Důležité!! Tým Gai vyráží – Dívka v bílém, část 9.

„Tak zabijme ji už do večera není moc času!“
„Do večera?“ zašeptal Neji.
„Splynou s prostředím a tma se stane jejich součástí,“ vysvětlil šeptem situaci Shikamaru.
„Za normálních okolností bych to rád slyšel, takto, ale máme jen tři hodiny než TenTen zmizí.“
„Kdybychom aspoň měli jistotu, že se zase objeví,“ podotkl Shiki a Neji by ho v tu chvíli nejradši zabil než však stačil vydat jedinou hlásku, skupina stínů se vrhla na TenTen a Tesui.
„Tak se to pro jednou netýká jen mě,“ vyplázla Ten jazyk na svou sestru, víc už, ale říct nestačila, protože se jí zatmělo před očima a obě upadly do sladkého spánku zapomnění.
Následoval zdlouhavý souboj stínů a Byakuganu.

Zelená síla mládí mezitím díky svému geniálnímu orientačnímu smyslu společně s růžovlasou medičkou mířila do Austrálie.
Bloudili takto ještě dobré dvě hodiny, než spatřili ono pomyslné světlo na konci tunelu, tedy ostré světelné paprsky odrážející se od stříbřité vodní hladiny.
Tentokrát šla Sakura první, zakryla si před světlem oči a odvážně vykročila vpřed. Lee kráčel přímo za ní.
Jeden krok, druhý a následovala hlasitá rána, jež dávala po celém kraji znamení, že nepřítel je jako divoká zvěř nahnán do pasti. Ocitli se uprostřed vodního vězení.

Skalní místnost

Nastala tma boj skončil přestože nebylo vítězů ani poražených.
Shikamaru se vyčerpaně zhroutil k zemi a Neji ho následoval. Tesue ležela na zemi vedlejší místnosti na ledové kamenné podlaze. Gai se nepřítomně posadil a zmateně koukal kolem sebe, jako by neuměl do deseti počítat. Nevěděl kde je kdo je a proč má na sobě tak těsné a přesmíru zelené oblečení. Rána kterou mu nepřátelé uštědřili vykonala své.

Tři hodiny poté

Neji se začínal probouzet, všechno ho bolelo a byla mu zima. Rozhlédl se kolem, jeho sensei seděl vedle Shikamara s Tesue v náručí a dost zvláštním pohledem si ho prohlížel. Tento pohled mu opětoval s ironickým úšklebkem.
„Už se taky probral,“ zašeptala Tesue a pohybem ruky ukázala k Nejimu.
Shikamaru přikývl na souhlas a dál, skoro až nezaujatě, ji ošetřoval.
„A on je jako kdo?“ zeptal se Gai dětským hláskem z něhož byla znát nevinnost malého štěněte.
„Co je mu?“ zašeptat skoro až vyděšeně Neji.
„Otřes mozku s následkem ztráty paměti,“ řekla znalecky Tesue a druhým syčivým dechem dodala, „Shikamaru můžeš mi vysvětlit kde jsi vzal peroxid vodíku? A proč mi tam toho liješ tolik, děsné to štípe!“
„Nestěžuj si, je to otravný!“ pousmál se.
„Shiki, jsi tak komplikovaný!“ nechtěla si to nechat líbit.
„Shiki?“ začal se smát a Tesue nepatrně zrudla.
„Kde je TenTen?“ zapojil se do rozhovoru Neji.
Odpovědí mu byla Shikamarova sklopená hlava, Tesuin chápavý pohled a Gaiův smích.
„Odpusťte sensei,“ zašeptal a Gai v momentě kdy si začal pozpěvovat: „Šný, šná, šnapý,“ dostal pravačkou a opět se odebral do říše snů.
„Musíme ji zachránit!“ propukl Neji v hysterii.
„Ale jak?“ vyštěkla Tesue a začala ho propalovat pohledem.
„Přeci se nemohli jen tak vytratit!“ dal řval na celou místnost.
„Nemohli, pořád tady jsou jen slabější než předtím nebo v jiném světě paralelním světě,“ sdělil Shikamaru nahlas svou další teorii.
Neji s Tes se na něj nechápavě podívali a začali uvažovat o objednání k cvokaři.
„Jak to zatraceně myslíš?“ vyprskl Neji.
„Jsou jako vítr,“ dostala se mu odpověď od Tesue.
„Jako vítr? Nechcete mi to už pořádně vysvětlit, pořád se v tom nejde vyznat!“ věnoval Tes prosebný pohled, místo ní se, ale slova opět ujal Shikamaru.
„Jsou to postavy složené z pocitů, z dobrých, ale i zlých…“
„A podle jejich převahy se dokáží zhmotňovat, zkrátka, když je někomu opravdu moc zle dokáže cokoliv co my, ale když je oslaben nedokáže ani brečet nebo se smát, jsou pouhými přízraky,“ opět jej přerušila Tesue.
„Tím pádem, ale nemůžou po tmě zmizet!“ vyhrkl Neji.
„Vždyť to zde celou dobu tvrdím! To je díky prokletí klanu Nara,“ řekl ledově chladným hlasem Shikamaru, po stylu svých předků.
„A odkud to všechno víte?“ položil další otázku.
„Mám IQ přes 200…“
„A taky jsme našli toto,“ opět se ozval dvojhlásek.
Nejiho pohled sjel k dosud neidentifikované věci nacházející se v Tesuiné ruce. Ležel tam malý svitek, podle vzhledu již hodně starý a náležité vzácný. Jemně jej uchopil a rozdělal.
„Co je to za znaky?“ ukázal Neji prstem na svislý řádek podivného písma.
„Jsou staré jak ten svitek, kdysi jsme se o nich učili na Akademii,“ usmál se Shikamaru.
„Ty jsi nespal?“ pousmál se.

Někde mezi nebem a zemí

TenTen bloudila krajinou. Vše zde bylo bílé stromy, zvířata, domy snad skoro vše co se zde nacházelo. Vše co můžete pozorovat v našem světě jen ne lidé.
Kdesi v dálce zahlédla tři postavy.
Dvě poznávala zcela jasně a ta třetí patřila dívce, o něco málo starší než ona. Dívce se světlými vlasy a pletí bílou jako mléko.
„Nesmíte ji zabít!! Její krev vás nezachrání,“ zaslechla Daiův šepot.
„Nemíním tě poslouchat!“ ozval se krutý hlas oné dívky.
Najednou se zvedl poryv větru a ona dívka stála přímo za ní. Její ledové ruce se pomalu omotávaly kolem jejího pasu. Cítila touhu utéct a zároveň se nemohla hnout. Ledová čepel dýky, kterou dívka svírala v rukou se nebezpečnou rychlostí přibližovala k jejímu krku.
„Nééé!“ slyšela vlastní jekot, ale bylo již pozdě.
Hlas jí zanikl v přívalu krve jenž jí pomalu dusila.
„Proč?“ zašeptala směrem k dívce.
„Musíš vědět co tě čeká.“
„Copak neumírám?“
„Každý jednou umře TenTen, ale v tomto světě ne. Brzo se z tohoto snu probereš a to co tě čeká bude tisíckrát horší.“
„Já spím?“
„Ty se probouzíš. Otevíráš oči proto, abys mohla zemřít a znovu se narodit pro ty, kteří tě milují.“
„Ale já…“ chtěla položit další otázku, tolik chtěla znát odpovědi, ale postava dívky v bílém zanikla v dalším přívanu větru.
Pohled jí sjel k Daiovi a Nejimu, utíkali směrem k ní, ale přesto byli tak daleko a začínaly se jí vytrácet v přívalu černě, která ji obstoupila.