Návrat do Konohy: Souboj – kapitola 2.

Nad Konohou svítilo slunce a s prvními paprsky přineslo nový den.
„Myslíš, že ještě spí?“
„Nejspíš jo, tak ji nech spát.“
„Ale za chvíli máme trénink a taky nás čeká mise!“
„Naruto, ty jsi se vůbec nezměnil. Já vím, že máme hromadu práce, ale když jí ještě chvíli necháme, tak se snad nic nestane?“
„Jenže…“
„Já jsem tady doma, tak mě pro jednou laskavě nech rozhodnout!“ zaslechla Yamamori šepot ode dveří. Posadila se na posteli a rozhlédla kolem. Nebylo to tady až tak zlé. Rozhodně ne tak jak si umyslela včera.

Den předtím – sídlo Uchiha klanu

„Jedna postel?“ hlesla vyděšeně Yamamori.
„Neboj vlezeme se,“ zašklebil se Naruto.
„Klidně se můžeš nalepit na mě,“ řekl zase tím nevinným hláskem Sasuke.
„Tak to ani náhodou!“ propálila oba pohledem.
„Proč-ttebayo?“ ušklíbl se blonďák.
„Protože chci mít pokoj sama pro sebe! Co třeba tenhle?“ rozhodla a vstoupila do nejbližších dveří.
„To je můj dětský pokoj,“ ušklíbl se Sasuke, „tady by se ti asi moc nelíbilo.“
„Až budu chtít znát tvůj názor, tak se tě na něj zeptám!“ vyplázla na něj jazyk a zabouchla za sebou dveře.
Sasuke instinktivně zmáčkl kliku a vešel za ní.
„To tě neučili klepat?“ vyprskla Yamamori.
„Vždyť jdu do svého vlastního pokoje!“ bránil se Sasuke.
„Do svého bývalého pokoje,“ opravila ho Yamamori.
Sasuke se pousmál a posadil se na postel.
Yamamori se postavila nad něj a věnovala mu jeden ze svých pohledů to-jako-ještě-něco-chceš? Což Uchihu přinutilo k ještě většímu šklebu.
„Hele nechceš vypadnout?“ nadhodila již více než-li méně naštvaná.
„Ne, dík ani ne,“ dál se přihlouple usmíval.
Ten zmetek já ho zabiju, zuřila v duchu.
„Tak fajn jdeme ven a tam si to vyříkáme z očí do očí,“ vyprskla a v očích se jí mihnula jiskřička násilnických sklonů.
„Chováš se jak chlap,“ ušklíbl se.
„Zato ty se chováš jako baba!“ nadávala a její obličej začínal nabývat nebezpečně rudé barvy.
„Fajn koledovala jsi si o to!“ pochytil část z její naštvanosti a navztekaně vyšel ven. Yamamori se ušklíbla a odkráčela za ním. K jejímu překvapení, ale nezamířil a rozlehlou zahradu, kde ho včera večer zahlédla trénovat, ale k výcvikovému hřišti.
„Tak co pořád tě ta bojovnost nepřešla?“ řekl o něco klidnějším ho hlasem než před chvílí Sasuke.
„Tss, ty si myslíš, že si nechám ujít příležitost pořádně ti namlátit?“ oponovala Yamamori.
Zaujatě naklonil hlavu. Ta holka ho neuvěřitelně iritovala a přitom…
Jeho myšlenky byly přerušeny ve chvíli, kdy se k hřišti přiřítil Naruto.
„Nechte toho je to šílenství!“ řval po nich již z dálky.
„Hele uděláme sázku, když vyhraju tak se mnou půjdeš na rande,“ pronesl Sasuke jako by Naruta naprosto neslyšel.
„A když vyhraju já?“ přistoupila k této dohodě.
„To se nestane,“ řekl pevným hlasem a na jeho tváři se opět začal objevovat onen úsměv, jenž dával najevo jeho nadsazenost.
„Fajn, ale pokud náhodou ano, budeš celý měsíc mým otrokem!“ rozhodla.
Sasukeho úsměv já-jsem-king o trochu ochabl. Představa jak se plazí s hadrem po podlaze a nad ním huláká Yamamori, že to má leštit pořádně, se mu ani náhodou nezamlouvala, jeho hrdost mu, ale již nedovolovala od smlouvy odstoupit.
„Platí!“ přikývnul a postavil se do bojové pozice.
Yamamori ho následovala.
„Nééé!“ ozval se zdrcený hlas Naruta následovaný výkřiky typu: „A s kým mám jako bojovat já? Což takhle trochu týmové práce!“
Sasuke jeho pozorováním, ale na rozdíl od Yamamori neztrácel čas a tak se na ni hnala obrovská ohnivá koule. Zpozorovala ji až na poslední chvíli, ale nehodlala se namáhat útěkem.
„Yamamori pozor!“ zařval Naruto, ale ve chvíli kdy jeho týmovou kolegyni zasáhlo Sasukeho jutsu se ozval jemu až příliš známý zvuk.
„Stínový klon?“ zašeptal překvapeně chlápek vedle něj.
„Kakashi-sensei,“ vydechl překvapeně Naruto. „Musíte tento boj okamžitě přerušit!“
„To nemám v úmyslu, chci ji vidět bojovat a Sasuke je vhodný soupeř,“ odpověděl ledově chladným hlasem a dál zaujatě sledoval souboj.
„Kuchiyose no Jutsu!“ ozvalo se dvouhlasně, ale naprosto nic se nestalo.
Toto oba soupeře na okamžik rozhodilo.
Yamamori se vzpamatovala dřív a začala skládat další pečetě. Sasuke jí hned následoval.
„Doton: Doryuudan!“ zařvala Yamamori a Sasuke jí oponoval Katonem.
„Země versus oheň!“ vypískl překvapeně Kakashi.
Narutovi se zkřivil úsměv na rtech a zmateně hleděl na nastalou situaci. Ozvala se rána a kusy zeminy se rozlétly po okolí.
„Tak co vzdáváš se?“ zeptala se udýchaně Yamamori a posměšně si prohlížela Sasukeho ležícího na zemi a těžce lapajícího po dechu.
„Ne ještě jsi nevyhrála!“ vykřikl a pokusil se vstát.
„Tak tě dorazím!“ řekla smrtelně vážným hlasem Yamamori a začala formovat další pečetě. Okolo jejich ramen se, ale omotaly něčí ruce a zabránili jí v dalším pohybu.
„Sensei,“ povzdychla si a smutně se zadívala na bělovlasého ninju s šátkem přes obličej, jenž ji svíral v náručí.
„Tento boj si vyhrála a je čas jej ukončit,“ zadíval se na Sasukeho, kterému pokus o vstání nevyšel a opět padal k zemi.
Yamamori přikývla a společně s Narutem zamířila k Sasukemu.
„Tak co Sasánku, kdy nastoupíš k výkonu služby?“ náležitě si užívala svého vítězství.
Sasuke ji propálil pohledem a opřel se o Naruta za jehož pomoci již byl schopen bez problému stát.
„Toto byl jen začátek,“ zašeptal.
„Jak myslíš, ale příště tady už třeba Kakashi-sensei nebude aby tě zachraňoval!“ přebrala mu Yamamori úšklebek, otočila se na podpatku a odkráčela za svým učitelem.
„Pokud se znovu pokusíš zmizet z vesnice, tak ji na tebe pošlu!“ usmíval se Naruto od ucha k uchu a společně kráčeli za nimi.