kalhoty pošitými knoflíky různých tvarů. K tomu nosila proužkované nadkolenky a ošoupané boty se stejně proužkovanými tkaničkami, zauzlované na desetkrát.
,Ano jí šílenost sluší,‘ pomyslela si TenTen a protočila oči v sloup.
„Tak jak se máme bando? Doufám, že jste pro dnešek nabiti sílou mládí a věrně pijete Magnesii!“ ozval se pro Asuku protivně vlezlý hlásek.
„Hai sensei!“ vykřikl nadšeně Lee a padl svému učiteli do náruče.
Jako uvítání následovala rozcvička o šedesáti klicích na zahřátí, sedmdesáti za to, že je nestihli během pěti minut, osmdesáti na rozproudění síly mládí a stech jen tak pro zlepšení nálady.
„Jakou dnes máme misi? Zase příprava zkoušek?“ zeptal se znuděně Neji, když dokončovali svůj ranní maratón okolo Konohy, jenž po klicích neodmyslitelně následoval. Po této otázce celý tým zastavil a Asuka se dala do zběsilého lapání po dechu.
„Ne, dnes máme speciální misi s Kakashim, tak se musíte snažit a být alespoň třikrát lepší než oni!“ napřáhl Gai proti Asuce zvednutý palec takovou rychlostí, že leknutím spadla na zadek.
„Už je to tu zase,“ zanadával šeptem Neji.
„O co se asi vsadí dneska?“ dala se s ním šeptem do rozhovoru TenTen.
,Hrdličky zas cukrují,‘ uculila se Asuka a vstala.
„Toto už mě nebaví!“ zanadávala sama pro sebe, když se snažila očistit si kalhoty od bláta a ani si nevšimla tří lidí stojících kousek od ní.
„Pche síla mládí! Já jim dám poznat sílu pěsti!“ pokračovala v nadávkách, které se ve chvíli kdy zjistila, že ono bláto není jen tak obyčejná rozmáčená hlína, ale pozůstatek po nějakém chlupatém domácím mazlíčkovi, začaly zostřovat.
„To bych chtěl vidět-ttebayo!“ uslyšela optimistický hlas za sebou.
„Naruto? Co ty tady děláš?“ vyhrkla aniž by tušila jak moc se může proříct.
„Vy se znáte?“ probodl Naruta pohledem Kakashi.
„V životě jsem ji neviděl,“ zakroutil blonďák nechápavě hlavou.
„É to… já si tě určitě s někým spletla!“ koktala Asuka, přece mu nemohla říct, že zde má hlídat jednu hodnou lištičku, která je v něm jen tak mimochodem zapečetěná, naštěstí ji Lee rychle přerušil.
„Naruto, to je Asuka naše nová kolegyňka a jestli jí něco uděláš, tak to schytáš!“ pohrozil.
Narutovi se pokřivil úsměv.
„Lee,“ zaskuhral nevěřícně jméno svého kamaráda.
„Varovat jsem tě musel,“ pokrčil lhostejně rameny, „ale to neřeš. Kde máte Sakuru-chan?“
„Je v nemocnici, ale taky jsme dostali novou kolegyni, kvůli zkouškám,“ zapojil se do rozhovoru Sasuke.
„Lee, Neji, TenTen, Asuko, Gaii tohle je Yamamori. Yamamori, představovat ti je už nemusím, že?“ urychlil seznámení Kakashi.
„Hmm,“ povzdychla si Yamamori.
„Jaký hmm?“ probodla jí Asuka pohledem.
„Prostě hmm, co je na tom tak těžkého pochopit?“ pohled jí oplatila a zatnula ruce v pěst.
„Moc mě těší,“ pokusila se přerušit hádku TenTen a natáhla k Yamamori ruku. Ta se na ni podívala a nakrčila obočí.
„Ráda bych řekla totéž, ale neumím lhát,“ vyřkla konečný ortel a nastalo ticho, minimálně do té doby než se Asuka znovu nadechla.
„Co si o sobě vlastně myslíš?“ začala po ní řvát jako smyslů zbavená.
„Yamamori, Asuko okamžitě toho nechte!“ rozkázal Kakashi a přerušil tím Yamamořin nádech k dosti uštěpačné odpovědi. Pak obě jmenované pevně chytil za předloktí a přivázal je zápěstím k sobě.
„Takto budete než dostanete rozum a necháte těch dětinských hádek!“ zavelel.
„Vy mi nemáte co rozkazovat nejste můj otec!“ vyprskla Asuka v návalu zlosti aniž by si uvědomovala co říká.
„Ani netušíš jak se mýlíš,“ zašeptal Kakashi a zdrceně sklopil hlavu.

Poznámky: 

Teď si nemůžu dovolit nenapsat: Per mulierem culpa succesit. Moje oblíbená a pravdivá větička. xDDD

Upozornění!

Tato povídka bude propojená s povídkou Návrat do Konohy a s povídkou Tajemství úplňku (přiznávám se inspirovalo mě Kazino propojení LUvN, DBV, MLT a za to dík kamarádko )

Věnování… a nyní se rozkecám

Opožděně. Ano, hodně opožděně, ale alespoň jde poznat, že je to ode mě mám pro Ajimku dáreček k čtrnáctinám.
Chtěla jsem ti něco koupit, ale pak jsem řekla Ne a když povídku tak pro všechny!! xD
Snad tě neurazí, že ti mé nesmysly věnuji k takové příležitosti..

Doufám, že se bude poslední z novinek líbit